Alena Dolníčková Vedete divadelní spolek v Rožné. Režírujete všechna představení, provádíte úpravy scénářů, a ještě velmi často hrajete jednu z hlavních rolí. Dá se všechno stíhat společně s Vaší profesí učitelky?
V první řadě si nejsem jistá, zda bych nás nazvala ochotnickým spolkem. (smích) Jsme parta bláznů, kteří se měsíc, dva před Silvestrem sejdou a pokusí se secvičit divadelní představení. Naštěstí nám to vždy více či méně úspěšně vyšlo. Co se týče mé role režisérky, scénáristky a herečky v jednom, není to tak těžké, jak se může zdát. Já mám s představením samozřejmě víc práce než ostatní herci. Dalo by se říct, že s přípravami začínám hned poté, co na Silvestra odehrajeme. Díky tomu, že si práci s představením spojenou rozděluji v podstatě na celý rok, není těžké přípravy s učením ve škole skloubit. Ale za všechnu námahu se přece musím odměnit. Tak alespoň tou rolí. I když nevím, jestli je to vždycky přímo odměna. (smích)
Představení je spojeno s výstupem na Hradisko. Bylo to tak odjakživa?
Tradice výstupu je stará asi deset let. Posledních sedm ji doplňujeme představením. Dříve akce zahrnovala jen výstup, popíjení punče a setkávání se se známými. Velmi často se pochodu účastnily děti, a proto jsme s Liborem Pokorným (pozn. starosta Rožné) chtěli celou akci více přizpůsobit právě jim. A tak vznikl nápad s divadlem.
Divadlo hrajete venku. Jak moc náročné je připravit se na všechny výkyvy zimního počasí?
Hrát divadlo venku je samo o sobě dost náročné. Natož, když hrajete v zimě. Počítat musíme se vším. Základem je několik vrstev teplého oblečení, které se snažíme dostat pod kostým. Každý rok si zde stavíme zahradní stan, ve kterém máme zázemí. Převlékáme se zde na jednotlivé scény a je tu pro zahřátí i várnice s čajem. Občas se samozřejmě najde i něco ostřejšího. (smích) Co se týče prostoru, kde hrajeme, počasí nás dokáže občas pořádně potrápit. Letos se přes noc oteplilo a všude bylo místo zmrzlé země bahno. Naštěstí máme velmi ochotné známé, kteří nahoru navozili palety a položili je na nejhorší místa. Nebýt toho, jsme nejen my, ale i diváci celí od bahna.
Dostat se ale nahoru s autem musí být obtížné. Jak řešíte dopravu kulis a techniky?
Je to obtížné, ale ne nemožné. Někdo se každý rok obětuje, vezme auto a dojede na Hradisko oklikou přes přilehlá pole. Co se týče kulis, zase tak náročné to není. Letos jsme kromě těch z papíru prakticky žádné neměli. Loni to bylo o něco složitější. Hráli jsme Pelíšky a bylo potřeba sem dostat několik stolů, dva gauče, vanu na kapra i troubu na trávení se. (smích) V takových chvílích jsme rádi, že máme obětavé kamarády. A technika se sem vozí z kulturního domu společně s kulisami.
Jaká představení již váš spolek během těch sedmi let hrál? Máte nějaké nejoblíbenější?
Začínali jsme s Mrazíkem, ale v hodně zkrácené formě. Rozhodně naše příprava ani technické zázemí nevypadalo tak, jako nyní. Druhý rok jsme hráli klasickou českou parodii na western Limonádový Joe. Tohle představení už bylo o něco delší i lépe propracované. Tak to ale bývá u všech začínajících amatérských spolků. Rok od roku se nám příprava dařila lépe a lépe. Třetí rok jsme vytvořili směsku scén z komedií Slunce, seno, následovala pohádka Hrátky s čertem a česká komedie Pelíšky. Právě Pelíšky mám ze všech zatím hraných představení nejraději. I když byla jejich příprava nejnáročnější, myslím, že se nám povedly. Smějeme se a bavíme u zkoušek všech představení, ale u Pelíšků to bylo přece jen o level lepší.
Letos jste hráli pohádku S čerty nejsou žerty. Držíte se stejného děje?
Základ zůstal stejný, ale některé scény jsem musela vyškrtnou, aby představení nebylo tak dlouhé. Mrznout venku i s pochodem kolem dvou hodin úplně stačí. Zároveň jsem si některé repliky upravila k obrazu svému, aby odkazovali na vesnici a nás samotné. Například když se kníže, v podání pana starosty, ptal, kde vzít peníze, dostal návrh, aby prodal obecní úřad. A takových změn je tam několik.
Premiéra představení byla dnes. Co bude dál? Bude možné hru shlédnout ještě někdy?
Původně jsme odehráli jen jedno představení na Silvestra a dost. Rok od roku ale měla naše představení větší úspěch. Zvyšoval se počet účastníků pochodu i nás herců. I proto jsme se před dvěma lety rozhodli hru opakovat na jaře nebo v létě. Prozatím je termín naplánovaný na květen, kdy budeme hrát v kulturním domě. Je to trochu ironie, v zimě hrajeme venku a v létě uvnitř. (smích) Letní představení jsou lepší v tom, že nemusíme řešit, kdo má kolik omrzlin. Ta zimní jsou ale přece jen zábavnější jak pro nás, tak pro diváky. Díky atmosféře i samotnému prostředí se více objevují emoce a vtípky a víc se improvizuje.
