Přerov – Šest let. Tak dlouho trval boj dnes už třiadvacetileté dívky s mentální anorexií. V nejhorším období, kdy vážila pouhých pětadvacet kilogramů, ji její rodiče museli nechat hospitalizovat na psychiatrické klinice. „Prosila nás, abychom si ji odvezli domů. My jsme ale věděli, že když to uděláme, umře,“ říká matka nemocné. Tento krok jí zachránil život. Cesta k uzdravení byla ale dlouhá a trnitá – nejen pro ni, ale i pro její rodiče.

Nemocniční chodba psychiatrického oddělení. Dospělá žena, která ze všeho nejvíce připomíná křehké děvčátko, sedí v křesle a čeká. Čeká, co s ní udělají, zda už umře, nebo přežije další den s anorexií. Cesta sem jí trvala šest let. Byla plná pádů, slz, starostí, postupného úbytku váhy a depresí. Dnes jsou tomu čtyři roky od chvíle, kdy bezvládně seděla v křesle a neměla sílu ani chodit, natož žít. Teď je zdravá a šťastná. Tehdy ale nikdo nevěřil, že svůj boj vyhraje.

Extrémní štíhlost je jedním z následků mentální anorexie. Jedná se ovšem o nemoc psychickou, ne fyzickou. Nemoc, na kterou neexistuje lék. „Vyléčit se neznamená přibrat,“ říká psychiatrička Libuše Stárková a dodává, že anorexie vyžaduje především psychoterapii. „Je to běh na dlouhou trať. Někdo se uzdraví rychle, někdo za pět let, někomu nestačí celý život.“

Našedlá kůže, vylézající obratle, kruhy pod očima, polámané nehty a vypadávající vlasy. Takto vypadá mentální anorexie. Lidé, kteří se vydali na cestu za dokonalým vzhledem, ale místo toho potkali jen trápení, únavu a zdravotní problémy. Mentální anorexií trpí asi 0,8 % obyvatel České republiky. Dietu ale někdy držela skoro každá žena. Jak tenká je hranice mezi nemocí a snahou líbit se? Proč někdo anorexií onemocní, a jiný ne?

Samostatný projekt zdravotně-sociální/psaná žurnalistika

Minuta a třicet tři vteřin. Přesně tak dlouhý je trailer k filmu Vybíjená, který režíroval Petr Nikolaev. K jeho známějším počinům patří například film Lidice, ověnčený třemi Českými lvy, nebo film Báječná léta pod psa s Libuší Šafránkovou a Ondřejem Vetchým v hlavních rolích. Zpět k Vybíjené. V onom zmiňovaném traileru se odehrávají jen dvě scény. Ta první, kratší, je retrospektivní a rádoby vtipná. Druhá scéna, která by asi měla diváka na film připravit, obsahuje něco, co, jak v kině zjistíte, hraje ve filmu naprosto nepodstatnou roli. Ano, i druhá scéna je vtipná. A o to, troufám si říci, tvůrcům a producentům šlo – nacpat do traileru hromadu vtipů, aby nalákal českého diváka na náš "perfektní bryskní humor." Na rovinu říkám, že to cítím jako podraz. Nelíbí se mi, že nám tvůrci filmu záměrně lžou v traileru, aby z něj udělali lákadlo a získali tak od diváků peníze za lístek.

Přerov – Jako voják z povolání strávil šest měsíců v Afghánistánu. Společně se svými kolegy musel bránit životy ostatních a ručit za ně životem svým. „Dalo mi to hodně negativních, ale i pozitivních věcí. Dozrál jsem a začal si více vážit opravdových přátel,“ říká voják Tomáš Lehnert. Jaké pocity měl v tehdejším válkou zasaženém státu, a jaké pocity má teď, když celou situaci sleduje s odstupem?

Americký konvoj, který mířil z Pobaltí do Německa, strávil v České republice celkem tři dny. Dragoon ride, jak se konvoj nazývá v angličtině, tvořily tři etapy vojáků v obrněných transportérech a vojenských vozech. Během jeho pomalé jízdy zástupce americké armády čekalo několik zastávek, a to jak na odpočinek a doplnění paliva, tak na setkání s jeho českými příznivci i odpůrci.