Gabriela Kokešová 
Jak vlastně vznikl nápad založit hnutí Generace 89?
Měl jsem poměrně dobrou práci, dvě děti a říkal jsem si, že by už taky stálo za to dělat něco jiného, než jenom vydělávat a že chci žít ve městě, kde se věci lepší. Zároveň v tu dobu byly ve městě dohady obchodníků o podsíních, dokonce auta parkovala na podsíních. Zdálo se nám takové hloupé, že se města nikdo nezastane, takže jsme se dvěma kamarádkami tenkrát šli postavit za město a zjistili jsme, že by nás mohlo bavit se někdy potkávat a něco vymýšlet. A tak jsme se dali do kupy, parta asi 10 lidí stejného věku. Hodně se to točilo kolem Rodinného centra, kde jsme se znali a potkávali, takže jsme se začali scházet a organizovat farmářské trhy a bleší trhy, Ukliďme Česko a další spolkové aktivity.
V čem přesně se Generace 89 liší od jiných stran? Co je jejím posláním?
My jsme naše uskupení prioritně vůbec nezakládali s tím, že půjdeme do politiky. Vznikli jsme jako občanské sdružení, teď spolek, právě proto, abychom drobnými každodenními věcmi zlepšovali život v Litomyšli, kde žijeme. Prvotní poslání bylo pojďme nečekat na to, že jenom stát nebo město nebo někdo něco udělá, ale že můžeme přidat ruku k dílu sami. A to je, myslím, ta aktivita navíc, že se drobnými věcmi, drobnými akcemi dá zlepšit život na maloměstě typu Litomyšl.
Kam jako hnutí směřujete? Jaké jsou další plány Generace 89?
Jedna věc je spolek, druhá věc je, že jsme se před třemi komunálními volbami rozhodli kandidovat jako sdružení nezávislých kandidátů. Ono se to většinou kryje, ale ne nutně. Takže jsou členové spolku, kteří nekandidují a na druhou stranu jsou na kandidátce lidé, kteří ve spolku nejsou tolik aktivní. Ale více méně se to kryje. A kam směřujeme? No v podstatě teď už tím, že jsme na radnici, tak je to takové složitější. Jako spolek směřujeme k naplňování toho, co jsme si předsevzali kdysi. Jako politický celek opravdu spíše pragmaticky v dohodě s ostatními zlepšovat život ve městě, snažit se o politickou kulturu. My jsme takoví pravdoláskaři, takže jsme tady prosadili a prohlasovali náměstí Václava Havla, a asi jdeme tímhle proudem.
Jak si vysvětlujete úspěšný výsledek v komunálních volbách 2018? Co podle vás vedlo k tomu, že jste získali tolik hlasů?
Já si myslím, že to byla velká shoda náhod. Protože v té době byl poměrně velký odklon od tradičních stran a my jsme vlastně znamenali tu alternativu, nepolitickou, nestranickou. Zároveň tady v Litomyšli nekandidovalo ani hnutí ANO, ani Piráti, ani SPD a dokonce ani Patrioti, kteří ty protestnější hlasy sbírali do té doby. Takže shoda náhod, jako opravdu. Myslím, že historicky se to tak nějak semlelo.
Co jsou projekty prokazatelně spjaté s Generací 89?
Je jich poměrně dost. Za ten nejlepší já považuji charitativní Bleší trhy, kde se vlastně naplňuje myšlenka re-use, že lidi nemají vyhazovat věci, ale mají se jich zbavit tak, že to udělá radost někomu jinému. K tomu vybíráme 20 % z tržeb na nějaké dobročinné účely, něco šlo seniorům, něco šlo skautům a tak dále. Několik let jsme kdysi pořádávali bleší trhy, ale pak pro, v podstatě, nezájem prodejců skončily, ale nedávno jsme z radnice obnovili tržnici na podsíni. Máme hodně ročníků Ukliďme Česko, koordinuje to náš kolega Honza Vavřín, myslím, že minule se v Litomyšli přihlásilo přes tisíc lidí, protože na to interaktivní mapa. Po skončení úklidu pak lidé píšou, kolik jich bylo a kolik tun nebo pytlů uklidili, takže to je velmi úspěšný. Před covidem jsme pořádali i Litomyšlské fórum, takovou debatní záležitost na zámeckém návrší. To jsou asi ty hlavní. Kdysi jsme dělali petici kvůli D35, tomu jsme věnovali hodně energie.
Jaké jsou vaše osobní plány s Generací 89? Liší se od těch společných?
Teď v době covidu mám pocit, že to je příšerné, že je kolem nás zbytečně moc konfliktů a zloby. Osobně se dál budu snažit se být dobrý a úspěšný starosta, dělat smysluplnou práci, dělat ji dobře a dělat ji tak, aby se tady lidem žilo co nejlíp.
Jak vlastně došlo k tomu, že jste se stal starostou města?
My jsme klasicky kandidovali už třetí volby. Protože jsme zjistili, že, aby se s námi někdo na městě pořádně bavil, je dobré být v zastupitelstvu, aby nás brali vážně. Úplně na začátku nás politická reprezentace brala trochu jako „jo, to jsou mladý děcka, který chtějí nějaký blbinky“. V roce 2018 jsem si nemyslel, že se stanu starostou, upřímně. Nekandidoval jsem s tím, já jsem měl výbornou práci ve skvělé firmě, malého synátora, třetí malé dítě, ale vlastně stalo se, že jsme ty volby vyhráli. O Litomyšli je potřeba říct, že je tady výborná politická kultura a že se tady nedělají nějaké protikoalice, ale dlouhodobě se respektuje, že strana, která má nejvíce mandátů, má nárok na starostu. Takže mi to bylo nabídnuto a já jsem to nakonec akceptoval. Také je dobré dodat, že můj táta tady dělal tři volební období starostu po revoluci, takže jsem v tom žil od mládí. Já jsem bral za normální, že se člověk stará o město, že o tom doma diskutuje. Doteď se všech pět porevolučních starostů scházíme každý měsíc na obědy. Tady totiž funguje velká spolupráce politických lídrů, což je velmi příjemné.
