S TITULEM, ALE BEZ BYTU. VYSOKÉ CENY NEMOVITOSTÍ KOMPLIKUJÍ ŽIVOT MLADÝCH PRAŽANŮ

Cíle práce Cílem tohoto závěrečného projektu je přiblížení problematiky rostoucích cen nemovitostí v Praze a vlivu této situace na život obyvatel hlavního města. Zpracování si neklade za cíl provedení hloubkové analýzy problému, ale jeho vysvětlení široké veřejnosti a otevření možné debaty, čemuž má pomoci také jeho reprezentace na příkladech ze života běžných lidí, které současná situace reálně zasáhla a přímo ovlivňuje jejich životy. Právě náhled z lidského hlediska je odlišný od současné reprezentace rostoucích cen nemovitostí v mediálním prostoru, která se zaměřuje na ekonomické a politické faktory, jež s ním sice logicky přímo souvisí, celou problematiku však mediální výstupy mnohdy zjednodušují na statistické údaje, které zakrývají hlubší sociální problém relativně široké skupiny lidí. O to více se však týká především mladých lidí, kteří o nákupu nemovitosti přemýšlí nyní. Ještě před několika lety byla situace odlišná a pro absolventa vysoké školy neznamenala otázka takové základní potřeby, kterou je nutnost střechy nad hlavou, zásadní problém. Forma rozhlasové montáže umožňuje téma zpracovat atraktivním způsobem, čemuž mají napomoci i reportážní prvky. Ty v kombinaci s rozhovory s profesionály v oboru a citacemi odborných analýz utvářejí sondu do života sociální skupiny především mladých lidí, kteří se sice snaží žít svůj život zodpovědně, současné okolnosti, které omezují jejich finanční zázemí, však brání plnění jejich představ o plnohodnotném životě. Volba tématu Téma zpracování problematiky jsem si vybral především z důvodu osobního zájmu v problému s cenami nemovitostí, který se mě, stejně jako tisíce mých vrstevníků, týká. V mém nejbližším okolí se tak nachází mnoho mladých lidí, kteří v současnosti musí řešit nedostupnost bydlení v hlavním městě, a to nehledě na vzdělání nebo společenskou prestiž povolání. Současná situace se přitom stala všeobecným a obsáhlým problémem, který sice je součástí debat mezi jednotlivci, málokdy však dochází k jeho komplexnímu pojetí, především pak s konkrétním zaměřením na mladé lidi. Kromě osobního zaujetí jsem si téma vybral také kvůli jeho komplexnosti a obsáhlosti. Jakožto redaktor ekonomického deníku se problematikou realitního trhu, a především cenami nemovitostí, částečně zabývám, výhradně však pouze ze zpravodajského hlediska se zaměřením na mikroekonomické a makroekonomické údaje a statistiky, především kvůli ohledu na specifické čtenáře periodika, ve kterém působím. Možnost zpracování rozhlasové montáže tak umožňuje odlišný náhled na věc, ve kterém je možné nechat více vyniknout charakter a pocity jednotlivých aktérů. Ekonomické hledisko současného problému je přitom přímo navázáno na politické dění, a to jak na vládní, tak i na magistrátní úrovni v hlavním městě. Politické rozhodování tak například ovlivňuje výstavbu v metropoli, která v současnosti nedosahuje vysoké poptávky Pražanů. Neschopnost politiků tento problém obratně řešit a společně s developery dosáhnout nápravy, je pak ústředním důvodem toho, proč si mnozí mladí nemohou dovolit financovat bydlení z vlastních zdrojů. Zároveň bývají ceny nemovitostí také častým argumentem, který používá pražská opozice proti současné koalici na pražském magistrátu, v jejímž čele sedí primátorka Adriana Krnáčová. Dá se tedy očekávat, že toto téma bude stále častěji používáno opozičními politiky v nastávající předvolební kampani do komunálních voleb, které se budou konat na podzim. Kromě billboardů a letáků se tak snahy o zlepšení situace bydlení budou nepochybně objevovat rovněž v předvolebních programech. Na současném problému se totiž shoduje opoziční levice i pravice, strany však logicky nabízejí odlišené řešení současného problému. Téma tak z mého pohledu má významný ekonomický a sociální přesah, jelikož však ekonomická specializace nebyla pro náš ročník