Horolezectví

Cíl práce
Horolezectví patří k velmi populárním sportům v České republice. Jeho výhodou oproti ostatním sportům je minimální komercionalizace. Přestože má tento sport širokou základnu příznivců, neexistuje u nás jediný sportovec, který by se provozováním tohoto sportu živil, jako je tomu např. ve fotbale nebo hokeji. Dokonce i ve světě existuje jen velmi málo lezců, kteří jsou schopni se tímto sportem živit. Ve většině případů se jedná o himálajské lezce. Absence komerce je jedním z důvodů popularity tohoto sportu. Stále se totiž dělá primárně pro radost a v tom je krása tohoto sportu.
Cílem projektu je představit nejběžnější lezecké disciplíny a ukázat rozdíly mezi jednotlivými odvětvími tohoto sportu. Zároveň je ale pro projekt klíčové přinesení osobního pohledu horolezců na tento sport. Dílčím cílem je poukázat na krásy a rozmanitost tohoto sportu a také snaha vysvětlit, co je opravdové lezení.

Volba tématu
Už od dětství jsou pro mě hory a příroda nejbližším prostředím, ve kterém se rád pohybuji. Samotnému horolezectví se věnuji více než čtrnáct let. Během této doby jsem si vyzkoušel všemožné techniky lezení a podrobněji jsem se seznamoval s horolezectvím. To se pro mě stalo jednou z nejoblíbenějších sportovních aktivit a v této aktivitě se neustále snažím posouvat dál a zlepšovat své schopnosti.
Horolezectví jsem volil primárně z osobních důvodů. Nebyl to ale jediný důvod. Horolezectví je sice populární, ale velmi málo mediálně prezentovaný sport. Téma jsem se snažil uchopit především jako představení sportu a jeho základních disciplín. Záměrem bylo představit základní dělení horolezectví. Konkrétně pak ukázat rozdíl mezi vnitřním a venkovním lezením. Především proto, že se v dnešní době velmi rozmohlo lezení vevnitř. Lezení na umělých stěnách a bouldering ale neposkytuje ten pravý požitek z lezení. Proto je stěžejní linie videa postavena především na konfrontaci venkovního a vnitřního lezení.
Téma jsem také volil podle dostupných prostředků. Před samotným natáčením jsem si musel rozmyslet, kde budu chtít natáčet, především kvůli obrazovému materiálu, který je pro video klíčový. Musel jsem si tedy zjistit, zda mohu natáčet vevnitř i venku. Vzhledem k tomu, že se mi podařilo sehnat vhodné interiéry i exteriéry pro natáčení, mohl jsem vystavět video dle výše uvedeného klíče.
Volba tématu byla také přizpůsobena aktuálnímu ročnímu období. Bylo by velmi obtížné natáčet na jaře například lezení v ledu, nebo ledovcovou turistiku. Téma tedy muselo být adaptováno na aktuální přírodní podmínky v České republice. Odpadala také možnost ukázky lezení „big wallů“, což jsou dlouhé lezecké stěny pro několikadenní lezení. V republice totiž žádná taková stěna není. Také jsme nemohli natáčet např. jištěné lezecké cesty (via ferrata), ze stejného důvodu.
Jedním z hlavních důvodů pro výběr tématu, respektive konkrétního uchopení horolezectví byly také mé lezecké schopnosti. Kvůli některým záběrům bylo nutné vylézt do několikametrových výšek. Musel jsem tedy brát ohled na své schopnosti a pouštět se do natáčení pouze na místech, kam jsem schopen vylézt svými silami.
Video je zaměřeno spíše na diváky, kteří už o horolezectví něco vědí, alespoň úplné základy. Zároveň nebylo cílem natáčet instruktážní video, ale spíše se zaměřit na vztah horolezce k tomuto sportu.

