Jaromír Talák 
Vzpomínáte si na váš vstup do Občanského fóra? Co vás přimělo k tomu, abyste se do něj přidal?
Je to už minulost. OF byla demokratická, občanská a jediná platforma k tehdejším stranám. Vstup do OF byl pro mě logicky krok.
Vzpomínáte si na to, jak to vypadalo uvnitř organizace? Byli jste většinou dobrými přáteli nebo to uvnitř občas i trochu zaskřípalo?
Ve svých 25 letech jsem patřil mezi nejmladší členy a mnohé jsem znal z doby, kdy mi podepsali petici Několik vět. Spojovala nás touha po svobodě, možnosti cestovaní, zrušení vedoucí úlohy komunistické strany, svobodné volby aj. Z toho důvodu vztahy byly velmi přátelské, i přes někdy vzrušenější debaty.
V průběhu svého působení jste jednal s komunistickými politiky města. Jak na vás tito lidé působili?
Ano, byli to normální papaláši, kteří dostali od vedeni za úkol s námi jednat. Můj názor je, že převrat v 89 byl připravován, financován a řízen ze zahraničí.
Myslíte si, že by lidé měli vyjádřit svou nespokojenost stejně, jako v listopadu 1989? Připojil byste se k nim znovu?
Máme svobodné volby, parlamentní demokracii. Protestovat proti výsledku demokratických voleb bych logicky nešel. Nelibí se mi způsob vládnutí ANO, nevolil jsem je a nemám to v úmyslu, ale Babiš byl demokraticky zvolen, tudíž, jsem-li demokrat, respektuji to. Šel bych podpořit kritiku neschopné opozice.
Jak moc převrat změnil Váš život, kromě toho, že jste vstoupil do OF a stal se fotografem?
Můj život se změnil hodně. Vždy jsem toužil po svobodě, kterou jsme nakonec získali. Dnes můžeme podnikat, musíme ale platit daně, máme svobodu slova, ovšem v intencích oficiální propagandy. Změnil jsem své přesvědčení od SSSR na USA. Začal jsem podnikat, oženil se, pořídil si krásný dům. Honil jsem se za úspěchem, penězi a sny. Užíval jsem si výhod kapitalismu. Byl jsem ale šťastný?
Pak se mi přestalo dařit. Onemocněl jsem Parkinsonovou nemoci, jsem v invalidním důchodě, firma zkrachovala, banka si vzala dům, rozpadla se mi rodina. Myslel jsem, že je konec světa. To vše se stalo kolem roku 2008. Pak se ale začaly věci obracet k lepšímu
Dnes bydlím na Stříbrnických pasekách ve slamáčku s přítelkyni. S exmanželkou a dětmi máme pěkný vztah, je tu nádherná, léčivá příroda, klid. Tady jsem šťasten.
Pracujete jako fotograf na volné noze. Jak jste se k němu dostal? Vyfotografoval jste například některé z událostí, které se děly během převratu v Uherském Hradišti?
Focení mně umožňuje vytvářet atmosféru a ukazovat svět svýma očima. Z období revoluce žádnou fotku nemám, byl jsem tak zaneprázdněný, že jsem na ně zapomněl. Dnes nejraději fotím ženskou krásu, ale i zátiší a fotoreportáže z cest. Z nich pak vydávám fotoknihy.
