Tomáš Holešovský Jak jste se dostal k trénování tenisu?
Trénuju 14 let, od roku 2003. K trénovaní se dostaneš tak, že buď studuješ fakultu tělesné výchovy nebo něco podobného, ale spíš převládá cesta, že trénuje drtivá většina bývalých tenistů. Druhá varianta byla i má cesta. Hrál jsem tenis na určité závodní úrovni, hlavně v žácích a dorostu.
Abyste mohl ale profesionálně trénovat, potřebujete nějakou licenci či oprávnění, že?
Ano, licencování probíhá na více úrovních. Existují základní kurzy, pak jsou licence stupňovány na licence III. třídy, to se uděluje v rámci kraje, II. třídy v rámci republiky, vždy jednou za rok v Praze nebo Prostějově a I. třídy. Já jsem trenér II. třídy.
Jste z Kyjova. Co vás přivedlo sem, do srdce Slovácka trénovat tenis?
V Kyjově jsem trénoval asi osm nebo devět let ale pak závodní tenis v Kyjově skončil. Pak jsem dostal nabídku přejít sem, do Starého Města a trénuju tady už čtyři roky.
Když tady kolem vidím tenisty v tak mladém věku, mají tyto tréninky spíše jako kroužek, nebo spíše profesionální trénink?
Tito sportovci jsou spíše hráči, kteří se zaměřují už na výkon, na soutěžení. Samozřejmě jsou na různých úrovních. Jsou tu kluci, kteří to berou spíše jako koníček, sem tam jedou na nějaký turnaj. Pak tu máme ale i kluka, který je pátý šestý ve své kategorii v Česku. Ten jezdí po turnajích nejvyšší kategorie u nás, jezdí i do zahraničí. Nikdo z nich ale nemá udělaný nějaký individuální plán, prostě chodí do školy a po odpolednech trénují.
V rámci vaší akademie, převažují spíše výkonnostní hráči, nebo ti, kteří tréninky berou jako kroužek?
Určitě převažují „kroužkaři“, kteří chodí trénovat zhruba jednou týdně. Když uvážím, že u nás v akademii máme nějakých 150 hráčů, tak těch výkonnostních, kteří se tomu sportu opravdu hodně věnují, je tak 10 až 15 procent. Těch turnajových hráčů je do 20. Samozřejmě je naším cílem, aby těch závodních bylo co nejvíc, ale to nezáleží jen na nás trenérech. Kdo trénuje jednou týdně, tak nemůže očekávat, že bude hrát závodní tenis.
Zaměřujete se také na výchovu ke sportu odmalička, že?
Ano, jistě. Máme tady tenisovou školku fungující dva a půl roku, a postupně se snažíme, aby děti od toho nejnižšího věku byly přivedeny ke sportu. Jestli to bude zrovna tenis, budeme rádi. Hlavně ale chceme, aby sportovaly ne z donucení, ale aby se hýbaly odmalička, od dvou let, a aby je sportování chytlo. A pokud je to chytne, tak aby nehrály třeba tenis jen tak, rekreačně, ale aby také něčeho dosáhly.
Dneska totiž dítě v deseti letech není schopné oběhnout kolečko kolem kurtu nebo dělat kotrmelce a podobně. Což samozřejmě kdyby dělaly od školky, tak s tím nebudou mít problém.
Určitě musíte mít rozdělené kategorie podle věku, je to tak?
Ne, podle věku to rozdělené nemáme. Jsme schopni to trénování nabídnout komukoli, ať je na tom s výkonností jakkoli. Ať už začíná, chce se zlepšit, nebo vyhrává turnaje po republice.
Dobře, ale přece jen musíte mít nějakou představu, kolik různě starých dětí tady máte, že?
To ano. Jak jsem řekl, máme tady v akademii, teď už ve spojení i s klubem v Uherském Hradišti (doslova přes řeku, pozn. red.) nějakých 150 dětí. Zhruba 50 % z nich ještě nemá deset let. Ty, které tady na kurtu teď pozorujeme jsou už spíše v tom starším žákovském (13–14 let, pozn. red.) dorosteneckém věku (15-18 let, pozn. red.) a zůstaly u toho tenisu, více se mu věnují, jezdí i na nějaké turnaje a tak. A to ať už je jejich výkonost regionální nebo celorepubliková.
