Tereza Ocetková 
Člověk v tísni se v Zambii snaží naučit místní ženy, jak co nejlépe a nejhodnotněji připravit jídlo svým dětem. Co je to vlastně za ženy? Jsou součástí nějaké komunity?
My v Zambii pomáháme ženám v západní provincii ve třech malých vesnicích, které leží hodinu od velkého města Mongu. Jde o záplavovou oblast, někdy je možné se sem dostat jen lodí, a protože jde o vesnice poměrně daleko od civilizace, místní lidé jsou dost chudí. Tamní komunity většinou vždy kopírují hranice jedné vesnice, v jejímž rámci spolu lidé žijí a nějakým způsobem kooperují.
Mají ženy, se kterými pracujete, doma muže, kteří by se jim o přísun surovin, popřípadě peněz, postarali? Nebo jsou většinou na všechno samy?
Většina žen je samoživitelek a stejně jako jinde na světě patří mezi nejchudší vrstvu obyvatelstva. Navíc mají děti už v hodně nízkém věku. Muži buď odcházejí do měst za prací, nebo si najdou jinou ženu. Oblast kolem města Mongu je dlouhodobě zatížená nedostatkem jídla, děti jsou proto podvyživené, ale to spíš proto, že ženy neumí se surovinami pracovat. Matky jsou zvyklé vařit většinou jen nshimu – kaši z kukuřičné mouky, která je úplně bez chuti. A v ní samozřejmě není dostatek vitamínů potřebných pro zdravý vývoj a růst dítěte.
Je toto hlavním důvodem, proč se tamním malým dětem nevyvíjí správně mozek?
Ano, dětem do tří let se mozek nejvíce vyvíjí a je v té nejdůležitější fázi růstu, a při nedostatku výživy se nevyvine tak jak má. To má samozřejmě vliv na negramotnost a neschopnost dětí se o sebe později postarat a najít si práci.
Jak s tímto problémem Člověk v tísni pracuje?
Naši pracovníci, jak z řad cizinců, tak přímo Zambijci, učí maminky vařit výživnou stravu, ale jen ze surovin, které jsou u nich běžně k dostání.
...předpokládám, že hlavním cílem je nezpůsobit to, aby byly vesnice závislé na dovozu potravin.
Přesně tak. A s tím se dá jednoduše pracovat. Takže používáme sladké brambory, arašídy, listy, čirok, nebo třeba ryby. Učíme je, jak si založit zahrádky, jak zeleninu vypěstovat a jak ji potom můžou maminky zpracovat. A ony to pak říkají kamarádkám a sousedkám.
Funguje obecně mezi zambijskými ženami v určité oblasti nějaká sounáležitost? Nebo je každá z nich odkázaná pouze na sebe, popřípadě na svého muže?
V Zambii žádný sociální program na podporu matek samoživitelek neexistuje. Ale celá komunita je semknutá, pomáhá si celá širší rodina, osiřelé děti si vezmou příbuzní. Celková sounáležitost je vidět i na tom, jak se mezi sebou učí obchodovat. Jakmile umí vypěstovat zeleninu, prodávají ji na trzích. Funguje tam takzvaný low cost service bussiness, kdy jeden obchodník do vesnice přijede, odveze úrodu a prodává. Zemědělci pak mají výdělek, který mohou investovat do další výroby. A to pomáhá i ženám, maminkám, které jsou na děti samy. Komunita se o ně v rámci možností postará.