Co vás nakonec přesvědčilo post starosty vzít? Byly to spíš osobní důvody, nebo jste spíše cítil nějakou vnitřní povinnost? Že aby došlo ke změně, musíte se stát starostou?
Spíš to druhé. Já jsem to jako úplně nechtěl dělat, říkám, měl jsem opravdu výbornou práci. Ale shodli jsme se s lidmi kolem mě, že bychom zklamali voliče, kteří nám dali hlasy. A když jsme volby vyhráli a bylo nám to nabídnuto, tak v okamžiku, kdy bychom to odmítli, tak jednak už by nás příště asi těžko volilo tolik lidí, ale hlavně bychom zklamali, což je přesně to, co jsme nechtěli. To chceme měnit, chceme, aby tady lidi věřili zastupitelům a politikům, takže nakonec bych řekl, že ten pocit odpovědnosti k situaci převážil před mým osobním ne úplným přesvědčením. Já jsem si původně představoval, že bych šel rád do Rrady města, že bych si čtyři roky vyzkoušel, jaké to je být radním a pak, že bychom se třeba domluvili, jestli bych chtěl kandidovat na starostu nebo ne. A ono se to stalo jinak a dřív.
Teď zpět ke Generaci 89. Jak se Litomyšl s Generací 89 změnila?
To já nevím, to musí říct občané. O co se snažíme, to je velká otevřenost, o všem informovat, neustále vysvětlovat a také participace občanů. Takže jsme například zavedli participativní rozpočet, školské parlamenty, teď při strategickém plánu byla velká dotazníková kampaň a tak dál. Udělali jsme nové webovky, přehledné, s infografikou, každý zastupitel je tam vyfocen s kontakty. Takže já pevně doufám, že se nám daří otevřít radnici a vedení města lidem a naopak zatáhnout je do nějakého spolurozhodování.
Jednou z největších věcí, za kterou jako Generace 89 stojíte, je náměstí Václava Havla? Co vás vlastně vedlo k tomu pojmenovat prostor na zámeckém návrší právě po Havlovi?
Já jsem přesvědčený, že Václav Havel byl jedním z největších Čechů v historii. Tím, že jsem vlastně přesně dospíval v době sametové revoluce, s rodiči jsme byli na Letné a Havel byl potom tady, tak jsem tím byl ovlivněn. Jsem přesvědčený, že by měl mít náměstí nebo ulici v každém městě, tak jako má Masaryk a ten má všude, tenkrát to dokázali a všechna města po něm pojmenovala ulice, náměstí a parky. Měl jsem možnost žít docela hodně po světě a všude Václava Havla znali, takže jsem vždycky říkal, že by tady někde měl mít něco. A ukázalo se, že když pan architekt Pleskot předělal prostranství před pivovarem, vrátilo se tam jakési náměstí. Ono to prý historicky Horní náměstí bylo, ale nevím, nemám to potvrzené. A tak jsme přišli s myšlenkou, že by se to mohlo jmenovat po Václavu Havlovi. To místo svým způsobem reprezentuje evropanství, protože rekonstrukce byla zaplacená z evropských peněz, ale reprezentuje to i jeho filozofii, je tam muzeum a fakulta restaurování, přivedl sem sedm prezidentů, je tam srdce pro Václava Havla, takže nám to dávalo logiku a smysl. Ale nikdy jsem si nedovedl představit, že kolem toho vznikne opravdu tolik zášti, chodily mi anonymy, na facebooku mi lidi sprostě nadávali. Já jsem to vnímal tak, že tam nikdo nebydlí, nejsou tam žádné firmy, že to opravdu je jenom cedulka, ale petice proti tomu mě opravdu překvapila. Ale nakonec je férové říct, že, když to o jeden hlas prošlo zastupitelstvem, teď už se to nikdo nesnaží zvrátit. Takže snad dobrý.
Souvisí s tím to, že se řídíte ideály Václava Havla?
Určitě. Myslím si, že to je to hlavní. Paradoxem při hlasování v zastupitelstvu bylo, že se tam nehlasovalo vůbec politicky, nebo skoro vůbec, ODS ta hlasovala celá proti, ale hodně generačně, jakože mladší pro a starší proti. Ale určitě to je ten hlavní motiv. A proto se taky jmenujeme Generace 89, že to jsou ty myšlenky roku 89.
Co pro vás Generace 89 znamená?
(smích) Jako nějakou smysluplnou činnost. Kamarády, známé, kteří mají stejný pocit, že je potřeba žít jinak, než jenom vydělávat peníze, ale něco dát společnosti, nějak ji měnit k lepšímu.
A co pro vás znamená Litomyšl?
Samozřejmě rodné město, kam jsem se poté, co jsem studoval v Praze a Budapešti a žil v Německu, v Dánsku, Holandsku, rád vrátil, protože si myslím, že je to strašně kvalitní místo pro rodinný život.
