Hana Vítková Dílčí cíle pomohou dodržet vytvoření celku, jehož obraz bude kompletní. Jak bylo výše uvedené, ucelený cyklus textů předloží pohled ze strany majitele psa a pacienta. Situace, ve které probíhá canisterapie je pro oba odlišná, a v textech bude věnován prostor oběma stranám. Psovod se musí ohlížet na potřeby nejen pacienta, ale i psa. Canisterapeuti by měli mít znalosti z oblasti nejen práce se psem, ale také z oblasti, ve které terapii vykonává. Pokud jde do domova pro seniory, a provádí canisterapii s nemocným člověkem, měl by vědět, jak se k němu chovat a o čem si s ním má povídat. Zároveň musí být ohleduplný k potřebám svého psa a poznat, kdy je unavený. Prvním z dílčích cílů je v textech vyobrazit tyto aspekty dané práce z pohledu canisterapeutického týmu. Další dílčí cíl je uvést problematiku z pohledu pacienta. Canisterapie se provádí v několika různých zařízeních, a aby byl obraz o tematice kompletní, v textech se bude odrážet různorodost terapií.
Oprávnění ke canisterapii lze považovat za další úhel pohledu, a je tedy třetím dílčím cílem. Zatímco výše uvedené se zaměřují na výkon tohoto druhu pomoci lidem, tento se snaží jít za oponu problematiky, a vysvětlit, co vše předchází dané situaci. V textech vyobrazím především požadavky, které musí terapeut a jeho pes splnit. Jedná se jak o povahu a motivaci obou složek týmu, tak oficiální povolení k provádění canisterapie.
Jednotlivé texty vysvětlí problematiku z různých pohledů, nicméně dílčí cíle se nebudou objevovat odděleně. Témata se budou prolínat, a ačkoliv budou samostatné celky, v obrazu se navzájem doplní. V projektu se budu obracet na organizaci Podané ruce, z. s. a bude hlavním zdrojem informací.
2 Zdůvodnění volby tématu
Lidé bojují s různými potížemi a nemocemi. Břemeno si nesou sebou například z dětství, nebo z neštěstí, které je v životě potkalo, nebo se jim objevily potíže na stáří. Ať už jde ale o kohokoliv, může pomoci jeden druh terapie, takový, kdy je daným terapeutem čtyřnohý společník. Psům se neříká nejlepší přítel člověka jen tak. Jeho pozitivní vliv se dá využít nejen při trávení volného času, ale právě i s potížemi, které mohou lidi trápit. Nemusí se jednat pouze o psychiku člověka, kdy pes rozveselí i nejmrzutější dítě, ale i o fyziologickou pomoc, kdy se ku příkladu senioři odmítají hýbat. Díky psům zažívají tito lidé šťastné chvíle, které jim mohou pomoci s uzdravením. Projekt se pokusí zmapovat tuto tematiku, aby čtenáři měli celkový pohled a dokázali mít představu o tomto tématu i jeho úskalích.
Canisterapie je málo zmiňovaným tématem. Více pozornosti se dostává asistenčním psům. Může to být faktem, že asistenčního psa lze zahlédnout na ulicích často. Psi jsou označeni páskou, a jejich psovoda si lidé většinou také povšimnou. Asistenční psi se tedy zobrazují na frekventovanějších místech. S canisterapií se setkáme především při návštěvě nemocnice, domově dětí nebo seniorů. Lidé tyto organizace nenavštěvují často, a nemají tedy velkou šanci se s takovýmto psem terapeutem setkat. V povědomí lidí canisterapie je, ale málokdo o ní má hlubší znalosti, či by sám uvažoval nad tím, stát se terapeutickým týmem.
Nejen v povědomí lidí, ale i v oblasti médií se jim dostává nejen málo pozornosti. Tematika spadá do oblasti zdravotnictví, ale redaktoři této oblasti zdravotnictví se zabývají spíše jinými tématy, které jsou pro čtenáře či diváky podstatné. Téma canisterapie na sebe navíc neupozorňuje. Neexistují žádné závody, výstavy a další podobné akce, které by dostaly canisterapii na titulní strany novin. Do oblasti zpravodajství se dostane téma jako pozvánka na akci, ve které se účastní canisterapeutické týmy, a předvádí canisterapii, či zodpovídají otázky. V oblasti publicistiky je téma více časté. Může působit jako zpestření klasických, běžně užívaných témat, kterými čtenáři mohou být zahlceni.
