Jonáš Jelen
Srdceryvný, vážný, naučný dokument o nejzásadnějším problému planety, změnách klimatu, prezentovaný vrcholným hercem, který v jeho průběhu dokázal svou angažovanost na poli, na kterém se pohybuje (minimálně veřejně) od amerických prezidentských voleb v roce 2000. A následky? DiCaprio je zazobaná povrchní falešná hvězda, která se chce zviditelnit a celé je to podvrh! Pokud by dokument nespatřil světlo světa v tak pokročilém datu, zcela určitě by byl také obviněn ze snahy zapůsobit na své případné voliče před prezidentskými volbami. Sám DiCaprio však uznává, že jeho sláva je v tomto případě dvousečným mečem, ale daleko důležitější je ta strana ostří, která přitahuje pozornost k tématu v dobrém smyslu.
Stěžejním pilířem jeho počinu jsou fosilní paliva, přesněji devastace životního prostředí a produkce oxidu uhličitého, která vzniká při jejich těžbě a zpracování. A přesto, že by se bez nich natáčení značně zkomplikovalo, Leonardo cestuje mezi kontinenty, aby odhalil, do jaké míry jsme na jejich těžbě závislí a jaké to pro nás nese následky. Vlastně zastává funkci jakéhosi naslouchače, který si nechá povídat od různých lidí jejich pohled na problematiku a nejednou schytá štiplavý políček, že je to právě jeho rodná země, která za vše může. Nutno dodat, že výpovědi jeho „hostů“ získávají na váze díky sociálním statusům jejich autorů. DiCaprio si totiž vybral osobnosti, které k věci mají opravdu co říct a divák tak nemusí snášet prázdná slova náhodně vybraných nudných politiků nebo rozhořčených, jak se dnes s oblibou říká, sluníčkářů. Na obrazovce se tak můžeme setkat například s Barackem Obamou, Elonem Muskem, Jeho Svatostí papežem Františkem, Anote Tongem, prezidentem pacifického ostrovního národa Kiribati (opravdu má k problému co říct i on) nebo Piersem Sellersem – bývalým astronautem NASA a jedním z předních amerických meteorologů.
V prvním „dějství“ Leonardo diváka svým vyrovnaným a přívětivým hlasem převede přes drobný oslí můstek z rozmluvy o umění do problémů dnešního světa a následuje záplava tragických záběrů zdevastované matičky země, které má na svědomí petrochemický průmysl – nekonečné, bahnité, ropou nasáklé pláně, vykácené lesy nebo umírající kormoráni přikovaní k zemi váhou vrstvy ropy na jejich peří. Odtud se dostáváme do Indie a Číny, abychom zjistili, že dýchat na Ostravsku je vlastně docela výhra. Ovzduší často neslučující se se životem má kromě dopravy na svědomí těžký průmysl, obojí existenčně spojeno se spalováním fosilních paliv. Následuje vypalování lesů za účelem produkce palmového oleje nebo pěstování dobytka v USA a demonstrace jejich podílu na proměnu atmosféry v nevyzpytatelnou, životanepřející kouřovou clonu. To mohou demonstrovat například zatopené ulice Miami po lehkém letním deštíku, divoké řeky roztopeného ledovce, které do jeho povrchu vyryly metry hluboké kaňony, rozšiřující se pouště, vyhánějící lidi z měst v jejich okolí či ostrovy mizející pod rostoucí hladinou oceánu. Kromě čistě praktických záležitostí ale tvůrci nezapomněli ani na další stránku problému, a tou je politika. Protože jedině skrze politiku lze se změnou klimatu bojovat na globální úrovni, tak i té je zde vymezen čas. Jednotlivé pasáže tu a tam prostupují optimistické vyhlídky na způsoby řešení oněch problémů a v podobném duchu se nese i závěr filmu, který si klade za úkol zklidnit nyní už dozajista nihilisticky smýšlejícího diváka a dodat víru v lepší zítřky.
Kromě obsahové stránky je třeba okomentovat také formu. Zde můžeme tvůrcům uznale poklepat na rameno, jelikož se s tímto poprali vskutku obstojně. Ať jde o režii amerického herce a režiséra Fishera Stevense nebo kameramana Antonia Rossiho. Upřímně řečeno by bez tak vizuálně lákavého ztvárnění dokument těžko dosáhl nynější popularity. Strhující, dynamické záběry dramatických přírodních výjevů podtržené melodramatickou hudbou i živé, autentické záběry ze zákulisí dokážou udržet divákovu pozornost až do konce. Ony záběry ze zákulisí mají kromě odlehčení prezentovat, jak zmiňovaná problematika ovlivňuje i něco takového, jako je natáčení hollywoodského trháku, a tedy i život samotného Dicapria.
Nezbývá než konečně oscarovému Leovi upřímně potřást pravicí za opravdu povedené, kvalitní a seriózní dílo. Jestli však jeho slovo padlo na úrodnou půdu, ukáže až čas. Dobytkem udupaná půda Spojených států to ale nejspíš nebude. Jak přece můžeme mluvit o nějakém oteplování, když je venku zima, že by ani mexického naháče (malé psí plemeno pozn. autora) nevyhnal.