Stav problematiky
Jak bylo výše zmíněno, horolezectví není v médiích pravidelně zastoupeno. Česká televize, konkrétně ČT4 vysílá pořad Vertikál, což je outdoorový magazín. Jedná se o pořad, který je vysílán každých čtrnáct dní. Tento pořad se věnuje nevšedním sportům, které by se mohly považovat za extrémní. Tento pojem však není přesně vymezen a je tedy problematické do něho zařadit konkrétní sporty. Venkovní lezení by sem však bezpochyby patřilo. Vertikál se tedy věnuje široké škále sportů, avšak horolezectví je v něm také zastoupeno.
Mediální pozornost tuzemských televizních stanic je horolezectví věnována v drtivé většině případů pouze ve dvou oblastech. Tím prvním je nehoda horolezců. Pokud se nějakým českým horolezcům stane nějaká nehoda, nejčastěji v Alpách nebo Tatrách, informují o tom tuzemské televizní stanice. Druhým případem jsou velké horolezecké expedice, povětšinou do Himaláje, případně And. V takovýchto případech se horolezectví věnuje větší pozornost. Typickým příkladem byla expedice Radka Jaroše na Gasherbrun. Této expedice se účastnil i člen sportovní redakce České televize Stanislav Bartůšek. Ten přinášel aktuální informace z expedice přímo do České televize. Takovýchto expedic se ale uskuteční málo, zpravidla pouze jedna ročně. V současné době je to expedice Libora Uhera na Dhaulagiri.
Výjimečně se objevují pořady, jako je například pořad České televize Extrémní sporty. V tomto pořadu se jeden díl věnoval horolezectví. Avšak pouze velice obecně a primárně měl nejspíše sloužit především lidem, kteří se s horolezectvím nikdy nesetkali. Na ČT4 se také můžeme setkat s reportážemi z velkých horolezeckých závodů. Většinou se ale jedná pouze o mistrovství světa, případně republiky v lezení na umělých stěnách.
Poněkud jiná situace je v zahraničí. Stanice Extreme sport TV se věnuje pouze extrémním sportům. Horolezectví je takřka na denním pořádku. Tato stanice je v tomto ohledu naprosto výjimečná.
Horolezectví je ale hojně zastoupeno amatérskými videi na internetu. Mnoho horolezců se natáčí během lezení a následně svá videa vyvěšují na internet. Specifickým formátem na internetu jsou stránky společnosti Red Bull. Tato společnost hojně sponzoruje extrémní sportovce a často také pořádá akce zaměřené na extrémní sporty. Na webových stránkách této společnosti - www.redbull.com si v sekci videos/sports/adventure sports (http://www.redbull.com/cs/Satellite/en_INT/Red-Bull.com/Video/011242745950125) můžeme prohlédnout několik profesionálních videí s horolezeckou tématikou.
Zvláštním typem mediálního pokrytí v českém prostředí je Mezinárodní festival outdoorových filmů, který se každoročně koná v několika městech v republice. Kupříkladu také v Olomouci v kině Metropol. Z vlastní zkušenosti z posledních let mohu říci, že horolezectví je v tomto festivalu zastoupeno nejvíce. Festival je ale spíše zaměřen na jednotlivé výpravy nežli na obecnější informace o sportech.

Postup při natáčení
Postup natáčení by se dal rozdělit do dvou hlavních částí. První částí je natáčení uvnitř, tou druhou pak venku. Než ale přejdeme k jednotlivým částem samotného natáčení, bylo by vhodné uvést něco o technice. Pro natočení tohoto videa jsem používal kameru a mikrofon zapůjčený v Audiovizuálním centru Univerzity Palackého v Olomouci. Pro formát tohoto videa bylo toto technické vybavení dostatečné. Zároveň považuji za vhodné uvést, že veškeré záběry jsem natočil sám, stejně tak jsem sám prováděl i střihové úpravy.
Na tomto místě bych chtěl také poděkovat horolezcům, jmenovitě Jendovi Křížkovi, Lukášovi Kusalovi a Honzovi Pavlíčkovi, kteří mi poskytli rozhovory a také se stali dobrovolníky pro natáčení. Bez nich bych nemohl tento projekt realizovat. Také mi pomáhali s jištěním během lezení a kvůli některým záběrům se pouštěli i na méně bezpečná místa.
Než jsem se pustil do samotného natáčení, bylo nutné detailně rozmyslet plán a také cíle práce. Prvním bodem bylo napsání scénáře, podle kterého se dané video natočí. V tomto scénáři jsem si sepsal cíle a otázky, které budu klást jednotlivým respondentům a také asynchrony, pro dané úseky. Video je v podstatě rozděleno do tří částí. Lezení uvnitř, skalní lezení a vysokohorská turistika. Pro daná témata jsem potřeboval vybrat obrazový materiál a tomu jsem také přizpůsobil výběr natáčecích míst.

