Anna Raušerová Program je na místě připraven již od časných ranních hodin a přesto má své diváky. Během dopoledne se představí francouzské a rakouské jednotky v dobových šatech, jízda i historická výzbroj a technika. Zájemci o zbraně mají možnost vyzkoušet si střelbu, já se se zacpanýma ušima vzdaluji ke koním a stánku markytánek, které nabízí malé občerstvení. Na samotné bitevní pole přicházím s davem lačných diváků už kolem poledne.
Od napoleonských válek doba značně pokročila, a proto téměř na místě bitvy potkávám několik obchodních domů a fast-food řetězců. Před druhou hodinou odpoledne však jakoby tisíce diváků včetně mě zapomněli na dnešní uspěchanou dobu i na to, jak tato bitva dopadne. Když proti sobě stanou na poli pod kaplí Panny Marie Sněžné nejmocnější vojska tehdejší doby, nikdo nemluví.
Do zbraně!
Na bojiště dopadají teplé sluneční paprsky a za vojáky se tvoří dlouhé stíny. Po úvodní serenádě z děl a mušket padá k zemi jen pár vojáků, ačkoliv v poli je jich kolem tisíce. „Letos je zase teplo a bláto, zašpinili by si uniformy,“ uvádí na pravou míru poblíž stojící Jana Kolčářová ze skupiny historického šermu Armet. Zde je v roli markytánky a tak může stát mimo bitevní vřavu. „Tyto uniformy si vojáci většinou nechávají šít na míru z vlny, a jsou vážně drahé,“ dodává.
Armády Francie i spojenců Ruska a Rakouska se řadí. Podle skutečnosti se Napoleonova armáda přikrádá ze západu, Rusové a Rakušané pak od Slavkova u Brna. Dělostřelci tlačící kanony mají trochu potíže a boří se, země je poměrně měkká. „To není vůbec historicky přesné. Děla přece tahali koně,“ rozčiluje se David Konopka, který má v historii velkou zálibu.
Vojáky v dobových uniformách to na první pohled baví. Některé pohyby mají nacvičené, jindy bodákům uhýbají natolik náhodně, že se téměř doopravdy zraní. Improvizace válečné bitvy některým zvedá koutky úst k úsměvu.
Celkem se bitvy účastní „vojáci“ asi z patnácti zemí a jako téměř každý rok jsou v přesile Francouzi, přestože je to zásadní historický omyl. Každá rána z děla vykouzlí oblak prachu, na chvíli zahalí bitevní pole, nadzvedne část diváků a jen podpoří skvělou atmosféru. Muškety střídají bodáky, šavle a pistole. Historická šarvátka trvá více než hodinu. Je natolik zajímavá, že ani přihlížející děti nechtějí odejít a zírají s otevřenou pusou.
Přijíždí sám císař
Největší rozruch způsobí Napoleon, kterého ztvárňuje již po několikáté americký herec Mark Schneider. Ten po dalším geniálním vítězství, které původně řídil z návrší Žuráň, cválá na koni po bojišti. „Mami, to je fakt Napoleon?“ ptá se opodál stojící chlapec. Podoba s historickou osobností je až neskutečná. Klusá směrem k divákům, mávajíc svým nezaměnitelným kloboukem. Za ním již pochodují vojáci i markytánky. Celý dav se stahuje mimo bojiště ke stanům a dále do Slavkova u Brna, kde je nachystán dobový jarmark.
Ačkoliv z historických vojsk zde chybělo několik desítek tisíc vojáků, i tento zlomek dokázal navodit bitevní atmosféru. Po boji se aktéři ještě dohadují, že mohlo být chladněji, aby se děla tolik nebořila. Já mezi přihlížejícími bych naopak ocenila ještě trochu teplejší počasí.