Oproti tomu specializované periodika o kynologii se věnují tématu častěji. Samo publikum má určité znalosti vyplývající z jejich zájmu. Diváci jsou především majitelé psů, kteří se o své čtyřnohé společníky starají, a mají větší přehled než lidé, kteří se kynologií nezabývají. V těchto článcích dochází k popularizaci tématu. Oproti odborné literatuře, kde se zaměřují nejčastěji na tematiku z pohledu pacientů, a vlivu na jejich zdraví. V časopisech o kynologii se předpokládá zájem o psy a popularizace tématu je zde tedy vhodná.
Při výběru tématu pro mě klíčové, že téma je neotřelé, a dá se zpracovat z více pohledů. Rozmanité možnosti se nabízí v oblasti zpracování i v obsahu témat. Stanovené dílčí cíle uvedené v kapitole Záměr se dají rozpracovat více způsoby. Plánu zpracování se budu věnovat v kapitole Ideový plán.
Při výběru mě zaujala i důležitost a rozsáhlost tohoto tématu. Terapie se psem má příznivé účinky nejen na tělo, ale i na mysl. Celkový stav pacienta se tak může razantně zlepšit. Také věkové skupiny, které užívají tuto terapii, je široké. Psi pomáhají dětem, dospělým i seniorům.
Zpracování jsem se rozhodla zaměřit na společnost Podané ruce, z.s., jelikož rozhraní jejich působnosti je velké. Toto popíši blíže v kapitole Zdroje / stav problematiky. Soubor textů se stane celkem i díky tomu, že jej zastřeším touto organizací. Nechtěla jsem odbočovat od jedné organizace ke druhé, jelikož organizací zabývající se canisterapií je mnoho. Chci se tím vyhnout i určité neobjektivitě, protože nelze poskytnout všem stejný prostor. Rozhodla jsem se proto se zabývat pouze tímto sdružením, které je na canisterapii zaměřené, a ostatní uvádím ve zmíněné kapitole, a použiji je k získání informací o samotné terapii. Tyto informace použiji i při samotné realizaci.
Závěrem bych ráda zmínila osobní vazbu k tomuto tématu. Jelikož cílem této kapitoly je zdůvodnění výběru tématu pro Samostatný projekt, uvedu zde samozřejmý fakt, a to osobní zájem o danou oblast. Jako každý majitel psa se zajímám o možnosti, které se psovi nabízí. Canisterapie je specifická práce psa a jeho psovoda, a záleží zde na mnoha faktorech, o tématu lze hovořit z více hledisek. Z textů v médiích se čtenáři dozvídají pouze o tom, jak canisterapie probíhá. Tyto ryzí fakta se v sérii textů také objeví, avšak osobní zájem o tematiku mi dovolí jít do tématu do větší hloubky.
3 Zdroje / stav problematiky
V roce 1993 zavedla Jiřina Lacinová pojem canisterapie, který se skládá ze dvou slov. „Canis“ znamená latinsky pes, termín „terapie“ je řeckého původu a nese význam léčba. Tento druh pomoci řadíme do oblasti aminoterapie, tedy zooterapie, kde s pomocí společenských zvířat probíhá sezení. Oldřich Müller ve své knize Terapie ve speciální pedagogice popisuje: „Onu výjimečnost lze vysvětlit právě terapeutickým prostředkem, kterým je zde (kromě člověka) jiný živý tvor,“ Jedná se o specifický typ terapie, který je odlišný od klasických metod.
V kapitole Zdůvodnění volby tématu jsem podotkla na absenci většího zájmu o canisterapii v oblasti médií. Vysvětlila jsem, v jakých oblastech se tematika vyskytuje, a jakou zde mívá formu. Nyní rozpracuji pokrytí tématu v mediální sféře. Budu se zabývat tématem canisterapie pouze v České republice, jelikož téma Samostatného projektu se věnuje této oblasti.
Specializace tohoto projektu je psaná žurnalistika. Budu se věnovat tedy pouze oblasti tisku. Média informují o canisterapii, a na webových stránkách známých zpravodajských webů se téma objevuje. Články ale nejsou časté, působí jako oživení klasických témat. Tematika se pro novináře může zdát omezená, a to při možnostech zpracování i uchopení tématu. Na novináře dále působí tlak, který může způsobit neoriginální zpracování. Výsledkem je proto nedostatečné pokrytí tématu canisterapie v mediální sféře. Je otázkou, jestli dané téma je vůbec natolik důležité, aby se k němu přiklonilo více pozornosti. Jde o zdraví člověka, což je pro každého důležité, a netradiční koncept pomoci, kdy zvíře může zlepšit pacientův stav po fyzické i psychické stránce. Konkurence je ale velká, a na poli zdravotnictví se tyto důvody nemusí jevit jako podstatné.
