Vendula Kadlecová 1) Cíl práce
Tento samostatný projekt je realizován v oboru psané žurnalistiky se specializací na zdravotně-sociální problematiku. Cílem práce proto bude popsat fenomén tetování nikoli pouze z hlediska komunity s ním spojené, ale zaměří se také na zdravotní stránku zkoumaného tématu. Ráda bych se proto soustředila nejen na subjektivní vnímání tetování z hlediska tatérů, jejich klientů a zdravotníků, ale současně právě také na bezpečnost používaných barev v tetovacích salonech a samotný vliv tetování na lidské tělo i lidskou psychiku. Pro doplnění zkoumané problematiky také hodlám využít anketních dotazů, které dokreslí vnímání tetování v široké veřejnosti.
2) Zdůvodnění volby tématu
V současné době je tetování mnohými považováno za stejně běžnou ozdobu těla jako kterýkoli šperk či jiný módní doplněk. Inkoust zvěčněný na lidské kůži už dávno ztratil nádech negativní konotoce spojované s trestanými kriminálníky, a namísto toho se stal nástrojem k vyjádření vlastní identity, životních postojů či obyčejné kreativity. Tetování proto balancuje právě na hraně sociální oblasti, protože svým způsobem utváří ucelenou komunitu osob sdílejících nadšení pro tento permanentní nástroj sebevyjádření, ale na straně druhé se dotýká také oblasti zdravotnictví, která může tetování vnímat naopak jako zcela zbytečný a nevyžádaný zásah do lidského těla, jenž může být škodlivý, či dokonce nebezpečný. Z psychologického hlediska lze navíc uvažovat také o otázkách spojených s dobrovolným vyhledáváním bolesti.
Téma tetování je bezesporu atraktivním a často diskutovaným tématem, zejména u mladší generace. Mediální reflexe této tematiky je v tomto ohledu sice poměrně obsáhlá, avšak častěji než zdravotním aspektům se autoři textů věnují spíše estetickému hledisku (druhy tetování a výběr motivu), praktickým radám (volba tetovacího salonu) či nepřímým následkům tetování, mezi něž patří například vnímání tetovaných osob ucházejících se o zaměstnání; případně pak články informující o možnostech laserového odstraňování nepovedených tetování. Toto téma jsem proto zvolila zejména pro jeho atraktivitu a komplexnost, která mi umožňuje jej uchopit vícero způsoby, a následně se zaměřit na specifičtější oblast – v tomto případě zdravotní hledisko stále rostoucího trendu, jemuž podléhají lidé po celém světě.
3) Zdroje/stav problematiky
Prvotním impulsem ke zpracování tohoto tématu právě ze zdravotního hlediska byl článek Tetování škodí zdraví: Hrozba vrytá pod kůži, uveřejněný v jednom z loňských zářijových čísel časopisu Týden. Ten začíná slovy: „Asi málokdo by si dobrovolně nechal hluboko pod kůži aplikovat chemickou látku. V případě tetování tak ale bez rozmyslu činí miliony lidí. Zejména některé barevné kérky přitom mohou být zdravotním rizikem.“ Toto poněkud povrchní a jednostranné hodnocení pro mě osobně bylo velmi zavádějící, a to zejména proto, že teprve dále v textu se čtenáři dozvídají, že nebezpečí barevných tetování je jen jedním z možných scénářů, navíc ne příliš častým. V textu navíc silně převažuje negativní nahlížení na tetování, které se autorky sice snaží vybalancovat závěrečným hodnocením jednoho z tatérů, avšak například vůbec nezohledňují tetované respondenty, nebo pozitivní lékařské hledisko. Jak už bylo naznačeno v oddíle Zdůvodnění volby tématu, samotnou problematiku tetování jsem v médiích osobně zaznamenávala zpracovanou převážně z hlediska kulturního, ve volnočasových periodicích, navíc často formou fotoreportáží, kde se autoři zaměřovali primárně na estetický prožitek čtenáře, a nikoli na čistě informativní či edukační funkci.
