Alena Dolníčková
„Ještě před několika lety jsme tu ochotníky neměli. V okolních vesnicích se spolky našly a byly, i stále jsou, velmi dobré. Pro některé z nás ale pořád nebyly tak nějak naše. Na představení jsme mohli jenom jako diváci. Jenže být pouhým pozorovatelem zkrátka někomu nestačí. I proto jsme byli rádi, když Marta Mikšová přišla s nápadem založit v Novém Městě vlastní ochotnický spolek,“ říká Petra Novotná, jedna z členek novoměstských ochotníků.
S podobným nápadem na vznik divadelní skupiny přišla i učitelka základní školy v Rožné Lenka Novotná. „Naším cílem nebylo založit ochotnický spolek. Stále se za ochotníky příliš nepovažujeme. Baví nás hrát, ale všem nám stačí jedno, maximálně dvě představení za rok. Hlavním bodem roku je pro nás stále představení na Silvestra. Venku je to sice někdy vážně extrémní, ale právě to dodá představení jedinečnost,“ vysvětluje iniciátorka.
Upravené scénáře jsou zárukou spokojenosti
Každý ze spolků je něčím jedinečný. To, co mají společného je nedostatek herců či hereček. Nové Město trápí nedostatek mužských herců. „Díky tomu každý chlap, který nám ubude, je znát,“ přitakává režisérka Mikšová. Spolek v Rožné má naopak nedostatek hereček. „Pokud má představení více ženských postav, několik z nás jich musí zvládnout zahrát víc rolí, a o to je pro nás příprava náročnější,“ podotýká Hanka Nová, jedna z členek ochotníků v Rožné.
Co však mají dále společné, je úprava scénářů a zavedených replik. Ve všech inscenacích, které doposud předvedli obecenstvu, najdeme několik vět a hlášek, které odkazují na jiná filmová díla. Co však považují za vrchol nejen samotní herci, ale i diváci, jsou repliky, které odkazují na jejich město či vesnici, na jejich známé a sousedy, nebo třeba i aktuální společenskou situaci. Přesně takové pasáže vyvolávají v divácích salvy smíchu.
„Při přípravě scénářů na nové představení se vždy snažíme zařadit i něco osobního. Osobního pro nás, pro diváky nebo i pro celé město. Pokud to děj dovolí, rádi využíváme filmové hlášky z jiných filmů nebo pohádek. Prozatím jsou pro nás takovou pomyslnou bezednou studnou filmy Slunce, seno. U nich máme téměř stoprocentní jistotu, že je diváci znají a spojí s nimi danou větu,“ uvádí režisérka novoměstských představení Marta Mikšová.
U ochotníků z Rožné se podobné úpravy začaly objevovat později. Zpočátku se opravdu snažili držet původního scénáře, ale záhy zjistili, že trocha improvizace by na škodu nebyla. „První dvě představení, kdy jsme hráli Mrazíka a Limonádový Joe, jsme se opravdu drželi. U Limonádového Joe byly tím největším vtipem naše barové tanečnice, kterých se skvěle zhostili pánové. Co se týče jednotlivých replik, nic jsme neměnili. Třetí rok jsme hráli všechny tři díly Slunce, seno upravené do jednoho představení a tam už nám to během zkoušek nedalo. Od té doby, jakmile chystám nový scénář, automaticky přidávám věci, které nějak souvisí s Rožnou a okolím nebo přímo s námi herci,“ doplňuje režisérka z Rožné.
Správně zvolená inscenace znamená úspěch
Ochotníci z Nového Města však do svých inscenací přidávají kromě upraveného scénáře i hudební čísla. První dva roky, kdy hráli Páni kluci a Jak utopit doktora Mráčka, využívali pouze doprovodné melodie. V roce 2017 však přišla inscenace Trhák, která ve své originální filmové podobě obsahuje české hity. Proto bylo nutné hudební čísla zařadit i do představení ochotníků. Náročného úkolu se zhostili se ctí a jejich snažení bylo odměněno. Na 34. ročníku festivalu Divadelní Přibyslav získali za své ztvárnění Trháku Cenu úsměvu, která se uděluje dle diváckých ohlasů.
Nejednalo se však o první úspěch ochotníků. O rok dříve získal soubor 3. místo v anketě Zlatá jeřabina v rámci Ceny Kraje Vysočina za kulturní počin. S divadelním představením Jak utopit doktora Mráčka uspěli díky benefičnímu představení pro Domácí hospic Vysočina, ale ceny se vzdaly ve prospěch organizace. „I přesto, že ochotníci získali cenu, zřekli se jí v náš prospěch (pozn. Domácího hospice) a my jsme za to vděční. Velký dík za celou spolupráci patří člence ochotníků a zároveň naší zaměstnankyni paní Aleně Palánové. Myslím, že ohlas má její činnost u nás, tak u novoměstských ochotníků,“ poděkoval ochotnickému spolku bývalý ředitel Domácího hospice Vysočina Petr Havlíček.
Pro ochotníky z Rožné se největším úspěchem každý rok stává vyšší počet účastníků pochodu na Hradisko. „Rok od roku jich je víc. Všichni se těší na naše představení. Jakmile odehrajeme, už se nás všichni ptají, na co se můžou těšit příští rok. To je pro nás ten největší úspěch. A když se při jarní repríze v kulturním domě podaří naplnit celý sál, je úspěch dvojnásobný,“ zdůrazňuje s úsměvem Lenka Novotná.
Co se týče financování těchto ochotnických spolků, Nové Město využívá částku, která se vybere na vstupném. Dále spoléhá na finanční příspěvky Novoměstských kulturních zařízení. Naopak ochotníci v Rožné se spoléhají jen na sebe. Pracují pouze s tím, co každý přinese. Kulisy a rekvizity vznikají v duchu „vyrob si sám“. Při repríze v kulturním domě se vybírá vstupné dobrovolné. Vybraná částka však putuje na energie, které v kulturním domě využijí.
Ochotnický spolek v Novém Městě na Moravě lze považovat za více profesionálnější. Má lepší zázemí, značnější podporu města. Ochotníci v Rožné ale s podmínkami počítali předem. Sami svoje představení nazývají extrémním a přesně tak, jim to vyhovuje. „Rozhodně sami sebe nenazýváme ochotníky. Naše divadelní úroveň není ani na úrovni ochotníků. Celé hraní bereme jen jako recesi, skrze kterou chceme pobavit známé a sousedy. Zkrátka jim zpříjemnit Silvestrovské odpoledne,“ upřesňuje šéfka a režisérka souboru z Rožné. Co se týče Nového Města, i díky zázemí a početnějšímu souboru, je soubor registrován jako ochotnický soubor v Databázi českého amatérského divadla.
Oba soubory ale spojuje radost, kterou vyvolávají v divácích. Nadšení, které do zkoušek nové inscenace dává každý z herců. I ochota, se kterou herci k představení přistupují. A jak řekl bývaly ředitel Domácího hospice Vysočina: „Fungování ochotnických spolků ve městech a na vesnicích je symbolem určitého zdravého ovzduší a dobrých mezilidských vztahů.“
