Eliška Vrbová Lucie Gregorovič Fárová (30) má sbormistrovství a dirigování v genech. Je totiž vnučkou Vlastislava Nováka, váženého sbormistra a dirigenta, který založil pardubický dětský sbor Iuventus Cantans a Vysokoškolský umělecký soubor Pardubice. Také několik let vedl smíšený a ženský sbor Continuo, který po něm jeho vnučka v roce 2010 převzala. „Zejména díky tomu, co jsem se naučila od dědečka, jsem šla studovat dirigování na konzervatoř v Pardubicích a vzápětí na univerzitu v Hradci. A to mě vlastně dostalo k Jitru, což byl zásadní bod mé kariéry,“ popisuje Lucie Gregorovič Fárová své sbormistrovské začátky.
Když dostala nabídku od Jiřího Skopala, aby dirigovala koncertní sbor Jitra a po dvou měsících s nimi hned jela sama na zájezd, nejdříve nevěděla, jestli to zvládne. „Tak nějak jsem ale věřila v to, že když mi dal důvěru, tak na to mám. Hodně mi pomohl, a i děti byly skvělé, takže to pro mě nakonec byla obrovská zkušenost,“ vzpomíná. Jako nejtěžší vnímala obsažení repertoáru. „Většinu skladeb jsem znala od dědy, a navíc jsem také zpívala v dětském sboru. Ale náročné bylo se skladby naučit dirigovat tak, jak je už Jitro znalo. Každý sbormistr má své vlastní pojetí a když ho sbor zná, nemůžete to změnit v tak krátké době.“
S Jiřím Skopalem se Lucie poprvé setkala u přijímacích zkoušek na vysokou školu. „Věděla jsem, že co dokázal se sbory, je výjimečné, takže jsem k němu měla úctu jako k člověku a zároveň ve mně budil velký respekt. Vlastně jsem se ho i trochu bála,“ přiznává se smíchem. Nejvíce na Jiřím Skopalovi obdivuje jeho pracovitost a nadšení pro všechno. „Vše dělá na tři sta procent a nezáleží, jestli je to sbor, běhání, rýžování zlata nebo cokoliv jiného. Je to nesmírně pracovitý, přísný, ale zároveň laskavý, vstřícný a srdečný člověk.“
Dnes už pracují jako kolegové v Základní umělecké škole Jitro, kde je od založení v roce 2010 Lucie Gregorovič Fárová ředitelkou. „Průběžně spolu naši práci konzultujeme. Nikdy mi ale nemluví do dirigování. Asi by ani nebylo dobré dělat věci odlišně, když chceme, aby to ve sboru a ve škole fungovalo. Táhneme za jeden provaz,“ popisuje vzájemnou spolupráci s Jiřím Skopalem. „Beru ho jako svého otce, který mi předává opravdu jen to nejlepší, co může,“ říká Lucie.
Stejně jako v jiných sborech se ale i sbormistři v Jitru potýkají s některými úskalími současné doby. Vzhledem k tomu, že Lucie Gregorovič Fárová vede nejstarší přípravná oddělení, a i koncertní sbor, ví, jak je někdy obtížné udržet děti, aby se sborovému zpěvu věnovaly na špičkové úrovni. „Dnes mohou dělat cokoliv, je tu velká přemíra podnětů a zájmových aktivit. Rodiče samozřejmě přemýšlí o tom, jestli za každou cenu chtějí, aby jejich dítě obětovalo čas jednomu koníčku. Protože když se zpěvák dostane do koncertní skupiny, věnuje sboru víceméně veškerý svůj volný čas,“ vysvětluje, co také jako sbormistryně dětského sboru někdy řeší.
U pěveckého sboru dospělých je to ale jiné. „Úskalím v dospěláckém sboru je hlavně udržet, aby členové pravidelně chodili na zkoušky. Je mi však jasné, že tomu neobětují rodinu nebo práci. Sbor je neživí, ale mají ho jako koníček.“ Podle Lucie je však u obou typů sborů důležitá především sbormistrova pokora. „Sbormistr by si měl svých zpěváků vážit, protože bez nich je naprosto zbytečnou osobou. Když nemá zpěváky, je nikým,“ upřesňuje.
Co se týče vlivu Jiřího Skopala na českou sborovou scénu, má Lucie Gregorovič Fárová jasno. „Už jenom počet výborných zpěváků a sbormistrů, kteří Jitrem prošli, je důkazem toho, že zásadně ovlivnil sborovou scénu u nás. Celým svým konceptem pojetí sboru, natočením mnoha skvělých CD či vítězstvími v prestižních soutěžích inspiroval mnohé,“ uzavírá.