1. Natáčení uvnitř
Veškeré záběry natáčené uvnitř byly pořízeny na Lezecké a boulderové stěně Černožice. K natáčení na této stěně jsem se dostal přes Jendu Křížka, který je jedním ze správců. Natáčení v Černožicích bylo pro mě přijatelné, protože se jedná o obec vzdálenou asi dvacet kilometrů od Hradce Králové. Jedná se o malou umělou horolezeckou stěnu, která je v černožickém kulturním domě. Natáčel jsem v pátek 6. dubna 2012 od osmnácti do jednadvaceti hodin. Kvůli tomuto času byl problém se světlem, protože samotná stěna není příliš dobře nasvícená. Musel jsem proto natáčet za umělého světla, což není pro natáčení nejvhodnější. Nicméně tento problém jsem nemohl řešit jinak, protože stěna je otevřena pouze večer, a tak jsem byl nucen natáčet v tuto večerní dobu.
Výhodou vnitřního natáčení oproti venkovnímu naopak byla možnost točit ze stativu. Většina záběrů natočených uvnitř je právě tímto způsobem. Z ruky bylo natočeno několik detailů, a také některé záběry lezců. Ty byly točeny přímo ze stěny, kde jsem byl v úvazku zajištěn u skoby. Záběr lezce po stropě byl pak točen z žebříku, který vede k osvětlení sálu kulturního domu. Zde byl problém s prostorem a zároveň s pevným uchopením kamery, aby záběry nebyly roztřesené.
Problémem také bylo, že horolezectví je fyzicky velmi náročný sport a některé záběry se nepovedlo natočit napoprvé. Pro lezce to bylo tedy značně nepohodlné, když museli zdolávat některé úseky vícekrát.
Vevnitř jsme nejprve natáčeli lezení na umělé stěně, která je oproti boulderu vyšší a především se na ní leze s jištěním, je tedy potřeba lano a minimálně dva lezci, kdy jeden leze a druhý jistí. Začal jsem natáčení několika celky a následně se pak snažil natočit co nejatraktivnější záběry lezců při přirozeném pohybu na stěně. Mnohdy to nebyl lehký úkol, protože lezení není zcela předvídatelný pohyb a tudíž natáčení nebylo úplně jednoduché. Po natočení celků a záběrů z pohybu lezců jsem natočil několik detailů, které jsou pro výsledné video důležité. Natáčel jsem především vybavení, které je pro lezení typické. Natočil jsem také několik chytů, profil stěny a také cedulky, které značí, kdo kterou lezeckou cestu postavil, kdy ji postavil a jaká je její obtížnost.
Obtížnost cest je velmi důležitým aspektem v lezení. Existuje stupnice obtížnosti, která udává, jak je daná cesta obtížná. Značí se číslicemi od jedné do devíti, přičemž jedna je nejsnadnější a devět naopak nejsložitější. Jednotlivá čísla také mohou mít značku plus a mínus. Mínus značí snazší, plus pak značí obtížnější než je dané číslo. V přírodě se vyskytují obtížnosti povětšinou od čtyř do devíti. Na stěnách se pak můžeme setkat i s obtížností tři, naopak těžké cesty končí většinou obtížností sedm, protože těžší cesty už leze jen poměrně úzká skupina lidí. Nejtěžší cesty obtížnosti devět mínus, devět a devět plus pak leze jen několik jedinců na světě.
Druhá část indoorového natáčení se uskutečnila na boulderu. Jedná se menší místnost, kde je na zemi silná žíněnka, která zabraňuje zraněním z případných pádů. Boulder slouží především k tréninku. Lezci zde mohou trénovat techniku a fyzickou kondici. Před začátkem lezení si každý vybere cestu, kterou chce zdolat a následně se pak vydá po vybraných chytech. Většinou zde není možné trénovat vytrvalost, tak jako na stěně. Obecně však platí, že vnitřní lezení slouží jako trénink pro lezení ve skalách.
Natáčení na boulderu bylo lepší nežli na stěně, protože byl lépe nasvícen. Problémem byl ale malý prostor, takže jsem měl mnohdy problém nalézt vhodné místo k natáčení. Dalším úskalím při natáčení na boulderu byla výše zmíněná žíněnka. Ta je po celé podlaze, a tak jsem musel natáčet z ní. Každý pohyb, který kdokoli na žíněnce udělal, se rozprostřel po celé ploše podlahy a docházelo tak k záchvěvům kamery, které jsem se snažil maximálně eliminovat.
Na boulderu jsem také natočil dva horolezce, Jendu Křížka a Lukáše Kusalu. Jednoho jsem natočil zprava, druhého zleva, aby se v záběrech střídali a nebyli oba natočeni z jedné strany. Vyjma rozhovorů jsem si opět natočil nějaké celky a lezce při pohybu na boulderu. Měl jsem štěstí, že jsem natáčel v době, kdy byli na stěně ještě jiní návštěvníci, a proto jsem měl možnost natočit více lidí. Také na boulderu jsem natočil několik detailů, především reliéfu stěny.