Jak pracujete s mimořádnými talenty?
Když je někdo hodně šikovný, tak také ale musí mít zájem trénovat. Pokud to dovolí rodiče, může u nás trénovat opravdu odmala až do dospělé kategorie, máme všechny výkonnostní družstva a není problém, aby u nás vyrostl v dospělého profesionálního tenistu. Což je třeba i výhoda našeho klubu. Ne všude třeba v kraji mají tak široký záběr. Ale jak už jsem říkal, individuální plány neděláme.
Jde v akademii jen o technickou průpravu, nebo i o fyzičku?
Mimo technickou průpravu se zaměřujeme i na fyzickou přípravu. Snažíme se jim takové cvičební plány zorganizovat, ale hlavně se je snažíme přesvědčit, že bez té kondice, to nebude lepší. Máme tady i speciálního kondičního trenéra. Hráč, který stráví denně osm hodin na kurtu, ale nemá kondiční přípravu, nemůže pomýšlet úplně nejvýš. Nabízíme i rehabilitace.
A co rodiče? Jsou takoví, že tlačí na vás i na dítě, aby se trénovalo více a více?
Jistě, takoví se najdou. Na druhou stranu, nikdy jsem neřekl, že by na to nějaké dítě nemělo. Vždycky je to jen otázka tréninku. Když na kurt chodí s desetiprocentním nasazením, tak se zlepšovat nebude. Naopak, když do toho půjde na 100 %, tak nikde není napsáno, že se nemůže zlepšit na opravdu vysokou úroveň. Horší spíše je, když dítě nemá žádnou hrubou sportovní průpravu. Zkrátka se neumí hýbat. Proto u nás máme také tzv. GTV, tedy základní pohybová průprava. Pořádáme také kempy, kde mohou děti přičichnout k různým pohybovým aktivitám, nejen tenisu. I když právě tenis je jeden z nejobtížnějších sportů na hrubou i jemnou motoriku, rovnováhu.
Dobře, ale spíše jsem měl na mysli ty ambiciózní rodiče, kteří si skrze své děti něco kompenzují.
Ano, i takoví se najdou. Snažíme se s nimi ale komunikovat, vysvětlit, že tlačit dítě do něčeho, co nechce opravdu není ta správná cesta. Každý si říct ale nedá. Pak se snažíme to dítě uklidnit.
Jak velkou roli hrají rodiče při tvorbě tréninkového rozvrhu?
Máme určitou nabídku termínů a samozřejmě s rodiči konzultujeme, že by bylo dobré, aby jejich dítě chodilo častěji. To se ale také odvíjí od toho, jaké jsou možnosti časové a finanční celé rodiny. Ty nejlepší se snažíme podpořit i nějakým sponzoringem.
Takováto finanční podpora funguje jak?
Hodně to stále závisí na rodičích. Ale snažíme se hráče podpořit třeba tak, že když chodí třikrát týdně na trénink, tak jeden z nich má jakoby zdarma.
Jak je to s dospělými? Najdou se i takoví, kteří ve třiceti chtějí nastoupit profesionální kariéru?
No, spíše ne, ale samozřejmě trénujeme i starší dospělé, kteří se chtějí zlepšit na nějakou úroveň.
Existuje základní rozdíl mezi tréninkem dítěte a dospělým?
Nějaký menší rozdíl tam je, zvláště co se týče fyzického výkonu. Ale výuka techniky je prakticky stejná. Nemůžeme po padesátníkovi chtít, aby po kurtu lítal stejně, jako nějaký dorostenec.
A co se týče přístupu k tréninku, psychiky hráčů, liší se u dospělých a dětí?
