Eliška Vrbová V Hradci Králové měly pěvecké sbory svou tradici již dávno před vznikem Skopalových sborů, nicméně právě jemu se ji podařilo obnovit. Když v sedmdesátých letech začal působit na Pedagogické fakultě tamní univerzity, dostal nabídku, aby převzal Královéhradecký dětský sbor po Josefu Vrátilovi. Nabídku v září roku 1977 přijal a už o půl roku později stál na pódiu nový sbor včetně několika přípravných oddělení. K původnímu názvu přibylo ještě Jitro a tím se začala psát historie nové etapy sborového zpěvu nejen v Hradci Králové.
Od té doby Královéhradecký dětský sbor Jitro nasbíral mnohá vítězství v mezinárodních soutěžích po celém světě. Nejvyšší medailový zisk na sborové olympiádě v čínském Xiamenu v roce 2006 je jen třešničkou na dortu třiceti absolutních vítězství tohoto sboru, ale také vystoupení na významných festivalech včetně Pražského jara.
Přestože převzetí vedení dětského sboru bylo pro Jiřího Skopala, jak vidno, úspěšným krokem již od začátku, rozhodl se po pěti letech u Jitra společně se svou manželkou Květoslavou Skopalovou založit ještě ryze svůj sbor, a sice chlapecký sbor Boni pueri. Od roku 1982 tedy vedl souběžně dva sbory, a právě díky Boni pueri se objevili další skvělí sbormistři, kteří v tradici chlapeckých sborů na Skopala navazují. Tím je například Jan Míšek, člen první zakládající generace Boni pueri a současný umělecký vedoucí pardubických Bonifantes.
Ke sborovému zpěvu následně přivedl Jiří Skopal i svého studenta, nyní sbormistra Rychnovského dětského sboru Carmina Karla Štrégla, uměleckého vedoucího vokálního souboru Gentlemen Singers Richarda Uhlíře, ale i svého syna Jiřího Skopala mladšího, s nímž několik let spolupracoval v obou svých sborech. Do chlapeckého sboru Boni pueri chodil dokonce i Lukáš Vasilek, dnešní sbormistr Pražského filharmonického sboru.
Po čtrnácti letech věnování se dvěma sborům naráz se však Jiří Skopal rozhodl z Boni pueri odejít a přenechat vedení současnému sbormistrovi Pavlu Horákovi. Množily se nabídky turné do Japonska a Spojených států amerických jak s Jitrem, tak s Boni pueri a vést dva sbory na tak špičkové úrovni bylo již pro Jiřího Skopala náročné. Proto dal přednost Jitru, kde s ním od začátku spolupracovala jak jeho manželka, tak i renomovaný klavírista Michal Chrobák.
Jiřího Skopala zná v oboru pěveckých sborů skutečně každý. Nejen z Boni pueri, ale i z Jitra vzešly přední osobnosti dnešní české sborové scény, jako je například Silvie Pálková, sbormistryně libereckého Severáčku nebo Zuzana Kadlčíková, sbormistryně a dirigentka mnoha hudebních těles včetně brněnského smíšeného sboru Ars Brunensis. Na otázku, jaký je Jiří Skopal, všichni odpovídají přívlastky vytrvalý, pracovitý, precizní, profesionální a vždy perfektně připravený.
Tyto jeho vlastnosti viditelně vkládá nejen do svého životního poslání sborového zpěvu, ale také do svých koníčků, jichž je rovněž úctyhodná řada. Jiří Skopal se věnuje sportu, zaběhl půlmaratony i maratony včetně těch v Paříži a Praze, nechyběl ani na startu Jizerské padesátky, a dokonce vystoupal na vrcholy hor Mont Blanc či Matterhorn. Několikrát jel do Francie rýžovat zlato, nyní hledá staré mince s detektorem. Veškerou přípravu na každou svou cestu dotáhne do posledního detailu, aby ho nic nemohlo překvapit. Nikdy se však nestalo, že by snad kvůli některému ze svých hobby chyběl na zkoušce sboru. Své sportovní a jiné úspěchy podává skromně a dává dětem ve sboru za příklad zejména disciplínu a vytrvalost, tedy ve sborovém zpěvu tolik důležité vlastnosti.
Nedávno oslavil sedmdesáté narozeniny, to ovšem Jiřímu Skopalovi nebrání v neustálém otevírání nových výzev. Aktuálně se totiž s Jitrem připravuje na koncertní cestu do Austrálie, kde vystoupí i ve světoznámé opeře v Sydney. Královéhradecký dětský sbor si tak do svého portfolia přidá koncerty již na čtvrtém kontinentu. I přes všechny světové úspěchy však Jiří Skopal svůj sbor nikdy nenechává usnout na vavřínech. Drží tak stabilně vynikající úroveň sborového zpěvu, a to už více než čtyřicet let.
