Tomáš Vojkovský 
„V současné době redaktoři hodně využívají sociální sítě, Takže třeba na Facebooku jsou skupiny jako Co mě štve a těší ve Starém Městě, odkud si novináři často berou témata, co ty lidi tady trápí a o čem můžou psát,“ říká starosta Starého Města u Uherského Hradiště Jozef Bazala. Své o využití sociálních sítí jako zdroje informací ví i mluvčí města Uherské Hradiště Jan Pášma. „V poslední době novináři svá témata velmi často a pohotově přejímají ze sociálních sítí, zejména pak pochopitelně ta, u kterých vzniká kontroverze. Rozjitřená polemika nad nějakým „městským“ tématem na Facebooku mně dává takřka stoprocentní jistotu, že v nejbližších dnech budu na dané téma odpovídat některému novináři,“ uvádí s lehkým povzdychem mluvčí. Ano, oba mají pravdu. Kolikrát jsem dostal pokyn z vyšších míst „Prohledej Facebook, jestli tam o něčem lidi nediskutují.“ O nespokojenosti místních se holt píše docela dobře a především se vydané články takového rázu vždy odrážejí na prodejích.
Strasti místních ovšem nejsou jediným tématem, o které mívají regionální média zájem. Bazala k tomu dodává, že před nedávnem se mu ozval nějaký redaktor a ptal se jej, jak jsou na tom s počtem volných míst na hřbitově. To jej jednak zaskočilo a do jisté míry pak i pobavilo. Inu, není se čemu divit. Běžně vám otázku o volných místech na krchově jen tak někdo nepoloží. Oním redaktorem jsem byl já a toto téma jsem zpracovával zhruba v září minulého roku. Největší radost mi tehdy udělala odpověď od Pavla Dudy, starosty Kostelan nad Moravou, který mi řekl, že mají místa dost a kdyby se někdo nevešel ve svém městě, klidně může zamířit do Kostelan.
Starosta na telefonu
Kromě hřbitovů jsem psal i článek o přestupku, kdy Povodí Moravy sekalo trávu ve Starém Městě v neděli, kdy je tato činnost vyhláškou města v určitý čas zakázána. Tehdy jsem Jozefa Bazalu zastihl v jeho volném čase, který trávil na zahradě. „Tož počkejte, to já vám teď nemůžu říct přesně, protože si to nepamatuju,“ říkal mi tehdy Bazala. „Tak já se ozvu vašemu místostarostovi. Ten by to mohl vědět, ne?“ pokračoval jsem v našem rozhovoru. „To mu nemusíte volat. Martine? Jak to máme s tou vyhláškou, co zakazuje sečení trávy v neděli?“ zvolal v telefonu starosta, jelikož jeho místostarosta Martin Zábranský trávil svůj volný čas zrovna u Bazalů na zahradě. Ano, i takto může na Slovácku vypadat informační struktura. Někomu to možná přijde krapet humorné, já však považoval tuto blízkost místních v průběhu celého svého redakčního působení za výhodu, které mi nejednou ušetřila čas.
„S tím, že se mi někdo z médií ozve mimo úřední hodiny počítám. Většinou se snažím odpovědět. Výjimkou je, pokud se zrovna nacházím na plese nebo nějaké večerní sešlosti, případně pokud neznám odpověď, která se nachází v dokumentech na městském úřadě,“ komentuje své zkušenosti v rámci odpovídání na otázky novinářů starosta a dodává, že k večerním hovorům obvykle stejně nedochází, protože i novináři mají pracovní dobu jen do určitých odpoledních hodin. V tomhle s panem Bazalou naprosto souhlasím, i přesto však k našim rozhovorům ve večerních hodinách párkrát došlo, třeba právě na plesech, kde jsme se oba mnohokrát ve stejný čas nacházeli. To pak dochází na vtipy typu „Ne že se o tom, o čem se tady bavíme, zítra dočtu v novinách!“
K velkým kauzám a „honu“ na regionální politické ikony u nás zpravidla nedochází. I přesto ovšem v některých případech zdejší starostové kooperaci s médii odmítají. „Starostové mě odmítli při rozhovorech jen párkrát, a to v momentech, kdy se týkaly nějakého jejich průšvihu. V těchto případech jim ovšem dávám najevo, že jejich mlčení jim bude jen na škodu,“ uvádí šéfredaktor Slováckého deníku Pavel Bohun. Ano, i u nás se někdy musí praktikovat tyto skoro až nekalé postupy, kdy musíme „vyhrožovat“, abychom se dopracovali k vytouženým informacím. Ono totiž pořekadlo „Žádná odpověď, taky odpověď“ v médiích platí dvojnásob, a ani si nedovedu vzpomenout kolikrát jsem do klávesnice ťukal větu „K této události se XY však odmítl vyjádřit“.
Je ovšem rozdíl, pokud se bavíte se starostou o nějaké osobní záležitosti, která se netýká města, jež zastupuje a v případech, kdy se dotazy přímo vztahují k okolnostem spojeným se samosprávou. „Okřídlený výraz „bez komentáře“ pak v takovém případě neexistuje. Právo na informace je dáno zákonem. Když se novinář dotazuje veřejné správy, měl by vždy dostat odpověď. Nejsou ale výjimečné případy, že se novináři ptají na věci, které říci prostě nemůžeme, například podrobnosti z přestupkových řízení a podobně,“ uvádí k problematice na co si odpověď můžeme vydupat, a na co ne, Jan Pášma.
