Sk Fbc Třinec: Ze dna na vrchol a zpátky

{youtubejw width="425" height="344"}NiqZzNhGf9s{/youtubejw}

1. Cíl práce

Cílem mého „Samostatného projektu“ je přiblížit divákům českou florbalovou klubovou scénu na příběhu mužstva Sk Fbc Třinec. Výsledkem by měla být sportovní televizní reportáž v rozsahu šesti až osmi minut, která by v budoucnu mohla sloužit jako náplň přestávkového programu některého z utkání české Fortuna extraligy (nejvyšší florbalová soutěž u nás; ČT 4 sport vysílá vždy jedno utkání z každého ligového kola). Reportáž bude pojednávat o historii klubu, který velmi záhy po svém založení dokázal postoupit až do Fortuna extraligy, avšak stejně strmou křivku měl i pozdější pád mužstva do 2. ligy mužů. Tento fakt vysvětluje i název celého projektu Sk Fbc Třinec: Ze dna na vrchol a zpátky. Hlavními příčinami úpadku klubu se staly finanční problémy a neprofesionální charakter tohoto sportu.

Podobnou historií se „pyšní“ sice celá řada sportovních celků, pro florbal toto tvrzení pak platí obzvlášť, avšak na příkladu Třince chci poukázat i na jiný problém. Na pozadí historie klubu bych rád naznačil problém tohoto sportu, který se u nás potýká se značnými komplikacemi v cestě za profesionalizací, a zatím se mu nedaří docílit organizační úrovně, podobné jako ve Švédsku, Finsku či Švýcarsku, tzn. zemích, které se řadí na mezinárodní úrovni k největším konkurentům Česka. V současné době chybí peníze v každém sportu, ale asi není důstojné, aby si v zemi s tak skvělými výsledky na reprezentační úrovni, a s tak širokou hráčskou základnou v mládežnických kategoriích, hráči museli brát v práci dovolenou, aby mohli odehrát zápas či turnaj. Mimo jiné právě na tyto problémy bych rád v reportáži poukázal, samozřejmě, pro sportovní žurnalistiku příznačnou, zábavnou a dynamickou formou.

2. Zdůvodnění volby tématu

Florbal patří k nejdynamičtěji se rozvíjejícím sportům v České republice. Národní tým v posledních letech zaznamenal mnoho úspěchů a mimo jiné získal na světových šampionátech jednou stříbrné a několikrát bronzové medaile. Spolu s Švédskem, Finskem a Švýcarskem tak patří mezi světové florbalové velmoci. V posledních letech se také začal prosazovat i na mediální úrovni, Česká televize totiž již několik let zařazuje do vysílání kanálu ČT 4 Sport přímé přenosy jak z ligových zápasů, tak klání na mezinárodní úrovni.

Jako mnoho mladých lidí, i já mám k florbalu velmi kladný vztah. Několik let jsem působil jako hráč, trenér či vedoucí družstva v různých klubech na Frýdecko - Místecku. V té době jsem se měl možnost seznámit s mnoha důležitými a vlivnými lidmi z místní florbalové scény a získal jsem tak spoustu užitečných kontaktů. Nedílnou součástí mé sportovní kariéry se stal právě klub Sk Fbc Třinec.

Když jsem přemýšlel, o čem natočit reportáž, volba byla poměrně jasná. Vycházel jsem, dle zadání projektu, z mé specializace, sportovní a televizní žurnalistika. Kontakty na funkcionáře a bývalé či současné hráče zmiňovaného klubu mně přivedly na myšlenku, natočit reportáž právě o Třinci. Nasnadě je otázka, proč točit právěna toto téma, nebo přesněji, čím by výsledná reportáž mohla být zajímavá pro široké publikum. Proto se budu snažit do výsledného videa zakomponovat florbalový fenomén obecně, a dále bych také rád upozornil na již zmiňovaný problém profesionalizace tohoto sportu. Navíc, vzhledem k počtu registrovaných hráčů v Česku, při velmi malém počtu florbalových přenosů či pořadů ve vysílání ČT, je každý příspěvek, který se jakkoliv týká tohoto sportu, pro fanouška či aktivního hráče zajímavý. Možná by i spousta z nich v příběhu Třince mohla najít analogii k vlastní sportovní kariéře.

