Záměr samostatného projektu: Ochotnické divadelní spolky v Novém Městě na Moravě a Rožné

Záměr

1.     Cíl práce

Cílem tohoto samostatného projektu je poskytnout čtenáři náhled do fungování dvou ochotnických spolků v Novém Městě na Moravě a v Rožné. Nastínit vznik obou souborů, výběr jednotlivých inscenací, úpravu scénáře a ukázat, že ochotnické spolky pořád mají smysl a místo v naší společnosti. Vytyčeného cíle bych chtěla dosáhnout pomocí série textů, která bude obsahovat úvodní text s porovnáním obou spolků, dva rozhovory s iniciátorkami vzniku souborů a dvě reportáže z posledních představení.

2.     Zdůvodnění volby tématu

V rámci specializace, které si jako studenti žurnalistiky volíme během studia, jsem se přiklonila ke specializaci kulturní. Ke kultuře jako takové mám blízko celý život. Při volbě téma Samostatného projektu bylo přihlíženo k několika kritériím. Prvním tedy byla specializace na kulturní oblast, dále rozšiřující se trend ochotnických divadel a v neposlední řadě můj osobní zájem o danou problematiku. Divadlo obecně považuji za součást svého života. Věnuji se mu sice pouze pasivně, ale o to více mne zajímá. Často navštěvuji divadelní představení profesionálů, ale nevynechám ani představení ochotnických spolků, kterých se v regionu Žďár nad Sázavou, ve kterém žiji, nachází opravdu hodně. Okamžitě jsem se tedy rozhodla pro téma, která souvisí s ochotnickými spolky. Za výhodu považuji i to, že jeden spolek se nachází ve městě, ve kterém žiji, v Novém Městě na Moravě. V tomto spolku znám většinu herců, a proto získání informací nebylo obtížné. Druhým ochotnickým souborem, který jsem si vybrala, je skupina ochotníků z Rožné. Tento soubor jsem si vybrala proto, protože jejich divadelní představení nejsou pojata klasickou formou – představení pořádají během Silvestrovského odpoledne venku. Výhodou u tohoto spolku je, že v něm působí moje sestra Lenka a já osobně tedy znám většinu účinkujících.

Domnívám se, že nejen pro čtenáře, kteří mají rádi divadlo nebo kulturu obecně, by mohly jednotlivé články být zajímavé. Ochotnická divadla jsou specifickým druhem divadel, protože umožňují prožít amatérům svůj velký sen o prknech, co znamenají svět.

Oba zmíněné spolky jsem zvolila z důvodů, které jsme zmínila výše, ale i proto, že každý funguje na jiném konceptu. V článcích jsem chtěla poukázat na jejich rozdílnost a částečně i odlišný přístup, se kterým ke zkouškám a představením mají. Dále na podmínky, které oba soubory ke své práci mají. Zároveň jsem ale chtěla poukázat na to, že nezáleží na zázemí či podpoře, jak už finanční, tak jiné. Hlavní pro mne bylo ukázat, že divadlo je pro členy ochotnických souborů zábavou a že tím největším úspěchem pro ně je spokojenost diváků.

3.     Zdroje/stav problematiky

Samostatný projekt na podobné téma vytvořila Klára Elšíková, která se však věnovala divadlu Malá scéna Zlín a dalším amatérským divadlům ve Zlínském kraji. Jednalo se ale především o ukončení činnosti zmíněného divadla. Dalším rozdílem je, že Divadlo Malá scéna Zlín bylo profesionálním divadlem a pouze zaměstnávalo kromě vystudovaných herců i amatéry.[1]

Ochotnickými soubory se jinak zabývá webová stránka Databáze českého amatérského divadla.[2] Tato webová stránka uvádí seznam všech registrovaných ochotnických souborů v České republice. Postupně se snaží zpracovávat historii amatérských divadel v minulosti i v současnosti formou slovníkových hesel souborů, osobností, míst, v nichž se divadlo hrálo, přehlídek a jejich ročníků. Zakladateli databáze byli PhDr. Vítězslava Šrámková a Jiří Valenta. V této databázi jsou zaregistrováni i ochotníci z Nového Města na Moravě. Současní ochotníci z Rožné, zde zapsáni nejsou. Poslední zmínka o ochotnících v Rožné je na webu z roku 1946, kdy fungovali pod organizací Orel.

