Lucie Ješátková „Jako většina mých vrstevníků jsem prošel Socialistickým svazem mládeže a od roku 1984 do 1990 jsem byl členem Komunistické strany Československa,“ říká prošedivělý ale rázný Bohumil Trávník, který byl v minulosti řadovým členem KSČ. Ze strany ale odešel a do roku 2010 nefiguroval v žádné politické partaji. To se změnilo až se vznikem ambiciózní Strany Práv Občanů, která k Trávníkově minulé partaji nemá daleko. „O vzniku Zemanovců mě informoval kamarád a po seznámení s programem jsem v roce 2010 vstoupil do jejich řad.“ V roli pasivního voliče vystupuje od roku 1998, kdy kandidoval v komunálních volbách. Stejně tak tomu bylo každé čtyři roky, letos poprvé se do komunálních voleb nechystá. „Já osobně kandidovat nebudu. Jsem už starý. Samozřejmě ale budu nápomocen svým spolustraníkům.“ Kandidoval i do zastupitelstva kraje a třikrát ve volbách do Poslanecké sněmovny. Má tak za sebou celkem devatery volby. Což nemůže říct ani náš premiér v demisi. V roce 2017 kandidoval z dvanáctého místa kandidátky a získal čtyřicet pět preferenčních hlasů, obsadil tak deváté místo.
Uprchlíkům moc nefandím
Naopak politický křest si na podzim roku 2017 odbyl Vladimír Lank, který se přidal na opačnou stranu politického kolbiště. Pedagog v penzi nikdy žádnou stranu nepodporoval a o politiku se nezajímal. Změnil to až jeho syn Martin, který v roce 2017 vstoupil do Realistů a stal se lídrem kandidátky na Vysočině. Dříve byl poslancem za hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Jelikož se mu ale nelíbilo, že strana se profiluje moc vlastenecky, přešel ke neméně vlasteneckým Realistům. „Syna jsem podporoval vždycky. Součástí stejné strany jako on, jsem se stal ale až teď,“ vypráví hrdě Vladimír Lank. Jako nestraník kandidoval z dvanáctého místa dvacetičlenné kandidátky. Stranu Realistů zvolil kvůli odlišnému pravicově radikálnímu programu. „Pokud si dobře vzpomínám, tak důležitá byla otázka uprchlíků. Těm já moc nefandím. Další otázka se týkala práva legálního držení zbraně. Každý by měl mít možnost legálně držet zbraň.“ Vysokého třiasedmdesátiletého učitele v minulosti žádný program strany neoslovil natolik, aby ji podpořil a kandidoval. Té pravé a skutečně reálné strany se dočkal až v důchodu. „Byl jsem na několika meetingách Realistů a když jsme se o tom se synem bavili, řekl jsem si, proč ne.“ Ve volbách získal dvacet preferenčních hlasů, skončil tak na třináctém místě. Jeho syn, jako lídr kandidátky, získal nejvíce hlasů, a to neuvěřitelných sto třicet osm.
S Věrou Jourovou jsem tančil cha-chu
Důchodci na kandidátních listinách kandidují z různých důvodů. Potvrzuje to i politolog Tomáš Lebeda „Důchodci se prostře zajímají. Mnohdy více než mladí lidé. Mají na to čas, chtějí věci měnit, a nejen sedět doma na gauči.“ Dále uvádí, že z průzkumů vyplývá, že lidé v důchodovém věku se o politiku zajímají nadprůměrně. Přesně takovým případem je energický Ivan Kvasňa, který ve své obci vede silnou politickou kampaň a hodlá diskutovat s každým, kdo jen nepatrně naznačí, že volí něco jiného než zbožné hnutí ANO. Získal přesně desetinásobek preferenčních hlasů, oproti jeho soupeři ze strany Realistů. I tak ale skončil jako poslední ze všech udatných kandidátů.
Všichni tři penzisti jsou ale jasným důkazem toho, že věk je jenom číslo. Nikdo z nich se nesetkal s žádnou věkovou diskriminací, ba naopak s podporou. „Kvůli věku jsem nebyl nijak znevýhodněn. Lidi v důchodu pravděpodobně mají více času a nelíbí se jim současná situace, sledují ji více než třeba mladí lidé. My důchodci se domníváme, že ještě něco změníme,“ okomentoval unavený Vladimír Lank, který sice Realisty nijak veřejně nepodporoval, účastnil se ale mnoha stranických sešlostí. Dnes bohužel všechny své ideje ztratil a hodlá se vrátit zpět k zahrádkářství, které musel kvůli podpoře svého syna omezit.