Také na univerzitní půdě je téma tetování populární, což soudím zejména na základě dostupných údajů ze studijní agendy, kde se pojem tetování objevuje v celkem devatenácti diplomových pracích na čtyřech různých fakultách, stejně tak bývá zpracováváno například ve studentském časopise Helena v krabici a rovněž se například doplňkově objevilo na letošní březnové obálce Žurnálu UP s tématem Bojujeme s mýty. Vrátím-li se ke zmiňovaným závěrečným výstupům studentů, i zde je patrný trend vnímat tetování zejména z hlediska kulturního. Studenti Univerzity Palackého se ve svých pracích nejčastěji věnují tetování jako sociokulturnímu fenoménu, jeho významu, tradicím či historii, jedna z prací dokonce zpracovává téma tetování jako výkon trestu v Číně, avšak žádná z nich se nezabývá pouze zdravotním hlediskem tohoto fenoménu.
Při rešerši podobně zaměřených samostatných projektů na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky jsem pak nalezla práci rovněž soustředěnou na fenomén tetování, jež byla shodně realizována ve zdravotně-sociální oblasti, avšak zpracována v rámci technické specializace TV žurnalistiky. Autorka projektu se však i v tomto případě zaměřila zejména na sociální stránku tohoto tématu, kdy zkoumala motivace jednotlivých osob, a tetování dále obecně pojala jako drogu, na níž si lze vytvořit závislost. Protože se ve své práci naopak téměř nevěnovala působení tetování především na fyzické, či případně psychické zdraví člověka, rozhodla jsem se, že se pokusím tuto vynechanou oblast zkoumané problematiky doplnit.
4) Ideový plán
Jak už bylo naznačeno výše, zpracování tématu tetování je v médiích zastoupeno vcelku komplexně, včetně některých textů věnujících se právě zdravotnímu hledisku, přesto bych se ráda pokusila tuto problematiku zpracovat z pohledu více osob, kterých se tetování osobně dotýká. Mým cílem je proto zohlednit stanovisko minimálně jednoho pracovníka tetovacího salonu, některého z klientů – ať už tetovaného poprvé, nebo naopak pravidelně – a také lékaře, nejlépe dermatologa, kteří jsou v této oblasti nejlépe informováni. U všech jmenovaných se zároveň pokusím o co největší diverzitu v názorech, aby téma bylo pro případné čtenáře zpracováno pokud možno vyváženě a nevyznívalo vůči problematice tetování jednoznačně negativně, či naopak pozitivně.
Téma tetování rovněž nabízí volnou ruku ve výběru žánrů, zejména pak publicistických. Z žánrů zpravodajských jsem se rozhodla zařadit zpravodajské interview, jehož frekvence užití bývá sice nízká, ale právě pro svou informativnost, možnost předchozí přípravy otázek a užití zejména dichotomických (ano – ne) a alternativních (vyčerpávají varianty odpovědí) otázek [1] je vhodným nástrojem pro souběžné vyjádření opozitních názorů dvou lidí. V tomto případě by se jednalo o dermatology, přičemž by každý z nich ideálně zaujímal odlišný postoj k problematice tetování. Položení totožných otázek oběma respondentům se mi proto v této konkrétní situaci „pro a proti“ zdá vhodnější než použití rozhovoru publicistického.
Publicistické interview naopak využiji při rozhovoru s tatérem, s nímž budu hovořit zejména o používání konkrétních barev v salonu, jejich šetrnosti či škodlivosti vůči lidskému tělu a péči o čerstvé tetování, která má zamezit případným infekcím a dalším přidruženým problémům. Pro toto interview jsou využívány všechny typy otázek, tedy kromě výše zmíněných také doplňující, otevřené a kontrolní, což mi současně umožní okamžité navazování na předchozí výpovědi respondenta či volný přechod od původně zamýšleného tématu k čemukoli dalšímu [2], co může být pro interview vítaným přínosem či oživením.