otevřena, rozhodl jsem se téma zpracovat pohledem vlivu politického rozhodování na problematiku. Zdroje a stav problematiky Téma rostoucích cen nemovitostí bývá pravidelně zpracováváno všemi velkými českými tištěnými i audiovizuálními médii, která zpracovávají statistické údaje nebo informace vycházející z mnohých aktuálních analýz. Téma výstavby a realitního trhu v Praze je také obvyklým tématem v rámci rozhovorů, a to ať už s politiky, tak s ekonomy nebo podnikateli a developery. Logicky se pak více objevuje v pražském mediálním prostoru, bylo by však mylné myslet si, že rostoucí ceny nemovitostí trápí jen Prahu. Vlivem rostoucí ekonomiky rostou ceny nemovitostí po celé republice, v Praze je však problém umocněn právě specifickým politickým rozhodováním. Problém rostoucích cen nemovitostí je médii zpracováván především zpravodajskou formou, která je vázána na právě aktuální dílčí dění. V posledních měsících tak bylo o problematice referováno například v souvislosti s chystaným Metropolitním plánem a tím souvisejícími změnami oznamovanými Institutem pro plánování a rozvoj hlavního města Prahy. Tématu se dlouhodobě věnují také mnohé analytické a ekonomické společnosti, které pravidelně zpracovávají analýzy pražského trhu a novináři pak takových dat následně využívají v rámci dlouhodobého sledování problematiky Méně častěji se média problematikou zabývají v rámci analýz a komplexnějších pohledů, které by situaci vysvětlovaly a uváděly do širšího socioekonomického rámce, který by problematiku běžnému konzumentovi dokázal lépe zpřehlednit a vysvětlit. Stejně tak není téma příliš zpracováváno z hlediska lidských příběhů, což je možná dáno atraktivitou samotného tématu. To je sice uchopitelné a relativně snadno pochopitelné, jelikož se však týká obrovské masy lidí ve velkoměstech po celém Česku, může být pro média snazší téma zpracovávat formou statistických dat a nezaměřovat se na jednotlivé případy lidí, kteří současné ekonomické situaci musí čelit. V loňském roce se problematikou bydlení z odlišeného pohledu zabývala například redaktorka stanice Wave Českého rozhlasu Zuzana Fuksová v příspěvku „Homo hypothekus, nebo věčný podnájemník?“ v rámci pořadu Prolomit vlny. Autorka se v díle rozhlasovou formou zamýšlí nad možnostmi, které má mladý Pražan ve chvíli, kdy hledá bydlení. „Za nevelký byt v Praze o 60 metrech čtverečních bych vysolila přes 4 a půl milionu, za nájem téhož území skoro dvacet tisíc měsíčně, plyn a elektřinu nepočítaje. Je pro mě jediným řešením přestěhovat se do Ústí nad Labem, kde je jeden metr v éře pozdního kapitalismu minimálně pětkrát levnější a pronájem skoro třetinový?“ uvádí Fuksová v monologu. Rostoucí ceny sice autorka vnímá jako problém, hypotéka a představa dlouhodobého bydlení na jednou místě je však pro ni vnímána jako „koule na noze“. Rovněž ale poukazuje na změnu myšlení, které vnímá v souvislosti s pohledem mladých lidí na nutnost vlastního bydlení. Přiznává, že jí podnájemní bydlení vyhovuje, zároveň však dodává, že kvůli nedostupnosti hypoték nemá žádnou jinou možnost. „Díky bydlení v otlučeném činžovním domě máme sousedy napříč věkovými a sociálními vrstvami, kteří na dvorku kouří a věší spacáky. To by se novostavbě na předměstí, inspirované zenem, nestalo. Uvědomuji si ale, že moje kašlání na hypinu není pro každého: nemám na krku 3 děti, které by se přetlačovaly v pokojíčku, a ani mě nikdo nediskriminuje kvůli barvě pleti, takže i se štěkajícím ořechem na krku nájem vždycky najdu – nemám co rozdávat knížecí rady,“ uvádí Fuksová. Autorka rovněž nabízela srovnání se situací v Německu, kde díky regulovanému nájemnému a odlišné situace nedochází k tak zásadní krizi na bytovém trhu jako v Česku. Celý rozhlasový příspěvek o délce 223 vteřin je především subjektivním pohledem na problematiku, který nese prvky glosy. Nenabízí téměř žádná faktická data a je namluven odlehčenou formou. Stejně tak se v příspěvku neobjevují