To nezáleží úplně na věku. Jsou děti, mladí, kteří do tréninku i soutěže jdou naplno, pozorně vás poslouchají a jsou iniciativní, ale i takoví, kteří vzdorují a moc na vaše rady nedají. Jistě, u dospělých je ten poměr jiný, ale v obou skupinách se najdou i opačné vlastnosti. Určitě to není o tom, že někdo přijde z práce na trénink a vylívá si zlost na mě. Tito lidé sem chodí rádi, nemusím je do ničeho nutit, jsou rádi za každou radu. Tohle u dětí není.
A co když se dítě zapře a řekne, že se mu dneska nechce?
No rozhodně na ně neřvu, nepřesvědčuji je. Před deseti lety bych to udělal, ale dneska už ne.
Postihují i vaše svěřence zranění charakteru elitních hráčů? Musí se například přistupovat k operacím?
To souvisí s tím, jak jsem zmiňoval tu fyzickou přípravu. Jistě, všeho moc škodí. Ale nejvíce problémů způsobuje situace, kdy svěřenec tráví příliš mnoho času na kurtu a fyzické přípravě se věnuje málo či vůbec. Z této nevyváženosti pak pramení většina zranění. Jistě, někdy si někdo postěžuje, že ho bolí ruka či záda, ale to vychází buď ze špatného provádění pohybu, nebo z únavy. Není to nic, co by led nebo delší odpočinek nezpravil. K tomuto samozřejmě nepočítám třeba vyvrtnuté kotníky a další zranění, která se vám mohou přihodit při jakékoli aktivitě. Vyplývá to z neposilování, z toho, že hráči podceňují rehabilitaci.
„O naše tábory či kempy je navíc velký zájem i mimo naši akademii. Přijedou hráči dá se říct ze všech koutů republiky.“
Jaké podmínky musíte splnit, abyste založili takovou akademii, jako je ta vaše?
Tak v prvé řadě musíte mít areál. Klub si zaregistrujete u Českého tenisového svazu, u krajské organizace. Prostě nějaké papírování, nějaké poplatky, nic složitého založit akademii není. Obtížnější je takový projekt udržet, aby měl smysl.
Za jak dlouho se například na členských poplatcích a vůbec příjmech vrátí hodnota takové haly se třemi kurty, ve které stojíme?
Tady se pohybujeme v řádech desítek let.
Pomohou vám v tomto nějak sponzoři?
Jistě, ti jsou poměrně důležitou složkou příjmů, zvláště ve sportu obecně. Co se týče konkrétní podpory, tak na začátku se sponzoři například tenisového vybavení sami nabízejí. Po nějakém čase ale z toho byznysu také chtějí něco mít. My tady třeba máme obchod, kde nabízíme produkty jedné konkrétní značky. Partner zkrátka podporuje akademii spíše materiálně. Potom už je ale domluvit finančního sponzora na nějakou akci, nějaký turnaj hrozně složité.
Je rozdíl mezi trénováním v klubovém prostředí a trénováním s trenérem samostatně, řekněme živnostníkem?
Určitě ano, těch rozdílů je tam spousta, ať už jde právě o to materiální zabezpečení nebo o prostory k tréninku. Kvalita výuky je pak už hodně individuální záležitostí, záleží na každém. Já ale myslím, že ten klubový trénink je lepší, že když trénujete s jedním trenérem, tak to nemá dlouhého trvání. Jak také říká jeden můj kolega, svěřenec dělá trenéra, a ne naopak.
Je klubové prostředí přínosné i jinak?
Mimo společné trénování buď v hale nebo venku, pořádáme i letní kempy. Tím se i utužuje parta, většina děcek se tady zná a kamarádí spolu. O tyto tábory či kempy je navíc velký zájem i mimo naši akademii. Přijedou hráči dá se říct ze všech koutů republiky.
Proč jezdí i z takové dálky?
Tak, bude to asi jednak tím, že my tady máme kompletní zázemí. Máme tu jak halu, tak venkovní kurty, blízko ubytování, děláme i jiné pohybové aktivity než tenis. Jednak asi i tím, že ti naši hráči si dělají kamarády i na turnajích, a to jsou zkrátka dobré reference, za což jsme samozřejmě vděční.