Dále v projektu plánuji využít příběh neboli story, která stojí na pomezí zpravodajství a publicistiky. Tento žánr se primárně zaměřuje na vybraného jedince a jeho zajímavý příběh, zapadající právě do zvoleného tematického rámce píšícího novináře. Má blízko k povídce, avšak je méně rozsáhlý a pojednává o skutečných osobách a jejich činech, souvisejících událostech či o situacích, které prožily. Žánr story navíc dovoluje subjektivní přístup novináře k textu [3], a umožní mi proto v rámci tohoto samostatného projektu také pracovat s vlastním hodnocením zvoleného tématu alespoň na této úrovni. Zde bude využit jako zpracování rozhovoru s některým ze zákazníků tetovacího salonu nebo jinou osobou, která vlastní více tetování. Výběr tohoto žánru mi pomůže dospět zejména k rozklíčování motivace, proč se daný člověk rozhodl pro dobrovolný zásah do těla, a zda při rozhodování zohlednil právě také zdravotní hledisko.
Posledním vybraným žánrem bude anketa mezi obyvateli Olomouce, která je nejvhodnější a současně nejrychlejší metodou zjišťování názorů veřejnosti ke konkrétnímu jevu či události. V žurnalistické praxi je obvyklá podoba zejména s jednou konkrétní otázkou, jež je položena ve stejném znění všem respondentům a následně je možné tyto odpovědi například analyzovat jako jeden celek, například i v podobě grafu [4]. Anketa na závěr mi proto kromě zainteresovaných osob, tedy těch, kterých se tetování přímo týká, nabídne také pohled nezúčastněných laiků, jež mi dopomohou k vytvoření celistvého náhledu na problematiku tetování.
Soubor těchto textů bude uveden takzvaným otvírákem, tedy úvodním článkem, jež souhrnně představí ostatní celky. Podle Halady a Osvaldové se jedná o neterminologické označení pro otvírací materiál mediálních obsahů, kde bývá obvykle umístěn v horní části první stránky, kde okamžitě přitáhne pozornost čtenářů [5]. Z hlediska segmentace dílčí publicistické oblasti podle intencí bych pak tento text pravděpodobně zařadila jako informativně-edukativní. Ačkoli Jílek řadí lékařské texty zpravidla mezi informativně-edukativní texty s persvazivní či získávací funkcí, v tomto případě se jedná spíše o text nepersvazivní, zejména proto, že danou problematiku sice uvádí a přibližuje prostřednictvím řady odlišných názorů, avšak jeho primární funkcí není čtenáře přesvědčit či motivovat k určitému typu jednání [6].
5) Postup práce, společně se zdůvodněním způsobu zpracování, volby jednotlivých řešení apod.
Výběr samotného tématu byl pro mne okamžitou volbou, tetování mi totiž přišlo pro zpracování zdravotně-sociální oblasti nejvhodnější zejména z toho důvodu, že se pohybuje právě na pomezí obou zmíněných oborů. Stěžejní pro mě bylo kontaktovat ochotného tatéra, který si mnou promluví nejen o své práci jako takové, ale pomůže mi především vyznat se v používaných barvách a dalších produktech, případně také v péči o tělo před i po tetování. V tomto případě jsem se rozhodla obrátit se na tetovací studio TX5 v Olomouci, které znám z vlastní zkušenosti a především vím, že v něm při práci používají veganské barvy, o nichž informují také na svých stránkách. Primární pro mě bylo zjistit, zda se tyto barvy užívají v tatérské profesi běžně a jaké jsou její výhody zejména ze zdravotního hlediska. Domluva na rozhovoru probíhala prostřednictvím mailu přímo s majitelem tetovacího studia, s nímž jsme se posléze domluvili na osobním rozhovoru přímo v tetovacím studiu. Pro rozhovor jsem si připravila dvanáct otázek, které jsem současně doplnila o několik bodů, na něž jsem se potřebovala zeptat. Předpokládala jsem však, že vzhledem k samotné podstatě publicistického interview budu více reagovat a navazovat na samotné odpovědi ze strany tatéra až přímo na místě.
