Lucie Madrá Odkaz na video
Úvod
Reportáž o projektu Otevřete třináctou komnatu je závěrečným projekt studia žurnalistiky na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Než přistoupím k rozebrání mých cílů a postupu při práci, ráda bych přiblížila samotné téma natáčení.
Otevřete třináctou komnatu
V České republice již druhým rokem probíhá projekt Otevřete třináctou komnatu, který se snaží návštěvníky nalákat na interaktivní prohlídky s postavami v kostýmech. Během pěti měsíců, ve kterých prohlídky probíhají, tak návštěvníky provází skřítci, loupežníci nebo bílé paní. Stejnějako v loňském roce se projektu účastní celkem deset architektonických památek z celé České republiky. Jedná se o zámky Loučeň, Slatiňany, Děčín, Kozel, Karlova koruna a Kačina, hrady Kost, Grabštejn a Slezkoostravský hrad a jako jediná duchovní památka se zapojil klášter Broumov.
Prohlídky s kostýmovanou postavou jsou spíše jen rozšířením stávajících prohlídek. Nabízeny jsou především o víkendech, jelikož projekt je cílen hlavně na rodiny s dětmi. O prázdninách počet dní se speciálními prohlídkami naroste. Důvodem vzniku je požadavek vyjít vstříc návštěvníkům s dětmi, kdy běžná prohlídka je plná dat a letopočtů, kterým děti nerozumí. Na hradech tak provází Loupežník Lotrando, Zikmund z Vartenberka zvaný Černý rytíř, Svatá Barbora, Oktavián Kinskýalias Hrabě šprýmař, hraběcí duch Rudla, kat Heřman, skřet Radouš, Bílá paní, žokejka Lata Brandisová, a ostravský lotr Jáchym Zahozenec.
Systém prohlídek je poměrnějednoduchý. Při návštěvě prvního hradu či zámku z projektu účastníci získají pas. Tam si mohou vlepit symbolické klíče, které získají od průvodců za správné vyplnění rébusu. Papír s rébusem obdrží při nákupu vstupenky a během prohlídky jim postavy v kostýmech přináší nápovědy, jak hádanku správně vyluštit.
Podaří-li se návštěvníkovi vyluštit správně sedm hádanek v sedmi různých památkách, získává možnost nahlédnout do třinácté komnaty. Ta je umístěna na každém zámku či hradě a návštěvník si může zvolit, kde tajemnou komnatu chce objevit.
Mimo prohlídek se organizátoři projektu snažili zapojit také všechny smysly účastníků. Na hradech jsou tedy umístěny fotopointy s tajemnými postavami, nebo i místa se sluchovými, zrakovými, čichovými či chuťovými zážitky. Na samotném Slezkoostravském hradě je nabízen typický dobový pokrm, koláč a polévka Jáchyma Zahozence. Na nádvoří lze také využít již zmíněný fotopoint.
Po prohlédnutí mapy s objekty, kde jsou speciální prohlídky nabízeny, lze dojít ke zjištění,že jsou situovány především do severních Čech. Jak zmiňuji v reportáži Slezkoostravský hrad je jediný objekt z Moravy a Slezka. Po rozhovoru s kastelány ze zámků Telč, Náměšť nad Oslavou a Jaroměřice nad Rokytnou jsem se dozvěděla, že i těmto památkám byla spolupráce nabídnuta, nicméně byli nuceni odmítnout z hlediska nedostatečných prostorů či financí na jejich zřízení.
Projekt vznikl z iniciativy obecněprospěšné společnosti Zlatého pruhu Polabí a je spolufinancován z prostředků Evropské unie a Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci Integrovaného operačního programu, jež vyhlásilo Ministerstvo pro místní rozvoj. Délka projektu je vyhlášena prozatím na pět let.