Stav problematiky v oblasti odborných textů je rozšířenější, a jako zdroj informací o tématu nejrelevantnější. Terapii se zvířetem literatura popisuje a rozvádí její přínosy. Je zde tedy například kniha Terapie ve speciální pedagogice , která se věnuje oblasti, která je zmíněná už v názvu knihy. Autoři zde popisují různé druhy terapií, které v dané oblasti pomáhají. Součástí je například kapitola o muzikoterapii, dramaterapii a arteterapii. Zdrojem informací je také publikace s názvem Volnočasové aktivity pro seniory , která se věnuje pouze věkové kategorii seniorů. Také vysvětluje jednotlivé druhy terapií, jako předchozí zmíněné dílo, ale tato není zaměřena na oblast speciální pedagogiky, ale na oblast seniorů. Ve slovnících se objevuje název canisterapie, zooterapie i animoterapie. Slovníky ale lze považovat za základní literaturu, která nijak nerozšiřuje danou problematiku.
Zdrojem informací při tvorbě článků tedy bude výše zmíněná literatura. Mimo ni budu vycházet také z jednotlivých stránek sdružení, které se zabývají canisterapií. Na webových stránkách mají vždy vysvětlenou problematiku canisterapie, své stanovisko, oblast působnosti a další informace, které lze pro tvorbu využít. Oficiální weby jsou pro získání informací odpovídající. Některé uvádí také odkazy na články a reportáže z různých médií, které se věnovali činnosti jejich sdružení.
Organizace, které se v České republice věnují canisterapii, je mnoho. Uvedu zde několik nejvýznamnějších, které mi poskytnou přehled o tomto tématu. V realizaci projektu budu vycházet ze sdružení Podané ruce, z.s. , které se věnuje canisterapii zejména v oblastech Moravy, dostanu zde informace od odborníků, kteří se zabývají canisterapií dvacet let. Pod touto organizací pracuje několik canisterapeutických týmů. Ty musí složit jimi pořádané zkoušky a projít i seminářem, který Podané ruce, z. s. dvakrát ročně pořádá. Díky jejich požadavkům je práce terapeutů, kteří jsou zaštiťováni touto organizací, kvalitní a bezpečná. Jsou tedy ideálním zdrojem informací, které jsou spolehlivé, objektivní a pravdivé. Díky aktivitě a ochotě Gabriely Kunčické bude realizován rozhovor. Vybrala jsem si tuto organizaci, protože v rozsahu Moravskoslezského kraje jsou nejrozšířenější, a patří mezi jedny z nejprofesionálnějších u nás. Některé organizace se věnují převážně asistenčním psům, některé výcviku a přípravě na zkoušky, jiné pořádají převážně semináře, či pouze vykonávají canisterapii. Společnost Podané ruce, z. s. je ale zaměřená převážně na canisterapii, a její oblasti zájmu jsou rozprostřeny na všechny aspekty canisterapie.
Nyní uvedu ty, ze kterých budu čerpat další informace. Mezi největší a nejznámější organizace, které se věnují canisterapii, patří bezesporu nezisková organizace Helppes , která se svou profesionalitou a kvalitou dokázala vyrovnat mezinárodním sdružením, které jsou špičkou ve svém oboru. Další podstatnou organizací jsou Pomocné tlapky o. p. s. Ti se zaměřují převážně na asistenční psy, nicméně už od začátku, kdy v roce 2001 byla společnost založena, se canisterapii také věnovali. Nyní mají síť canisterapeutů po celé České republice, a webové stránky canisterapie.cz jsou rozsáhlým zdrojem informací nejen o jejich působení, ale také o samotné canisterapii. Dále bych ráda zmínila organizaci v Ostravě, která se nazývá Psí škola a hotel pro psy Koira , která je zaměřená na mnoho dalších aktivit se psem. V neposlední řadě zmíním Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, z.s. a občanské sdružení Psi pro život .
