Hudební skupina The Moribundus se představuje

1. CÍL PRÁCE

Samostatný projekt má demonstrovat studentovo základní zvládnutí oboru žurnalistika coby řemesla. V rámci výuky student totiž nezíská pouze teoretické znalosti, ale i praktické. K tomu mu pomáhá tematická specializace, kterou si volí ve druhém semestru prvního ročníku svého studia, a technická specializace. Tu si vybírá na začátku druhého ročníku. Na základě své volby pak student absolvuje praktikum a workshop daného technického zaměření. V mém případě se jednalo o propojení televizní a kulturní žurnalistiky.

Cílem mé práce bude tedy vytvoření krátkého televizního dokumentu, který se bude věnovat kulturnímu tématu. Záměrně jsem zvolila formu televizního dokumentu. Ačkoliv je při realizaci dokumentu primární snaha o zachycení reality, záleží velice na jeho tvůrci. Díky širokým možnostem televizní a filmové techniky se může zachycení stejné problematiky ve své finální podobě odlišovat nejen ve způsobu zpracování či použitých efektech, ale i ve svém celkovém pojetí.

Dokumentární film nevyžaduje nic jiného, než jakýmikoli prostředky přenést na plátno starosti naší doby, zapůsobit na lidskou představivost a sesbírat co nejvíce materiálu. V určité rovině se může tento pohled blížit reportáži, v jiné básni a v další spočívá jeho estetická kvalita v jasnozřivosti podání. (Gauthier, 2004: 75)

Hudební skupina The Moribundus je mi velice blízká. V jejích začátcích jsme jí společně s jednou z mých kapel pomáhali s uvedením na scénu, její členové si od našich půjčovali aparaturu, případně i hudební nástroje. To bývá úskalím začínajících kapel, investice do vybavení nejsou malé a málokterému interpretovi se poštěstí, že se stane věhlasným a výborně placeným hned po prvním koncertu a může si tak plné vybavení dovolit. Kapela The Moribundus však překonala krušné začátky a působí i v současnosti.

Vzhledem k charakteru tématu se bude v mém případě jednat o dokument s převažující estetickou funkcí. Chci se pokusit téma zpracovat originálním způsobem, a to po obrazové i zvukové stránce. Můj samostatný projekt bude natočen ve vysokém rozlišení, tzv. FullHD formát, a na jeho úpravu použiji program Adobe After Effects. Důležitá je pro mě barevná kompozice, sytost a vysoký kontrast barev. Chci, aby byl můj samostatný projekt zajímavý nejen díky zvolenému tématu, ale i z estetického hlediska. Vzhledem k tomu, že se bude zabývat hudební skupinou a představí ji i její tvorbu, chci, aby byl projekt pečlivě propracovaný, a to včetně hudebního podkresu, u kterého budu pracovat se zvukovými nahrávkami kapely The Moribundus, o níž celý dokument bude. Toto téma je podle mě velice atraktivní jak po audio, tak i po vizuální stránce, takže by byla škoda toho patřičně nevyužít.

Mojí ambicí je vyzkoušet si tvorbu krátkého televizního dokumentu a především práci s kapelami, tentokrát však z pozice redaktora, nikoliv umělce. Vzhledem k tomu, že skupina The Moribundus působí na české hudební scéně teprve čtvrtým rokem, je v povědomí několika stovek posluchačů a dokument o ní ještě natočen nebyl. Zatím má za sebou pouze pár rozhovorů pro internetové hudební magazíny či blogy. I z toho důvodu jsem se rozhodla právě pro ni.

Chtěla bych, aby můj samostatný projekt nebyl pouhým splněním povinností v rámci zakončení mého bakalářského studia, ale aby jej mohla kapela použít i veřejně, například jej sdílet prostřednictvím svého profilu na hudebním portálu Bandzone.cz či jiných sociálních sítích, především na Facebooku, který kapela The Moribundus a vůbec všechny v současnosti fungující kapely k propagaci vlastní tvorby využívají stále více. Prostřednictvím těchto stránek se prezentují velice početnému množství uživatelů. Díky dokumentu by se tak skupina The Moribundus mohla dostat do širšího povědomí veřejnosti, což by jí mohlo částečně pomoci i v získání několika dalších hudebních zakázek.

Mojí výstupní verzí samostatného projektu bude tedy televizní dokument nesoucí název Hudební skupina The Moribundus se představuje. Předpokládaná délka dokumentu bude pět až deset minut, jak je uvedeno v zadání samostatného projektu na webových stránkách Katedry žurnalistiky Univerzity Palackého v Olomouci. Hodně bude záležet na množství materiálu, který se mi podaří získat, jeho kvalitě a v neposlední řadě i atraktivitě. Nemá smysl natahovat video nudnými pasážemi, které divákovi nic nesdělí a budou po audio či vizuální stránce divácky nezajímavé.

