Tomáš Poštulka 
Kdy jste se poprvé setkal s termínem „Olomoucká nová vlna“? A co byl podle Vás spouštěč, který na partu filmařů z Olomouce upozornil?
Vznik termínu podle mě nelze přesně datovat, prostě se tak říkalo skupince tvůrců z katedry filmových studií. Byla v tom značná nadsázka, zpočátku možná i lehká ironie. Následně se termín začal užívat, zřejmě i se svolením tvůrců, na oficiálních akcích, například během přehlídky v Uničově.
Jak daleko ve Vašich očích sahá povědomí o tomto tématu? Jde o fenomén, který se řeší třeba i mimo Olomouc, nebo jde spíše o čistě katederní záležitost, která větší spektrum lidí nezasáhla?
Největším nebezpečím pro tvůrce, kteří jsou tak označováni, je, že podlehnou dojmu obecné srozumitelnosti termínu a širší znalosti jejich tvorby. Doposud se totiž jedná pouze a výhradně o lokální aktivitu a termín mimo region a skupinu příznivců rezonuje spíše negativně, jako doklad nedostatečné sebereflexe. Oprávněnost termínu musí být nejprve ověřena v profesionálních podmínkách, k čemuž již proběhly některé kroky.
Jak byste „Olomouckou novou vlnu“ vymezil? Týká se dle Vašeho názoru jen navzájem propojených tvůrců, kteří si v točení pomáhali, jako jsou Jan Haluza, Lukáš Masner nebo Milan Cyroň? Zahrnul byste do ní i Andyho Fehu, který se zatím prosadit nejvíc, i když s ostatními neměl moc společného?
Jsem přesvědčen, že termín patří na katedru a souvisí především s tvůrci, kteří prošli přehlídkou V.Ř.E.D. Stejně jako u jiných hnutí a skupin se ale termín může proměňovat a bude záležet na identifikaci každého z tvůrců i na zpětném pohledu recipientů.
Proč se podle Vás hned několik talentovaných tvůrců vynořilo právě v Olomouci? Je to spíš dílo náhody, nebo byste ve zdejším prostředí viděl nějaký faktor, například univerzitu, díky kterému se zde tvůrčím lidem tak daří?
Jednoznačným stimulátorem je prostředí univerzity, její možnosti a zázemí (technika, filmový sál) a okruh studentů, kteří měli vůli a chuť při teoretickém studiu natáčet filmy. Stimulačně snad zapůsobil i projekt FIND, jenž některým zprostředkoval plnohodnotné kontakty a stáže v profesionální sféře.
Když se člověk podívá na filmy jednotlivých tvůrců, kteří spadají do označení „Olomoucká nová vlna“, nenajde tam na první pohled moc pojících rysů, minimálně po stylové a tematické stránce. Haluza točí žánrové filmy za hubičku, Milan Cyroň se věnuje historickým látkám, Marek Čermák zase šel studovat na FAMU a snaží se o osobité autorské výpovědi. V čem tedy, kromě zmíněného prostředí, hledat pojítka, kterým by se tohle označení ospravedlnilo?
Takřka žádné styčné body mezi jednotlivými tvůrci nevidím. Marek Partyš s Jakubem Žídkem, které bych zařadil rovněž, upřednostňují efektní zkratku, Honza Haluza jde cestou akčního filmu, Andy Fehu se zabýval temným podvědomím, násilím a sexualitou, Lukáš Masner je inspirován Formanem. Větší rozdíly už snad za daných podmínek ani nejsou možné.
Jaké látky jsou podle Vašeho názoru vhodnější pro začínající filmaře? Měli by si nejdřív trochu „osahat“ žánrový film, který je drží v určitých mantinelech, než se začnou pouštět do „autorských“ látek? Nebo by se měli snažit tlačit do popředí právě osobní témata? Případně by měli zkoušet obojí, experimentovat a později se rozhodnout, co je jim bližší?
Zdejšímu prostředí především chybí elementární produkční zázemí a literární vývoj. V dané situaci jsou pak „vhodné“ či „nevhodné“ jakékoliv látky, obecně ale platí, že amatérský film by měl být produkčně skromný a zkoušet své síly na budování zápletky, vedení herců či zachycení atmosféry.
Většina tvůrců, kteří bývají řazeni pod „Olomouckou novou vlnu“ už se v Olomouci nepohybuje, na konci listopadu měl ale plné kino Metropol Lukáš Citnar s filmem Stojí hruška. Ten se s nimi zná, nejspíš jej v lecčems inspirovali. Co říkáte na jeho film, jak byste jej srovnal s filmy jeho místních předchůdců? A myslíte si, že přijdou i další následovníci?
Projekt považuji za vynikající a velmi realisticky pojatý. Nad autorským egem vítězí služba již existující látce, zvolená stylizace nepotřebuje školené herce, přírodní kulisa vytváří specifickou atmosféru. Inspiraci nikým z Olomouce ve filmu nespatřuji, spíše naopak.
Režiséři, kterých se tohle hnutí týká, už jsou většinou v Praze, mimo Olomouc. Je kvůli tomu tahle „nová vlna“ již minulostí, když už tvoří každý za sebe a navíc v jiném prostředí? Nebo se její tvůrci budou držet svých kořenů a třeba se do Olomouce vrátí?
