Kristýna Dolínková Martine, řekni nám na začátek, kde pracuješ.
Už čtyři roky pracuji u firmy Solar Winds, která vyvíjí počítačové softwary. Jsem web program manager. Práce mě baví, i když už bych se v ní chtěl posunout dál. Je celkem slušně placená. Na sociální a zdravotním pojištění měsíčně odvádím něco před čtyři tisíce korun. Je mi osmadvacet let, do čtyřiadvaceti jsem studoval na univerzitě v Brně. Už v té době jsem ale vydělával, založili jsme si s pár kamarády takový malý podnik. Daně tedy odvádím už osm let.
Takže do důchodu máš ještě daleko. Spoříš si do budoucna?
Už v osmnácti letech mi rodiče založili penzijní připojištění, ještě když byly staré výhodné smlouvy. Když jsem začal pracovat, začal jsem si spořit víc, měsíčně jsem tam posílal tisíc korun. Ale plánuji, že po patnácti letech spoření si polovinu peněz vyberu. Za ta léta by ztratili na hodnotě kvůli inflaci. Navíc je budu potřebovat. S přítelkyní si výhledově plánujeme postavit domek v jejím rodišti na okraji Brna. Nepovažuji to za chybu, spousta mých známých to také plánuje udělat.
Máš kromě toho nějakou životní pojistku?
Životní pojistku mám, je v ní i úrazové pojištění. Myslím, že planění je tam milion korun, je to dobrá pojistka. Navíc je se spořením. Pokud ji předčasně zruším, část peněž mi vrátí zpět. Je v ní i takové to doplňkové pojištění, třeba na pobyt v nemocnici. Nikdy jsem z něj ale nic nečerpal. V nemocnici jsem nikdy neležel a ani žádný úraz, jako je třeba zlomenina, jsem neměl, pojistka tedy zatím zůstala nevyužitá. Mám ji zhruba tři roky.
Byl jsi někdy delší dobu nemocný, popřípadě máš nějaké zdravotní omezení?
Nějak vážně jsem nikdy nemocný nebyl. Jsem ale krátkozraký, takže nosím brýle na dálku. Mám dvoje, jedny do práce a druhé rezervní. Potřeboval jsem ale kvalitní, takže jsem si do nich nechal dát ty nejlepší skla. Jedny stály sedm tisíc korun. Za život jsem vystřídal snad šestery. Pojišťovna mi nikdy nepřispívala, takže to vždy šlo na mé vlastní náklady. Kromě toho jsem alergický na pyl a prach. K životu potřebuji prášky na sezonní alergie a speciální kapky do očí. Taky hypoalergenní přikrývky a polštáře, spát v prachových by se mi vymstilo.
Kolik tě alergie ročně stojí?
Prášky i kapky do očí se vejdou do tisícovky. Ale polštáře a přikrývky jsou dražší, minule jsem je kupoval za tři tisíce.
Chodíš na pravidelné lékařské prohlídky?
To, abych se přiznal, nechodím. Pravidelně chodím na alergologii, na oční a k zubaři. Na preventivní prohlídce u praktického lékaře jsem ale byl naposledy ve čtyřiadvaceti. nechodím tam rád. Strach, že bych byl nemocný nemám, cítím se dobře. Navíc jsem ještě celkem mladý. S třicítkou se mi ale blíží přeočkování proti tetanu, takže tam nakonec stejně budu muset jít. Jiné lékaře nevyhledávám, obyčejné nemoci, jako je třeba chřipka většinou přechodím, nemůžu si dovolit být dlouho pryč z práce.
Myslíš si, že ti jednou bude stačit starobní důchod? Že se o tebe stát postará?
Tak o tom nemám vůbec žádné iluze. Když se podívám, z čeho vyžívá moje babička, je mi spíš do breku. Má důchod stěží devět tisíc, a kdyby neměla vlastní bydlení, zaplatí nájem a na nic jiného už jí nezbydou peníze. Na penzi si budu muset naspořit nebo vydělat nějakým jiným způsobem, třeba na akciích. Tento stát nemá na to, aby nás jednou uživil, nevěřím tomu. To spíš věřím tomu, že budeme pracovat do pětasedmdesáti a do důchodu se ani nedostaneme, protože budeme úplně vycuclí a zdravotně tak špatní, že i kdybychom se ho dožili, stejně si z něj moc nedožijeme.
Kdybychom se řídili podle dnešní cenové hladiny, kolik peněz bys měsíčně potřeboval, abys v pořádku vyžil, popřípadě v pořádku žil?
Kdybych měl na důchod své bydlení a platil pouze ceny energií a nebyly by na mě už vázány žádné další vyživované osoby, předpokládám, že bych potřeboval alespoň dvanáct tisíc korun. Ale nemám ponětí, nakolik se za tu dobu změní mé potřeby. Také nevím, jak mi tou dobou bude sloužit právě zdraví. Abych si žil v nějaké relativní pohodě, muselo by to být tak patnáct tisíc. To proto, abych nemusel počítat každou korunu, a taky aby byl schopný něco malého našetřit pro případ, že by se cokoliv stalo.