Existuje mezi kluby v regionu rivalita?
Tak my jsme teď spojili kluby v Uherském Hradišti a ve Starém Městě a vytvořili jednu společnou strukturu a akademii. V minulém roce jsme měli z regionu nejvíce družstev. Ani historicky úspěšný Zlín nebyl tak dobrý jako my.
Vidím tady na kurtu sedm kluků a jen jedno děvče. Přitom naše reprezentantky jsou o tolik úspěšnější, než čeští muži?
Tak tohle, co tu vidíme je zrovna nereprezentativní vzorek. Mnohdy je to spíše naopak, že zkrátka kluky nemůžeme sehnat. Je to myslím spojeno právě s tím, jak úspěšné české tenistky jsou. To, že muži nejsou tak úspěšní je dle mě jen otázka pár generací a souhry okolností. Mezi muži je ale mezinárodně větší konkurence.
Jak je to s korupcí v tenisu? Existuje i na regionální úrovni?
Musím říct, že jsem zásadně proti tomu, samozřejmě. Na regionální úrovni podle mě nejde o takový problém, protože pokud už někdo chce ovlivnit výsledek zápasu, jde především o peníze. A ty v regionálním tenisu, tím spíš u mladších kategorií, nejsou. Jde podle mého spíše o problém na mezinárodních turnajích, té ne úplně nejvyšší úrovně, ale té úrovně, kde se to láme, zda jste nebo nejste úspěšný.
„Tenis je také stále více o fyzické přípravě, už nestačí jen šikovnost.“
Pojďme se pobavit o tenisu obecně. Kdo je váš oblíbený hráč, hráčka?
Samozřejmě Roger Federer, a pokud bych měl vybrat někoho z té dřívější scény, pak Andre Aggasi. A z žen…naše hráčky samozřejmě teď hrají skvěle, takže fandím jim. A kdybych měl vybrat i u žen někoho z minulosti, pak by to byla asi Martina Hingisová, možná Justin Heninová.
Jako trenér jste přece jen schopnější porovnat dobu zhruba před dvaceti lety a nyní. Co se tedy za tu dobu v tenisu změnilo?
Tím hlavním, co se změnilo, jsou materiály. A také je tenis stále více o fyzické přípravě, už nestačí jen šikovnost. Elitní hráči tráví obrovské množství času v posilovně, na atletické dráze a tak dále. Kolikrát fyzickou přípravou tráví více času než trénováním techniky na kurtu.
Co si myslíte o nové generaci tenistů jako Zverev, Kyrgios?
Nedokážu předpovídat budoucnost, ale spíše než ti, které jste zmínil, si myslím, že má šanci Dominic Thiem. Zverev s Kyrgiosem si myslím, že jsou moc divocí. Obecně si ale myslím, že tahle generace nedosáhne těch úspěchů, jako ti nejlepší hráči dnes. Určitě mezi nimi není nový Roger Federer, ale na druhou stranu mezi hráči v této nové generaci určitě najdeme budoucí světovou jedničku.
Po výhře Federera na letošním Australian Open se objevily názory, že Djokovic s Murrayem doplácí svou obrannou hrou na přicházející trend zrychlování povrchů, na kterých se hraje. Souhlasíte?
Takové zprávy jsem nezaznamenal, ale samozřejmě se povrchy mohou začínat zrychlovat. Co se týče hry těchto dvou excelentních hráčů, nemyslím si, že zrovna změna povrchu by měla změnit jejich hru. Jistě, jsou to spíše obranáři, ale tak komplexní a skvělí hráči, že je změna takového detailu nemůže rozhodit.
Jak vidíte budoucnost tenisu v oblasti materiálu?
Od dřeva se přešlo k hliníku, od hliníku ke karbonu, kevlaru a podobným materiálům. Momentálně nejsme schopni předpovědět, jaké nové materiály se objeví. Budou to stejné materiály, ze kterých se budou stavět rakety. Nicméně, nakonec vždy bude záležet, co za člověka tu raketu drží.