Pro kompletní rešerši stavu problematiky je nutné odkázat i na projekty studentů naší katedry, kteří se zabývali podobnou tematikou. V roce 2016 vznikl Samostatný projekt se zaměřením na fotožurnalistiku, nazvaný Canisterapie – terapeuti na čtyřech tlapkách. Autorka se zaměřila na děti v předškolním věku, věnovala se zejména vlivu psa na pacienta. Další projekt, který zahrnoval tematiku psů, je projekt Sportovní kynologie. Autorka ukázala cviky, které se pes naučí při sportovní kynologii, a tak udělala obraz o dovednostech. Jedná se o specializaci fotožurnalistiky, a je z roku 2019. Oba zmíněné projekty byly technologicky zpracované formou fotografie, ale žánrově byly podobné tomu mému. Téma canisterapie je obsáhlé, a lze jej pojmout z více úhlů. Zmíněné projekty řadím ke konkurenčním projektům, avšak téma není kopírováno, ani na něj nenavazuji, protože formou zpracování i obsahově bude výsledný celek jiný, a bude podávat jiné informace o tomto tématu.
4 Ideový plán
Cílem projektu je seznámit čtenáře s celkovou problematikou canisterapie. Jak již bylo několikrát zmíněno, pokud se v médiích objeví problematika canisterapie, je zobrazována pouze z pohledu terapie a jejího účinku na pacienty. Tento samostatný projekt se tedy nezaměřuje pouze na pacienta, ale snaží se téma uchopit z širšího pohledu, a tedy i ze stránky canisterapeutického týmu.
Ideou je ukázat canisterapii jako jednotný celek, který zahrnuje přípravu, požadavky, a poukázat na stranu psovoda i pacienta. V předchozí kapitole jsem uvedla již existující projekt, který se věnoval canisterapii. Práce byla zaměřená na určitou oblast. Mou snahou je souhrnnější vyobrazení, nepůjdu tolik do hloubky jako autorka zmíněného projektu. Ta se věnovala jedné oblasti canisterapie. V realizovaných textech se budu snažit spíše o všeobecnější pohled na tuto tematiku. V práci chci upozornit na úskalí canisterapie, poodhalit, co se skrývá za požadavky na psovoda a psa. Také chci utvořit celek, který zmapuje tematiku canisterapie z pohledu jedné organizace. V České republice je společností zabývajících se canisterapií mnoho, mají různou kvalitu a zaměření. V kapitole Zdroje / stav problematiky jsem uvedla ty nejrelevantnější z našeho prostředí, a zdůvodnila, proč je pro mne vhodné zastřešit informace o společnost Podané ruce, z. s.
Myšlenkou je tedy série textů, ve kterých se bude odrážet tematika psích pomocníků, jejich psovodů, pacientů a všeho, co ke canisterapii patří. Podané ruce, z. s. poslouží jako zastřešující element, který dodá celistvost a zaštítí celou problematiku.
5 Postup práce
Tuto kapitolu budu členit do dvou částí. V první popíši původní plán, podle kterého jsem chtěla při realizaci projektu postupovat. Ačkoliv je téma jasně dané, v mém projektu jsem plánovala více variant, které by bylo možné zpracovat. Při práci s lidmi je mnoho proměnných, a mohlo se stát, že mi někdo nebude chtít například realizovat rozhovor, vyprávět o své cestě canisterapií, nepustí mě na samotnou terapii a další překážky a úskalí tohoto citlivého tématu. Před samotnou realizací jsem tedy měla několik variant, které nyní popíši.
5.1 Původní plán
Budu se věnovat především formě zpracování. Prioritou pro mne bylo udělat rozhovor a reportáž. Díky těmto útvarům se do celkové mozaiky dostane subjektivní pohled konkrétních lidí. Ideou vypracování bylo kontaktovat konkrétní osoby, které se zabývají canisterapií, a poprosit je o rozhovor. Podle jejich zaměření a možností bych se ráda účastnila jejich sezení s pacienty. Tato část může být pro canisterapeuty nepříjemná, a tak nelze spoléhat pouze na tuto ideu. Někteří pacienti nemusí mít rádi pozornost, a canisterapii raději absolvují v klidu, bez diváků.
Existují i akce pro veřejnost, které ukazují veřejnosti, o čem je canisterapie. Zde by se popřípadě také dala udělat reportáž. Nicméně tyto akce se konají především na jaře a v létě, jako součást různých událostí, slavností, podobných akcí.
Po této části práce bych měla materiály ke zpracování reportáže a rozhovoru. Pokud by se povedlo uskutečnit variantu, ve které bych se účastnila konkrétní terapie, nabízí se zde možnost dalšího textu, a to story. Pokud by některý z pacientů byl nakloněn mi poskytnout rozhovor, mohla bych podat tematiku přímo ze strany pacienta. Tematika by byla poté čtenáři bližší, ukázala by mu benefity terapie přímo od člověka, který jí prošel.