Celý dokument bude tvořit několik vzájemně se prolínajících částí. Předběžně předpokládám, že se bude jednat o záznamy z koncertů kapely The Moribundus, které mi hudebníci ze svého archívu zapůjčí k tvorbě dokumentu a u nichž bude velice záležet na kvalitě zvuku i obrazu, dále pak fotografie z koncertů, mnou získaný materiál na zkoušce kapely a v neposlední řadě především o rozhovor, jenž s kapelou natočím. Bude se jednat o ucelený televizní snímek s (pro hudebně zaměřeného diváka) atraktivním tématem.

2. ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU

Ve druhém semestru prvního ročníku bakalářského studia oboru Žurnalistika jsem si z předmětů podmiňujících pro výběr žurnalistické specializace zvolila Základy obecné estetiky a uměnovědy, které vedl Mgr. Pavel Zahrádka, Ph.D., a v návaznosti na to pak tedy v zimním semestru třetího ročníku studia předmět Žurnalistická specializace – kulturní, jehož garantem a přednášejícím byl Mgr. David Kresta. Od této mé specializace se pak odvíjela i volba tématu mého samostatného projektu.

V oblasti kulturní specializace jsem se zaměřila na hudební branži. Coby absolventka dvou cyklů hry na housle a saxofon na Základní umělecké škole v Bystřici nad Pernštejnem a členka několika hudebních kapel a orchestrů si troufám tvrdit, že mám s tímto oborem bohaté zkušenosti. Pohybuji se v něm de facto od svých pěti let, což je mi velkou výhodou. Díky tomu jsem se tedy vyčlenila v rámci své kulturní specializace a začala se soustředit na hudbu. Například při praxi v Heleně v krabici, která trvala tři semestry, jsem tak měla na starost pozvánky na koncerty a reportáže z nich.

Hudební kapelu The Moribundus znám od listopadu roku 2011, tedy téměř od jejího vzniku, kdy její členové poprvé vystoupili pod názvem Všeho-chuť BAND na studentské besídce Gymnázia Bystřice nad Pernštejnem při příležitosti oslav Dne studentů. Její činnost sleduji po celou dobu už jenom z toho důvodu, že v mém rodném městě je to jedna z mála fungujících studentských kapel. Za tu dobu prošla skupina změnami v personální i hudební rovině. Zatímco v prvních letech svůj žánr The Moribundus hledali a soustředili se z velké části na cover verze, v současnosti se plně zaměřují na svoji vlastní tvorbu, v níž je znát změna hudebních nástrojů. Především vyniká větší množství kytar a vokálů. I to bych ráda ve svém dokumentu zmínila.

Navíc, jak již bylo řečeno, kapela The Moribundus ve svých začátcích spolupracovala s jednou z mých kapel. Coby kolegové ze stejné branže, stejného města a vlastně i stejné školy jsme se tak více seznámili a vzájemně si vypomáhali po technické i kompoziční stránce. Organizovali jsme společně několik koncertů, účastnili se stejných hudebních festivalů a celkově spolu trávili hodně času.

Osobně mi toto téma přijde pro diváka zaměřeného na českou hudební scénu velice atraktivní.  Českých kapel je skutečně obrovské množství, takže je z čeho vybírat. Skupin, které nezpívají anglicky, ale upřednostňují český jazyk, je však již značně méně. Většina interpretů se ve snaze proniknout za hranice České republiky snaží realizovat své texty v angličtině a doufá, že tak bude zajímavější a získá si více posluchačů. Za Olomouc mohu zmínit například své oblíbené kapely Nylon Jail hrající progressive country či Hope Astronaut, kteří se věnují acoustic-soulu, za mé rodné město Bystřici nad Pernštejnem pak metalové Douxis Morte či punkrockové Rabies. Proto mi přijde skupina The Moribundus jako dobrá volba pro samostatný projekt. Od počátečních snah o anglicky zpívané texty postupem času upustili, dali na rady přátel, fanoušků i kolegů hudebníků a rozhodli se pro češtinu. Písničky jsou tak srozumitelnější a pro posluchače snadno zapamatovatelné.

