Matěj Soukup 
Protože jsem v Karlovarském kraji vyrůstal a z pozice aktivního hráče jsem prošel několika krajskými kluby, situaci vnímám poněkud odlišněji než běžný fanoušek. Problémová pozice Karlovarského kraje na mapě České republiky je tématem, ke kterému se vyjadřují jak hráči samotní, tak vedení krajského svazu, složené většinou ze zástupců z řad aktivních či bývalých aktivních hráčů krajské úrovně.
Tři mušketýři v republikových ligách
V sezoně 2019/2020 působily v soutěžích řízených Českou asociací stolního tenisu, tedy od třetí ligy výše, pouze tři kluby se základnou v Karlovarském kraji – třetiligový Chodov, prvoligové Františkovy Lázně a extraligový nováček z Chebu. Chebu se sice v pandemií poznamenané sezoně podařilo uhájit extraligovou příslušnost, to však bylo možné pouze díky akvizici dlouhodobě nejúspěšnějšího hráče české extraligy Tomáše Treglera, který se musel na poslední chvíli vzdát angažmá v Polsku a do kádru Chebu zamířil pouze z nouze. Další členové chebského kádru, Rus Stepan Shaposhnikov, mládežnický reprezentant Radek Skála a nejúspěšnější krajský mladý hráč Jan Žaloudík v konfrontaci se soupeři z dalších extraligových týmů zaznamenávali spíše tristní bilanci a Cheb tak v celé sezoně nedokázal zvítězit v jediném domácím utkání a pouze lepší vzájemné zápasy se sestupujícím Hradcem Králové a především vynikající bilance Treglera mu pomohly k zachování extraligové příslušnosti. I přesto je to pro týmy z Karlovarského kraje druhý nejlepší výsledek v historii samostatné české extraligy – lépe si vedl pouze již zmiňovaný klub TTC Františkovy Lázně, který v sezoně 2015/2016 postoupil až do finálového zápasu proti Ostravě, avšak na titul nedosáhl. Tým však pro nadcházející sezonu z ekonomických důvodů nezískal extraligovou licenci a krátké slibné časy tak rychle skončily.
Pro nadcházející sezonu Cheb plánuje výrazné posílení kádru. Tomáš Tregler sice v jeho dresu podle očekávání pokračovat nebude, vrací se však bývalý hráč Františkových Lázní Antonín Gavlas a v současné době představitelé Chebu jednají o příchodu havlíčkobrodského odchovance Davida Reitšpiese na pozici hráče číslo dvě. V případě úspěšného jednání by měl roli trojky plnit Stepan Shaposhnikov. Tato sestava už by dávala naději na lepší výsledky než v uplynulé sezoně, je nicméně otázkou, na co to Chebu bude v celkovém účtování stačit.
Zaostáváme od mládeže
Pozice klubů z Karlovarského kraje výrazně připomíná pozici českých reprezentantů v porovnání se svými evropskými protějšky, kteří také jen občas zaznamenají nějaký významný úspěch. Extraligové kluby z Karlovarského kraje, kromě zmíněného celkového druhého místa Františkových Lázní, nezaznamenaly však ani to. Už od mládežnických kategorií lze pozorovat významnou zaostalost v herní praxi i tréninkových metodách. Jedním z možných vysvětlení je samozřejmě nedostatečné proškolení trenérů, kteří ve většině případů sami působí jako hráči. Například Matouše Löfflera, nejlepšího krajského hráče v kategorii mladších žáků, trénují v klubu KST Karlovy Vary pouze dva úspěšní hráči karlovarské divize, Boris Svěrák a Zdeněk Völgyesi. Porovnáme-li tuto skutečnost například s kluby z Ostravska, kde mladí hráči trénují pod vedením bývalých i současných reprezentačních trenérů a mnozí z nich se v dorosteneckých kategoriích do reprezentace nakonec propracují, dobereme se vskutku diametrálního rozdílu. Ve výsledku poté krajští hráči svým vrstevníkům, kteří prošli mnohem pokrokovějším a metodičtějším tréninkem, nedokáží ve vzájemné konfrontaci například na mistrovství republiky konkurovat. Tuto situaci dobře podtrhuje i fakt, že na mistrovství České republiky dorostu, které se koná na přelomu listopadu a prosince, nebude žádný karlovarský hráč dle nominačního žebříčku nasazen přímo do hlavní soutěže. Očekávat nějaký výrazný úspěch nominovaných hráčů je v tuto chvíli spíše zbožným přáním celého krajského svazu. V takové konfrontaci se dá brát za úspěch už jen to, že vyslaní hráči obsadí prostřední část výsledkové listiny.
Dobří holubi se nevrací
Špatná pozice mládeže v Karlovarském kraji se pak projevuje samozřejmě také na výsledcích po přechodu mezi dospělé. Za příklad můžeme brát pozici již zmíněného Jana Žaloudíka, který na krajských bodovacích turnajích jednotlivců v případě účasti obvykle neměl konkurenci, a po postupu Chebu do extraligy do něj byly vkládány velké naděje. Jan Žaloudík však z 24 dvouher, do nichž zasáhl, vyhrál pouze jedinou. I tento fakt nastavuje trenérské práci v Karlovarském kraji zrcadlo, do kterého však mnozí jako by odmítali pohlédnout, protože za dlouhá léta, kdy pozice Karlovarského kraje jako celkově nejhoršího v celé České republice trvá, se nezměnilo vůbec nic. Nelze se proto divit, že také Jan Žaloudík po uplynulé sezoně snahu herně vyspět pod vedením chebských trenérů vzdal a na místo extraligových stolů bude od příští sezony zastupovat B-tým pražského KT v 1. lize mužů. Na tomto místě by se chtělo sice použít okřídleného rčení, že po vzoru Antonína Gavlase se dobří holubi do kraje jednou vrátí, ale v případě Jana Žaloudíka, který stále ještě může ve třiadvaceti letech rozvinout svůj značný potenciál, si tím nejsem jist.
