Eva Ertlová 
Loni v dubnu se skupině dvanácti improvizačních hráčů povedlo neuvěřitelné. Pouze ze své vlastní iniciativy a za podpory svých věrných fanoušků dokázali zrekonstruovat restauraci s pódiem do podoby plnohodnotného divadla. „Prvotním impulsem bylo to, že když jsme hráli v různých prostorách, tak jsme vždycky naráželi na různá omezení. Buď šlo o prodeje lístků nebo propagaci na stránkách klubů nebo malých divadel. Celkově spolupráce trochu vázla a chtěli jsme být zodpovědní za svá představení od začátku až do konce,“ říká jeden z improvizátorů Jakub Krejčí.
V současnosti tvoří tým hráčů Odvazu deset lidí, dvě ženy jsou na mateřské dovolené. „Jsou to akční lidé, tak věřím, že jakmile to půjde, tak se vrátí zpátky na jeviště,“ doplňuje Krejčí. Kromě herců se na jevišti střídají i hudebníci. „Současně s námi spolupracují tři muzikanti. Vašek Kramář, Honza Kresta i Míša Beseda na své nástroje doprovází jednotlivé kategorie. Nejvíc to lidé samozřejmě ocení, když třeba zpíváme lovesong,“ dodává improvizátor.
Náročnější, ale naše
S otevřením vlastního divadla museli členové Odvazu počítat s větším pracovním nasazením. „Se samotným provozem divadla je spojeno spoustu vedlejších činností. Ať už zásobování malého baru nebo technická obsluha. Jelikož si na to nenajímáme žádné lidi a chceme si to všechno dělat sami, je potřeba, aby na představení byli vždy dva až tři lidi navíc,“ říká Vladislav Kos, hráč Odvazu. Divadelníci ale zdůrazňují, že pozitiva vlastních prosto výrazně převažují. „Můžeme si tam dělat kdykoli cokoli chceme. Nikdo nám neříká, co se hodí a nehodí. Mohli bychom mít představení klidně pětkrát za týden, kdybychom na to měli kapacitu,“ potvrzuje improvizátorka Jana Vavříčková.
Aby se ze zastaralé restaurace stalo moderní divadlo, byla potřeba nemalá přestavba. Část peněz na tuto rekonstrukci tým Odvazu vybíral přes startovač Hithit. „Naším cílem bylo vybrat sto tisíc korun. Propagováním projektu se nám podařilo dostat se až na částku kolem sto dvaceti tisíc,“ přibližuje Kos. Nejen fanoušci divadla mohli projekt rekonstrukce podpořit nákupem předmětů s motivy Odvazu, vstupenek nebo objednávkou soukromé show. „Asi nejkurióznější věc, kterou jsme nabídli, byl kalendář mužských aktů na rok 2018. Focení jsme brali s velkou nadsázkou a sklidili jsme za to docela uznání,“ připouští se smíchem Jakub Krejčí.
Je libo zápas nebo show?
Zjednodušeně se dá říci, že se v Odvazu setkáte se dvěma klasickými druhy představení. Prvním je improvizační zápas. „Stojí proti sobě dva týmy, které improvizují v různých scénkách a diváci hlasují, který tým se jim líbil více. Na závěr tým s více získanými body vyhrává. Nejde ale o tu výhru, do žádné tabulky se nic nezapisuje, nemáme žádnou ligu. Tahle hra na hru je pouze orámování a formát pro diváky,“ objasňuje Vladislav Kos. Druhým typem představení je tematická improshow. Celý večer se hraje buďto longforma, tedy představení celé založené na jednom příběhu, nebo více krátkých scének na jedno téma. „V květnu míváme zamilované májové představení, o svátcích vánoční, jindy například zpívané a veršované. Je toho spousta,“ dodává Kos. Několikrát v sezóně pak hráči organizují i představení pro rodiny s dětmi.
Hráči Odvazu rozhodně nejsou amatéři, historie spolku je velice bohatá. Už v roce 2003 založili první členové tým Ostružiny, který improvizoval nejen v Ostravě, ale účastnil se představení po celé republice. V roce 2013 se členové rozhodli přejmenovat své uskupení na Odvaz. „Často, když jsme říkali, že hrajeme za Ostružiny, tak si lidé mysleli, že prodáváme ovoce. Navíc je to plné háčků, čárek a podobných do loga ne úplně vhodných věcí. Přemýšleli jsme a vznikl Odvaz. Znamená to, že chceme témata od vás, hrajeme na témata od vás čili od diváků,“ dodává Jana Vavříčková. Podle jejích slov jsou show zábava, tedy odvaz. Divadelníci nikdy nehrají vážná představení se seriózními tématy.