Navíc skupina The Moribundus ve své hudební produkci nezahálí. V roce 2012 vydala šestiskladbové EP s názvem Zlatý časy, v minulém roce to pak bylo CD SměSKA, na kterém byla znát transformace kapely a její posun k novému hudebnímu stylu, tedy od ska k pop-rocku. Loni také ihned po vydání desky začala pracovat na desce nové. V září nahrála v brněnském hudebním studiu Sonidos u Zdeňka Ondráčka dvě skladby, které zpřístupnila posluchačům na svých webových stránkách 1. ledna 2015 a které budou součástí připravovaného alba, jež by chtěla vydat letos na podzim. Coby skupina bez sponzoringu však vše členové The Moribundus realizují z vlastního rozpočtu a nutno říct, že náklady nejsou příliš nízké, což jim značně komplikuje situaci. Přijde mi tudíž pro diváka, který se o tuto problematiku příliš nezajímá, atraktivní i zmínění těchto skutečností.

Celkově se mi velice zamlouvá představování neznámých kapel publiku. Většinou je posluchač totiž lenivý vyhledat si něco jiného, alternativnějšího či odlišného od mainstreamových interpretů. Hodně lidí tak zůstává u hudebních skupin, které slýchává dennodenně v rádiích a které jsou omílány pořád dokola. Sama se snažím tomuto pohodlnému zlozvyku vyhýbat a rozšiřovat si neustále obzory. Proto podporuji neznámé kapely, sleduji televizní pořady, kde moderátoři tyto skupiny představují, a jsem ráda za jakékoliv doporučení něčeho, co neznám. Mnohokrát se pak stane, že narazím na skutečné hudební skvosty, které by dle mého názoru stály za představení většímu množství posluchačů, leč ne vždy dostane daný interpret příležitost se více prosadit. Což je ovšem velká škoda.

Dle mého názoru by se navíc měli podporovat i interpreti mezi sebou. Tento můj výše zmíněný postoj byl tedy také jedním z faktorů, které hrály významnou roli při výběru tématu samostatného projektu. Chtěla jsem, coby kolegyně, kamarádka a člověk, který zná krušné začátky kariéry hudebníka, pomoci kapele The Moribundus s propagací a uvést ji tak případně díky svému samostatnému projektu do širšího povědomí veřejnosti.

3. ZDROJE A STAV PROBLEMATIKY

Dokumentů, reportáží a pořadů o hudebních kapelách je v současnosti na internetu k dispozici nepřeberné množství. Dokonce i různé televizní kanály se tomuto tématu věnují. Vyrůstala jsem na hudebním pořadu s názvem Eso, který vysílala TV Nova a který svého času uváděla Tereza Pergnerová, a Medúza, pořadu České televize, jejž moderovali za jeho největší sledovanosti Aleš Juchelka a Richard Krajčo.

V rámci České televize mne však v poslední době zaujal a velice inspiroval především hudebně-umělecký pořad Tečka páteční noci, talk-show, která byla na ČT Art vysílána téměř každý pátek od září roku 2013 do konce roku 2014. Pořad se zaměřoval na hudebníky, výtvarníky, filmaře, ale třeba i cestovatele a trval 120 minut. Vždy byl vysílán živě a diváci se mohli prostřednictvím facebookových stránek pořadu, SMS či Skype zapojit do debaty a pokládat hostům své dotazy. Hosty pořadu byli například ViralBrothers známí svými vtipnými videi na kanále Youtube, hudební skupina Jelen, která se před rokem dostala do rádií se svým hitem Magdaléna a později pak s písní Co bylo dál?, již nazpívala s Janou Kirschner, či hudební dramaturg olomouckého Jazz Tibet Clubu Vladimír Foret.

Vzhledem k tomu, že na konci minulého roku ukončila ČT Art vysílání pořadu Tečka páteční noci, stala jsem se pravidelným divákem podobného pořadu na televizním kanálu Óčko. Jedná se o pořad Drive, který se začal vysílat 29. června minulého roku a diváci jej mohou shlédnout každou neděli v jedenáct hodin večer. Celkově se Drive zaměřuje na tvrdší styl hudby, tetování, piercing, humor a extrémní sporty. V pořadu se během šedesáti minut prostřídají tři moderátoři. Ani jeden z nich však není, co se moderování týká, profesionál. Aneta Galisová působí jako zpěvačka skupiny death-rockové kapely Prague Conspiracy, Ivo „Rafan“ Traxmandl je tatérem a hudebníkem v kapelách Queens of Everything a The Moonshine Howlers a Jakub „Buba“ Ouvín je biker. Každý však má v rámci pořadu na starost svoji tematickou dvacetiminutovku a před kamerou působí sebejistě. Drive je zajímavý nejen díky moderátorům, kteří se orientují v dané problematice, a hostům, již jsou do pořadu pečlivě vybíráni, ale i díky hudebním klipům, jimiž jsou rozhovory prokládány a jež má na starost dramaturg pořadu Jan Táborský, a díky prostorám, v nichž probíhá natáčení a které se pravidelně obměňují. Celkově se mi výše zmíněné aspekty líbí a pořad mne tak velice zaujal a inspiroval.