2. Natáčení venku
V sobotu 7. dubna 2012 jsem natáčel veškeré venkovní záběry. Natáčení probíhalo v Sudenských skalách. Jedná se o několik rulových skalních útvarů, které jsou až pětadvacet metrů vysoké. Toto místo jsem vybral ze dvou důvodů. Za prvé tyto skály jsou nedaleko Pastvinské přehrady a tedy zhruba šedesát pět kilometrů od Hradce Králové. Jedná se o jedny z nejbližších skalních útvarů, kde je možné lézt. Druhým důvodem bylo počasí. Ve čtvrtek totiž pršelo, a tudíž se nesmí lézt na pískovci. Rulové útvary schnou podstatně rychleji, a proto bylo možné lézt v sobotu.
Stejně jako uvnitř, i venku jsem točil veškeré záběry sám. Oproti vnitřnímu natáčení zde bylo ale mnohem více úskalí. Skalní masív se nachází v bukovém lese a ve velmi příkrém svahu. Vyjma rozhovoru a jednoho celku skály jsem musel všechny záběry natáčet z ruky. Bylo tedy těžší udržet kameru v klidu. Venkovní lezení je také obtížnější než lezení uvnitř, a proto bylo pořízení některých záběrů výrazně obtížnější. Natáčení také komplikovalo špatné počasí. Silný vítr ztěžovat nejen snažení lezců, ale také práci s kamerou. Naopak výhodou venkovního natáčení bylo lepší a především přírodní světlo. Samotné natáčení pak probíhalo čtyři hodiny.
Venkovní lezení je také náročnější na přípravu a především na rozvržení cesty, neboť chyty nejsou dané a lezec si celou cestu vybírá sám. Z této fáze jsem pořídil několik obrázků, včetně oblékaní lezců. Pro lezení venku je také potřeba více vybavení, ať už se jedná o expresky nebo friendy. Lezec tedy s sebou musí nést mnohem větší zátěž nežli na stěně. I toto vybavení jsem se pokusil natočit, aby byl vidět rozdíl mezi vybavením dovnitř a ven. Detaily ze skalních skob, karabin, lana a označení cest byly v tomto případě samozřejmostí.
Stejně jako vevnitř, také venku jsem se snažil co nejvěrohodněji natočit samotné lezení a pohyb po skále, šplhal jsem, kam to jen bez jištění šlo a snažil se natočit co nejlepší záběry. Záběry z boku na lezce jsou totiž jiným pohledem nežli zespodu, a tak se video může stát obrazově zajímavější. Některé záběry jsou pořízené z vrcholků masivů.
Pokud srovnáme obě části natáčení, musím říct, že natáčení venku bylo fyzicky náročnější. Náročnější bylo také na práci s kamerou, protože pohyb po skále musí mít řád, který nelze svévolně porušovat a bylo často problematické se dostat k dobrému záběru. Podle mého soudu jsou záběry z venkovního natáčení atraktivnější a pro toto video stěžejní, protože bez nich bychom nemohli naplnit náš záměr. Natáčení vevnitř pak bylo snazší především na práci s kamerou. Mohl jsem točit ze stativu a snadněji se pohybovat po stěně. Problém byl ale se světlem, protože bylo těžké najít místa, která by byla dostatečně osvětlena. Nejpohodlnější tedy bylo asi natáčení na boulderu, kde bylo na práci nejvíce času. Také osvětlení bylo dobré, přestože umělé. Úskalím natáčení na boulderu tak bylo především méně prostoru. Záběry jsem tak musel často pořizovat v leže, nebo podobných ne zcela pohodlných poloh.
Celkový čas natáčení uvnitř a venku se pohyboval okolo osmi hodin. K tomuto času je ale nutné připočíst také pět hodin cesty k jednotlivým natáčecím místům. Přestože se jednalo o místa, která nebyla příliš vzdálená, tak doprava po okresních silničkách trvala déle.