3. Stav problematiky/Zdroje

Podobné reportáže, jako je ta naše se ve sportovním vysílání objevují poměrně často, ale samozřejmě to nejsou sdělení, které by se týkaly přímo třineckého florbalového klubu. Ten se na obrazovkách objevil pouze jednou při přímém přenosu Fortuna extraligy (sezona 2007)[1]. Před zápasem reportér Ondřej Zamazal jen krátce představil toto mužstvo, jeho klíčové hráče a dodal několik aktuálních informací.

Z reportáží o podobné tématice jsme mohli v poslední době narazit třeba na příběh vsetínského hokejového klubu. Tomu se v devadesátých letech podařilo postoupit do Extraligy ledního hokeje. Díky velmi movitým majitelům vstoupila do klubu celá řada hráčů se zkušenostmi z reprezentace. Výsledkem byla šňůra pěti ligových titulů v řadě. V letech 1995 až 1999 Valašský klub tedy nenašel přemožitele. Další titul pak následoval v roce 2001. Avšak, jak to v profesionálním sportu bývá, majitelům časem došly peníze. V kuloárech se proslýchalo, že hráči Vsetína měli několikanásobně vyšší plat, nežli jejich tehdejší protivníci. Po finančních problémech následoval pád klubu, podobně jako toho třineckého, až do 2. ligy. V přestávce jednoho z utkání letošního play – off byla v krátké reportáži shrnuta historie právě tohoto legendárního týmu. (http://www.ceskatelevize.cz/porady/10120914283-hc-slavia-praha-hc-ocelari-trinec/211471290130044/video/)

Tento příběh je velmi podobný tomu našemu, avšak najdeme i jiné reportáže, které z hlediska kompozice mají také mnoho společných rysů s naším projektem. V přestávce rozhodujícího utkání play – off florbalové Fortuna extraligy mužů se objevil příspěvek, mapující neuvěřitelnou sérii nejlepšího domácího florbalového celku, Tatranu Střešovice. Ten vyhrál ligový titul již třináctkrát a pouze čtyřikrát byl poražen Vítkovicemi. (http://www.ceskatelevize.cz/porady/10128663078-florbal/211471290590008-tatran-omlux-stresovice-fbc-remedicum-ostrava/video/ )

Velmi inspirativní je pro mě také reportáž Pavla Čapka z cyklu Fenomén. Konkrétně se jedná o příspěvek na téma Nordic walking. Reportáž je dostupná v archivu České televize (http://www.ceskatelevize.cz/porady/10302425546-fenomen-nordic-walking/21047129744/).

Postup při zpracování těchto reportáží byl vždy velmi podobný. Jednalo se zpravidla o chronologický výčet důležitých událostí obohacen o rozhovory s hráči, trenéry či dalšími funkcionáři a činovníky. Při sledování těchto příspěvků si můžeme všimnout zajímavého jevu. Jako zvukový podklad reportáží takřka vždy slouží dynamická hudba. Ta často vyvolává v divákovi emoce a je zajímavým zpestřením natočeného materiálu.

Naše reportáž by se tedy mohla zařadit do celé řady přestávkových story. Ty mají za cíl přinést divákovi jakýsi odpočinek mezi jednotlivými částmi utkání či prezentovat zajímavosti ze zákulisí daného sportu.

Nejdůležitějším zdrojem je pro mě archiv České televize. Svým projektem bych se chtěl co nejvíce přiblížit produktům zkušených redaktorů RS ČT[2]. Pro obecný úvod využiji historie florbalu, jak je popsána na oficiálních webových stránkách České florbalové unie (www.cfbu.cz). Informace o historii klubu Sk Fbc Třinec pak budu čerpat z webových stránek mužstva (www.skfbctrinec.cz) a ze vzpomínek samotných hráčů. Při práci se střižnou pak v případě problémů využiji manuálu od firmy Avid.

4. Ideový plán

Mým cílem je vytvoření, jak již bylo zmíněno dříve, krátké sportovní reportáže z prostředí florbalu. Reportáž bude popisovat historii klubu Sk Fbc Třinec. Na pozadí příběhu Třince se pokusím nastínit některé problémy české florbalové scény. Reportáž budeme natáčet v různých místech, se kterými je klub spojen.