Zdůvodnění volby tématu
zajímavost/důležitost/atraktivita tématu, jeho místo v rámci dané tematické mediální oblasti, vztah k ní)
Vzhledem ke své kulturní profilaci jsem si zvolila právě projekt Otevřete třináctou komnatu. V rámci studia svého druhého oboru, Uměnovědná studia, se též věnuji studiu architektonických památek, což považuji rovněž i za svůj koníček. Proto mně tyto nové prohlídky velmi zaujaly a rozhodla jsem se o nich natočit svou televizní reportáž.
Projekt Otevřte třináctou komnatu hodnotím velmi kladně především za snahu přitáhnout návštěvníky na zámky a hrady a vylákat je z jejich domovů, kde tráví svůj volný čas většinou před televizí či počítačem. Projekt rodičům nabízí jak smysluplně trávit čas se svými dětmi a něco nového se dozvědět zábavnou formou. Během natáčení jsem se ptala několika účastníků prohlídek, jak se jim námět líbí, kolik hradů jižzískali a zda mají v plánu absolvovat návštěvy i dalších hradů. Odpovědi byly veskrze kladné. Všem tázaným se projekt Otevřte třináctou komnatu líbil a minimálně ještě jeden hrad v létě chtějí navštívit. Pouze jeden respondent uvedl, že již navštívil hrad Kost. Pro ostatní bylo putování za třináctou komnatou v Ostravě premiérou.Tento fakt je zcela pochopitelný, uvážíme-liže se jednalo teprve o druhý víkend, kdy prohlídky letos probíhaly. Rozhovor s nejnosnějším respondentem jsem poté využila v reportáži.
Vzhledem ke svému bydlišti na jižní Moravě jsem si pro své natáčení vybrala Slezko ostravský hrad. Jedná se o nově rekonstruovanou zříceninu původně hraničního a obranného hradu. Po rozmluvě s ředitelem výstaviště, jsem se dozvěděla, že zničení stavby ze 13. století nebylo ani následkem požáru či drancování. V historii sundali objektu střechy, aby zpustl a rozpadnul se. Roku 2003 však započala rekonstrukce, která trvala půl roku a byla vytvořena dnešní podoba hradu. Dnes jsou v prostorách umístěny především různé sbírky a hrad slouží i ke svatebním obřadům a hostinám.
Dle slov pana Burdy, vstoupil ostravský hrad do projektu hlavně z důvodu marketingu a usnadnění propagace hradu v Čechách. Díky projektu se hrady a zámky propagují navzájem, čímžvedení ušetří nemalé peníze.
Cíl práce
Cílem práce bylo především natočit informativní reportáž, věnující se čím dál více opomíjenému trávení volného času mezi mladými, tedy prohlídkami hradů a zámků. Podle záznamůz Národního památkového ústavu návštěvnost památek ani tržba nijak radikálně neklesá. Rozdíl mezi návštěvností z let 2011 a 2012 činí necelá dvě procenta. Přesto však lidé požadují stále větší kvalitu a rozmanitost poskytovaných služeb. Mnoho hradů a zámků tak přistupuje k otevírání nových prohlídkových okruhů, prodlužování otevírací doby nebo zapojení doprovodných aktivit. Jednou z nich je právě projekt Otevřete třináctou komnatu, který jsem představila na začátku textu.
Domnívám se, že tyto aktivity jsou vynikajícím krokem k nalákání ještě více návštěvníků. Svou reportáží jsem chtěla oslovit zejména mladistvé, kteří prohlídky hradů a zámků přílišnevyhledávají. Ihned ze začátku natáčení jsem byla požádána o zaslání odkazu na finální verzi videa.Za úkol jsem si tedy stanovila natočit reportáž, jež by mohla alespoň částečně sloužit k propagačním účelům a nebýt jen součástí státní zkoušky. Budu ráda, kdyžsvou reportáží oslovím i jen jednu osobu a nabídnu jí tak alternativu k trávení času v restauračních podnicích, barech či před televizí.