Dalším webem, který píše nejen o amatérském divadle, jsou stránky Amatérská scéna[3]. Tato stránka uvádí informace o aktuálním dění jednotlivých souborů, o plánovaných přehlídkách a festivalech. Dále časopisy, které se věnují divadelnímu světu.

Mezi zdroje, které souvisí konkrétně s oběma zmíněnými spolky, patří jejich Facebookové stránky – Ochotníci z Novoměstska a Silvestrovské Extrémní Divadlo Rožná. Oba soubory mají i své kanály na webové stránce YouTube. Novoměstští ochotníci na něj umisťují pozvánky na jednotlivá představení. Ochotníci z Rožné však celá svá představení.

Dalším zdrojem informací může být i místní televize – televize Vysočina, která o novoměstských ochotnících často natáčí. Dále Žďárský deník, který publikuje články o obou zmíněných souborech.

4.     Ideový plán

Mým plánem je propojit všechny texty tak, aby vznikl jeden celek. V rozhovorech s režisérkami představení zazní odpovědi na otázky související se vznikem souborů, na minulá představení, na představení tohoto (či minulého) roku či úpravu scénářů a náročnost fungování celého souboru. Naproti tomu reportáže budou z posledních představení, která soubory nazkoušela v tomto či minulém roce. Úvodní text shrne rozdíly i podobnosti obou souborů. Úspěchy, které zaznamenaly či názory některých ze členů souborů.

5.     Postup práce

5.1.  Získávání informací

Po rozvržení žánrů jednotlivých textů následovalo oslovení kontaktů za účelem získání potřebných informací. Již na Silvestra 31. prosince roku 2018 proběhl rozhovor s režisérkou představení v Rožné Lenkou Novotnou. Ještě před tím, jsem se ale zúčastnila výstupu na Hradisko a následně jsem zhlédla divadelní představení pohádky S čerty nejsou žerty. Na základě poznatků z výstupu i představení poté vznikla reportáž z tohoto představení. Poté následoval již zmíněný osobní rozhovor s režisérkou. Ta mi odpověděla na všechny položené otázky.  Do finální podoby rozhovoru však všechny použity nebyly. Cílem bylo, aby položené otázky korespondovaly s otázkami, které byly následně pokládány režisérce ochotníků v Novém Městě na Moravě.

Na začátku dubna roku 2019 proběhl rozhovor s režisérkou novoměstských ochotníků, kteří v letošním roce hráli Dívku na koštěti. Položené otázky ve většině případů korespondovaly s otázkami, které již byly položené dříve Lence Novotné. Vzhledem k rozdílným konceptům obou souborů, bylo nutné otázky v některých případech upravit. V polovině dubna, konkrétně v sobotu 13. dubna jsem zhlédla divadelní představení v kulturním domě v Novém Městě na Moravě. Na základě tohoto představení poté vznikla reportáž, zachycující nejzajímavější momenty.

Informace získané z rozhovorů a z dřívějších článků či reportáží místní televize Vysočina či Žďárského deníku, pomohly ke vzniku úvodního textu.

5.2.  Tvorba textů

5.2.1.     Žánrově nezačlenitelný text

Tento článek, který má celý projekt otvírat, jsem paradoxně psala až na závěr. Bylo potřeba doplnit text, který by celou problematiku uvedl a otevřel. V tomto článku jsem se snažila představit a uvést základní informace o obou zmíněných ochotnických souborech – ochotníci v Rožné a v Novém Městě na Moravě. Je tedy jakýmsi shrnutím všech textů. Využila jsme pro něj informace získané z rozhovorů s režisérkami či se členy obou souborů. Dále z již vytvořených článků a reportáží místní televize Vysočina či Žďárského deníku. Dále jsem využila i informace, které jakožto obyvatelka Nového Městě na Moravě o městě i souboru mám, i informace, které mi o spolku v Rožné dala moje sestra, která je členkou. Text je žánrově nezačlenitelný, měl by splňovat funkci informativní a získávací. Text Ochotníky spojuje láska k divadlu a ochotní herci je opatřen titulkem a přímou řečí.

