Jiří Polášek 
Jak jste se vůbec k baseballu dostal?
Byla to strašná náhoda, dřív jsem byl hlavně hokejový fanda. Někdy v roce 2011 jsem byl zrovna v Brně a něco jsem dělal. Měl jsem u toho puštěný tehdejší ČT4 Sport a běželo tam finále Extraligy Draci versus Technika. Komentoval to Michal Dusík nebo Martin Kozák, a komentoval to strašně dobře, dobře taky vysvětloval pravidla. Byl to velice zajímavý zápas, skončil asi 1:0 po takové sporné situaci, kdy se řešilo, jestli jeden hráč Techniky chytil nebo nechytil míč. Ten zápas mě zaujal, průběh byl opravdu zajímavý. Navíc tam říkali, že série další den pokračuje, takže jsem se díval i na další zápas, a pak na další. V další sezóně už jsem pak začal i chodit na stadiony. Takže tak nějak mě to chytlo, takhle jsem začal sledovat baseball.
A jak se zrodila ta myšlenka, že se baseballu budete věnovat v roli novináře?
Já měl kdysi svůj projekt, kde jsem si něco psal ohledně amatérského hokeje. Pak jsem začal spolupracovat s firmou eSports a jejich projektem Onlajny, kde jsem začal hodně komentovat fotbal a další sporty, jako je házená, skoky na lyžích a podobně. Moc lidí to tehdy nechtělo dělat a pro mě to bylo super i v tom, že jsem se tam učil psát česky a praktikovat češtinu, poněvadž já Čech nejsem, což je ještě i dnes trochu na mých textech znát. Tehdy byl ještě problém v tom, že když se hrály finále nebo nějaké jiné zajímavé zápasy, tak k tomu nebyly přenosy a člověk se o tom nic nedozvěděl. Tak jsem pak začal na Onlajnech psát i baseball, a tak nějak to postupovalo. V roce 2012 jsem ještě založil fanclub Colorada Rockies, což je jeden z týmů v MLB (Major League Baseball – pozn. redakt.) a psal jsem i pro web. Později i anglické články.
Takže jste se postupně od fandění přesunul k novinařině?
Ano, přesně tak nějak to bylo.
Potom jste se přesunul k webu Milujeme-baseball.cz. Je to váš projekt? Založil jste ho?
Ano, je to můj web, který jsem sám založil a sám jsem si ho udělal. Teď to už je druhá verze, co se týče vzhledu. Momentálně už by to chtělo další verzi, moderní standardy vzhledu už to moc nepodchycuje, takže je potřeba s tím něco dělat. Začal jsem si k tomu sám dělat i sociální sítě.
A tento web je aktuálně vaší hlavní náplní, co se týče baseballové žurnalistiky?
Ano, aktuálně to převažuje. V minulých letech jsem toho dělal víc. Ještě loni jsem třeba psal tiskové zprávy pro ČBA (Česká baseballová asociace – pozn. redakt.), což si už teď ale oni dělají po vlastní ose. Taky jsem v minulosti spolupracoval se Slovenskou baseballovou asociací, jednou jsem s nimi byl i na jako tiskový mluvčí v zámoří. V roce 2016 jsem zase byl jako tiskový mluvčí ČBA v Mexiku na kvalifikaci na WBA (World Baseball Classic – pozn. redakt.) a na přípravném turnaji v Arizoně, který byl ještě předtím.
Pravděpodobně to ale není vaše hlavní pracovní náplň, že?
To vůbec ne. Tohle všechno dělám ve volném čase. Jinak jsem správcem IT v jedné firmě. Občas ale manželce říkám, že baseball je taková moje milenka, kterou mi ale ona toleruje (směje se).
Jindy, než ve volném čase tohle dělat nejde. Člověk si občas musí ubrat i trochu spánku. Nebo když není tolik času, tak prostě musí trochu ustoupit kvalita takovému rychlo-psaní, takže jsou tam občas překlepy. Mě to osobně mrzí, ale pokud si mám zvolit mezi variantou, že tam bude tohle, nebo nic, tak určitě volím toto i s tím, že tam třeba bude nějaká chyba.
Jaká je vůbec čtenost takového webu? Máte o tom přehled a řekl byste mi třeba návštěvnost za jeden měsíc?
Klidně vám řeknu přesná čísla, ale ty se dost hýbou. Na rovinu říkám, že teď v březnu jsem díky WBC trhal rekordy. Mám tu skoro padesát tisíc přečtení za měsíc. Jinak je běžný průměr asi pětadvacet tisíc. Já jsem k tomu ještě vytvořil i aplikaci na Android, takže někteří to ještě čtou tam, nebo někteří zase odebírají pravidelné články do emailu. Tam už to nejsem schopný měřit, nebo spíš nechci měřit pomoci nějakých trackingových nástrojů, neviditelných obrázku a podobně. Nedělám to totiž kvůli čtenosti, to už bych se na to vykašlal dávno.