V neposlední řadě musím zmínit dva dokumenty související s hudebními kapelami The National a Foo Fighters. V případě kapely The National se jedná o dokumentární film Mistaken For Strangers, který režíroval Tom Berninger, bratr zpěváka The National Matta Berningera. V osmdesátiminutovém dokumentu zachycuje jedno z největších turné indie-rockové skupiny The National, především se soustředí na vykreslení kapely a kapelního života na cestách, byť se může na první pohled zdát, že The National v jeho dokumentu nejsou na prvním místě. V případě Foo Fighters se jedná o dokumentární hudební snímek, jehož režie se ujal zpěvák Foo Fighters, dříve působící jako bubeník Nirvany, Dave Grohl. Dokument se nezaměřuje na skupinu Foo Fighters, ale na slavné kalifornské nahrávací studio Sound City. Při dokumentu navíc vzniklo speciální album Real to Reel.

Veškeré výše zmíněné aspekty pro mne byly impulzem k tomu, abych vytvořila vlastní krátký dokument o kapele The Moribundus, zároveň mi byly velikou inspirací. Co se týká otázek směřovaných na hudební skupiny, věnovala jsem při přípravě svoji pozornost i periodikům. Primárně se jednalo o měsíčníky Muzikus a Full Moon.

Mimo jiné mne také vždy zaujmou jakékoliv rozhovory s pražskou trash-rock’n’rollovou kapelou Hentai Corporation. Vytváření interview se členy Hentai Corporation je pro každého moderátora či redaktora výzvou. Kapela se netají svojí extravagancí, která se projevuje na pódiích, ve videoklipu, za který získali ocenění Bacardi Music Awards Žebřík 2013, a samozřejmě i při rozhovorech. Ve většině případů se skupina při zodpovídání otázek dostává k naprosto jiným tématům a moderátor či redaktor tak musí být velice flexibilní a pohotový, aby se nenechal rozhodit. Tyto rozhovory vždy se zájmem sleduji, pozoruji, jak si daný moderátor vede, a především si značím své postřehy, co by se dalo udělat jinak, jak jinak zareagovat a tak dále. Spolupráci s touto kapelou mám totiž sama za sebou a zkušenosti s ní mi zajisté budou velikou výhodou při vytváření rozhovoru se skupinou The Moribundus, jejíž členové jsou taktéž velice živí a pro redaktora chvílemi dost nevyzpytatelní.

Co se týká rozhovorů a dokumentů s hudebními kapelami, výše zmíněné jsou pouhou kapkou v moři. Vzhledem k množství periodik, televizních pořadů, rozhlasových pořadů či internetových stránek zaměřených na hudební kapely, které jsou v současnosti člověku k dispozici, je skutečně z čeho vybírat. Budu se ovšem snažit veškeré tyto pasivně získané znalosti uplatnit v praxi při vytváření mého vlastního hudebního dokumentu coby samostatného projektu. Nemohu tvrdit, že můj krátký televizní dokument bude jediným svého druhu. Ve volbě kapely The Moribundus jakožto hlavního aktéra snímku bude však prvním natočeným. Zdrojem informací mi budou webové stránky skupiny The Moribundus a především rozhovory a konzultace se členy kapely.

4. IDEOVÝ PLÁN

Na začátku jsem měla několik návrhů, mezi kterými jsem se rozhodovala. Témata reportáží jsem neustále přehodnocovala, zvažovala jsem všechna pro a proti. Původně jsem byla odhodlána vytvořit dokument o olomouckém Bajkazylu. Jelikož jsem však z důvodu zahraničního studijního pobytu mohla sbírat potřebné audiovizuální materiály v průběhu zimních měsíců, ukázalo se toto téma jako nevhodné. Bajkazyl sice v zimě funguje, leč jeho pracovní náplň je z velké části sezónního charakteru.

Další volbou tedy bylo natočit reportáž z hudebního festivalu metalových kapel. Na základě konzultace s vedoucím samostatného projektu Mgr. Jiřím Vrbou jsme však vyhodnotili i toto téma jako ne příliš vhodné, a to hned z několika důvodů. Za prvé bych měla velice ztížené podmínky související s prací se zvukem a za druhé s osvětlovací technikou. Hudební klub, v němž jsem chtěla svůj projekt realizovat, byl v tomto směru nedostatečně vybavený. Celkově by bylo potřeba na takovou reportáž použít kvalitnější techniku, kterou jsem ovšem neměla k dispozici. Nakonec jsem se tedy rozhodla pro krátký dokument o hudební kapele The Moribundus. Téma jsem v listopadu konzultovala s Mgr. Jiřím Vrbou, který mi jej schválil.