žádné jiné osoby, autorčino slovo doprovází pouze podkresová hudba. Z příspěvku je cítit, že si nekladl ambice na hlubší rozpracování společenského problému, ale spíše se snažil o jeho připomenutí a případné otevření společenské debaty. Z komplexnějšího hlediska se v poslední době Český rozhlas problémem zabýval především na své zpravodajské stanici Plus. 22. srpna tak například stanice v rámci pořadu Dnešní Plus uvedla rozhovor s Milanem Ročkem, který provozuje portál cenovamapa.org. Ten se sledování cen nemovitostí dlouhodobě zabývá. Tématem se zabýval Český rozhlas Plus také 1. srpna, kdy byla problematika ústředním motivem rozhovoru v rámci pořadu Interview Plus, ve kterém jako host vystoupil prezident Asociace realitních kanceláří Jaroslav Novotný. Výše zmíněné srovnání s ostatními zeměmi (specificky Berlínem) se však objevuje i ve zpravodajských textech. Příkladem může být například text na Novinky.cz s názvem „Berlín je nejlepším městem pro mileniály. Praha je na 25. místě“ z 5. března 2018. Zpravodajsky zpracovaný článek čerpá z dat, které zveřejnil britský deník Daily Mail a na základě statistických údajů se rovněž zabývá situací bydlení mladých lidí po celém světě. I přesto, že žebříček zohledňoval ceny bydlení v dané lokalitě, článek se nijak nezmiňuje o problémové situaci v hlavním městě, což se dá přisuzovat tomu, že vychází ze zahraničního zdroje. Dalším textem, který se bytovou situací zabýval jinak než z hlediska statistického růstu cen, byl například březnový článek z časopisu Reflex s názvem „Pražákům už není hej“ od Kryštofa Pavelky. Text se zabývá souborem problémů, které se za poslední měsíce a roky v hlavním městě nakupily. Zmiňuje například problematiku dopravní infrastruktury, ale zabývá se právě i problémy souvisejícími s výstavbou a cenami nemovitostí. „Po devadesátých letech, kdy si české rodiny ve velkém plnily americký sen o domku na předměstí a kdy hlavní město obkroužil prstenec satelitních městeček, by mělo být prioritou stěhování lidí zpátky do širšího centra – hranic vytyčených koncem devatenáctého století…. Výstavba se ovšem může zkomplikovat. Oceňovaný architekt Ladislav Lábus už před dvěma lety mluvil o tom, že v Praze se staví čím dál hůř. Příčinou je podle něj stále složitější proces schvalovacího řízení,“ uvádí v analytickém textu Pavelka, který současnou situaci dává také do politického kontextu. Autor dal prostor architektovi Vítu Máslovi, který kritizuje především jednání Strany zelených a postoje zastupitele a bývalého náměstka hlavního města Matěje Stropnického. Text však problematiku dával také do hlubšího ekonomického kontextu, kdy zmiňuje analýzu společnosti Economist Intelligence Unit. Z té vyplývá, že je Praha jedno z nejrychleji zdražujících měst na světě. Odlišně pojaly téma v posledních týdnech také Lidové noviny, konkrétně jejich redaktorka Michaela Kabátová v článku „Bez bytu a bez dětí. Generace mladých Čechů narazila“. Ten se zabývá situaci mladých napříč Evropou právě v souvislosti s problematikou bydlení. „Tento český pár zapadá do relativně nového evropského fenoménu. Patří ke „generaci tonoucích“. V západní Evropě se používá termín ‚generace sinkies‘ (z angl. ‚single income, no kids‘ – jeden příjem, žádné děti). Jedná se o mladé páry, kde oba sice pracují, ale jejich společný příjem představuje pouze ekvivalent jediného slušného příjmu. Dítě jako riziko,“ zmiňuje Kabátová v textu. Problematiku bydlení dává autorka především do souvislosti s nezaměstnaností, která je však nyní v Česku na rekordně nízké úrovni. Nezmiňuje naopak statistické údaje o bytovém trhu a více poukazuje na situaci mladých páru, kteří kvůli finanční situaci úmyslně omezují plány na velkou rodinu. Na problematiku rostoucích cen nemovitostí reagovala letos také Mladá fronta DNES, ve které vyšel text „Bytový trh v Praze: tři roky stagnace a může být ještě hůř“. Autorka Lenka Brdková problematiku zpracovává