Anna Raušerová „Válka je pokračováním politiky jinými prostředky,“ uvádí ve svém díle O válce pruský vojenský teoretik Carl von Clausewitz a zdá se, že jeho slova jsou podepřena fakty. Když v roce 1805 vojska protifrancouzské koalice Ruska a Rakouska ustoupila po nové císařské cestě od Vídně na území České republiky, nikdo netušil, že se zde o pár dnů později odehraje i jedna z nejvýznamnějších bitev 19. století, která mohla ukončit dlouholetou válku a přinést Evropě mír. Vojska koalice chtěla vyčkávat v českých městech, jmenovitě v Prostějově, Pohořelicích nebo Olomouci, na posily, zatímco vojska císaře Napoleona aktivně mapovala terén a vysílala výzvědné oddíly.
Na české půdě se vojáci koalice pohybovali v listopadu a podmínky tento rok byly velmi drsné. Neměli dostatek jídla, ubytováni byli v polních podmínkách a teploty se v noci pohybovaly pod bodem mrazu, zatímco přes den se jednotky bořily v blátě.
Bonaparte se ve Znojmě 17. listopadu dozvídá o porážce jeho flotily u Trafalgaru. Není s výsledkem námořního střetu s Velkou Britániím spokojený. Jedinou útěchou mu může být fakt, že sám admirál Nelson, který vedl britské jednotky, během bitvy nešťastnou náhodou padl. Napoleon prohlašuje: „Nemohu být všude.“ a jeho soustředění již opět patří jen vojskům koalice, která na něj čekají nedaleko. Tentokrát nechce Bonaparte nic podcenit a 19. listopadu se v Brně na hradě Špilberk francouzské vojsko zmocňuje stovek tun střelného prachu, děl i střelných zbraní. Všichni obyvatelé města jsou přitom jakoby odříznuti od informací, nevychází noviny, je zabavena pošta.
Maršál Soult dostává příkaz obsadit Slavkov u Brna, sám Napoleon vyjíždí 21. listopadu na obhlídku terénu. Nemine budoucí místo bitvy kopec Santon nedaleko Tvarožné, ani vyvýšeninu Žuráň. Údajně několikrát zopakoval větu „Pánové, tady se budeme bít!“ Ze strategických důvodů nechává důstojníka ve Vyškově, který má hlásit příchod nepřítele. Císař se vrací do Brna, kde zůstane až do 29. v měsíci, čeká na pohyb nepřátelských vojsk.
Vojska koalice vyráží z Olomoucka 27. listopadu směrem na Vyškov. Kvůli nedostatku jídla a přístřeší, byl vyvolán jeden z prvních střetů, předzvěst bitvy, která měla přijít. Právě ve Vyškově, kde se potkaly plundrující oddíly francouzských, ruských a rakouských pluků ve snaze získat si k jídlu něco jiného, než plesnivé suchary nebo přesušené maso, které tvořili hlavní ingredience vojenské stravy.
Zásadní chybou se pak zdá být rozhodnutí ruského cara Alexandra I., který prahne po vítězství a odmítne čekat na posily. S armádou pochoduje směrem ke Slavkovu u Brna bez prodlev.
Po vyhoření u Trafalgaru Bonaparte osobně 1. prosince v předvečer bitvy dohlíží na rozmístění vlastního vojska. Večeří na samotě Pindulka nedaleko Žuráně, a to brambory s cibulkou, jeho oblíbené jídlo. Nocuje ve stanu, i když má k dispozici stavení.
Francouzská armáda čítala 60 tisíc pěších vojáků, 10 tisíc jezdců a asi 150 děl. Vojsko koalice se pyšnilo 70 tisíci vojáky v poli, 20 tisíci jezdci a 250 děly. Pro francouzskou armádu se stalo klíčovým rozmístění.