Web jste si udělal sám, ale jak to je s články? Máte více redaktorů, nebo i to děláte sám?
Občas se mnou spolupracuje Zuzka Ferková. Ta se specializuje na překlad českých článků do angličtiny a píše i o ženském baseballu. Nárazově mi pomáhá Václav Pacal, který má ale jinak svou práci u Draků Brno, takže třeba čas od času něco napíše. Já ale vždycky říkám, že chci, aby Milujeme Baseball nebyl projekt Jána Jabrockého, ale že tady mají všichni dveře otevřené. Rád dám komukoliv prostor, nebo komukoliv pomůžu. Občas se někdo objeví, napíše třeba tři, čtyři články, a pak zase přestane. Nikoho nenutím, nikomu nedáván žádné deadliny a demandy. Pokud ti lidé chtějí, tak můžou. Je to o nich.
Takže je to vlastně takový otevřený projekt?
Ano, dá se to tak říct. Pro několik lidí to byl i takový startovací projekt pro jejich další směřování. Nebo tady zase byli lidé, co psát chtěli a bavilo je to, ale pak si našli profese, které je časově vytěžují.
Dají se pro takový web sehnat sponzoři, kteří by ho třeba financovali a případně by pak autoři mohli dostávat i nějaký honorář?
Jako nějací malí sponzoři se sehnat dají. Ale spíš je to o tom, že se z toho zaplatí třeba webhosting a je z toho nějaká malá koruna navíc, ale žádná sláva to není. Nebo třeba sponzoři, kteří mi darovali nějaké čepice a podobně, protože to byl obchod s oblečením. Mnohdy jsme to řešili i tak, že sponzoři vydali nějaké věci do soutěže. Jak říkám, my to děláme hlavně pro lidi.
Funguje u vás i nějaké partnerství s jinými společnostmi, nebo třeba odebírání článků?
To ano, rok či dva zpět mě oslovil Flashsport, jestli by mohl odebírat mé články a dávat to na jejich sport, nebo na Livesportu bývají články z Milujeme-baseball.cz. Víceméně se jedná o prokliky, třeba že u nich je jen titulek a perex, a celý článek se zobrazí až po prokliku na můj web.
Web ale není váš jediný projekt. Napsal jste i knížku o baseballu. Co vás k tomu vedlo?
Já chtěl vždycky napsat knihu, to říkám na rovinu. Ještě jako puberťák jsem v mém rodném městě byl známý jako takový básník, a dokonce jsem se dostal i do situace, že jsem odmítnul jedno vydavatelství, protože mi měla vyjít sbírka ve druhém. Nakonec se to ale nevydalo. Takže to byl takový můj klukovský sen. Má to ale ještě jeden důvod, a to takový, že přece jen pokud člověk něco píše na web, tak to jednoho dne může zmizet, může se zrušit doména, změnit odkaz nebo něco a už se k tomu lidé nedostanou. Všechny články budou najednou pryč. Já mám nějaké články, o které bych přijít nechtěl a bylo by fajn, kdyby pro českého fanoušky zůstaly zachycené i do budoucna.
Jak jste tu knížku tedy pojal?
Představoval jsem si, že to bude kniha malého formátu, kde budou články a příběhy. Každý si ji bude moci vzít do kapsy. Zároveň aby to bylo přístupné i pro mladé baseballisty, kteří tam můžou najít různé zajímavé informace a tak dále.
Navíc si pořád dávám takový cíl, abych dal do kupy historii českých a slovenských hráčů, kteří nastupovali v MLB. Mám tam i článek o Karlu Linhartovi, který byl dlouhodobě vedený jako poslední Čech, který hrál v MLB. On se mnou odmítl rozhovor, ale podařilo se mi zkontaktovat se s jeho synem, a nakonec jsem tak ještě kontaktoval slovenskou dědinu, ve které se narodil, a zjistil jsem o něm, že je vlastně Slovák. To bylo v roce 2018, trvalo to, ale nakonec se mi nějak podařilo, aby ho přestali uvádět jako Čecha, ale jako Slováka.
O knihy už přece jen dnes není takový zájem, hlavně u mladší generace. Navíc ještě když se jedná o baseballovou tematiku, která v česku zase tolik lidí nezajímá. Jak se ta kniha prodávala?