především z ekonomického hlediska, jako respondenti se v článku objevují zástupci developerských společnosti a realitních kanceláří, rovněž se autorka zabývá vlivem investičního bydlení na růst cen nemovitostí. „Lidé chtějí žít tam, kde je dostatečný komfort městského bydlení 21. století. Hledají lokality s širokým spektrem služeb, kompletní městskou infrastrukturou, bezproblémovou a rychlou dopravou, ale i s městskými parky, travnatými plochami a dětskými nebo sportovními hřišti,“ píše například o vlivu lokality na výběr nemovitosti a její výsledné atraktivitě. Ideový plán Práce by měla sloužit především jako ucelený obraz problému pro část jakoukoliv část veřejnosti, ať už tu, která tento problém řešit musí, tak i pro ty kteří o daném problému nemají hlubší povědomí. Téma by mělo pomoci k zamyšlení nad současnou situací, ve které se mladí lidé nachází, mohlo by také sloužit k otevření diskuze. I přesto, že se tato práce zabývá problémem konkrétní doby a konkrétního místa, může poskytnout posluchačům jistou nadčasovost, v rámci které je možné identifikovat problémy, se kterými se hlavní město potýká dlouhodobě. Přesto je současná situace natolik vážná a problematická, že je zpracování podobného tématu důležitější než kdy dříve od počátku tohoto tisíciletí. Práce si klade za úkol ukázat rovněž na mnohé společenské paradoxy, které při pohledu na tuto problematiku vyvstávají na povrch. Jedním z nich je makroekonomický kontext doby, kdy se české ekonomice daří tolik, že mohou ceny nemovitostí nájmů růst bez ohledu na to, zda se reálně zvyšují mzdy a platy. To se přitom dotýká i lidí, kteří roky věnovali vysokoškolskému studiu, po absolvování školy a nástupu do práce si však nemohou dovolit naplno se osamostatnit. A to přesto, že v rámci celé společnosti dosahují vysokého postavení a statutu. Právě kombinace ekonomického hlediska, politických důvodů situace a konkrétních lidských příběhů je to, co v poslední době mediální výstupy postrádaly, nehledě na technické zpracování nebo médium. Je však pochopitelné, že zpravodajská média se musí při zpracovávání podobných témat stále dbát na hledisko aktuality, které odůvodní, proč se daným problémem vůbec médium zabývá. I přesto, že jsem sám problematiku před zahájením práce na tomto projektu sledoval právě také ze zpravodajského hlediska, po bližším zkoumání mě překvapilo, že se problémem hlouběji nezabýval právě Český rozhlas, tedy veřejnoprávní rozhlasové médium. Poslední dva příspěvky zpravodajského kanálu Plus na toto téma jsou zpracovány formou rozhovoru s jediným respondentem, ačkoliv jsem se sám při vytváření této práce přesvědčil, že je problematika velmi komplexní. Vhodné by tak mohlo být například zpracování formou debaty nebo diskuse. Formou reportáže nebo montáže naopak mohlo tuto problematiku komplexně pojmout například Radio Wave Českého rozhlasu, které se právě zaměřuje na mladší publikum, jež tento problém musí v současnosti řešit.    Postup práce Nahrávání montáže probíhalo na diktafon Olympus 731-PC a částečně na mobilní telefon Apple iPhone 7 s externím mikrofonem, který byl v některých situacích použit jako sekundární. Samotné aktivní vypracování tématu začalo v lednu 2018, kdy jsem začal sbírat potřebné informace a konzultovat finální podobu a strukturu projektu. Tu jsem nechtěl stavět pouze na lidských příbězích, které by mohly zkreslovat situaci ze subjektivního pohledu na problematiku. Jednotlivé respondenty jsem oslovoval pomocí e-mailu, případně osobně ty, se kterými jsem se znal. Oslovení probíhalo s dostatečným předstihem, abych byl schopný časově kompenzovat případné odmítnutí spolupráce na projektu. Již od začátku mi bylo jasné, že budu muset do celé práce zapracovat hlasy hlavních aktérů, kteří se na problematice přímo podílejí. Za současnou magistrátní koalici jsem zvolil náměstkyni pro místní rozvoj Petru Kolínskou ze Strany zelených, která má právě tuto problematiku na