Není důležité, zda jsou tvůrci v Praze, nebo v regionu, ale jaké si stanovili cíle a zda se jim daří jich dosáhnout. Přál bych jim především, aby se všichni uplatnili ve stabilním a profesionálním prostředí, ať už v reklamě, dokumentu, střihu či režii hraného filmu. A ano, vracet se zjevně budou, pokusím se k tomu sám přispět.
Jak Vy osobně otázku „Olomoucké nové vlny“ vnímáte? Připadá Vám tohle označení relevantní? Existovala/existuje nějaká „nová vlna“ vůbec, nebo šlo jen o nafouknutou bublinu, pár nadaných tvůrců, kteří toho zas tolik společného neměli? Nehledala se jen v době krize českého filmu zoufale nějaká alternativa, nějaká naděje na lepší budoucnost?
Termín „nová vlna“ je nešťastný, ale pochopitelný, je vždy rychle po ruce, ostatně většina filmařských hnutí ve světě se tak jmenovala. Bohužel se z něj v některých užitích vytratila hravost a ironie a zvenčí pak působí nepatřičně. Osobně spíše než jednu vlnu sleduji na katedře stálý proud tvůrců, kterým by měly být poskytnuty co nejlepší podmínky k samostatné tvorbě.
Když už jsem zmínil českou kinematografii obecně – ve kterých mladých tvůrcích vidíte momentálně největší potenciál? Jak ve filmu, tak v televizi je díky projektům jako Rodinný film, Olga Hepnarová, Pustina nebo Semestr vidět určitý progres směrem ke světovým kvalitám. Máte tip na to, co by mohlo určit trendy v českém filmu v nejbližší budoucnosti?
Mezi mé žhavé tipy patří především Štěpán Altrichter a Olmo Omerzu, jejich další projekty vypadají v literární přípravě jednoznačně skvěle.
Milan Cyroň teď točí Pláč svatého Šebestiána, což je také relativně ambiciózní projekt. Mohl by se právě tento film prosadit ve větším měřítku?
Myslím, že Milan zvolil nejtěžší žánr, jenž je i velmi složitě komponovatelný do distribuce či televizního uvedení.
Cyroň svůj film financuje přes Hithit, Lukáš Citnar a spolek Nabalkoně sháněli peníze na Stojí hruška přes Startovač. Financování je obecný problém českého filmu, tím víc samozřejmě toho studentského/amatérského. Je tento způsob financování projektů cestou, jak dosáhnout minimálně u těchto filmů kvalitnějších výsledků?
Tato metoda je vhodná pro zcela amatérské filmy, anebo jako doplňkové financování. Tvůrci z Olomouce by tedy měli vytvořit solidní producentskou bázi, anebo se přichýlit k existujícím produkcím se silnou vazbou na silné donátory. Finanční prostředků pro debuty či krátké filmy je paradoxně celkem dostatek, ale „olomoučtí“ často nemají vhodnou strategii a ani se příliš nesnaží ji vyvinout. Výjimkou je například Jan Haluza, jenž se dostal do portfolia producenta Radima Procházky, což je jasný doklad otevřených možností. Radim totiž doposud produkoval zcela jiné druhy a žánry filmu, než na jaké se zaměřuje Honza.
Myslíte si, že tvůrci z „Olomoucké nové vlny“ obecně dokáží časem své filmy dostat do široké distribuce, prosadit se v širším kontextu české kinematografie, případně i dostat snímky do světa? Takhle zvládl zatím jen Andy Fehu prodat svou Nenasytnou Tiffany a ten, jak už jsem zmínil, stál tak trochu mimo celé tohle hnutí. Mohl by na něj navázat zmíněný Cyroňův projekt, případně někdo z ostatních?
Z amatérských podmínek panujících v Olomouci v okolí Katedry divadelních a filmových studií je do „světa“ ještě dlouhá cesta, která ale není geografická. Vede skrze důslednou přípravu projektů a zároveň odvahu a snahu kooperovat s profesionální sférou, případně ji rovnou vytvářet. To se může dít stejně dobře v Olomouci, Praze či New Yorku. Olomouc může mít dokonce řadu výhod, například v možnosti tvůrčí dominance na zdejším audiovizuálním trhu, v podpoře mateřské univerzity, v levných nájmech či využívání všemožného zázemí včetně disponování rozlehlou skupinou aktivních studentů v produkčních týmech.
Autor: Tomáš Poštulka
Petr Bilík – Infobox
- Narozen roku 1974
- Studoval dějiny a teorii literatury, divadla a filmu na Univerzitě Palackého, dále pokračoval na doktorském studiu na Katedře teorie a dějin dramatických umění
- V současnosti působí jako prorektor Univerzity Palackého pro vnější vztahy, pedagog na Katedře divadelních a filmových studií zaměřený na českou kinematografii, je členem Rady státního fondu kinematografie
- Vydal publikaci Ladislav Helge – Cesta za občanským filmem, jeho odborné články vyšly v časopisech Cinepur nebo Iluminace, vytvořil několik učebních textů pro univerzitu (př. Český film po druhé světové válce)
- Podílel se na organizaci několika filmových festivalů (Letní filmová škola, Přehlídka animovaného filmu…), je ředitelem Academia film Olomouc