Pro žánr story jsem se snažila nalézt respondenta, který vlastní více tetování, případně ještě další plánuje. Kontaktovala jsem proto koordinátorku dobrovolnického centra jedné z olomouckých organizací, jíž jsem členem, a to zejména proto, že do své funkce nastoupila teprve nedávno a setkaly jsme se pouze jednou. Domnívala jsem se, že téměř neznámá osoba bude pro napsání tohoto žánru autentičtější, a především mě při psaní nebudou ovlivňovat žádné vzájemné vztahy se zpovídaným člověkem. Současně však bylo právě díky krátkému předchozímu setkání snadnější respondentku k rozhovoru přemluvit, což by se u někoho cizího nemuselo podařit. Při volbě této respondentky jsem navíc vycházela z faktu, že právě dokončuje svá studia na Katedře psychologie a její osobní pohled coby tetované osoby může být současně doplněn také o hledisko psychologické. Domluva proto nejprve probíhala přes mail, kdy jsem se snažila zjistit, zda by byla ochotná si pohovořit nejen o tetování samotném, ale také o osobním životě, s nímž se tematika tetování prolíná. Posléze jsme přikročily k osobnímu setkání, na které jsem si připravila asi patnáct otázek, jež jsem posléze v průběhu rozhovoru doplňovala ještě o další. Kromě diktafonu nahrávajícího celý hovor jsem si současně psala poznámky a hlavní body rozhovoru (i s časováním), které mi přišly pro článek nejzajímavější, abych se při následném psaní textu lépe orientovala.
Zpravodajské interview jsem původně zamýšlela realizovat se dvěma dermatology, a to nejlépe s opozitními názory. Problematickým se však ukázalo už jen samotné kontaktování lékařů, kteří postupně domluvený rozhovor odříkávali, a to i navzdory krátkému seznamu pouhých tří otázek směřovaných elektronickou poštou. Nakonec jsem byla nucena slevit ze svých původních nároků, a oslovit respondentky, které se pohybují v oblasti zdravotnictví. U ankety pak pro mě bylo nejdůležitější dosáhnout co největší vyváženosti v kategorii věku a pohlaví, a současně také co největší možné diverzity v názorech. Oslovila jsem proto patnáct různých respondentů a respondentek v ulicích Olomouce a po opakovaném poslechu všech zpovídaných jsem zvolila konečný vzorek sedmi lidí, který zahrnoval všechny mnou výše uvedené znaky.
Posledním zvoleným textem byl tzv. „otvírák“, který měl celé téma shrnovat. Po nastudování některých dalších publicistických textů jsem proto tento článek dále doplnila o některé zajímavé výroky respondentů z ostatních textů, případně jsem využila hlasů veřejnosti, které jsem nakonec vynechala ze závěrečné ankety, a rozhodla se je zařadit právě do úvodního článku, kam dle mého názoru lépe tematicky seděly.
6) Sebehodnocení
Domnívám se, že se mi i přes některé níže uvedené obtíže podařilo naplnit stanovené cíle práce. Realizaci svého záměru pak hodnotím pozitivně zejména v tom smyslu, že se mi podařilo obsáhnout skutečně široké spektrum pohledů nejrůznějších lidí na zvolené téma, a to navíc prostřednictvím různorodých žánrů.