Vzhledem k tomu, že jsem limitována časem z důvodu zahraničního studijního pobytu, který absolvuji v letním semestru na National Taiwan Normal University v Čínské republice, je důležité neotálet s domlouváním termínů natáčení. Vše musím mít nejpozději v půlce února hotové. Primární bude tedy dohodnutí data, kdy se sejdu s kapelou. Do té doby musím vypracovat detailní osnovu svého samostatného projektu, která se poté může trochu pozměnit na základě materiálu, jenž se mi podaří sesbírat. Členové kapely mi dodají svoji fotografickou galerii, z níž vyberu několik snímků, které použiji pro svůj projekt. Stejně tak tomu bude i s plakáty, grafikou kapely či logem. Důležité pak budou i videozáznamy jejich koncertů z jejich vlastního archívu, které s největší pravděpodobností také použiji. V neposlední řadě budou důležité i audio nahrávky tvorby kapely The Moribundus, které použiji jako kulisu komentářů v dokumentu.

Co se týká přípravy plánu samostatného projektu, nesmím podcenit ani otázky, které budu pokládat členům kapely. Součástí dokumentu bude samozřejmě i interview, na něž se budu snažit klást velký důraz. Na základě svých zkušeností z oboru redaktora i hudebníka se tak pokusím sestavit co nejzajímavější seznam otázek, který kapele zašlu s několikadenním předstihem, aby se mohla pečlivě připravit a rozvrhnout si, kdo zodpoví který dotaz. Otázky chci směřovat na témata, která ke kapele patří, ale obyčejný redaktor by se na ně nezeptal, protože nezná souvislosti a historii skupiny tak podrobně jako já. Dokument tak představí divákovi kapelu v jiném světle, sdělí mu informace, které neznal, objasní fakta, o nichž věděl třeba jenom okrajově, a nahlédne i pod pokličku tvorby skladeb, zkoušení a spolupráce mezi jednotlivými členy kapely.

Samotné natáčení zajisté nestihnu během jednoho dne, tudíž bude vzhledem k rozsahu projektu probíhat v několika etapách.  Bude potřeba ve zkušebně kapely natočit materiál ze zkoušky, jak členové komponují hudbu, jak probíhá zkouška, zda zkouší jen problematické pasáže či celý setlist a tak dále. Další etapou pak bude rozhovor s kapelou, případně i jednotlivě s jejími členy. Jak jsem již zmiňovala, otázky dostane skupina předem, aby se na ně mohla připravit.

Po sesbírání veškerého potřebného materiálu přijde na řadu třídění, řazení a samotné stříhání. Chci, aby bylo po grafické a estetické stránce kvalitně zpracováno, takže předpokládám, že na tuto část tvorby samostatného projektu připadne většina času. Určitě se bude jednat o práci v řádech desítek hodin. S programem Adobe After Effect pracuji teprve chvíli, očekávám tedy, že pečlivé zpracování bude časově náročné. Výstupní verze by tak měla být neuspěchaná a do detailu propracovaná. Chci, aby se i kvalitně prolínala vizuální složka s audio složkou a vzájemně se doplňovaly.

Nepředpokládám, že vznikne video na profesionální úrovni. Přece jenom nebudu mít k dispozici potřebné technické vybavení, aby mohla být o takové úrovni řeč. Každopádně s kamerou, kterou budu mít k dispozici, se pokusím zachytit co nejkvalitnější snímky a vytvořit tak kvalitní dokument. Počítám s tím, že práce na mém samostatném projektu bude delší a náročnější, než když jsem vytvářela reportáže v rámci praktika a workshopu televizní žurnalistiky. A to nejen z důvodu, že stopáž výsledného snímku bude předchozí projekty mnohonásobně přesahovat. Především bych si totiž ráda dala na dokumentu záležet a strávila nad jeho tvorbou více než jen doporučovaných třicet hodin. Domnívám se, že v součtu hodin strávených natáčením, tříděním nasbíraného materiálu, výběrem fotek, hudby a hlavně samotným střihem tento doporučovaný limit určitě přesáhnu. Vytyčila jsem si však na dokument dostatečné množství času a hodlám jej plně využít.

5. POSTUP PRÁCE

Nejdříve bylo třeba kontaktovat hudební kapelu a dohodnout se, zda je ochotna se na mém samostatném projektu podílet coby hlavní aktér. Na základě toho jsem pak vytvořila podrobnou osnovu. Realizace samostatného projektu připadla na leden a únor letošního roku. Primární bylo dohodnutí termínů a místa natáčení. Vzhledem k tomu, že členové hudební skupiny pocházejí z Bystřice nad Pernštejnem, či jejího blízkého okolí, probíhalo natáčení právě v tomto městě. Sbírání materiálu se uskutečnilo ve dvou etapách.