starosti. Paní náměstkyně po několika dnech zaslala svou odpověď, ve které však zmínila, že se k problému již několikrát vyjadřovala a v příloze mi zaslala prohlášení, které jsem uznal za informačně dostatečně obsáhlé, aby mohlo být zapracováno do projektu. Shodně zároveň odpověděla rovněž Alexandra Udženija z ODS, která současné kroky koalice týkající se bytové situace v Praze kritizuje. Pro nahrání hlasů obou političek jsem se rozhodl zvolit moderátorky studentského rádia UP AIR Sáru Matůšovou a Johanu Šulekovou, které jsem do problému zasvětil, následné nahrání citací obou političek tak proběhlo v průběhu několika minut bez nutnosti dalšího přetáčení. Technické problémy však zkomplikovaly nahrávání dalšího respondenta, kterým byl Michal Němec z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy. S ním jsem nahrával asi půlhodinový rozhovor přímo v budově IPR, kvůli nedostatku volných prostor jsme však byli nuceni využít jediný prostor, kterým byla zasedací místnost s hlučnou klimatizací. Její zvuk byl přitom v samotném zvukovém souboru natolik rušivý, že jsem se rozhovor rozhodl nevyužít i přesto, že jsem se pokoušel o redukci tohoto hluku. V průběhu období, kdy jsem k projektu získával co nejvíce informací, jsem se rovněž pracovně účastnil tiskové konference a snídaně se zástupci největších developerských společností. Na akci jsem získal hned několik citací od ředitelů těchto firem, po důkladném zkoumání materiálu jsem se však rozhodl pro výroky Dušana Kunovského z Central Groupu. Nahrávání však probíhalo ve velké místnosti, zároveň nebylo v tuto chvíli možné diktafon umístit respondentovi přímo před ústa, výsledná zvuková kvalita tak není ideální. Z důvodu šíře problematiky nebylo obtížné získat respondenty pro části, ve kterých se zabývám konkrétními případy mladých lidí hledajících bydlení. Respondent Ondřej je můj dlouholetý známý, o této problematice jsem se však společně nikdy nebavili. I přesto byl schopný o tématu hovořit, kvůli významu jeho sdělení jsem se rovněž rozhodl jeho citace umístit hned na začátek práce (viz. níže). Podobná situace byla i s respondentem Tomášem, jehož účast byla v projektu původně neplánovaná. Nahrávání probíhalo právě v bytě, kde Ondřej bydlí, pro nahrávání byly ideální podmínky, kdy jsme měli čas a nedocházelo k žádnému ruchu. Nahrávání Ondřejovy matky došlo v pozdější fázi po konzultaci s vedoucí práce Radoslavou Kvasničkovou. Rovněž proběhlo ve stejném bytě. Nahrávání respondentů Adriany a Daniela rovněž proběhlo v jejich bytě, kde jsem se nacházel poprvé. Oba respondenty sice znám, ale problematiku bydlení jsme spolu nikdy podrobně neřešili, přesto vznikla více než hodina hrubého materiálu, ze které pak bylo možné na doporučení vedoucí práce vybrat ty nejemotivnější pasáže. Při natáčení docházelo k ruchům vyplývajícím z pohybu v bytě, které však shledávám za vhodné. Daniel Novák, redaktor deníku E15 je můj kolega, s čistým svědomím jsem si ho tedy dovolil pasovat do role nezávislého odborníka s významným rozhledem právě v oboru realit. Nahrávání probíhalo v zasedací místnosti redakce, kde nebyly ideální akustické podmínky. Rovněž projev Nováka nebyl pro rozhlasové zpracování ideální, nicméně obsahově se jednalo o zajímavé informace. Samotná montáž promluv pak byla po konzultaci úspěšná na druhý pokus, kdy vedoucí práce doporučila, abych se zaměřil na výpověď respondenta Ondřeje. K sestavení celého zvuku pak muselo dojít tak, aby byly jednotlivé výpovědi vyvážené a střídaly se odlehčenější pasáže skládající se z odpovědí mladých lidí hledajících bydlení a těžších pasáží, ve kterých dochází k informování o ekonomických datech realitního trhu. Zároveň však musely být promluvy poskládány tak, aby se dostalo neznalému posluchači kontextu v relativně brzké fázi díla. Také z toho důvodu je politická část práce umístěna v druhé polovině – jedná se totiž o tak komplexní problematiku, že by se v ní na začátku