st., 5. květen 2021 11:02

Zažil pýchu i pád. „Teď mě ale fotbal začal zase bavit,“ hlásí pardubický Sláma

Jiří Sláma v reprezentačním utkání Jiří Sláma v reprezentačním utkání Zdroj: Nikol Kuncová
Je to, jako by ho zvětšili a postavili proti ligovým protihráčům. Teď je jeho levačka jen trošku silnější, přesnější a ošlehaná ligovými a reprezentačními zkušenostmi, ale když ho vidím hrát připomíná pořád toho malého kluka, který byl fotbalistou každým coulem již tenkrát. Proháněl se ve 4 letech po trávníku v malé vesnici v Jeseníkách, dres na něm vlál, kopačky měl rozvázané, ale on to neřešil. „Už tehdy jsem věděl, že fotbal chci hrát stůj, co stůj,“ říká o svých začátcích Jiří Sláma.

Ve škole ran osudu

V přípravce měl za trenéra svého tátu, který měl pro syna přísnější měřítko než na ostatní. „Z doby, kdy mi bylo 5 nebo 6 let si toho moc nevzpomínám, ale tohle si pamatuji živě. Nesnášel jsem prohry a když jsem prohrával, začal jsem své spoluhráče okopávat a táta mě vyhodil z tréninku,“ popisuje nekompromisní výchovu odchovanec Mikulovic. „Nechtěl jsem, aby zvlčel. Moc dobře vím, jak je disciplína důležitá, nejen ve sportu, ale i v životě,“ vzpomíná Libor Sláma, otec ligového fotbalisty.
Jeho další fotbalové kroky vedly do Jeseníku, kde již okusil chuť žákovské ligy, ale v horách se šikovný záložník dlouho nezdržel. „V šesté třídě jsem odešel do olomoucké Sigmy. Byla to pro mě změna, bydlel jsem tu na intru, sám bez rodičů, ve 13 letech to pro mě nebylo jednoduché.“ Jeho největší fotbalová krize nastala v období puberty. „Bez pevné ruky jsem zvlčel, začal jsem se zajímat o holky, chodit na párty a moje disciplína nebyla zrovna na nejvyšší úrovni,“ zpytuje svědomí dnes již hráč prvoligových Pardubic.

Musíte mít mapu a vědět, kam jdete, jinak se v životě ztratíte

„Pochopitelně ten nejvíce rizikový věk je okolo 15 a 16 let, kdy spousta kluků balancuje, jestli s fotbalem neskončí. Dál pokračují jen ti, co to mají nejen v nohách, ale především v hlavě,“ vysvětluje trenér přípravky SK Sigmy Olomouc Richard Zrník. U Jiřího Slámy tomu nebylo jinak, i on přiznává, že byl často na vážkách. „Tenkrát mi to bylo jedno, byl jsem v tom věku, kdy bych klidně všechnu tu dřinu zahodil, protože jsem si neuměl dát dohromady ty následky. Kdybych měl takové starosti teď, tak v noci ani nespím. Vsadil jsem totiž všechno na jednu kartu, a tou byl fotbal. Škole jsem moc nedával. Ono je to těžké, když přijdete z dvojfázáku na intr a máte se učit do ekonomie,“ vzpomíná na časy ve školních lavicích Sláma, který nakonec středoškolské vzdělání úspěšně zvládl.
Pubertu nakonec přežil bez úhony jeho fotbalové kariéry. „Kdo to prostředí nezažil tak si to nedovede představit, kolik věcí a lidí mě vyvedlo z cesty. Jak já říkávám, musíte mít mapu a vědět, kam jdete, jinak se v životě ztratíte. A já to věděl. Hodiny denně jsem si kopával sám na hřišti u baráku a trefoval penalty levačkou do kříže k tyčce a doufal, že jednou dojdu do cíle na té mojí mapě.“

Skomírající plamen znova zažehl v červenobílých barvách

Poslední náctileté období v dresu Sigmy mu vyneslo pozvánku do áčka a také do reprezentace do 19 let. „Bylo to asi nejlepší období mé kariéry.“ Zahrál si proti Anglii, Německu a jiným fotbalovým velikánům Evropy. V tu dobu jsem tušil, že mám vše dobře nastartované, navíc trenér áčka Jílek mě měl rád a dal mi šanci v zápase na Slávii,“ zakončuje idylické povídání Sláma, ale navazuje nepříjemnou vzpomínkou na trénink z přípravy. „Martin Nešpor mě jednou dojel na tréninku a ze mě vypadlo nějaké to sprosté slůvko a v tu chvíli už mě Martin držel pod krkem a ptal se mě, co si to dovoluji. Poznal jsem, že dostat se do týmu nebude vůbec lehké.“ Po příchodu trenéra Látala si hostování nebo dokonce nové angažmá musel najít nejeden hráč. Většina kluků z úspěšného ročníku 99, kteří vyhráli dorosteneckou ligu, balila kufry a mířila na hostovaní do druhých lig. „Já a Zif (Pavel Zifčák pozn. aut.) jsme byli poslaní do Pardubic. Což se později ukázalo jako dobrá volba,“ zakončuje svoje povídání o angažmá v modrobílém dresu Sláma.

Dokonalá skládanka

V té době druholigové Pardubice měly mančaft plný mladých hráčů okolo zkušeného kapitána Jana Jeřábka. „Do týmu jsem hned zapadl, vesměs to všechno byli mí vrstevníci. Trenér Krejčí je dobrý chlap,“ chválí Sláma osmapadesátiletého kouče, který ovšem nemá profi licenci, a proto jej v zápise uvidíte pouze jako asistenta. Mladí a hladoví kluci, dobrá parta a disciplína bylo na konci loňské sezony rovnítkem k postupu do Fortuna ligy. „Pardubice si nemůžu vynachválit. Teď jsme remizovali se Slávií, což pro nás byl obrovský úspěch a všichni cítíme, že tohle je ta správná cesta. Tady v Pardubicích mě fotbal začal zase obrovsky bavit,“ zakončuje své povídání hráč, který stále patří Sigmě. V posledním zápase proti Slovácku nahrál na jediný gól zápasu, který padl v 95. minutě a z dětského snu se pomalu, ale jistě stává skutečnost a Jiří Sláma si tak na své mapě může zapíchnout další špendlík.

 

 

 

 

Zobrazeno 160 krát
Naposledy upraveno: st., 5. květen 2021 16:15
Pro psaní komentářů se přihlaste