Exkurz do historie klubu Sk Fbc Třinec

Založení klubu je paradoxně spjato s nedalekou obcí Bystřice, kde se na čistě amatérské úrovni začali před jedenácti lety scházet mladí florbalisté. V té době asi netušili, že někteří z nich za pár let budou hrát soutěže České florbalové unie. Pro sezonu 2000/2001 vzniklo družstvo mužů, které nastoupilo do severomoravské ligy, licencované soutěže ČFBU[3]. Úspěch nově vzniklého mužstva přilákal do klubu spoustu dalších mladých hráčů a tak pro následující ročník vzniklo družstvo juniorů, které, podobně jako muži, dokázali hned v premiérové sezoně ligu vyhrát. Samozřejmě větší počet hráčů a prestižnější soutěže vyžadují kvalitnější zázemí, a to jak sportovní, tak finanční. Právě proto došlo k přesunu do Třince a klubu se jako vedoucí ujal podnikatel Zdeněk Bíbr. K celkům mužů a juniorů přibyl také tým žen. V roce 2004 se nový majitel rozhodl koupit klub 1. SC Ostrava, čímž se rozšířily řady hráčů a navíc tým získal právo hrát 2. ligu mužů. V té době do kádru vstoupil někdejší hráč české reprezentace Jan Holovka. V dalších sezonách následoval postup klubu až do Fortuna extraligy, třinečtí se však v nejvyšší soutěži příliš neohřáli a tak trochu doplatili na nezkušenost. Další ročník tedy strávili v 1. lize mužů. Hráči zde dokázali využít nově nabytých zkušeností z elitní soutěže a suverénně postoupili zpátky do extraligy. Poté se však naplno projevily finanční problémy klubu, spousta hráčů byla nucena skončit a Třinec tak po velmi nepřesvědčivých výkonech putoval zpátky do první a posléze i druhé ligy, kde hraje i v této sezoně.

Natáčení tedy zahájíme právě ve sportovní hale v Bystřici a později bude následovat přesun do třinecké haly STARS. Při natáčení bychom mohli také zohlednit podobnost tohoto sportu s hokejem a natočit několik záběrů při nedalekém zimním stadionu. Tyto materiály by mohly posloužit pro obecný úvod o florbalu a jeho vzniku.

Natáčení bude rozloženo do dvou dnů a to z důvodu termínů zápasů Třince ve 2. lize. Z dvou domácích utkání Sk Fbc se pokusím pořídit zkrácené záznamy a rozhovory s hráči a trenéry, popřípadě funkcionáři. Jak v Bystřici, tak v Třinci bych také rád natočil několik stand up-ů, které by se mohly stát pro naši reportáž stěžejními. Po natočení materiálů přikročím ke střihu. Celá práce by neměla přesahovat délku tří dnů.

5. Postup práce

Než začneme s popisem vlastního postupu výroby reportáže, vysvětleme si několik základních pojmů, se kterými budeme později pracovat. Několikrát jsem při práci použil efektu roztmívání a zatmívání. „S tímto dramaturgickým prostředkem je možno jednotlivá témata dobře opticky od sebe oddělovat.“[4] „K vkládání dalších obrazových, textových nebo grafických prvků do stávajícího obrazu se pak používá tzv. prolínání.“[5] „Digitální prolínací efekty jsou možné ve všech pomyslitelných variacích. Podle působení, kterého chce tvůrce dosáhnout, jsou prolínačky ideálním tvůrčím navazováním jednoho záběru na druhý, jedné scény na scénu další.“[6] „Velmi často se v této práci setkáváme také s pojmem záběr, což je základní stavební prvek kteréhokoliv filmového nebo televizního díla.“[7] James Monaco jej definuje „jako jediný kus filmu bez přerušení kontinuity akce“.[8] V literatuře se dále v souvislosti s tímto setkáváme s pravidlem tří záběrů. Zde se vymezují tři základní druhy záběrů: celkový nebo celek, polocelek a bližší záběr neboli detail.[9] Celek zachycuje celé místo akce, detail naopak zabírá pouze objekt, který je předmětem záběru. Logicky se vyčleňují i další specifikace velikosti záběru jako velký celek, velký detail či polodetail. Velmi často se také setkáváme s rozdělením na záběry statické a dynamické. U statického záběru nedochází ke změně výchozí pozice záběru (kamery), kdežto u dynamického se kamera pohybuje. V rámci statického záběru se pak setkáváme s pojmy panoramování či švenkování. V těchto případech sice dochází k pohybu záběru, výchozí bod, ze kterého se natáčí, se však nemění. V rámci střihu se setkáváme i s dalšími pravidly, jako např. pravidlo shodného a rozdílného. Záběry, které na sebe navazují, musí mít jak podobné tak i rozdílné rysy. Podobné musí být z toho důvodu, aby skok mezi nimi nebyl rušivý. Rozdílné naopak proto, aby bylo zřejmé, že se nejedná pouze o nepřirozený skok v čase.[10]