První natáčení se konalo v neděli 18. ledna 2015 a po dohodě jsme jej situovali do zkušebny kapely. Bylo pro mě důležité zachytit její členy v akci i mimo podium. Z tohoto setkání vznikl dvouhodinový materiál. Natáčela jsem rozehrávání kapely, komunikaci mezi jejími členy v průběhu skladeb i mezi skladbami, samotné přehrávky skladeb či trénování problematických pasáží. Snažila jsem se být pouhým pozorovatelem a do ničeho nezasahovat. Při natáčení jsem kladla důraz na to, abych získala jak záběry na celek, tak i polocelek a detail. Ten je v audiovizuální tvorbě velice důležitý, protože udržuje divákovu pozornost a zároveň podporuje jeho fantazii.

Druhé setkání s hudební skupinou The Moribundus se pak uskutečnilo o dva týdny později v sobotu 31. ledna 2015 v místě bydliště zpěváka kapely Matouše Vrbíka. Záleželo mi na výběru vhodného místa, tedy aby bylo klidné, moderní a působilo na diváka přirozeně. Nechtěla jsem s kapelou realizovat interview v otevřeném prostoru. Proto jsem kapelu usadila na sedačku v neutrálním prostředí, kde nejsou žádné rušivé elementy, jež by mohly případně odvádět divákovu pozornost. Toto natáčení bylo podstatně delší než první sbírání materiálů ve zkušebně. Členové skupiny měnili odpovědi, když se dopustili nějakého přeřeknutí, natáčela se celá odpověď znovu. Navíc mě v průběhu napadaly na základě informací a podnětů od kapely další a další otázky, které mi připadaly pro diváka zajímavé.

Hrubý materiál z našeho druhého setkání tak měl přibližně jeden a půl hodiny. Na rozdíl od prvního natáčení jsem však z důvodu co nejvěrnějšího zachycení reality snímala záběry z úrovně očí. Při interview je tato poloha kamery na rozdíl od žabí či ptačí perspektivy pro diváka lepší a přirozenější. Po celou dobu jsem ovšem postrádala druhou kameru. Lépe by se tak díky ní při odpovědích dotazovaných natáčely detaily a celky a měla bych potom ve střižně více možností. Takto jsem musela dělat při rozhovoru pauzy mezi otázkami i odpověďmi, měnit čočky objektivu a celkově tak zabralo natáčení více času.

K natáčení byl v obou dnech použit Canon 60 EOS D, který nabízí na rozdíl od klasických videokamer možnost výměny objektivů podle toho, co je potřeba natočit. Objektivy jsem použila celkem tři, jednalo se o Canon EF-S 17-85mm f/4,0-5,6 USM IS, Canon EF-S 10-22mm f/3,5-4,5 USM a Canon EF 50mm f/1,4 USM. Co se týče mikrofonu, měla jsem k dispozici RODE DSLR VideoMic Pro. Využila jsem též i stativu. Jak již bylo zmíněno, video jsem upravovala v programu Adobe After Effects. Veškerou techniku mi zapůjčil Štěpán Novotný, spolužák mého bratra a student Gymnázia Bystřice nad Pernštejnem. Byl přítomen po celou dobu natáčení a pomáhal mi vyměňovat objektivy.

Na základě materiálu, který jsem získala na obou natáčeních, jsem udělala změny ve scénáři a poupravila svoji vizi o tom, jak bude vypadat finální verze. Změnila jsem pořadí otázek, které jsem kapele kladla a na které členové jednotlivě odpovídali, tak, aby vznikl jeden smysluplný celek. Původně jsem totiž měla v plánu rozhovor rozdělit na dva tematicky odlišné bloky a proložit je informacemi o vývoji kapely.

Stejně tomu bylo i v případě mého plánu na zakončení celého dokumentu. Podle scénáře, který jsem si sepsala ještě před samotným natáčením, jsem předpokládala, že snímek zakončím záznamem z koncertu a písní Znamení. Členové kapely The Moribundus mne však při natáčení rozhovoru překvapili a sami navrhli, že by mohli zahrát zkrácenou akustickou verzi jejich nové písně Stejná jako já. Vznikl tak pro mne naprosto jedinečný záznam, který jsem rozhodně nechtěla ve svém kulturním dokumentu opomenout. A po zvážení jsem se rozhodla situovat jej na závěr snímku. To byla další poměrně veliká změna v mém původním scénáři.