Ve finále má text okolo 6,5 tisíce znaků.

5.2.2.     Rozhovor č. 1

Nejprve jsem si vytvořila otázky k realizování rozhovoru s pedagožkou a zároveň režisérkou ochotníků v Rožné, Lenkou Novotnou, které tímto děkuji za čas, který mi věnovala. Jelikož se již delší dobu známe, nebylo pro mne složité si rozhovor s ní domluvit. Proběhl po silvestrovském představení. Výhodou bylo, že podobný rozhovor jsem s ní měla již dříve pro můj článek do Žďárského deníku během praxe, kterou jsem zde měla v průběhu léta. Z tohoto rozhovoru jsem použila některé otázky, které jsem Lence znovu položila. Zároveň jsem si během prosince připravila kostru dalších otázek, které dříve nezazněly. Rozhovor probíhal v přátelském a uvolněném duchu. Vzhledem k tomu, že je Lenka učitelkou na základní škole v Rožné, její odpovědi byly dostatečně obsáhlé a nebyl problém s délkou. U některý otázek jsem byla nucena její odpovědi i zkracovat. Některé dotazy jsem pokládala na základě předchozích odpovědí, aby na sebe otázky navazovaly. Jelikož se jedná o publicistické (v užším smyslu slova) interview, nejedná se shrnující rozhovor, ale představuje osobu, a především samotné téma. Rozhovor jsem zvolila proto, protože se domnívám, že dokáže čtenáře informovat o ochotnících nejlépe, protože probíhá s nejpovolanější osobou souboru – režisérkou a zakladatelkou. Text „Některé repliky si upravuji k obrazu svému,“ říká režisérka Lenka Novotná je opatřen titulkem v přímé řeči, jménem v plném znění a domicilem.

Ve finále se jedná o průměrně dlouhý rozhovor o délce asi 5 tisíc znaků.

5.2.3.     Reportáž č. 1

Dále jsem chtěla čtenářům vykreslit průběh výstupu na Hradisko a následné divadelní představení, které vzhledem k tomu, že probíhá venku na Silvestra, má jistá specifika, která klasické představení v kulturním domě nemá. Odpoledne 31. prosince roku 2018 jsem se tedy zúčastnila zmíněného výstupu a následně zhlédla divadelní představení. Snažila jsme se nastínit nejzajímavější aspekty výstupu i samotného představení. Především úpravy scénářů a skvělé herecké výkony některých herců. Reportáž šla pojmout i z pohledu herců. Uvést to, jak prožívají shon i mrazivé podmínky zimního počasí. Nakonec jsem se ale rozhodla reportáž napsat z pohledu účastníka výstupu a následného diváka představení. Text Silvestrovské odpoledne s ochotníky z Rožné je opatřen titulkem, jmény v plném znění a přímou řečí.

Výsledný text má okolo 3 tisíc znaků.

5.2.4.     Rozhovor č. 2

Druhý rozhovor proběhl na začátku dubna roku 2019 s režisérkou novoměstských ochotníků Martou Mikšovou. Tímto bych chtěla poděkovat i jí za čas, který mi věnovala. Vzhledem k tomu, že jsem z Nového Města na Moravě, většinu členů souboru znám. Nebylo proto pro mě obtížné získat kontakt na režisérku a zakladatelku souboru. Výhodou bylo, že při podobném rozhovoru jsem byla přítomna již dříve, taktéž v rámci praxe. Z tohoto rozhovoru jsem tedy použila některé otázky znovu a opětovně je režisérce položila spolu s dalšími otázkami, které jsem vytvořila v průběhu března. Nové otázky byly vytvořeny tak, aby korespondovaly s otázkami, které jsem položila Lence Novotné v Rožné. Rozhovor probíhal v přátelské atmosféře. Některé dotazy jsem pokládala na základě předchozích odpovědí, aby na sebe otázky navazovaly. Opět se jedná o publicistické interview, které představuje především samotné téma a zpovídanou osobu. Text s názvem „Kdo jednou zažil potlesk publika, nechce si ho nechat znovu ujít,“ říká režisérka Marta Mikšová je opatřen titulkem v přímé řeči se jménem v plném znění a domicilem. Výsledný text má okolo 6 tisíc znaků.