3. Respondentům kladené otázky
Všichni tři respondenti jsou horolezci, kteří lezou prakticky celý život. Jejich výběr byl dán především tím, že jsem s nimi absolvoval několik výprav a mohu tedy posoudit, že se v horách dokážou pohybovat. Mým záměrem totiž bylo, aby mluvili lidí, kteří se nejen pohybují dlouho v horách, ale také lidé, kteří mají k tomuto sportu kladný vztah a zároveň si váží přírody.
Otázky byly směřovány tak, abych dosáhl cíle. Chtěl jsem nejprve vědět, co je pro ně na lezení tím specifickým a zajímavým prvkem oproti ostatním sportům. Dále jsem chtěl ukázat srovnání venkovního a vnitřního lezení, neboť právě to je stěžejním bodem videa. Respondenty jsem si rozdělil do dvou skupin. Na ty, kteří mají radši skalní lezení, kam patřil Lukáš Kusala a Jenda Křížek. Ve druhé skupině byl Honza Pavlíček jakožto zástupce pro vysokohorskou turistiku. Ke každému z nich jsem pak směřoval doplňující otázky právě s ohledem na primární zaměření.

Stříhání nahraného materiálu
V době, kdy jsem video stříhal, probíhal festival AFO, a proto nebylo možné stříhat toto video v Audiovizuálním centru Univerzity Palackého v Olomouci. Stříhal jsem tedy v programu Pinnacle studio 15. Tento program je adekvátní k tomuto projektu. Asynchrony jsem natáčel v AV centru, protože nevlastním dostatečně kvalitní mikrofon, přes který bych mohl komentáře nahrát. Zvuky jsem si přinesl na flash disku a následně přidal do videa.

1. Zpracování obrazu
Z natáčení jsem si přinesl 50 minut materiálu včetně rozhovorů. Z tohoto materiálu jsem vytvořil 5:02 minut dlouhé video. Nejprve jsem si poslech všechny rozhovory a vybral části, které se mi zdály nejvhodnější pro naplnění mého záměru. V okamžiku, kdy jsem měl tyto části hotové, byl jsem nucen lehce přeformulovat některé pasáže ve scénáři, aby mi veškeré informace pozvolna přecházely jedna v druhou. Kompletní scénář, jsem si zkusil cvičně načíst, abych věděl, kolik času mi daná část zabere a kolik musím připravit obrázků na pokrytí komentáře. Poté jsem přešel ke střihu.
Mezi jednotlivé respondenty jsem přesně podle scénáře vkládal obrázky a následně překryl také část rozhovorů, aby to nebyly jen „mluvící hlavy“. Snažil jsem se o co nejdynamičtější střih a vyvarovat se příliš dlouhým pasážím s jediným záběrem. Když jsem měl takto připravenou stopu, bylo nutné vložit titulky a popisky jednotlivých respondentů. Vyjma úvodního a závěrečného titulku jsem vkládal také titulky k jednotlivým úsekům videa, protože mi to přišlo jako nejpřehlednější metoda, jak jednotlivé informační úseky od sebe oddělit.
Problémem při střihu byla vysokohorská turistika. Chtěl jsem tuto část horolezectví do videa zahrnout, protože s ní mám nejvíce zkušeností a je pro mě velmi oblíbenou činností. Neměl jsem ale potřebný obrazový materiál, kterým bych mohl překrýt komentáře. V úvahu tak přicházely dvě možnosti. Za prvé jsem mohl obrazově pokrývat fotografiemi, které mám z cest, jež jsem v minulosti absolvoval. Pokrytí fotografiemi je ale nedynamické. Nabízela se tedy druhá varianta a to pokrytí jiným videem. Využil jsem film Pád do ticha. Jeho velikost ale nebyla shodná s velikostí obrazu tohoto videa, a proto jsem musel velikost upravit. Poměr stran tedy není zcela ideální. Mnou zvolený program totiž neumí udělat černé okraje, a kdyby zůstaly snímky z filmu v původní velikosti, byl by po krajích vidět obraz z rozhovorů.
Jedná se o hraný dokument režiséra Kevina Macdonalda z roku 2003. Pojednává o skutečném výstupu dvou britských horolezců v peruánských Andách. Film má nádherné záběry z vysokých hor, které byly pro tento úsek videa důležité. Ve výběru jsem také upřednostnil tento film proto, že jde o velmi reálné zpracování pohybu horolezců v takovémto terénu. Objevují se také záběry vybavení, což je rovněž důležité.