Myšlenkou bylo také nastínit canisterapeutické zkoušky, abych poukázala na věci za oponou. Chtěla jsem se některých účastnit jako divák. Možností bylo získat druhou reportáž, či klasickou zprávu z akce. Tento bod by přiblížil práci se psem z dalšího úhlu pohledu.
Dále jsem se rozhodovala, jestli napsat pozvánku, například na dané canisterapeutické zkoušky, nebo anketu o povědomí canisterapie. Obě varianty tohoto kroku jsou časově méně náročné než předchozí, a tedy bych se rozhodovala za konkrétní situace.
5.2 Průběh realizace
Realizace projektu se nakonec odklonila od svého původního plánu. Mohla za to nejen situace s epidemií, která zapříčinila spoustu problémů, ale i konkrétní osoby, které mě zavedly na trochu jinou cestu. Kvůli epidemii nebyla možná varianta účastnit se canisterapie, a tedy reportáž ze sezení nebyla uskutečněna. Oproti tomu se ale povedlo sehnat paní k rozhovoru, která mě nasměrovala na jinou cestu.
Z kontaktovaných osob se ozvala se Gabriela Kunčická, která je součástí sdružení Podané ruce, z. s. Byla ideálním člověkem pro rozhovor o canisterapii. Sama se jí věnuje, je komisařkou při povahových testech a vede kurzy, ve kterých připravuje zájemce na jejich canisterapeutickou práci. Povoláním je osobní asistentka, a má vztah k pomoci lidem.
Nejdelším textem, který je úvodním z celého celku, je zpráva. Z několika důvodů nevznikla původní verze reportáže návštěvy některého zařízení. V prvé řadě mě ovlivnil fakt, že kontaktovaná osoba je mimo jiné i komisařkou při Povahových testech, které opravňují týmům provádět canisterapii. Reportáž z této akce by mohla být více nevšední a zajímavá, jelikož o těchto akcích se objevují články jen zřídka. Z tohoto důvodu jsem zvažovala, jestli nezvolit variantu reportáže z této akce, místo textu z návštěvy zařízení, a téma pacientů si nechat na jiný žurnalistický žánr, například story. Kvůli epidemii ale nebylo možné uskutečnit ani jednu z těchto variant. Paní Gabriela Kunčická ze své iniciativy nabídla, že se mohu účastnit některé lekce, ve které si zájemci vyzkoušejí canisterapii nanečisto. Reportáž z tohoto dopoledne ale kvůli nepřízni počasí v několika termínech nebyla možná. Zvolila jsem tedy pro úvodní text zprávu, která uvádí čtenáře do problematiky. Snahou bylo vytvořit poutavý článek, který čtenáře navnadí ke čtení dalších článků na téma canisterapie. Dvacetileté výročí existence jsem využila jako podnět k informování čtenářů o všem, čeho tato organizace dosáhla, v jakých oblastech provádí canisterapii a jaké jsou požadavky. Hlavním cílem článku bylo ukázat stránku pacientů, kteří pomoc čtyřnohých terapeutů a jejich pánů potřebují. Široké spektrum lidí využívá canisterapii, a výše zmíněná organizace má rozsáhlou oblast působnosti.
Středně dlouhým textem je rozhovor s paní Gabrielou Kunčickou. Rozhovor vznikl na základě telefonního hovoru, jelikož situace s epidemií nedovolovala osobní setkání. Z více než hodinového hovoru vznikl text věnující se canisterapii z pohledu člověka, který připravuje tyto týmy, je komisařem při zkouškách a sám má letité zkušenosti s tímto druhem terapie. Uvádí všeobecné informace, které jsou ale o všech stránkách, které jsem zmínila v kapitole Záměr, kde byly uvedeny dílčí cíle tohoto cyklu článků. Úmyslem bylo vytvořit most mezi texty, který by prohloubil propojení jednotlivé části celého projektu, a zastřešit tak celé téma.