Práci jsem zahájil napsáním podrobného scénáře, který obsahoval i texty pro stand up–y a mluvený komentář. Scénář byl rozsahu asi tří normostran. Snažil jsem se také při jeho vytváření popsat záběry, které chci pro danou pasáž natočit. Dále jsem také chtěl už v přípravné fázi docílit záběrové různorodosti tak, aby celek střídal polocelek či detail a po nájezdu následoval statický záběr apod. Poté jsem se se svým kameramanem vydal do Bystřice nad Olší. Tam jsme natočili několik celků, polocelků a detailů, dále také několik nájezdů a stand – up. Z Bystřice jsem zamířil přímo na utkání 2 ligy mužů do třinecké haly STARS. Tam mně čekal nesmírně náročný úkol pořídit záznam z utkání. Vzhledem k rychlosti florbalu to byla opravdu velmi složitá práce. Začal jsem záběry z rozcvičení obou mužstev. Kameru jsem v tomto případě umístil přímo na hrací plochu. Z hrací plochy jsem natáčel i celou první třetinu. V průběhu jsem několikrát změnil pozici kamery, úhly záběrů a také jsem se snažil pracovat s přiblížením záběrů. Výsledkem by měla být dostatečná rozmanitost natočeného materiálu.

Na druhou třetinu jsem se s kamerou přesunul na ochoz haly. Tím jsem získal pohled na celé hřiště. Natáčení z této pozice, vzhledem k rychlosti hry, bylo mnohem jednodušší. V tomto místě jsem setrval až do konce zápasu. Snažil jsem se pracovat s přibližováním záběru (nájezdy a odjezdy) tak, aby snímky nebyly jednotvárné.

Následující den jsem s kameramanem zahájil u hokejové arény třineckých ocelářů. Tam jsme natočili úvodní stand – up a několik ilustračních záběrů. Poté jsme se přesunuli na ochoz haly STARS. Tam jsme pořídili závěrečný stand – up. Nejdříve jsme zkoušeli točit ze stanoviště u oken, ale bohužel světelné podmínky v tomto místě znemožnily pořídit kvalitní záběr, takže jsme se přesunuli na jiné stanoviště, kde vše proběhlo v pořádku. Do haly STARS jsem
se zanedlouho poté vrátil, abych natočil druhé ligové utkání Třince. Postup probíhal podobně jako v předcházející den. V přestávkách
se mi navíc podařilo udělat rozhovory s dvěma přítomnými hráči, kteří v týmu dříve působili. Byli to Jiří Curney a Petr Krzyžanek, kteří v současné době hájí barvy klubu Fbc Ostrava. Po skončení utkání jsem ještě oslovil tiskového mluvčího Třince, Igora Mainku a dalšího hráče Tomáše Gajdzicu. Témata rozhovorů měly vzpomínkový charakter a týkaly se založení klubu, příčin poklesu výkonů mužstva či největší osobnosti, která v Třinci působila, Jana Holovky. Materiál jsme nasnímali na kameru Sony, zapůjčenou z inventáře katedry žurnalistiky. Po celou dobu natáčení jsme k pořizování záběrů využívali stativu.

Po natočení veškerého filmového materiálu jsem přistoupil k práci ve střihacím programu Avid media composer 5. Samozřejmě jsem jako ilustrační záběry nemohl použít pouze záznam z aktuálního ligového kola. Proto jsem programem Real player uložil do počítače záznamy florbalových utkání z archivu České televize. Poté jsem přistoupil ke konverzi z formátu .flv do quick time tak, aby bylo možno pracovat s materiálem ve střižně. Dále bylo také potřeba nahrát komentář, který celou reportáž doprovází. K tomuto účelu jsem použil mikrofon, zapůjčený taktéž z katedry žurnalistiky.

Střih jsem zahájil výběrem hudebního podkladu. Pro tento účel jsem použil funkci Smart Sound, která je součástí střihacího programu Avid Liquid 7. Jedná se o knihovnu zvuků a melodií, určených právě pro podobné účely. Vybral jsem několik zvukových stop, které jsem později ve střižně spojil v jeden celek. Pro úvod reportáže jsem použil několik archivních záběrů České televize z utkání Fortuna extraligy a Mistrovství světa ve florbalu. Snažil jsem se docílit co nejlepší synchronizace střihů s výraznými momenty v hudebním podkladu.