2. Zpracování zvuku
Jak už bylo řečeno, zvuk jsem nahrával v Audiovizuálním centru. Do předem připravených obrazových stop jsem vkládal zvuk a následně upravoval délku jednotlivých obrazů, aby přesně odpovídaly zvuku a nevznikala hluchá místa. Zvuk byl nahrán v dobré kvalitě a ve vyrovnané hlasitosti, nebylo s ním tedy potřeba příliš pracovat, ale spíše vhodně umístit jednotlivé promluvy do obrazu.
Součástí výsledného videa je také hudba, která vyplňuje zvukově hluchá místa v čase, kdy běží titulky. Vybral jsem skladby Amazing (Aerosmith),November rain (Guns ´N´ Roses Sweet home Alabama (Lynyrd Skynyrd), The Pretender (Foo Fighters), The kids aren´t allright (The Offspring), I love rock ´n´ roll (Joan Jett), Prachovské skály (Ivan Mládek Banjo band). Tímto výběrem jsem chtěl opět zvýši dynamičnost videa. Zároveň jsem ale nechtěl, aby hudba rušila, a odváděla tak od samotného obsahu videa.
Celkový střih videa a nahrávání zvuku mi zabral okolo šestnácti hodin práce. Jednalo se tedy o časově nejnáročnější část z projektu. Musí se několikrát prohlédnout natočený materiál a zároveň se hodně času stráví přepočítáním videa nebo úpravou drobných detailů ve střihu obrazu či zvuku.

Závěr
Pokud bych točil něco podobného v blízké době, asi bych se zaměřil spíše na jednu lezeckou oblast a pokusil se jí věnovat podrobněji a pokusil bych se cílit na nepoučené publikum. Stávající video je určeno pouze lehce poučeným laikům, nikoliv však naprostým. Tento fakt má také své výhody, protože se na video může podívat širší publikum. Nejedná se o instruktážní video jak se věnovat horolezectví ale spíše o osobní pohled na horolezectví od lidí, kteří se mu věnují celý život. To si myslím, že je velkým přínosem tohoto videa a právě tím se liší od podobných projektů.
Jak už jsem zmínil, pro pokračování v tomto projektu by bylo vhodné natočit podrobnější video o jedné z lezeckých disciplín a věnovat se jí podrobněji. Mě osobně by lákalo natočit video podobného ražení o vysokohorské turistice. Úskalím takového natáčení je vhodná lokace a s tím spojená náročnost pro samotné natáčení. Při natáčení takového videa se člověk musí potýkat s velkou fyzickou zátěží a zároveň s nepřízní přírodních podmínek, které ve vysokých nadmořských výškách panují.
Můj celkový dojem z videa je dobrý. Prvně jsem dělal veškeré disciplíny spojené s přípravou videa zcela sám. Bylo tedy problematické synchronizovat vše do jedné osoby. Projekt by asi mohl být lepší ve všech jednotlivých disciplínách, avšak vzhledem k faktu, že se jednalo o první práci tohoto druhu, považuji výsledek za velmi solidní.
Zařazení videa k žánru je komplikované. Vzhledem k délce a formě zpracování bych toto video neřadil k reportáži. Spíše bych výslednou formu videa považoval za krátký dokument, avšak na dokument je stopáž okolo šesti minut krátká. Pro dokument by byla vhodnější délka alespoň dvacet pět minut. Video by se ale mohlo uplatnit například ve výše zmíněném pořadu České televize Extrémní sporty, kde používají právě stopáž okolo šesti minut. Jako úvodní spot by bylo možné použít toto video i v dalším pořadu České televize, Vertikál, zde by ale muselo být přidáno více materiálu, protože pořad trvá dvacet pět minut a toto video by vyplnilo pouze jeho část.


Zdroje:
Rozhovory z horolezci plus vlastní zkušenosti s lezením
http://www.horolezeckametodika.cz/
FRANK, Tomáš a Tomáš KUBLÁK. Horolezecká abeceda. Vyd. 1. Praha: Epocha, 2007, 663 s. ISBN 978-808-7027-356.

Použitý obrazový materiál:
Kevin Macdonald - Pád do ticha (2003)