Měl jsem vytištěných čtyři sta kusů a z toho je aktuálně už tři sta pryč. Navíc jsem to nabízel i jako e-knihu, těch se prodalo asi padesát až sto kusů. Jak říkáte, ta baseballová základna je prostě malá, takže jsem byl vlastně překvapen, kolik se jich tady prodalo. Bavíme se o rámci pěti let. Pět kusů šlo ještě do knihoven.
Váš nejnovější projekt je ovšem podcast s názvem Monday Ballcast. Přijde mi, že například oproti jinému baseballovému podcastu On_Deck je tenhle podcast mnohem více poslouchatelný i pro laiky a lidi, kteří baseballu tolik nerozumí. Byl i tohle třeba jeden z aspektů, kterého jste se snažil držet, když jste s ním začínal?
Na tohle myslím pořád, a to když dělám cokoliv. Baseball je v Česku pořád dost neznámým sportem. Snažím se dělat všechny texty i Ballcast dostatečně zajímavé pro lidi, kteří tomu rozumí, ale i vždy i dostatečně srozumitelné pro náhodné návštěvníky webu nebo posluchače. Kdybych to dělal moc odborně, co se týká například slangových výrazů baseballové komunity, tak se tím dostanu právě k tomu, že lidi, co jim nerozumí, nebudou rozumět ani těm textům a podcastům. Jirka, (Jiří Vlach, druhý tvůrce Monday Ballcastu – pozn. redakt.) který Ballcast dělá semnou, tak tomu taky rozumí a přistupuje k tomu stejně, takže se vlastně doplňujeme. A to i tak, že on je spíše přes ty čísla a statistiky, a já zase raději vyhledávám příběhy. Utvořili jsme takové dobré duo.
Přijde mi to neuvěřitelné, ale už vysíláte přes rok a máte přes padesát dílů. Jak to vlastně tenkrát vzniklo?
Ano, je to tak. Před začátkem loňského ročníku Extraligy jsem byl pozván právě do podcastu On_Deck, kde byl tenkrát i Jirka. Já sám jsem předtím nějaké podcasty už dělal, ale ne pravidelně. Idea takového podcastu vlastně ani není moje, je to víceméně okoukaný nápad ze zámoří. Není ale dobré, když to člověk dělá sám, takže jsem chtěl najít někoho, kdo by to začal dělat semnou. No a když jsme se pak potkali v tom podcastu On_Deck, tak jsem si říkal, že by to mohlo fungovat. Pak jsem ho kontaktoval a on souhlasil, šel do toho. Slovo dalo slovo a teď máme už 52 dílů plus nějaké speciály z Regensburgu.
Jaká je odezva na tento podcast? A máte přehled o tom, jestli ho kromě fanoušků poslouchají třeba i hráči a trenéři?
Ano, odezva je dobrá. Zrovna dnes mi psal jeden hráč, že si nás pustili při cestě autem. Hráči nás poslouchají, často mi to pak i říkají na nějaké akci či zápasech, nebo mi to napíšou, protože hodně z nich, zejména těch starších, znám osobně. Odezva tam je právě i od trenéru a funkcionářů. Hodně zpětné vazby dostáváme taky na fóru na Discordu, které jsem založil.
Jste tedy nyní po roce už spokojený s tím, jak podcast vypadá?
Zatím to je dobré, stále ale je na čem pracovat. Nedávno jsem řešil například to, že můj mikrofon je potichu a Jirkův zase moc nahlas. Vždy je na čem pracovat a my nesmíme usnout na vavřínech. Nejvíc nás ale limituje čas. Máme totiž hodně nápadů, ale den má bohužel jen dvacet čtyři hodin.
Ze začátku se jednalo o krátké podcasty, kdy stopáž dosahovala nějakých dvaceti minut. Postupně se to ale prodlužovalo a dnes už mají i hodinu. Proč jste k tomu došli a jaká je ta hranice?
My se snažíme nejít přes hodinu, ale jsme ukecaní. Prodlužovalo se to z toho důvodu, že jsme přišli na to, že lidem nevadí poslouchat déle. Nejdříve jsme totiž mysleli, že to musí mít dvacet minut maximálně, aby si to lidé poslechli při cestě do práce, školy a podobně. Ale pak jsme přišli na to, že pětačtyřiceti minutový či hodinový podcast má stejnou poslechovost, podle statistik je to stejné. I fanoušci ale mají nějaký časově omezený fond, takže nad hodinu už to dělat nechci. Navíc si myslím, že hodně lidí to poslouchá se zrychleným přehráváním, což už mi statistky neukážou.
A uvažoval jste třeba i o nějaké změně formátu?
Takhle to lidem vyhovuje. Ale ze začátku jsem zamýšlel, že by to mohl postupně být spíše takový vlog, kde by bylo i hodně obrazového a video materiálu. Nakonec mi to ale přišlo zbytečné, když jsem viděl, že nás více lidí poslouchá, než sleduje. Asi prostě nevypadáme tak dobře, no (směje se).