Uviděl ANO a řekl si, proč ne
Jako aktivní politik začal namotivovaný Ivan Kvasňa vystupovat v roce 2012, kdy se stal jedním z lídrů hnutí ANO v obci Jemnice. „Pořád tu vyhrávali socani a komunisti. I po revoluci. Tak jsem si říkal, že to tady zkusíme změnit. Dopadlo to tak, že se tady sešlo pár lidí, udělali jsem buňku a začalo to,“ vzpomíná devětašedesátiletý důchodce, který sice volí relativně nové hnutí, ale zároveň tím podporuje bývalého komunistu Babiše a dlouholetého sociálního demokrata Faltýnka. Když v roce 2013 v rámci své politické kampaně přijela na Vysočinu Věra Jourová, bývalý tanečník Ivan Kvasňa jí přišel podpořit. „Dopadlo to tak, že jsme si spolu zatančili cha-chu na náměstí. Paní Jourová je úžasná žena, to i ona mě motivovala k tomu, abych u nás začal něco měnit. Proč by taky ne.“
Poražení vyvolávají nenávist
Často se ale setkáváme s velkou motivací kandidátů, kteří opravdu chtějí něco změnit a pro takové je ideální vstoupit do strany co hlásá referendum třeba i o zavedení daně ze vzduchu. Přesně takovým je i bývalý hokejista Bohumil Trávník. Strana ho oslovila svým přijatelným a zajímavým programem s důrazem na přímou demokracii. „Navrhujeme, aby místní referendum bylo platné při menší než 35% účasti občanů. To mi přijde jako stěžejní. Chceme měnit věci, které se nás dotýkají.“ Bohumil je velmi zklamán tím, co se děje na naší politické scéně. „Vytrácí se vzájemné pochopení a úcta. To přece nemá s demokracií nic společného,“ rozčiluje se bývalý řadový člen KSČ. „Pokud proběhnou jakékoliv volby, tak by měl být vítěz respektován. Poražení vyvolávají zbytečné třenice a nenávist ve společnosti.“ Naráží tak pyšný Trávník na prezidentské volby v roce 2018, které podle strany SPO zachránily společnost.
Momentální politika vyvolává emoce u všech partají. Někteří kandidáti si ale za svým rozhodnutím budou stát i kdyby je sám lídr strany okradl. „Myslím si, že nehrozí obohacování na státě ze strany lídrů hnutí ANO. To rozhodně nemají zapotřebí,“ dušuje se Kvasňa. Problémy Andreje Babiše spojené s dotačními podvody vidí pouze jako mediální kampaň. „Ten člověk je velmi příjemný a slušný. A protože je absolutně proti korupci, tak mu ostatní házejí klacky pod nohy. Dělají to ty naše v uvozovkách demokratické strany,“ říká o lídru hnutí ANO, který je dnes trestně stíhanými předsedou vlády v demisi.
Oproti ostatním dvěma kandidátům, kteří věřili subjektům patřícím mezi outsidery, Ivan Kvasňa vsadil na jistotu. Stačilo už jen dva tisíce hlasů a stal by se jedním ze sedmdesáti osmi poslanců ANO. Ve volbách sice skončil poslední, cílevědomý Kvasňa ale neskládá zbraně. „V příští komunálních volbách to rozjedeme. Budu tam.“
Bohumil Trávník (1949) se narodil v malé vesnici u Jihlavy. Vystudoval Střední zemědělskou technickou školu v Jihlavě. Jako mladý hrál hokej, vystřídal Duklu Trenčín, Duklu Trnavu nebo slovenský Zvolen, do roku 1978 se hokeji aktivně věnoval. Poté se s ženou přestěhoval do Žďáru nad Sázavou, kde pracoval v zemědělství. Dnes má dvě děti a jedno vnouče.
Ivan Kvasňa (1948) studoval stavební průmyslovou školu, kde ale neuspěl a následně se vyučil strojním zámečníkem. Dálkově pak dostudoval elektrotechnickou průmyslovku. Mimo jiné také závodně tančil ve standartních i latinskoamerických tancích. Účastnil se mistrovství republiky i mezinárodních soutěží. Po taneční kariéře pracoval v živnostenské bance až do důchodu. Dnes žije v Jemnici v okrese Třebíč.
Vladimír Lank (1944) vystudoval přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor Chemie a fyzika. Celý život působil jako učitel na různých školách až do důchodu. Má syna, který v politice aktivně vystupuje několik let, dokonce mezi lety 2013 až 2017 byl zvolený jako nestraník za hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury do Poslanecké sněmovny. Vladimír Lank žije v Lipnici nad Sázavou, v okrese Havlíčkův Brod.
