Zpěvačku Michaelu Gemrotovou, reprezentantku Divadla Broadway, a tanečníka Adama Havla dnes čeká třetí trénink. „Míša je pohybově velice nadaná. Hned na prvním tréninku jsme zvládli skoro celou rumbu,“ chlubí se před příchodem své taneční partnerky Havel, který v loňském ročníku Roztančeného divadla vystoupil spolu s herečkou Sarou Sandevou. Záhy po něm se ve studiu objevuje i Gemrotová. Dnes to ale na přínosný trénink příliš nevypadá. „Šíleně mě bolí hlava,“ hlásí hned ve dveřích. I tak se ale odhodlaně přesouvá k parketu.
Nejprve energický quickstep
I přes bolest hlavy, která si vyžaduje častější přestávky, ale odvádí taneční pár velký kus práce. Po krátkých debatách a rekapitulaci toho, co zvládli už minulou lekci, bere Havel trénink do vlastních rukou. „Tak. Hezky úklon, zasadíme ramena, vytáhneme se. A držíme celou dobu tance,“ snaží se získat autoritu a už svou rozesmátou partnerku prohání po tanečním parketě. První z obou tanců, které jim pořadatelé přiřadili, přichází na řadu quickstep. „Tento tanec bych si sama určitě nevybrala. Mám radši emotivnější tance,“ svěřuje se zpěvačka.
Pár se dlouho věnuje nacvičování úplného začátku vazby. Ne snad že by Havel nebyl spokojený s výkonem své taneční partnerky. Je ale nutné vymyslet ho tak, aby co nejvíce zaujal. Choreografie v tomto případě není jen v režii Havla. Slova se ujímá i Gemrotová se svými vlastními nápady. „Choreografii quickstepu vymýšlíme za pochodu. Předem jsem měl v hlavě jen rámec a s Míšou dáváme dohromady konkrétní podobu,“ vysvětluje Havel. K tomu, aby si pamatovali kroky z minulých lekcí, jim pak slouží videa.
Vypilovávání samotného startu a rekapitulaci nakonec střídá zkouška naostro. „Dáme si to na hudbu,“ rozhoduje tanečník. Tápání se tak rychle mění na tanec plný energie a napovrch konečně vyplývá i celá tematika choreografie, která rozhodně nenudí. Havel v ní vystupuje jako drzý puberťák, ohlížející se za každou sukní, a Gemrotová ho staví do latě. Nakonec je třeba se ještě pozastavit u závěru celého quickstepu a během následujících tréninků už vazbu stačí jen vyladit k dokonalosti. „Tréninky zatím máme pravidelně dvakrát týdně, ale počítám, že před samotným večerem budou častěji, abychom si byli vším jistí,“ vysvětluje tanečník.
Jiný tanec, jiné boty
Gemrotová se přezouvá. Poslední půlhodina totiž patří druhému tanci, tedy rumbě. „Na standardní tance se používá jiná obuv než na latinskoamerické,“ vysvětluje Havel. Rumba už je zpěvačce více po chuti. „Zalíbila se mi už v tanečních, takže jsem ráda, že si ji mohu zatancovat,“ říká. Podobně jako u quickstepu zbývá domyslet úvodní pasáž. Kromě té už je ale celý tanec připravený k tréninku na hudbu.
„See reflections on the water,“ zpívá Tina Turner a před očima se rychle střídají romantické taneční figury. Problém nastává ve chvíli, kdy má Gemrotová vyšvihnout stojku. „Nebojím se tolik té stojky, ale spíš toho, co má následovat potom,“ směje se. Také tato složitá figura, která ji má nakonec vyhoupnout až do tanečníkovy náruče, se tedy připisuje na seznam věcí, které pár musí doladit.
Stejně jako quickstep, také rumba se výrazně protáhla a z předem plánovaného 90minutového tréninku se stává trénink dvouhodinový. Únava tanečního páru je proto znát. Gemrotová ihned po dohrání hudby zaujímá pozici ležmo, odmítá vstát a ze země ji sbírá až pobavený Havel. Její protest ale netrvá dlouho. Rychle balí věci, nestíhá se ani převléknout a utíká z parketu rovnou do divadla. „Ach, ta moje hlava,“ neodpustí si ještě ve dveřích.