Stále v kontaktu
Vzhledem k nepříliš velké rozloze Slovácka, se snaží redaktoři a místní politické ikony o to, aby spolu vycházely v dobrém. Pokud totiž dojde na to, že se nějaký z redaktorů rozhádá s některým z politiků, tento spor se automaticky přesouvá z profesní linie do osobního života, kdy se s dotyčným pravidelně potkáváte ať už na ulici, v divadle, kině, na fotbalovém stadionu nebo na Slavnostech vína.
Lokální události jsou dalším místem, kde dochází ke styku starostů s médii. Ať už se jedná o vítání občánků, otevírání nových veřejných prostor, zahajování festivalů nebo folklórní události, jako jsou například hody. Jednou jsem z hodů v Mařaticích podával reportáž, a byl tak svědkem toho, jak starosta Uherského Hradiště Stanislav Blaha předával právo k pořádání hodů a pronášel u toho řeč. Při našem rozhovoru, který následoval, mi tehdy sdělil, že i účast na takovýchto událostech je součástí jeho práce a následně mě požádal, ať jej vyfotím pro jednou bez skleničky vína v ruce, aby si o něm místní nemysleli, že je opilec.
Vzhledem k tomu, že Stanislav Blaha je kromě starosty Uherského Hradiště také poslancem v Poslanecké sněmovně, spousty dotazů, které by za normálních okolností směřovali občané přímo jemu, za něj zodpovídá výše zmiňovaný mluvčí Jan Pášma. „S počtem dotazů, které denně obdržím, je to jako v kterémkoliv jiném zaměstnání, kde neplníte normy. Jsou dny, kdy nepřijde dotaz žádný a z toho pak dny, kdy zvažujete, čemu dát přednost, než vás odveze záchranka. Nicméně moje práce zdaleka nespočívá jen v zodpovídání novinářských dotazů, takže mám pořád co dělat,“ uvádí na otázku, kolik otázek musí zhruba denně zodpovědět mluvčí.
Další ze záležitostí, ke které v rámci regionální žurnalistiky, a konkrétně pak na Uherskohradištsku dochází, je přepisování rozhovorů. Ať se totiž místní politici snaží sebevíc, svůj původ nezapřou a z diktafonu se tak kolikrát ozve nějaké to „tož“ nebo „sem sa na to musel podívat“, či jiné výrazy typické pro místní dialekt. Starostové se tomu snaží vyhýbat a přemýšlet nad tím, jaké výrazy při svých rozhovorech používají, i tak jim to ale čas od času ujede. „Vzpomínám si na jeden folklórní pořad, dlouho před začátkem mé politické kariéry, kde jsem měl výstup. Po jeho zveřejnění mi kamarád říkal „No, mluvit moc neumíš“. Takže člověk se to vystupování před obecenstvem postupně učí,“ komentuje své vyjadřování v médiích Bazala, který ovšem po letech svého působení jak v zastupitelstvu, tak na postu starosty, ušel velký kus cesty, a dnes poskytuje rozhovory bez zaváhání a v naprosté většině případů i spisovně.
Noviny do každé rodiny
Z toho, co jste se doposud dočetli vyplývá, že je v zájmu obou stran, jak starostů, tak médií, udržovat dobré vztahy. „S TV Slovácko máme uzavřenou rámcovou smlouvu, ve které se zavazují k monitorování dění v obci,“ říká starosta Kunovic Pavel Vardan a zároveň dodává, že i mimo lokální televizi si s některými novináři tyká a baví se neformálně. Mezi novináři ovšem i přesto blízké přátele nemá. Záměrně je nevyhledává a obvykle se s naším druhem setkává právě v rámci rozhovorů. Ono na tom něco je, protože ať už se potkáte s místními starosty kdekoli, občané se jich, podobně jako novináři, vyptávají na záležitosti spojené s městy, které zastupují. Obdobně jako Vardan je na tom i Bazala. Šéfredaktor Slováckého deníku Pavel Bohun pak „přiznává“ pouze dva starosty, které považuje za přátele a stýká se s nimi i mimo pracovní rámec. Nakonec ale místní starostové berou kooperaci s médii jako součást své práce a povinnosti a vnímají je spíše jako výhodu v komunikaci s občany měst, která zastupují.
Pro sdělování novinek, která se v jejich samosprávách odehrály, jim ovšem slouží i městská periodika. V Uherském Hradišti nebo v Kunovicích tak jednou do měsíce najdou ve svých poštovních schránkách obyvatelé výtisk městských novin. Trochu jinak to mají obyvatelé Starého Města. Tam žádný tisk zdarma nedostanete, jelikož si stále drží svou základnu předplatitelů Staroměstských novin. Bazala přiznává, že o ně mají zájem především starší generace, ale i tak mu to dělá radost. Tyto noviny vytváří v každém městě profesionální novináři, a dokonce jsou již léta kromě domácností zasílány i lokální redakcím. „Před patnácti lety, kdy ještě nefungovaly obecní weby jak fungují dnes, byly tyhle noviny fajn zdrojem inspirace na témata ke zpracování. Dnes už jsou bohužel informace v čase jejich vydání obvykle zastaralé, a tak mi nezbývá než hledat aktuální události právě na internetu,“ vyjadřuje se k městským novinám Pavel Bohun.