5.2.5.     Reportáž č. 2

Druhá reportáž vykresluje průběh divadelního představení ochotníků z Nového Městě na Moravě, kteří hráli Dívku na Koštěti. V sobotu 13. dubna jsem se zúčastnila výše zmíněného představení. V reportáži jsem se snažila nastínit nejzajímavější momenty představení, a to úpravy scénáře, vložená hudební čísla i herecké výkony. I tato reportáž šla pojmout z pohledu herců. Dále z pohledu diváka, který ale představení sleduje ze zákulisí a má možnost vidět, jak probíhají přípravy. Tato možnost se mi však nepodařila dohodnout, a proto i tato reportáž je psána z pohledu diváka, který sedí v sále. Text Návštěva světa kouzel s novoměstskými ochotníky je opatřen titulkem, jmény v plném znění a přímou řečí.

Výsledný text má okolo 3,5 tisíce znaků.

6.     Sebehodnocení

Domnívám se, že se mi mého cíle poskytnout náhled do fungování dvou ochotnických souborů a zároveň nastínit jejich rozdílnost, podařilo dosáhnout. Úvodním, žánrově nezačlenitelným textem jsem celé téma uvedla, rozhovory jsem nastínila, jak vypadalo založení obou souborů, jak vypadá příprava představení i úprava scénářů. Reportáže nastínily průběh jednotlivých představení a poukázaly na rozdílnost fungování obou souborů. Rozhodně nechci říkat, že by se daný projekt nedal zpracovat jinak. Především u reportáží by se dalo téma zpracovat lépe. Pokud bych se k projektu po nějakém čase vrátila, určitě bych některé pasáže přepsala, vynechala nebo naopak dopsala.

Největší problém jsem při psaní projektu měla se svým napojením na oba soubory. Z jednoho místa pocházím, v druhém působí má sestra. Musela jsem se po celou dobu opravdu soustředit, abych si udržela profesionální odstup především u řízení rozhovorů. Především u vymýšlení otázek, jsem se musela soustředit na to, abych se zeptala na věci, které sice já vím, ale nepoučený čtenář ne a mohly by ho zajímat.

Znalost osob, se kterými jsem rozhovory prováděla byla na jednu stranu pozitivní, ale jak jsem zmínila výše, i negativní.

Domnívám se, že projekt je zajímavý, protože ochotnické spolky jsou v dnešní době stále rozšířené a na některých místech se opět vrací na výsluní. Je škoda, že o tématu amatérských divadelních spolků se v českých všeobecných médiích příliš nepíše. Proto jsem chtěla formou projektu zvýšit povědomí o ochotnických souborech.

Doufám, že čtenáři získají představu o tom, že ochotnické divadlo je velkou a důležitou součástí života mnoha lidí, především jako koníček. Důležité je i to, že dnešní spolky dokáží pomáhat jak finančně, tak i osobně, protože mají schopnost v divácích vyvolat příjemné pocity, radost a smích. Zároveň i hercům umožňují sebeprezentaci a splnění si snu o prknech, co znamenají svět a vyvolat radost.

7.     Literatura, zdroje

AMATÉRSKÉ DIVADLO. [cit. 2019-04-15] Dostupné z: http://www.amaterskedivadlo.cz/index.php

AMATÉRSKÁ SCÉNA. [cit. 2019-04-15] Dostupné z: http://www.amaterskascena.cz/

JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty. Olomouc, 148 s.

Ochotnické divadelní spolky v Novém Městě na Moravě a Rožné