Anna Raušerová
Studovala jste historii, to je velmi obsáhlé téma. Čím vás zaujala právě napoleonská doba?
Toto období a události se přímo dotýkají našeho regionu. Napoleonské války ovlivnily život na Moravě na dalších sto let. Nebyly to jen bitvy v roce 1805, vojska se vrátila i roku 1809. To znamenalo opět rekvírování vesnic a měst, další zraněné. V jednotkách bojovali i kluci z této oblasti. Také bitva u Tvarožné, jedna z nejstěžejnějších událostí té doby, se odehrála v našem regionu. Vítězství Napoleona u Slavkova znamenalo začátek zániku Svaté Říše Římské, a následně zcela změnilo situaci v Evropě.
Jak jste se dostala konkrétně k vojenské historii, a především akcím s ní spojených?
Cestu jsem si hledala postupně, první náznaky byly již během studia na filozofické fakultě. V té době jsem trampovala a kamarádi z Vyškova se zapojili do činnosti Československé společnosti vojenské historie Brno. S nimi jsem se poprvé zúčastnila některých menších neoficiálních akcí. První mojí větší zajímavou akcí pak bylo zasedání tehdejší československé vlády 28. 10. 1990 na zámku ve Slavkově u Brna, kam přijel i prezident Václav Havel. Náš 1. pěší moravský granátnický regiment Kaiser byl jako čestná jednotka nastoupen před zámkem. Prezident Havel byl tehdy překvapen a ptal se: "Mám udělat čestnou přehlídku?" A udělal ji.
Jak dlouho se účastníte například rekonstrukcí bitev aktivně?
Přesně od toho roku 1990, kdy jsem skončila na škole. To už mi nestačilo jen přihlížet, chtěla jsem k tomu také nějak přispět, prožít si tu atmosféru. Mou první bitvou byla hned ta největší, u Tvarožné.
Na Vyškovsku během celého roku probíhají historické akce, ty napoleonské ale vrcholí až v listopadu. Vy sama máte některé z nich na starost. Mohla byste je přiblížit?
Zcela pod svým jménem mohu zmínit akci Vyškov v roce 1805, která je, půjdeme-li do detailu, třídenní. Samotná akce sestává především z ukázky. Chceme ukázat běžný dobový život a připomenout, že Vyškov byla Moravská Versailles. V pondělí, vloni to bylo 27. listopadu, do Vyškova zavítá rakouská kavalerie. Celkem je zde asi 100 uniformovaných účastníků z klubů vojenské historie, a to i ze zahraničí, a zhruba 10 jezdců na koních. V úterý v 17:30 je pro diváky připravena komponovaná ukázka.
Dojde ve Vyškově i na větší vojenský střet, nebo měšťané žijí poklidný život?
Klidná scéna na náměstí se postupně mění, přichází předzvěst války, kdy je přinesen raněný ze šarvátky. Proběhne i historické ošetření, ukázka amputace během dvou minut. Jsou zde i mniši a jeptišky z klášterů, jež tehdy zaujímaly místa špitálů. O pár chvil později obsadí město Francouzi, nejprve rekvírují, což znamená, že chtějí jídlo, pití a krásné ženy. Při ukázce je jich málo, avšak málo jich bylo i ve skutečnosti. Zanedlouho připochodují Rusové a Rakušané a je předvedena šarvátka se zbraněmi a střelbou. Dle skutečnosti končí potyčka porážkou Francouzů a o jídlo, pití a krásné ženy mají zájem naopak Rusové a Rakušané. Celá situace se opakuje a připomíná až absurdní drama.
Jde tedy o historicky přesnou ukázku?
Ano. Dokonce je o Vyškovu zmínka i ve Vojně a míru Leva Nikolajeviče Tolstoje. Každoročně se snažíme zakomponovat i speciální ukázku. Vloni například přijel car Alexandr a setkal se se zraněným vojákem, kdy prohlédl skutečnou drsnou stránku války. Do budoucna bych chtěla připravit ukázku setkání ruského cara a rakouského císaře, tak jak tomu ve skutečnosti došlo ve Vyškově na zámku.
Jak tento program končí?
Tato ukázka bývá zakončena modlitbou za oběti válek, kterou přednáší kaplan. Vloni jsem oslovila vojenského kaplana, neboť jsme vojenské město. I oni se mnou rádi spolupracují. Já potom celý blok zakončím lidovou písní o napoleonských válkách.
Vojáci další den odchází a pochodují směrem na Hlubočany a Kučerov, aby o pár dnů později dorazili ke Tvarožné. Loučí se s nimi Vyškov nějak?
V devět hodin ráno je nástup vojsk, která pochodují dále. Představí se blíže divákům, kteří si mohou vyzkoušet i jejich zbraně. Těchto interaktivních ukázek využívají i školy. Studenti gymnázia pak v rolích jeptišek, mnichů a měšťanů předají vojákům proviant. Je jím víno a uzené maso.
Jak dlouho trvá příprava takové akce?
Celý rok. Již na jaře začíná administrativní část, vyjednávání s hejtmanem a zastupitelstvem města, kdy žádám o granty a příspěvky.
Uspořádat tuto akci Vyškov v roce 1805 byl čistě váš nápad?