Máte tady nějaký prioritní seznam témat?
Určitě, nejdůležitější je pro nás Extraliga, pak zbytek českého baseballu. Například o MLB existuje obrovská spousta podcastů. Priorita to byla i z toho důvodu, že tady o tom českém baseballu skoro nic není. MLB se pak věnujeme třeba až s koncem Extraligy a začátkem play-off MLB.
A podle čeho si hosty zvete?
Tak třeba u toho MLB chceme vždy nějakého experta. Když jsou situace, kdy nemůže Jirka a víme to dopředu, tak se zase snažím domluvit někoho z baseballové komunity. Vždycky se ale snažím vybírat tak, aby ten host nebyl spjatý s Extraligou. Aby k tomu mohl přidat svůj komentář a pohled na věc, ale byl nestranný.
Znovu bych se zeptal na statistiky. Jakých čísel dosahuje poslechovost?
I tady se to mění. Nejposlouchanější měl asi nějakých čtyři sta shlédnutí a poslechnutí dohromady. Nejméně to bylo asi osmdesát. Vždy jsou období, kdy to lidi zajímá o něco víc i míň. Kopíruje se to jak na webu, tak na podcastu. Jsou tu prostě období, kdy mají lidi po baseballu strašný hlad. Například loni, když byla kvalifikace na MLB v Regensburgu, tak ta poslechovost byla až neuvěřitelná. Každý díl, včetně speciálů z místa šel přes tři sta poslechů, což bylo super. Ale přijdou i hlušší období, třeba na přelomu prosince a ledna to bývá třeba pod těch sto poslechů.
Vaší další aktivitou v baseballovém prostředí je i nějaká výpomoc týmům Arrows Ostrava a BK Klasik Frýdek-Místek. O co se přesně jedná?
Na Klasiku tady pomáhám s PR a tiskovými zprávami. Teď jsem navíc na prvních třech zápasech provázel i mikrofonem a jednou i hudbou.
A na Arrows?
Pro Arrows nedělám, to spíš jen tak občas, nárazově. Například teď jsem se s nimi domluvil, že jim půjdu okomentovat stream. Ale to spíš proto, že mi přišlo jako strašná škoda, že když teď už konečně mají pěkné videostreamy, tak jim tam chybí komentář. To jsem dříve dělával i z domu na milujeme-baseball, zejména z Kotlářky Praha, protože jsem měl přístup ke kamerám. Tam jsem si to ale i sám stříhal, překlikával kamery a přidával skóre. To bylo docela náročné pro jednoho člověka. Na Arrows už mají někoho, kdo tohle bude dělat a já se můžu soustředit jen na komentování. A opět tak můžu udělat něco pro tu baseballovou komunitu. Líbí se mi takové to myšlení ze západu, že by prostě každý měl něco sám od sebe pro komunitu udělat, ať se jedná o sousedy, nebo sportovní komunitu. Takhle se na to dívám a jsem rád, že pro to můžu zase něco udělat, například ty komentáře pro Arrows. Dělám ro bez nároku na honorář, ani za to nic nechci.
Jste v kontaktu i s některými jinými baseballovými novináři a máte přehled, kolik lidí tady v česku o baseballu píše?
Přehled mám. Já jsem totiž byl kdysi takový matador, psal jsem pro Aktuálně.cz. Před sezónou 2016 jsem oslovil velká česká média s tím, že jim budu zdarma dodávat texty o české Extralize. Většina tehdy měla zájem jen o MLB, ale Aktuálně.cz mi napsalo, že by zájem mělo. Tehdy jsem tam dělal i rozhovor s Polreichem, který kdysi baseball hrával. Postupně se to začalo probouzet a jiní novináři, kteří mají rádi baseball, mi začali psát. Nyní se dá říct, že téměř v každém větším médiu je někdo, kdo tomu sportu rozumí a rád o něm něco napíše, když má prostor. Stále se mi ještě novináři ozývají, když chtějí například nějakou radu. A to i ze Slovenska. Přehled teda nějaký mám, tech lidí není málo. I v České televizi je jich více. Zmínil bych taky například Jiřího Punčocháře z iDnes.cz, ale nechci na nikoho zapomenout.
Nikdo z nich to ale pravděpodobně nedělá jako svou hlavní činnost, že?
To bohužel ne. Dalo by se to možná říct o Martinu Klausovi, který dělá pro ČT, ale ten dělá i zároveň i pro ČBA. A ještě bych vzpomněl na paní Evženii Votínskou. Ta píše hodně článků a tiskových zpráv z ČB. Ale taky není čistě baseballovou novinářkou.