Po druhém natáčení jsem si musela vyhradit čas a protřídit si veškerý sesbíraný materiál. Třídila jsem fotografie a vyhodnocovala, do které části dokumentu se bude která hodit, stejně tomu tak bylo i s videozáznamy z koncertů, které mi z archivu kapely The Moribundus poskytl Jiří Pavlačka. S ním jsem konzultovala, kam dané nahrávky zařadit, které části videozáznamů použít atd. Nemohu tudíž konstatovat, že jsem při tvorbě a stříhání měla volné pole působnosti. Na druhou stranu se však domnívám, že mi byly konzultace velice nápomocné. Umělci svoji tvorbu částečně vnímají jinak než pozorovatelé. Navíc členové kapely byli přítomni i při samotném stříhání videa. Chtěli si pohlídat své audio nahrávky, které aktuálně prodávají na internetových stránkách hudebního vydavatelství Supraphon.

Poté, co jsem si seřadila materiál, pečlivě si jej označila a rozvrhla si, kam jej v dokumentu situuji, začala pro mne ta nejtěžší část tvorby video snímku. Už od tvoření prvního video snímku v rámci předmětu Praktikum TV žurnalistiky s Mgr. Jiřím Vrbou je mým problémem střih. Vždy se snažím, aby se mi správně prolínala zvuková stopa s hudebním podkresem, aby přechod mezi jednotlivými snímky byl plynulý, aby na sebe tyto snímky logicky navazovaly a aby snímek působil uceleným dojmem. Co se však týká mého umu souvisejícího s porozuměním si s technikou, mám stále v této oblasti ještě značné mezery. Tudíž se stříhání materiálu a celková tvorba finální kompozice filmového dokumentárního snímku protáhla na čtyři dny relativně intenzivní práce. Nejednalo se pouze o prosté sestříhání obrazu a vložení podkresové kulisy. Bylo potřeba upravit hlasitost zvukových stop, při začátku videa postupně audio stopu zesílit, na konci pak zase zeslabit. Stejně tak bylo nelehké najít vyváženost mezi mluveným slovem a podkresem. Jak jsem již zmínila, co se týče použité mikrofonové techniky, měla jsem k dispozici pouze RODE DSLR VideoMic, takže zvuková stopa ve své původní podobě nebyla ideálně vyvážená.

Poté, co jsem měla sestříhané video, zůstaly mi pasáže, které jsem chtěla doprovodit svým mluveným komentářem. Záměrně jsem namluvení komentáře nechala až na samotný závěr. Chtěla jsem jej přizpůsobit časovým možnostem použitého materiálu. Skupina The Moribundus sice odpovídala na mé otázky přímo v rámci interview, ale některé skutečnosti bylo potřeba vysvětlit. K dispozici jsem měla skutečně mnoho informací, proto jsem text přizpůsobovala videu. Svoji připravenou verzi komentáře jsem tak musela dodatečně rozšířit a pak jsem se vrhla na samotné nahrávání komentáře. S tím mi pomohl člen kapely The Moribundus Matouš Vrbík, který mi poskytl mikrofon přímo ze zkušebny kapely i nahrávací zařízení. Nahrávala jsem prostřednictvím volně dostupného počítačového programu Cool Edit Pro 2.0. Namluvila jsem si tak doprovodný audio záznam potřebné délky a až v samotném závěru jej vložila do dokumentu.

Po natočení audio komentáře a zkompletování celého video snímku přišla na řadu závěrečná konzultace se členy kapely The Moribundus. O dokument se totiž velice zajímali od samého počátku naší spolupráce a na výsledek byli velmi zvědaví. Proto jsme se 7. února 2015 všichni sešli a uskutečnilo se první promítnutí, kdy mi členové kapely sdělili své postřehy a rady. Vesměs se jednalo o detaily, například změnu pořadí archivních video záznamů z koncertů či výměnu audio nahrávky znějící v podkresu mého komentáře. Nebylo tak potřeba žádných větších zásahů do výsledného snímku.

Na závěr jsem vše zazálohovala na svůj externí disk a především na DVD. Finální práci bylo potřeba dle pokynů uvedených v informacích o realizaci samostatného projektu z oblasti TV žurnalistky odevzdat na CD či DVD disku ve formě standardní DVD či formátu Windows Media Video. Já jsem za výstupní verzi svého samostatného projektu zvolila formát souboru QuickTime, protože program Adobe After Effects mi neumožnil vyexportovat finální verzi projektu do formátu Windows Media Video. Tohoto formátu jsem docílila dodatečně pomocí konvertoru, který ovšem značně snížil kvalitu videosnímku. Proto předkládám obě verze, QuickTime i Windows Media Video.