Za tyto záběry jsem umístil stand – up, natočený před hokejovou arénou (synchron 1: 0:34). Po této pasáži následuje několik dalších ilustračních záběrů a první asynchron. Zde bylo velmi důležité pracovat s úrovní hudby a komentáře tak, aby nedošlo k narušení srozumitelnosti mluveného slova. V této pasáži jsem se staké nažil, aby komentář korespondoval s obrazem (asynchron 1: 1:02 – 1:30). Po skončení „asynchronu 1“ následuje stand – up 2. Ten jsem natočil před sportovní halou v Bystřici nad Olší (synchron 2: 1:30 – 1:44). Reportáž pokračuje rozhovorem s Tomášem Gajdzicou, který začíná krátkým asynchronem (1:48 – 1:50). Mezi předchozí pasáží a rozhovorem jsem umístil krátký prostřihový záběr. Dále jsem, abych divákovi představil zpovídanou osobu, umístil synchron 3 (1:50 – 2:03). Aby rozhovor nebyl příliš statický, rozhodl jsem se ho prostříhat několika záběry z natočených zápasů (asynchron 3: 2:03 – 2:18). Rozhovor je dokončen znovu pohledem na Tomáše Gajdzicu (synchron 4: 2:18 – 2:27). Do rozhovoru je vložený titulek, vytvořený pomocí nástroje Title Tool (1:51 – 1:55). Po rozhovoru následuje další komentovaná pasáž, vizuální stránku pak tvoří ilustrační záběry (asynchron 4: 2:28 – 3:46). Podobně jako v případě prvního rozhovoru, jsem i u toho druhého zvolil asynchronní začátek (asynchron 5: 3:46 – 3:48) který plynule přechází v synchron 4 (3:48 – 3:51). Petr Krzyžanek působil v rozhovoru velmi nervózně, tudíž jsem se rozhodl o velmi krátký střih (synchron 5: 3:49 – 3:51). Z tohoto důvodu jsem také za rozhovor umístil krátký prostřih fotografie třineckého mužstva z extraligové sezony. Hned vzápětí následuje další rozhovor s Jiřím Curneym. Podobně jako v předchozích případech jsem z důvodu zachování plynulosti použil asynchron (asynchron 6: 3:52 – 3:53) a poté synchron (synchron 6: 3:54 – 4:03). V obou případech jsem do záběrů vložil titulek, vytvořený ve stejném stylu, jako u prvního rozhovoru. Dále jsem umístil několik archivních záběrů, které jsou po několika vteřinách doplněny další částí komentáře (asynchron 7: 4:06 – 4:44). Na komentář přímo navazuje druhá část rozhovoru s Tomášem Gajdzicou (synchron 7: 4:44 – 4:52). Z důvodů aktivizace je rozhovor znovu proložen záběry z florbalových zápasů (asynchron 8: 4:53 – 5:18). Rozhovor končí znovu synchronem (synchron 8: 5:18 – 5:24). Následuje další komentovaná část, video znovu zobrazuje ilustrační záběry (asynchron 9: 5:24 – 5:52). Hned za komentář jsem umístil další rozhovory, tentokrát druhou část promluvy Jiřího Curneyho (synchron 9: 5:53 – 6:04) a výpověď tiskového mluvčího Igora Mainky (synchron 10: 6:05 – 6:16). Závěr pak tvoří poslední stand – up (synchron 11: 6:16 – 6:45), který je zakončen efektním nájezdem na hrací plochu, načež záběr prolnutím (ztmívačka) přechází do závěrečného titulku.

Po dokončení montáže videa jsem celou sekvenci exportoval ve formátu Windows media video (.wmv), v rozlišení 720 x 576 pixelů.

V reportáži jsem použil širokou škálu záběrů, celky, polocelky i detaily. Snažil jsem se o střídání statických a švenkových záběrů, nájezdů apod. Také střihy jsem prováděl tak, aby video bylo velmi dynamické. Toho jsem se snažil docílit poměrně krátkými záběry, rychle jdoucími po sobě. Používal jsem celou řadu efektů jako: zrychlení, zpomalení, přiblížení či prolínání. Využil jsem také širokých možností práce se zvukem, které střižna nabízí (audio mixer, ekvalizér či gain mode). Vše jsem se snažil koncipovat s ohledem na žánr tohoto příspěvku, tedy sportovní reportáž.