Nejen můj, ale byla jsem jedním z hlavních organizátorů. Kromě mě pak tuto myšlenku podporoval ředitel Městského kulturního střediska Jiří Čepán a ředitel Muzea Vyškovska František Korvas. Já pak jako historička řešila dobovou věrnost a atmosféru, pan profesor Kleveta z gymnázia zajišťoval technické věci. Vojenskou stránku koordinoval velitel Československé společnosti vojenské historie Brno pan Vlastimil Schildberger starší, který byl generálem 1. pěšího moravského granátnického regimentu Kaiser. Já jsem hlavní organizátorkou od roku 2010 a mám na svědomí značku Vyškov v roce 1805. Do tohoto roku se akce jmenovala Tažení ke Slavkovu.
Došlo během let k nějakým změnám v programu této akce?
Samozřejmě. Tradici máme již od roku 1995, ale vždy je co zlepšovat. Tato akce se rozvíjí každým rokem. V prvních letech probíhala akce v sobotu, týden před bitvou u Tvarožné. Například nynější napojení na pochod vojsk 4. kolony z Olomoucka probíhá až od roku 2011. Vojáci také ve Vyškově dříve spávali před zámkem, v dobových stanech, nyní spí na statku. Ale také byli mladší, nadšenější. Od prvního roku ale zapojuji i studenty gymnázia v rámci projektu Oživlá historie.
Víte, kolik diváků se této akce účastní?
Jako u každé venkovní akce záleží hlavně na počasí. Vloni to byly dva až tři a půl tisíce přihlížejících, protože bylo poměrně teplo. Byly roky, kdy hodně mrzlo, a čísla se pohybovala kolem jednoho a půl tisíce diváků.
Hovořila jste i o doprovodném programu. Co zahrnuje?
Máme přednášky, které probíhají v Knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově. Například pan inženýr Janúšek hovoří o vojenských nemocnicích ve Vyškově v 18. a 19. století. Pan profesor Kleveta potom promítá a komentuje dokument Pamětihodnosti slavkovského bojiště. Na ty chodí pravidelně kolem 150 lidí. Dále pořádáme i fotografické výstavy, například ve vinotéce Sklep u Balátů. Sama vím, kolik tudy projde lidí, které můžeme oslovit, a přijdou se podívat i na bitvu a rekvirování. To je umění moderní galeristiky.
Podílíte se i na dalších projektech?
Dříve jsem se podílela na Dnech Aloise Musila ve Vyškovském muzeu, zapojeni byli opět i studenti. Ti se stále účastní například Dne památek. Pořádáme různé výstavy, přednášky, není to jen jedna akce, je jich mnoho během celého roku.
Zmínila jste zapojení studentů gymnázia v rámci Oživlé historie, o co se jedná?
Jde o názorné přiblížení nějaké historické éry nebo události širší veřejnosti. Hlavním cílem je popularizace dějin. V našem kraji je to právě akce Vyškov v roce 1805 nebo rekonstrukce Bitvy tří císařů. Tyto akce se pořádají po celém světě.
Mají studenti o tyto akce zájem?
V prvním roce jsem zapojila tři studenty a vzbudili mezi diváky poměrně rozruch. Běželi tehdy přes náměstí a volali: „Vojáci! Jsou tady vojáci!“ Dnes je počet zapojených studentů asi 45. Zájem tedy určitě stále stoupá. Mnoho z těchto studentů hraje divadlo, organizuje hody, ale tohle je pro ně obrovský zážitek. Absolventi gymnázia spolupracují na plakátech a propagaci.
Plánujete další, nové historické akce?
Jak jsem říkala, spoluorganizuji během roku více akcí. Vedle učení se také sama vydávám na nejrůznější kulturní události, kde si odpočinu a načerpám inspiraci. Ve tvoření dalších vzpomínkových či jiných akcí nechávám prostor jiným. Je to krásná činnost, ale zabírá opravdu hodně času.
Účastníte se i nejzásadnější bitvy, bitvy u Tvarožné, a to pravidelně každý rok. Neomrzí to?
Nikdy to není zcela stejné, každý rok se těším. Představuji buď markytánku, které zajišťovaly proviant vojákům, nebo paní baronku. Musím se ale pochlubit, že jsem nebyla jen jedinkrát, a to když jsem byla těhotná, v roce 1997. Shodou náhod ten rok byla bitva zrušena.
Jediným důvodem nezúčastnit se Vzpomínkových akcí tedy bylo těhotenství. Zapojila jste posléze do událostí i syny?
Ano. Téměř okamžitě. Když byli menší, účinkovali ve Vyškově na náměstí jako děti měšťanů. V roce 2007 se mnou byli dokonce i na Bitvě u Tvarožné, vyfotografovali se na Mohyle Míru s Markem Schneiderem, který roky ztvárňuje postavu Napoleona. Fungovali také mnoho let jako spojka mezi mnou a účastníky akce. Během posledních dvou let kdy maturovali, a nyní jsou v Praze na Vysoké škole ekonomické, dělají plakáty a prospekty, zkrátka propagaci. Domlouvám s nimi i založení webových stránek Vyškov v roce 1805.
Kromě historických vzpomínkových akcí se účastníte i dobových plesů. Každý, kdo vás někde viděl, si musel všimnout, že máte spoustu tematického oblečení včetně opravdu krásných šatů. Kde je sháníte?
Většinou si oblečení pořizuji vlastními silami. Mám červený jezdecký kabátek, ten je věrnou kopií z napoleonských dob. Je z pravé vlny a nechávala jsem si ho na míru šít. Co se týče plesových šatů, také si nechávám šít, ale často i sama něco přešiji. Dokonce jsem na sobě už zpozorovala, že když si kupuji nové, moderní plesové šaty tak přemýšlím, jak je po sezóně upravím, aby odpovídaly třeba secesi.