6. SEBEHODNOCENÍ

Při práci na snímku jsem se potýkala hned s několika překážkami. Největším problémem bylo sehnání kamery a veškeré potřebné techniky, včetně programu Adobe After Effects. S tím mi naštěstí pomohl spolužák mého bratra, Štěpán Novotný. Sám se tvorbou videí zabývá, dělá sestřihy záznamů z nejrůznějších kulturních akcí a po ukončení studia na Gymnáziu Bystřice nad Pernštejnem by rád pokračoval na filmovou školu. O reportáže či dokumenty se však nezajímá, soustředí se spíše na uměleckou tvorbu. Přesto mi však byl velmi nápomocný. Zapůjčil mi potřebnou techniku, kterou si při natáčení pečlivě hlídal, protože její hodnota se šplhá k řádům statisíců korun. K té bych se za normálních okolností zřejmě nedostala. Navíc mi poradil, jaký objektiv kdy použít, a po natáčení mi dal k dispozici svoji střižnu s počítačem, na němž má program Adobe After Effects, ve kterém jsem video sestříhala. Proto jsem uvedla Štěpána Novotného v závěrečných titulkách.

Další problém se vyskytl hned druhý natáčecí den při vytváření rozhovoru s kapelou The Moribundus, kdy jsem postrádala druhou kameru. Bylo totiž potřeba zaznamenat jak celek, tak i detail při odpovědích jednotlivých členů. Musela jsem si tudíž správně rozvrhnout otázky a prostřídat záznam celku i detailu. Ve finálním sestřihu videa jsem pak použila audio záznam k jinému video záznamu tak, aby vše působilo plynule a přirozeně.

Na odevzdaném DVD je obsažena galerie použitých fotografií a ukázek grafiky z archivu skupiny The Moribundus, stejně tak i videozáznamy koncertů získané taktéž od členů kapely. Dále pak jsem přiložila i čtyři, prostřednictvím programu Cool Edit Pro 2.0 nahrané, zvukové záznamy ve formátu Wave a dva wordové dokumenty obsahující předběžný plán projektu a komentář k finálnímu videosnímku. Hrubý materiál pořízený v obou natáčecích dnech nebylo možné přiložit z toho důvodu, že kvůli HD kvalitě, v níž jsem video nahrávala, byla celková velikost sesbíraného materiálu cca 60 GB.

Myslím si, že se video vydařilo. Jeho velikost je 2,2 GB, a to kvůli vysokému rozlišení 1920x1080 pixelů. Díky kvalitní použité technice je i barevná kompozice výraznější a pro diváka zajímavější, barvy jsou ve větším kontrastu. Celková délka videa 6 minut a 2 vteřiny je dle mého názoru přiměřená. V budoucnu by se dokument dal zajisté rozpracovat. Dalo by se více zaměřit na historii kapely, proložit ji více audio i video záznamy, stejně tak by bylo možné věnovat jednu celou část dokumentu turné skupiny The Moribundus či nahrávání nového alba. Pokud by byla kamera k dispozici po celou dobu ve studiu, mohl by vzniknout snímek, jehož finální stopáž by překročila i hodinu.

Dokument o hudební skupině The Moribundus je prvním dokumentem o této kapele a také první zkušeností členů kapely s natáčením vůbec. Členům skupiny se finální verze velice líbila a jsou odhodláni použít ji k propagaci své tvorby a svého nově připravovaného alba. Osobně jsem velice ráda, že jsem si ponechala na tvorbu dokumentu dostatek času a neřešila ji na poslední chvíli. Několikrát se posouvalo natáčení z nejrůznějších důvodů, včetně sněhové kalamity.

S celkovým výsledkem jsem proto velice spokojená. Díky použité technice jsem dosáhla opravdu kvalitního HD rozlišení. Třídění sesbíraného materiálu a jeho stříhání bylo sice zdlouhavé a trvalo několik dní, myslím si však, že se čas investovaný do tvorby dokumentu vyplatil a je to na jeho finální verzi znát.

Realizace projektu k dispozici zde

7. ZDROJE

REIFOVÁ, Irena a kol. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, 2004. 328 s.

JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 126 s.

VALUŠIAK, Josef. Základy střihové skladby. Praha: AMU, 2012. 146 s.

GAUTHIER, Guy. Dokumentární film, jiná kinematografie. Praha: AMU & Jihlava, 2004. 518 s.

MEYER, Chris a MEYER, Trish. Adobe After Effects. Brno: Computer Press a.s., 2010. 416 s.

The Moribundus, profil kapely [online]. Dostupné na: <http://bandzone.cz/themoribundus>

EP formace The Moribundus z Bystřice nad Pernštejnem [online]. 2015-01-11. Dostupné na: <http://www.coremusic.cz/magazin/novinky/8283-ep-formace-the-moribundus-z-bystrice-nad-pernstejnem>

MARTINÁKOVÁ, Adéla. The Moribundus – album k poslechu + křest! [online]. 2014-04-18. Dostupné na: <http://roseandrock.cz/index.php?page=clanek&id=375>