6. Sebehodnocení

Tento projekt byl mojí první samostatnou prací tohoto druhu. Do té doby jsem měl možnost vyzkoušet pouze psané projevy. Samozřejmě nemohu opomenout práci v kurzech Praktikum a Workshop TV žurnalistiky, avšak zde se vždy jednalo o práci ve skupině. Při vypracovávání tohoto projektu jsem tedy musel zastat hned několik profesí. Vytvořením scénáře to byla práce scénáristy. V průběhu této práce jsem několikrát zmínil, že mi v natáčení pomáhal amatérský kameraman, ale jeho časové možnosti byly značně omezené, a tak jsem se i já musel ujmout této profese. Celý průběh natáčení probíhal pod mým vedením, tudíž jsem si vyzkoušel i práci režiséra. Jak je zřejmé z videa i zvuku, zastal jsem také práci redaktora, no a v neposlední řadě jsem provedl i střih celé reportáže. Měl jsem tedy možnost naplno uplatnit zkušenosti, získané v dříve zmíněných kurzech.

Při natáčení jsem na vážnější problémy nenarazil. Ve scénáři jsem sice měl naplánované promluvy reportéra v pohybu (dynamické záběry), ale z technických důvodů tyto záběry nebylo možné zhotovit. Zapomenout nemůžeme na již zmíněné problémy se světlem, ale ty se podařilo velmi jednoduše vyřešit přemístěním záběru. Možná nejtěžší bylo natáčení samotné hry. Jako nezkušený kameraman jsem si jen těžko zvykal na neuvěřitelnou rychlost hry. Kameraman je v takovém případě nucen velmi rychle reagovat na vývoj hry tak, aby se míček příliš často neocital mimo záběr. Výsledný materiál byl však pro účely této reportáže dostačující. Z mého pohledu nejvíc úskalí skýtala práce ve střižně. První problém nastal při importování videí z archivu České televize. Nejdřív bylo potřeba videa nahrát pomocí Real playeru, avšak formát nahrávání tohoto programu bohužel nespolupracuje s Media Composerem, a tak bylo třeba materiál poměrně složitým způsobem překonvertovat do adekvátní podoby. To se po několika nezdařilých pokusech nakonec podařilo. Další střih pak probíhal bez výraznějších komplikací.

Výsledná reportáž samozřejmě není dokonalá. V budoucnu bych se měl zaměřit na jazykovou kulturu projevu, mohl bych výrazněji pracovat s melodií řeči či gestikou apod. S čím jsem spokojen, je dynamika celého videa. Díky agresivní hudbě, záběrové rozmanitosti a stylu střihu, charakteristického pro sportovní reportáž, se podařilo docílit dle mého názoru zábavné sportovního story. Přes všechny problémy jsem s průběhem práce i jejím výsledkem spokojen.

7. Zdroje

Karel Neumann, Tomáš Kulík, Tomáš Zeman; Cesty videa, Praha 1989

Bernhard Schellmann a kol., Média – základní pojmy, návrhy, výroba; Praha 2004

James Monaco, Jak číst film, Praha: Albatros, 2004

www.skfbtrinec.cz

www.cfbu.cz

www.ceskatelevize.cz/ivysilani

Jako ilustrační záběry jsem použil záznamy ČT:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10128663078-ms-ve-florbalu-2008-praha/208471292200003/video/

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10128663078-ms-ve-florbalu-2008-praha/208471292200005/video/

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10128663078-ssk-future-tatran-stresovice/209471291420002/video/

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10128663078-1-ssk-woow-vitkovice-tatran-stresovice/409232400031004/video/

8. Poznámky

[1] http://www.ceskatelevize.cz/porady/10128663078-florbal/207473291050012-ssk-future-sk-fbc-trinec/

[2] Redakce sportu České televize

[3] Česká florbalová unie

[4]Schellmann a kol. 2004, str. 219

[5] Schellmann a kol. 2004, str. 220

[6] Schellmann a kol. 2004, str. 234

[7] Neumann, Kulík, Zeman 1989, str. 85

[8] Monaco 2004, str. 126

[9] Srov.: Neumann, Kulík, Zeman 1989, str. 86

[10] Srov.: Neumann, Kulík, Zeman 1989, str. 87