Další text jsem zvolila pozvánku na Povahové testy pořádané v září. Tyto zkoušky pořádá společnost Podané ruce, z. s. dvakrát ročně, účastníci jsou noví zájemci o certifikaci a také ti, kterým na certifikátu došla platnost a chtějí ji znovu obhájit. Letos na jaře se konají pouze tyto obnovovací zkoušky, noví zájemci o certifikaci musí buď počkat do podzimu, nebo absolvovat zkoušky u jiné organizace. Kvůli tomu, že jarní zkoušky nebudou zahrnovat vše, co klasicky obsahují, jsem zvolila podzimní akci, která bude podstatnější a výrazně bohatší na program. Jarní zkoušky se původně měly konat v březnu, ale byly přesunuty, a zúženy pouze na obnovovací testy, což bylo dalším důvodem zvolení pozdější akce.
Posledním textem je anketa, která se věnovala povědomí veřejnosti o tomto tématu. Anketa doplňuje pohled na zvolenou tematiku, dodává tzv. hlas lidu. Článek dodává celku živost, canisterapie je díky dotazovaným více reálná a představitelná.
Podané ruce, z. s. je sdružení, které je samo o sobě rozsáhlou částí v síti canisterapeutie v České republice. Bylo tedy možné utvořit převážně texty, které zahrnovaly je jako zdroj informací, či hlavního činitele. V průběhu realizace se objevily potíže, které ale díky předchozímu plánu, který nebyl pevně stanovený, umožnil najít jiné cesty zpracování a pojetí tématu.
6 Sebehodnocení
Stanovené cíle projektu se dle mého názoru podařilo splnit. Dostatečně jsem vysvětlila, co je to canisterapie, co vše obnáší a kde pomáhá. Texty pokryly všechny části, které byly v plánu vysvětlit nebo nastínit. Popsala jsem stránku pacientů, jejich obtíže a v čem jim pomáhá canisterapie. Vysvětlila jsem téma zkoušek, které musí každý tým splnit, aby mohl dělat canisterapii. Rozhovor s Gabrielou Kunčickou zase ukázal canisterapii z jiného světla, jelikož má dlouholeté zkušenosti a je přímo součástí komise, která přezkušuje canisterapeutické týmy. Anketa doplnila pohled veřejnosti na danou problematiku.
Mínusem je plánovaná reportáž, která nebyla uskutečněna. Nicméně cíle stanovené v kapitole Záměr se podařilo splnit i bez tohoto textu. Soubor článků považuji za ucelené, a to nejen díky organizaci Podané ruce z. s., která texty zastřešuje. Podařilo se propojit jednotlivé témata, například rozhovor pojednává o návštěvách v domově seniorů, ale okrajově se věnuje také zkouškám a požadavkům na psa.
V textech si naleznou své jak laici, kteří o canisterapii nemají moc informací, tak ti, kteří si chtějí rozšířit znalosti, nebo uvažují o tom stát se canisterapeutickým týmem. V budoucnu by se dalo na téma navázat, a to jít zejména do hloubky. Daly by se realizovat původně zamýšlené texty popsané v podkapitole Původní plán. Více do hloubky by mohla být zpracovaná stránka pacientů. Tento projekt ji pouze nastínil, jelikož mým cílem bylo kompletně zmapovat problematiku canisterapie, což se ve výsledné podobě textů povedlo.
7 Literatura, zdroje + konkurenční projekty
7.1 Literatura
HOLCZEROVÁ, Vladimíra. DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar. Volnočasové aktivity pro seniory. Praha: Grada Publishing, a. s., 2013. 96 s. ISBN 978-80-247-4697-5.
Jílek, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty : studijní text pro distanční studium. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. 125 s. ISBN 80-244-1246-2.
Jílek, Viktor. Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. Olomouc: 2009. 122 s. ISBN 978-80-244-2218-3.
MULLER, Oldřich, a kolektiv. Terapie ve speciální pedagogice: 2. Přepracované vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2014. 512 s. ISBN 978-80-247-4172-7.
7.2 Internetové zdroje
http://www.pomocnetlapky.cz/cz/
https://canis.podaneruce.eu/
https://helppes.cz/
https://www.canisterapie.org/
https://www.koira.cz/canisterapie.php
https://www.psiprozivot.cz/index.htm
7.3 Konkurenční projekty
LINDNEROVÁ, Anna. Sportovní kynologie. Olomouc: 2019 Dostupné z: http://pres.upmedia.cz/samostatne-projekty/fotozurnalistika/sportovni-kynologie-4
MRKVOVÁ, Barbora. Canisterapie – terapeuti na čtyřech tlapkách. Olomouc: 2016 Dostupné z: http://pres.upmedia.cz/samostatne-projekty/fotozurnalistika/canisterapie-terapeuti-na-ctyrech-tlapkach-2