Ačkoli se téma tetování jevilo jako poměrně snadně zpracovatelná oblast, největší obtíže jsem zaznamenala při snaze o navázání kontaktu s lékaři. Někteří buďto na elektronický způsob komunikace vůbec nereagovali, nebo se při telefonátu omluvili, že nemají čas, což je však vzhledem k jejich profesi zcela pochopitelné. Rozhodla jsem se tedy využít kontakty ve svém okolí, díky nimž jsem mohla oslovit dvě dermatoložky z opačných koutů republiky, které byly ochotné mi na identické dotazy za účelem následné komparace odpovědět. Jedna z lékařek bohužel na poslední chvíli musela neplánovaně odletět do zahraničí a pochopitelně už neměla čas reagovat nebo mě případně odkázat na některého ze svých kolegů. Má další snaha o kontaktování dalších lékařů z okolí, kteří by byli ochotní svolit ke krátkému rozhovoru, případně zodpovězení dotazů přes mail, však vyzněla do ztracena. Neozvala se navíc bohužel ani druhá respondentka, s níž jsem počítala, a proto jsem byla nucena ještě opakovaně kontaktovat své okolí, zda někoho neznají. Z původního záměru dermatologického „souboje názorů“ proto nakonec vznikl komparační zpravodajský rozhovor dvou žen pohybujících se v oblasti zdravotnictví. Příjmení olomoucké medičky bylo na její vlastní žádost pro potřeby práce změněno, neboť se obávala případných negativních dopadů na své studium, ale pokud by bylo nutno citaci doložit, je ochotná tak učinit ještě dodatečně.
Rozhovoru vedenému s majitelem tetovacího studia předcházela opakovaná domluva prostřednictvím mailu, k němuž mají současně přístup také všichni ostatní tatéři. Majitel TX5 byl velmi vstřícný, ochotný a v den rozhovoru mne akorát požádal, zda se kvůli technickým potížím mohu znovu zastavit teprve za hodinu, a zda mi nevadí, že u rozhovoru bude současně také tetovat. Rozhovor však probíhal ve velmi uvolněném duchu, během něhož se zapojil také tetovaný muž a jeden z kolegů ve studiu. Respondent zodpověděl všechny otázky a sám některá z témat rozvíjel do větších detailů, aby mi co nejvíce přiblížil svou profesi. Při pořizování rozhovoru jsem měla největší obavy ze zvukového záznamu, který byl pořizován na mobilní telefon, protože ve studiu hrála hlasitá hudba a tatér během zodpovídání otázek současně držel v ruce tetovací strojek vydávající vysokofrekvenční zvuky podobné zubní vrtačce. Zvukový záznam byl však nakonec velmi kvalitní, i když jsem na některých místech byla nucena přehrávání opakovat, abych byla přes okolní šumy schopna interpretovat všechna slova.
Nejméně obtížné pak pro mě byla realizace žánrů story a anketa. Story jsem zpracovávala se svou vrstevnicí, což mi sice umožnilo uvolněnější přístup, ale přesto jsem se zpočátku potýkala s tím, že Vanda reagovala velmi stručně a své odpovědi dále nerozvíjela. Proto jsem začala klást některé doplňující dotazy, které mě v daném okamžiku napadaly, než se respondentka „rozmluvila“. Ke konci rozhovoru už proto Vanda odpovídala mnohem otevřeněji a sama intuitivně připojila další detaily, které by mi mohly být při psaní užitečné. S ohledem na její budoucí profesi jsem také velmi ocenila možnost zapojit do příběhu tetované osoby i psychologické hledisko, které tvořilo zajímavý kontrast k Vandině bezprostřednosti, a ve výsledku napomohlo komplexnějšímu a mnohem zajímavějšímu profilu vybrané osobnosti. Také anketu bylo možné tentokrát realizovat bez větších obtíží. Během jedné hodiny jsem byla schopna sehnat dostatečný počet respondentů, který jsem dále zužovala tak, aby byl výsledný vzorek co nejvíc variabilní. V tomto případě jsem se proto snažila zahrnout muže i ženy různého věku, pokud možno také s odlišnými profesemi i názory. Byla jsem příjemně překvapena ochotou zpovídaných lidí, zároveň si ji ovšem dovoluji připsat skutečnosti, že pro potřeby této práce nebylo zapotřebí respondenty fotit, a proto neměli nutkání mě i po zodpovězení otázky odmítnout s tím, že si nepřejí být vyfoceni v novinách, a utéci. Dvě z žen mi odmítly sdělit svůj věk, takže z ankety nakonec musely být rovněž vyřazeny.