Ideový plán
Na začátku práce jsem měla v hlavě několik námětů k natáčení. Zcela prvním byl Festival klasické hudby Petera Dvorského, který probíhá každoročně v mém bydlišti, Jaroměřicích nad Rokytnou. Bohužel se však jedná o událost, která probíhá ve večerních hodinách a pod širým nebem. Vzhledem ke svým zkušenostem s kamerou jsem si nebyla jistá, zdali se mi podaří natočit noční záběry v kvalitní podobě, proto jsem od projektu raději ustoupila.
Dalším nápadem byl záznam z premiéry divadelního představení se Sašou Rašilovem a Vandou Hybnerovou v Olomouci. Představení proběhlo dříve i v Třebíči, takže jsem si díky tomu mohla vše rozvrhnout a naplánovat jednotlivé úhly záběrů. V tomto případě však onemocněla hlavní protagonistka a představení se odsunulo.
Finální volba tedy padla na Otevřte třináctou komnatu. Ačkoliv jsem nejprve doufala, že najdu inspiraci a vzhledem k mým nízkým zkušenostem i základní vodítko jak při takové reportáži postupovat, byla jsem zklamána. Žádné video o Otevřete třináctou komnatu jsem nenašla. Později jsem v tomto faktu objevila i pozitiva. Nebyla jsem ovlivněna cizím pohledem a natočila jsem reportáž podle sebe.
Postup práce
Před samotným natáčením jsem během svého studia na Palackého univerzitě navštěvovala televizní praktikum i workshop. Měla jsem tedy základní znalosti o natáčení televizních reportáží. Nejdříve jsem se věnovala rešerším tématu, čtení tiskových zpráv Zlatého pruhu Polabí a dalšímu vyhledáváním informací. Následujícím krokem bylo sestavení základního scénáře, tzv. košilky. Zde jsem si ujasnila, co bych ráda, aby v reportáži zaznělo, s kým bych chtěla udělat rozhovor a zhruba jaké exteriéry natočit. Během realizace samozřejmě došlo k několika proměnám. Například kvůli rekonstrukci nešlo natočit nájezdy na hrad zvenčí, jak jsem si představovala.
Důležitá byla rovněž domluva termínu s respondenty dle jejich časového harmonogramu. Vzhledem k tomu, že speciální prohlídky probíhají pouze dva dny v měsíci, bylo pro mě důležité zajistit respondenty ve stejném dni. To se nakonec díky velké ochotě účastníků podařilo.
V původní verzi reportáže jsem měla rozhovor s ředitelem výstaviště Černá louka, Karlem Burdou. Kvůli nešťastné události se ztrátou mé kazety a následnou dovolenou pana Burdy jsem měla obavy, abych reportáž stihla dokončit. Naštěstí místo pana Burdy zastoupila paní AlenaŠpetíková, kastelánka hradu, čímž jí velmi děkuji. Dalším respondentem byla samotná tajemná postava Joachym Xaver Zahozenec. Při pozorném sledování reportáže lze spatřit Zahozence dva. První, který mi i poskytl rozhovor, je původní Xaver, který je vyfocen všude na reklamních materiálech, avšak prohlídky již nevykonává. Proto jsem mu velmi vděčná, že přesto přijel na natáčení. Druhý Jáchym Zahozenec v reportáži je jeho nástupcem a momentálním průvodcem Slezkoostravského hradu.
Posledním respondentem v reportáži je návštěvník hradu. V počátcích natáčení jsem měla v úmyslu vložit názory alespoň dvou účastníků. Jejich odpovědi však byly téměř totožné a po zhlédnutí záběrů ve střižně, i díky nervozitě zpovídaných, těžce střihatelné. Po konzultaci s vedoucím IT oddělení, Zdeňkem Ryglem, jenž má se střihem rovněž zkušenosti, jsem se rozhodla zařadit příspěvek od návštěvníků pouze jeden. Toto rozhodnutí však mělo vliv na zkrácenou délku reportáže.
Pro své první natáčení jsem měla zapůjčený mikrofon, kameru i stativ od pana Vrby z AV centra. Konkrétně šlo o kameru Sony HDR-HC7 HDV 1080i / Mini DV. Stativ i mikrofon jsem nakonec použila pouze pro natočení rozhovorů a některých záběrůz exteriéru. Při prohlídce jsme byli vedeni úzkými uličkami mezi exponáty, tudíž stativ nešlo nikam postavit a snažila jsem se využívat „přirozených“stativů všude po okolí.