Koalice útočí již kolem třetí hodiny ranní a obsazuje Telnici, postupuje podél Zlatého potoka. Geniálním tahem císaře Napoleona Bonaparte bylo využít inverze počasí v údolí a do zrádné mlhy vlákal nedočkavá vojska cara Alexandra I. Ruskému generálnímu štábu se zdálo, že jednotky nepřítele ustupují, jali se je tedy pronásledovat a, přesně dle plánu Napoleona, padli do léčky. Ve špatné viditelnosti nepřipravené pluky císaře Františka II. a Alexandra I. postrádaly schopnost efektivní komunikace, což pouze vedlo k nevyhnutelnému vítězství císaře Napoleona Bonaparte, který bitvu řídil z návrší Žuráň. Ani početní převaha zde nevyrovnala špatnou strategii v poli. Kolem čtvrté hodiny odpoledne boje utichají, zbytky spojeneckých vojsk pochodují na Slovensko.
Dnešní Morava vzpomíná
Od roku 1990 na tuto legendární bitvu místní vzpomínají s plnou parádou. Proč právě od tohoto roku zůstává otázkou. Nabízí se nově otevřený prostor pro tyto aktivity, které minulý režim rozhodně nepodporoval, ale jedná se jen o domněnky. Každoročně se zde koná historicky přesná rekonstrukce bitvy u Tvarožné, jejíž novodobá pověst se budovala velmi rychle. Ačkoliv v prvních letech nedosahovala takových počtů účastníků ani diváků, brzy se na její přípravě i účinkování podíleli zájemci ze zahraničí.
Předchází jí tažení koaličních vojsk přes Vyškov. Zde je připravena akce Vyškov v roce 1805. V úterý v podvečer zde probíhá ukázka jak poklidného dobového života, tak první šarvátky mezi nepřátelskými vojsky. Ve středu ráno odtud vojáci pochodují na Hlubočany a Kučerov, směrem ke Slavkovu. V pátek těsně před válečným střetem jsou k vidění Ohně na Žuráni. Stejně jako ve skutečnosti zde francouzští vojáci zapalují pochodně a vítají tak císaře Napoleona v táboře. Když nepřítel tehdy tento jev z dálky pozoroval, měl pocit, že Francie ustupuje a opouští bojiště.
V pátek těsně před válečným střetem jsou k vidění Ohně na Žuráni. Stejně jako ve skutečnosti zde francouzští vojáci zapalují pochodně a vítají tak císaře Napoleona v táboře. Když nepřítel tehdy tento jev z dálky pozoroval, měl pocit, že Francie ustupuje a opouští bojiště.
Bitva u Tvarožné, bitva tří císařů či bitva u Slavkova se odehrává v sobotu. Předchází jí „Slavkovské slunce“. To měl vidět Bonaparte při východu slunce v den bitvy. Když se ten den vyhouplo nad obzor, bylo až krvavě rudé, jakoby značilo následně prolitou krev. Při této vzpomínkové akci nastoupí francouzské jednotky pod kopec Santon a představí se divákům.
V odpoledních hodinách dochází k samotné rekonstrukci Bitvy tří císařů. Na bojišti pod kaplí Panny Marie Sněžné nedaleko obce Tvarožná se střetávají vojska koalice a Francie. Každoročně si tuto akci nenechá ujít několik tisíc diváků z České republiky i zahraničí.
Doprovodný program je pak připraven na několika místech. Vyškov ve spolupráci s místní knihovnou pořádá historické přednášky, centrum Slavkova u Brna se mění v dobový jarmark.
Zakončení těchto vzpomínkových akcí probíhá v neděli na Mohyle míru při pietním aktu.
Všechny tyto vzpomínkové akce spadají pod souhrnný Projekt Austerlitz. Navzdory ohlušujícím výbuchům děl a stovkám po zemi se válejících vojáků ale nejsou oslavou Napoleona nebo jeho vítězství, ba ani oslavou války. Cílem akcí je připomenutí a přiblížení historie, která těmito oslavami zůstává naživu, jako by se stala právě letos.
