Alena Dolníčková Po cestě na nejvyšší vrchol Rožné zvaný Hradisko všichni řeší, jaké představení uvidí letos. Pro většinu je to tajemství a jen pár nás vyvolených ví, že se můžeme těšit na pohádku S čerty nejsou žerty. Pomalu ale jistě náš zástup stoupá vzhůru k cíli. Všichni zabalení do několika vrstev pořádně teplého oblečení, zachumlaní do šál, teplých čepic a rukavic se ocitáme nahoře na kopci a celá Rožná se nám nabízí jako na dlani.
„Bylo, nebylo, dávno, nedávno, jedno knížectví a v něm tenhle mlýn. Rukou pracovitou a pevnou tu vládl mlynář Máchal se svou ženou,“ těmito slovy začíná samotné představení. Již od začátku se hlavním strůjcem všech záchvatů smíchu stává představitelka Doroty Máchalové, režisérka představení Lenka Novotná. Její herecký výkon nedovolí, aby nám zmizel úsměv z tváří a jednoho až napadne, že je jí pro profesi učitelky škoda.
Představení plyne dál, na scéně se vystřídají představitelé Petra Máchala, knížete, Lucifera či Adélky a Angelíny. Pokud od začátku excelovala Lenka Novotná, od chvíle, kdy se na scénu dostal pan správce, hříšná Dorota Máchalová má v hereckém projevu velkou konkurenci. „Petře, Petříčku, chlapče rozmilý,“ ozývá se celou loukou, která se pro dnešní odpoledne stala pomyslnými prkny, co znamenají svět a nejeden divák si začíná zpívat společně s Adélkou. Atmosféra je skvělá a všichni si představení užíváme.
I přesto, nebo možná právě proto, že pohádku dobře známe, nedokážeme se přestat smát. Ty nejvtipnější chvíle ale nastávají, když místo klasických vět, které čekáme, zazní upravené repliky. „Ale já neumím psát,“ řekne verbíři jeden z chlapců v hospodě a reakce na sebe nenechá dlouho čekat: „Roženská základka co? No jo, to je pak jasný, že to neumíš. Ty učitelky tam. No hrůza.“
Během představení se párkrát někomu stane, že zapomene text nebo přijde pozdě na scénu. Takové malé chybky ale nikomu z diváků nevadí. Vyvolávají u nich jen další salvy smíchu a dodávají na pohodové atmosféře celého společně stráveného odpoledne.
Jak už to u pohádek bývá, vždycky dopadnou dobře. Zlo je potrestáno a dobrou odměněno. A jak se pomalu blíží ke konci pohádka, k závěru se dostává i doprovodný program výstupu na Hradisko. Omrzliny už sice nepočítáme, ale punčem a horkým čajem nepohrdneme. Odpoledne se pomalu mění ve večer, nad Rožnou se začíná snášet šero a průvod se vydává zpět dolů. Celý výstup i divadelní představení odehrané v mrazivém dni skvěle vystihují závěrečná slova starosty Libora Pokorného: „Jinak jsme ale normální.“