Samotné natáčení mi trvalo zhruba tři hodiny. Nejprve jsem vyzpovídala pana Burdu a Xaviéra Zahozence a poté jsem se zúčastnila hodinové prohlídky hradu. Během prohlídky jsem se samozřejměaktivně zapojila do luštění hádanky a zároveň natáčela i detaily do reportáže. Zde mi pomohla spolužačka Vendula Horníková. Točila jsem reportáž o prohlídkách, kde jsou návštěvníci aktivně zapojení. Proto jsem se v rámci reportáži chtěla zapojit i já. Záběry, kde vylepuji klíč do pasu nebo poslouchám průvodce, jsou pořízeny právě Vendulou.
Posledního respondenta, tedy návštěvníka hradu, jsem natočila až po prohlídce, stejně jako zbylé detaily a doprovodné záběry pod asynchrony.
Vzhledem k obsazenosti střižny v AV centru olomoucké univerzity jsem využila počítače na Střední průmyslové škole technické v Třebíči[1]. Ve zdejší počítačové učebně měli nainstalovaný program Adobe Premiére CS6 a po domluvě s vedoucím IT oddělení školy jsem měla možnost volného přístupu, což značně usnadnilo a urychlilo mou práci. Vzhledem k tomu, že jsme se v rámci televizního praktika i workshopu učili stříhat v programu Avid, musela jsem si nejprve projít manuály k ovládání programu Premiére. Naštěstí jsou na internetu volně dostupné příručky i s video manuály a pan inženýr Rygl z IT oddělení Střední školy technické, kde jsem stříhala, mi taktéž vysvětlil základy. V rámci Adobe Premiére rovněž fungují klávesové zkratky jako v programu Avid, takže jsem se dokázala rychleji zorientovat.
Před střihem jsem nejprve musela převést získaný materiál z mini DV kazety do počítače, tedy grabbovat. V SPŠT nedisponovali vybavením, které bych k tomu potřebovala, převod jsem tedy uskutečnila v Audiovizuálním centru v Olomouci.
Pro natáčení asynchronů jsem znovu z důvodu frekventovaného provozu ve střižně v Olomouci zvolila jiné prostory. Využila jsem možnosti od zvukaře většiny třebíčských hudebníků, Petra Kolaříka. Pan Kolařík rovněž pracuje jako zvukař Městského divadla v Třebíči. Ve studiu divadla jsem i všechny asynchrony natočila a mohla je následně do sestříhaného videa vložit.
Při samotném stříhání jsem měla především potíže při rozhovoru s Jáchymem Zahozencem. V rámci role loupežníka jeho řeč trvala téměř 3 minuty a byla plná expresivní gestikulace a mimiky. Chtěla – li jsem jeho promluvu zkrátit na vhodnou délku, musela jsem jednotlivé prostřihy doplnit asynchronními obrázky, aby nebyl patrný přechod.
Největší komplikací, která při práci nastala, byla již zmíněná ztráta materiálu. Bohužel při převodu videa z Mini DV kazety do programu Avid v AVC se nenahrála část důležitého rozhovoru. Nahraný materiál jsem přesto sestříhala se záměrem, že ustřihnutou část rozhovoru nahraji do počítače později. K mé smůle jsem však zjistila, že v olomoucké střižně, kde jsem materiál převáděla, došlo ke zmýlení a já obdržela prázdnou kazetu. Po prohledání AV centra se však má původní kazeta nenašla a já byla nucena natočit rozhovor znovu. Při novém natáčení nám počasí nepřálo, a ačkoliv jsem se snažila ve střižně jeho projevy co nejvíce minimalizovat, natáčení rozdělené do dvou dnů je bohužel patrné.