Takzvaný otvírák, v tomto případě informativně-edukativní článek, jsem zpracovávala teprve až v samotném závěru, kdy jsem měla dokončené všechny ostatní texty. V tomto případě mi stačilo pouze přehledně shrnout dosud získané názory všech svých respondentů a umístit je do odpovídajícího textového rámce, který bude obsahovat nejen negativní i pozitivní příklady přístupu k tetování, ale současně zde budou prezentovány také názory z oblasti zdravotnictví, široké veřejnosti i tatérské komunity. Využila jsem rovněž odpovědí dvou mladých respondentek, které jsem vynechala z finální verze ankety, ale do úvodního článku mi vzhledem k povaze textu přišly vhodné.
Zpracování všech žánrů se mi podařilo naplnit podle plánu, ačkoli jsem u rozhovoru s tatérem uvažovala, zda by nebylo lepší jej nakonec pojmout jako reportáž. Vzhledem k nedostatečně dlouhému pobytu v tetovacím studiu, který mi znemožnil komplexní vyhodnocení tatérské práce a celkové atmosféry ve studiu, jsem se však rozhodla setrvat u žánru publicistického interview. Zbývající žánry se mi podařilo zpracovat přesně tak, jak jsem si na začátku v záměrech práce stanovila. Přihlédnu-li k původnímu záměru doplnit již existující konkurenční projekt na stejné téma, avšak se specifičtějším zaměřením především na zdravotní hledisko celé problematiky, mohu konstatovat, že jsem s výslednou podobou projektu spokojena. Celkově proto hodnotím svou práci jako zdařilou, ačkoli jsem si sama vědoma toho, že zařazení názorů odborníků přímo z oblasti dermatologie by bylo více než žádoucí. Přesto se domnívám, že i ve stávající podobě by mohl být tento soubor textů vydán v některém z volnočasových či zdravotně orientovaných periodik, zejména pak v rámci čísla věnovaného problematice tetování. Cílit by měl primárně na čtenáře, kteří se pro první tetování teprve rozhodují a zohledňují při něm více faktorů, než je jen estetická stránka; současně však může rozšířit obzory také těm, kteří už procesem tetování prošli, ale nevěnovali pozornost například zdravotnímu či psychologickému hledisku.
7) Literatura, zdroje a „konkurenční“ projekty
Konkurenční projekty:
MOHELOVÁ, Magdaléna. Tetování je droga. In: UP Media: Portál katedry žurnalistiky FF UP [online]. 2014 [cit. 2019-04-23]. Dostupné z: http://pres.upmedia.cz/samostatne-projekty/tv-zurnalistika/tetovani-je-droga
Použitá literatura a další zdroje:
FORET, Martin, LAPČÍK, Marek a ORSÁG, Petr (eds.). Mediální praxe: základy žurnalistických profesí. Olomouc: Katedra žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, 2008, 87 s.
HALADA, Jan a OSVALDOVÁ Barbora (eds.). Slovník žurnalistiky: výklad pojmů a teorie oboru. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017, 301 s. ISBN 978-80-246-3752-5.
JELÍNKOVÁ, Barbora a ŘÍMANOVÁ, Radka. „Tetování škodí zdraví: Hrozba vrytá pod kůži.“ Pp.82–84 in Týden (37). 2018, ISSN 1210-9940.
JELÍNKOVÁ, Barbora. „Epidemie jménem tetování.“ Pp.85–87 in Týden (37). 2018, ISSN 1210-9940.
JÍLEK, Viktor. Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, 120 s. Učebnice. ISBN 978-802-4422-183.
Vyhledávání kvalifikačních prací: stag.upol.cz
----------------------------
[1] JÍLEK, s.76
[2] JÍLEK, s. 95–96
[3] JÍLEK, s. 102
[4] JÍLEK, s. 95
[5] HALADA a OSVALDOVÁ, s. 168
[6] JÍLEK, s. 85–86
