po., 28. červen 2021 19:27

Učme se minulostí k budoucnosti

V posledních letech se v naší společnosti vede debata o úloze dějepisu v osnovách základních škol a o stylu jeho výuky. Ozývají se hlasy, že se má pozornost žáků a kantorů spíše upírat k moderním dějinám, které dnešní dobu ovlivňují více než Sámova říše a bitva u Wogastisburgu.

Například v sedmé třídě základní školy se student naučí poznat gotickou kulturu a definovat stoletý konflikt mezi Anglii a Francii, skvěle! Dvacátému století je věnovaný pouze devátý ročník základního školského studia. Nedivme se pak, že historie děti nebaví a nerozčilujme se u každoročních anket, kdy studenti neznají základní letopočty 1938, 1948, 1968 a 1989.

Právě na tato období 20. století se zaměřuje projekt Paměť národa, který nahrává pamětníky a jejich vzpomínky. Přitom ovšem nezapomíná na děti a jejich vzdělávaní v této oblasti. V jejich workshopech pro základní školy se daří propojit zábavu s historií a s příběhem konkrétního pamětníka a de facto tak zaplňovat mezery, které mají české školní osnovy.

Hlavní otázka zní: Má nestátní organizace doplňovat výuku škol? Odpověď je jednoduchá. Určitě ano, protože to samé naše základní vzdělávaní udělat nedokáže. Zároveň se ovšem musí říci, že Paměť národa rozhodně nezvládne ve své neziskové struktuře pojmout celou Českou republiku. Ideálním stavem je spolupráce. Spolupráce mezi projekty Paměti národa, které svým pojetím dokáže vtáhnou děti do historie a probíraného tématu. Učitel pak může svoji frontální výukou navázat. Je skvělé slyšet, že se tak v krajích, kde má Paměť národa své pobočky již děje.

Toto je ovšem pouze jeden střípek ze skládačky výuky dějin. Léta komunistického režimu si pamatují naše babičky, dědečkové a rodiče. Pro generace narozené po roce 1989 je ovšem těžko představitelná situace života v nesvobodném státě. Tíha vzdělávaní dětí tedy neleží pouze na učitelích, ale i na rodičích, kteří o tom, co se ve státě dělo musí s dětmi mluvit a předávat tak své zkušenosti dál.

Zvlášť v dnešní době je potřeba připomínat tragické události 20. století. V naší republice je premiérem soudem uznaný udavač STB a jeho vláda se opírá o hlasy komunistů. Jak můžeme tento stav země obhájit například před panem Ignácem Bilíkem, který byl uvězněn během nacistické okupace a v padesátých letech postupně z politických důvodů vystřídal věznice Uherské Hradiště, Leopoldov, Mírov a pak uranové doly v Jáchymově? Snad jedině tak, že se budeme snažit předávat odkaz jeho a odkaz jemu podobných dál.

Říká se, že kdo se nepoučí z chyb předků, je nucen je opakovat. Možná, že je to otřepaná věta, ale je bezezbytku pravdivá. Pokud chceme v budoucnu být státem a národem, který je schopen neopakovat své chyby, nesmíme si výchovu dětí nechat protéct mezi prsty. Právě ony jsou klíčem k budoucnosti. Nenechejme odkaz minulých let kolem nás bez povšimnutí odejít. To by měla být naše hlavní motivace!

Zobrazeno 1259 krát
Naposledy upraveno: pá., 23. červenec 2021 20:29

Související články

Pro psaní komentářů se přihlaste