Další komplikací byl zvuk. Hrad je umístěn poblíž frekventované ulice, bohužel jsou tedy slyšet projíždějící automobily. Do promluvy paní kastelánky rovněž zasahuje zvuk deště.S eliminací těchto zvuků jsem měla nemalé potíže, proto jsem musela požádat o radu kolegu Jirku Masojídka. Naštěstí se mi díky němu podařilo zvukové stopy alespoň částečně upravit.
Vzhledem k tématu jsem byla rozhodnuta vytvořit reportáž odpovídající hradní tématice. Tedy rekreaci na hradech a zámcích. Dramatické záběry by se dle mého soudu k tématice hradůnehodily. V celé reportáži jsem použila jako podkres dobovou hudbu, která jednotlivé záběry propojuje.
Při svém druhém natáčení jsem jižpoužila kameru jinou. Chtěla jsem se vyvarovat rozmazaných záběrůz minula. Konkrétně se jednalo se o typ Sony HRV HD 2000. U tohoto modelu je mikrofon již připevněn přímo ke kameře, nebylo ho tedy nutné půjčovat u pana Vrby.
Jak jsem již zmiňovala, při druhém natáčení pršelo a byla bouřka. Musela jsem tedy s paní AlenouŠpetíkovou, kastelánkou hradu natáčet v prostorách terasy. Paní kastelánka byla velmi ochotná a natočila se mnou rozhovor vícekrát kvůli sousedící silnici a dešti. Ve střižně jsem poté vybrala nejvhodnější verzi. Přesto jsem se drobnému vyrušení od kamionů nevyhnula. Ve stejný den jsem ještě natočila pár nájezdů na hrad, které mi chyběly, a chtěla jsem tento druh záběru použít na úvod. Původně jsem chtěla natočit rozhovor s ještě jedním respondentem a především další záběry, díky kterým bych napravila některé původní rozmazané. Nicméně z důvodu nepříznivého počasí na hrad žádný návštěvník nezavítal.
Toto druhé natáčení mi trvalo dvěhodiny. Celkem jsem tedy za kamerou strávila pět hodin.
Zdroje a stav problematiky
(už to někdo někdy dělal? jak postupoval? k čemu dospěl? na co a jak projekt navazuje?)
Ačkoliv Otevřete 13. komnatu je dle tiskové zprávy z webových stránek Zlatého pruhu Polabí, nejúspěšnější projekt marketingu cestovního ruchu v Česku, nemohu říct, že bych na jeho reklamu narazila. Po pročtení textů a příspěvků, které o projektu vyšly, jsem zjistila, že nebyl pořízen ještě žádný video příspěvek přímo z prohlídek hradů a zámků. Jediným videozáznamem je studiový rozhovor s děčínskýmČerným rytířem, který je na obrazovce doprovázen obrázky z hradů. Rozhovor byl vysílán v rámci pořadu České televize -Studio 6 a odkaz na něj uvádím níže. Rovněžvětšina článků, které vyšly v internetových denících, jsou pouze přepsané tiskové zprávy bez vlastního zúčastnění. Můj příspěvek by tedy měl být prvním, přinášejícím informace přímo z průběhu nového typu prohlídek.
Mnou natočená reportáž může sloužit nejen k propagačním účelům Zlatého pruhu Polabí i Slezkoostravského hradu, ale rovněž ke zviditelnění celého projektu. Ačkoliv se na jižní Moravě žádný hrad neúčastní, je zde reálná šance na nalákání i zdejších lidí k návštěvě památek. Přesto je zde téměř stoprocentní nevědomost o tomto druhu prohlídek a absence jakýchkoliv reklamních materiálů.Sdílení odkazu podobného video příspěvků jako jsem natočila je oproti tiskové reklamě finančně nenákladnou propagací.
