Kristýna Žáková 
Tak trochu úleva
Odřeknutí porotcovství ale má i jednu světlou stránku. „Samozřejmě, že mě to mrzí. Na druhou stranu by to ale pro mě byl velký oříšek. V tomto ročníku totiž soutěží hodně mých přátel, takže by to bylo jako hodnotit vlastní děti,“ směje se. A přestože absolvovala tyto dvě soutěže, na to, aby hodnotila taneční výkony se prozatím necítí. „Nepřijde mi, že jsem natolik znalá, abych mohla hodnotit a zvedat cedulky s čísly. Zase je ale pravda, že jsem to sama absolvovala, takže znám všechny ty pocity, a vím, jak má který tanec vypadat,“ svěřuje se. Přiznala také, že se bude nyní jako porotkyně na soutěžící dívat jinýma očima, než by tomu bylo předtím.
Na členství v porotě se ale i přes svůj mírný strach těší. „Myslím, že bych jako porotce měla před samotným večerem zkouknout nějaká videa a zopakovat si základy jednotlivých tanců, abych věděla, co a jak hodnotit. I přesto, že už to mám trochu zažité,“ říká. Mnohem více však spoléhá na kouzlo okamžiku a emoce, které vystoupení vyvolá. K tanci podle ní totiž neodmyslitelně patří umění. „Je to vztah muže a ženy, dvou těl, dvou bytostí. Je to dialog, ať už milostný či jiný. Tanec má šanci vyjádřit spoustu věci, které se nedají změřit čísly,“ vysvětluje.
Ve škole jsem patřila k těm horším
A přestože se tanci dlouhou dobu aktivněji nevěnovala, setkala se s ním už v době svých studií na Pražské konzervatoři. Ale jak sama říká, úplně příjemné setkání to nebylo. „Vždycky jsem měla pocit, že v ročníku jsem byla ta, která neumí tancovat. Ta, kterou dávali dozadu, které trvá, než si zapamatuje kroky. Takže jsem se vždycky považovala za člověka, který není moc pohybově nadaný,“ vzpomíná. Bez ohledu na svůj talent si ale tanec užívá. Je to sice velká fyzická námaha, skýtá ale prostor na tvoření a vyjádření vlastních emocí, což je Khek Kubařové jako herečce velice blízké.
Ještě více se však do tance zamilovala právě po absolvování Roztančeného divadla. „Našla jsem zde odvahu si neříkat, že nejsem nadaná, ale naopak jsem přišla na to, že když mě tanec baví, je to úplně jedno,“ směje se. Za tanečního partnera zde získala organizátora a svého dlouholetého přítele Martina Šimka, s nímž si tréninky i samotné vystoupení užila. Bylo to prý ale velice hektické období. „V tu dobu jsem zrovna zkoušela inscenaci Interview v Dejvickém divadle, kterou jsme hráli pouze ve dvou. Učila jsem se hrozně moc textu, takže tréninků s Martinem jsem měla opravdu málo. Dokonce nejméně ze všech,“ říká Veronika. Bylo tu tak i méně prostoru pro stres z finálového večera.
Člověk zvládne víc, než si myslí
A právě účast zde ji poté motivovala k tomu, aby pokračovala ve StarDance. „Už jsem si vyzkoušela, jaké to je. Zjistila jsem, že na jevišti v přímém přenosu neumřu a že to jde zvládnout. To mi dodalo odvahu přijmout nabídku ze StarDance,“ vysvětluje. Ta byla přes veškerou dřinu jejím splněným snem. „Tím, že s námi byly kamery, vysílalo se to v televizi a prožívalo to s námi strašně moc lidí, ohlasy byly v podstatě okamžitě. Tím se mi splnil sen se vším všudy,“ popisuje.
Na druhou stranu ale pochopila, že podat dobrý výkon není jen tak. „Abych pravdu řekla, nikdy jsem nechápala, z čeho jsou tanečníci tak udýchaní. Teď už to vím. Tanec je totiž neskutečný výkon. Poznala jsem to sama, kdy se mi z únavy na suchém vzduchu chtělo až zvracet,“ vzpomíná. Vystoupení tedy prý vypadají tak jednoduše jen proto, že jsou herci sehraní a po celou dobu se usmívají.
Pořadu StarDance musela věnovat více času už jen z toho důvodu, že nešlo jen o jediný večer. Tréninkům však nemohla ani teď věnovat veškerý svůj čas. „Měla jsem sice vyblokované soboty, ale kromě nich jsem také hrála v divadle. To nejde tak jednoduše zastavit,“ vysvětluje situaci. Zkoušky v divadle se jí však kvůli časovému vytížení netýkaly.
Ve StarDance si v roli finalistky vyzkoušela všechny tance, tedy nejen rumbu, jako tomu bylo v Roztančeném divadle. Mezi její nejoblíbenější tance zde patřila právě rumba, jive, valčík a slowfox. „Na ten jsme měli jen týden a nestihla jsem se ho pořádně naučit. Když ve studiu začala blikat světla, ztratila jsem se a zažila jsem pocit odevzdání tanečníkovi, kdy jsem se od něj nechala vést a vnímala jeho pohyby. Zažila jsem tedy takové splynutí, které by se u tance zažít mělo. I když tak trochu vycházelo z paniky,“ dodává Khek Kubařová s úsměvem.
Bez Dominika tancovat nechci
Zatímco svého tanečního partnera z Roztančeného divadla znala už roky, s Dominikem Vodičkou se ve StarDance setkala poprvé. „Je to takový zvláštní pocit. Sotva se seznámíte s tanečníkem a hned s ním jdete na parket,“ vypráví. Sedli si ale dokonale. To byla jedna velká výhoda, protože spolu v rámci tréninků trávili spoustu času. Alespoň co se v porovnání s Roztančeným divadlem týče. „Ve StarDance je toho samozřejmě desetkrát více. Kdybych to měla porovnat, je jako běh na sto a tisíc metrů.“
Nejtěžší na obou soutěžích je však to, že herci předvádějí v přímém přenosu něco, čemu se aktivně nevěnují. Profesionální tanečníci však spoléhají na to, že i herci měli základy tance na konzervatoři, a ovládají ho. „Jenže tak to vůbec není. Je to něco, co nemáme vůbec zažité. Stejně jako nám by na parketě nepomohl hlas nebo výraz tváře, tak by zase jim při herectví nepomohly taneční kroky,“ vysvětluje. Vystoupení pro ně tedy v první řadě vyžaduje spoustu odvahy a následně spoustu dřiny.
I přesto však bude Veronice coby porotkyni líto, že tentokrát nesoutěží. „Musím ale říci, že bez Dominika by se mi do toho ani moc nechtělo. Podle mě se musel stát naprostý zázrak, že nás dali dohromady, protože jsme se na sebe s Dominikem napojili jak umělecky, tak i lidsky,“ říká. V současné době tedy Veronika tancuje buď se svým bývalým tanečním partnerem, nebo se svým mužem jen tak pro radost.