mohli někteří posluchači ztrácet. Představu o hudebním podkresu jsem měl již od začátku. Nechtěl jsem, aby práce akcentovala na lidské city, především proto, že se má jednat o vyvážený pohled na komplexní problematiku. Do práce jsem tedy hledal hudbu, která nebude mít pomalé tempo, hledal jsem především skladby, které jsou pouze instrumentálně zpracované. K tomu mě vedly praktické důvody, hlas zpěváka by se mohl mixovat s hlasem respondentů. Nakonec byla vybrána skladba On We March od autorů Trenta Reznora a Atiica Rose. Jedná se o část soundtracku k filmu Social Network. Sebehodnocení I přes komplexitu tématu si myslím, že se mi do práce podařilo zakomponovat jak odbornější prvky, tak silné lidské příběhy, které vyprávějí o konkrétním společenském problému. Nepochybně mi k tomu pomohla také znalost problematiky a představa, kterou jsem o tématu měl již od začátku. Pokud jde o zasazení do kontextu rozhlasových prací, dokážu si představit, že bych do práce zakomponoval více reportážních prvků. Mnohé z nich jsem měl i připravené, jednalo se například o prohlídku bytu respondenta Ondřeje, další zvukové prvky jsem chtěl následně přidat mixováním zvuků. Realizaci zabránil především rozsah práce, který se v některých verzích pohyboval kolem jedenácti minut. Zároveň jsem se obával, že prvky, které mají sloužit k ozvláštnění zvuku, by spíše odvedly pozornost. Otázkou tedy zůstává, jak moc by bylo vhodné kreativně zpracovávat právě takto obsáhlou problematiku. S ohlédnutím za odvedenou prací si ale nyní nejsem vědom toho, že by v projektu došlo k nějaké závažné chybě, případné nedostatky vyplývají především z toho, že nejsem o výsledné formě po pěti vypracovaných verzích schopný přemýšlet z nového pohledu. Zároveň si myslím, že projekt reprezentuje a reflektuje výuku rozhlasové workshopy, které jsem v průběhu studia s vedoucí práce Radoslavou Kvasničkovou absolvoval a na jejichž základech tento závěrečný projekt stojí. Literatura: OSVALDOVÁ, Barbara et al.: Encyklopedie praktické žurnalistiky a marketingové komunikace. Praha 2007. JÍLEK, Viktor. Žurnalistické texty jako výsledek působení jazykových a mimojazykových vlivů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, 120 s. Učebnice. ISBN 978-80-244-2218-3. TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha: Portál, 2006. ISBN 8073670968. Zdroje informací: Berlín je nejlepším městem pro mileniály. Praha je na 25. místě – Novinky.cz [cit. 11.04.2018]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/cestovani/465011-berlin-je-nejlepsim-mestem-pro-milenialy-praha-je-na-25-miste.html Bez bytu a bez dětí. Generace mladých Čechů narazila – Lidovky.cz [cit. 17.04.2018]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/bez-bytu-a-bez-deti-generace-mladych-cechu-narazila-fsl-/zpravy-domov.aspx?c=A180309_224049_ln_domov_sij Bydlení mileniálů: Má se hůř Homo hypothekus, nebo věčný podnájemník? | Radio Wave. Radio Wave [online]. [cit. 10.04.2018]. Dostupné z: https://wave.rozhlas.cz/bydleni-milenialu-ma-se-hur-homo-hypothekus-nebo-vecny-podnajemnik-5960279 Archiv vydání 12/2018 | Reflex.cz. Reflex.cz - Komentáře, zprávy, výrazné autorské fotografie [online]. [cit. 12.04.2018]. Dostupné z: https://www.reflex.cz/archiv-vydani/detail/11/2018/12/ Prodejní ceny bytů vzrostly. Nejdražší byla Praha | Týden.cz. [online]. [cit. 09.04.2018]. Dostupné z: https://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/prodejni-ceny-bytu-vzrostly-nejdrazsi-byla-praha_474338.html Dostupné bydlení? Česko v jeho výstavbě zaostává, vysoké ceny bytů i nájemného to ale začínají měnit – iHNed.cz [cit. 17.04.2018]. Dostupné z: https://ekonom.ihned.cz/c1-66099360-dostupne-bydleni-cesko-preslapuje V Praze se nestaví. Chybí 22 tisíc bytů a jejich nedostatek dál roste – iDnes.cz [cit. 11.04.2018]. Dostupné z: https://ekonomika.idnes.cz/byty-praha-reality-cena-nedostatek-dtv-/ekonomika.aspx?c=A171215_151820_ekonomika_rts