Sebehodnocení
Osobně se domnívám, že se mi podařilo natočit video odpovídající znalostem nabytým během školní výuky. Od počátku jsem věděla, že vzhledem k tématu se budu muset obejít bez dramatických nájezdů, podhledů, nadhledů nebo švenků. Chtěla jsem spíše vytvořit reportáž nebádající ke strávení volného času při relaxaci na hradech, nežakční a dynamickou podívanou. S ohledem na to, že jsem pracovala na takovémto projektu zcela poprvé, zabrala mi realizace poměrně dost času. Snažila jsem se projekt dotáhnout k dokonalosti a vychytat i menší chyby. Přesto po několikátém zhlédnutí se najdou drobnosti, které bych opravila, nebo natočila jinak. Bohužel však nemám tolik zkušeností s kamerou, abych ihned na místěrozpoznala dobré záběry od špatných.
Jako mínus reportáže hodnotím rozdílné počasí. Avšak vzhledem k potížím s kazetou a distanci mezi mým bydlištěm a Ostravou jsem nebyla v pozici si vybírat dle počasí, kdy na natáčení vyrazím. Dalším problémem který nastal, bylo zejména zaostření kamery. Natáčela jsem záběry během prohlídky a při přechodech z nádvoří do místností a podobně kameře trvalo pár vteřin, než zaostřila. Často tak průvod kameru minul a záběry byly nepoužitelné. Proto jsem později použila kameru jinou.
Reportáž o Otevřte třináctou komnatu by šla zcela jistě i rozšířit. Uvažovala jsem o natáčení ještě zezámku Děčín, abych ukázala, jak projekt probíhá i jinde avšak poté jsem z tohoto plánu ustoupila. Roli hrály nejen finanční možnosti, ale rovněž neucelenost případné reportáže. Natočila bych-li dva hrady z projektu, které nejsou spojeny například oblastně, domnívám se, že by nastala otázka proč právě tyto dvě zvolené památky. Vzhledem k osamocenosti Slezkoostravského hradu na Moravě jsem se proto rozhodla točit reportáž pouze o něm.
Další možností by bylo natočit reportáž ze všech zúčastněných hradů a zámků. Pro tento projekt by však nepochybně byla potřeba nejen většího časového rozsah pro reportáž, ale i vícečasu pro samotné natáčení a následnou práci. Letos projekt startoval sice o měsíc dříve než loni, avšak začátek 1. dubna a prohlídky dvakrát měsíčně by značně omezovaly mé možnosti.
Ztráta kazety mi bohužel značněnarušila můj harmonogram práce na reportáži. Přesto, že šlo pouze o jeden rozhovor, byl pro práci zásadní. Na jeho základě jsem měla namluvené asynchrony a sestříhané rozhovory i dalších respondentů. Paní Špetíková se mi snažila vyjít co nejvíce vstříc, nicméně jsem nakonec byla nucena namluvit některé asynchrony ještě jednou a polovinu reportáže předělat. Navíc pouhou domluvou na další natáčecí den jsem tři dny ztratila a na finální úpravy mi již nezbylo tolik času, kolik bych potřebovala. I přes tyto komplikace snad předkládám obstojně zpracovanou reportáž na atraktivní kulturní téma.
Zdroje:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096902795-studio-6/212411010100507/obsah/201687-otevrete-13-komnatu/
http://www.polabi.com/e_download.php?file=data/editor/175cs_56.pdf&original=TZ20120113-Otevrte-13-komnatu.pdf
http://hradec.idnes.cz/hrady-a-zamky-oteviraji-0sd-/hradec-zpravy.aspx?c=A120330_1756481_hradec-zpravy_mav
http://www.novinky.cz/vase-zpravy/praha/684-8789-hrady-a-zamky-zapojene-do-projektu-otevrete-13-komnatu-uvidi-lide-i-zdarma.html
http://www.otevrte13komnatu.cz/o-projektu/napsali-o-nas/tourpropag-2012-loucen-je-mezi-10-nejlepsimi-hrady-a-zamky-v-cesku.html
http://www.cerna-louka.cz/akceN_289/
http://www.npu.cz/hradozamecka-noc/2012/news/10975-navstevnicka-sezona-2012-na-pamatkach-ve-sprave-npu/
http://www.slezskoostravskyhrad.cz/ohradu/
[1] Dále jen SPŠT
