Libor Mališ
Svět, jako ho známe, stihla katastrofa, která postupně zabíjí vše živé. Lesy jsou spálené, obloha věčně zatažená neprostupnými mračny, města se rozpadají v základech a nad tím vším vládne obrovská a nekonečná zima. Poslední skupinky lidí, které po letech stále přežívají, mají hlavní úkol - obstarat si něco k jídlu. To pro mnohé z nich znamená zabít a sníst ty slabší, avšak jsou i takoví, kteří se plahočí z místa na místo a hledají poslední zásoby zaniklé civilizace. Někde uprostřed toho všeho míří na jih i otec (Viggo Mortensen) se svým synem (Kodi Smit-McPhee), ale putování to není jednoduché. Zásoby jídla a vody jsou stále tenčí, noci ledovější a ani jeden netuší, co může číhat za nejbližší zatáčkou.
Jednoduchá, ale přitom velmi silná a sugestivní hudební složka dobře dokresluje a podtrhuje celkovou atmosféru, která je už sama o sobě velmi hutná. Scénář je totiž téměř doslovně přebrán z knižní předlohy, což samozřejmě není na škodu, ale trocha kreativity by režisérovi taktéž neuškodila. Hillcoat však rozhodně nebránil svým fantaziím v případě vizuální stránky. Záběry zpustošené krajiny působí velmi skutečně, vše je prošedlé, ponuré a zničené a lidé jsou vyzáblí až na kost. Plechovka Coca Coly tak v takovém prostředí vypadá jako tisíce let starý artefakt, který se však nemá pro koho uchovat. Jediné barevnější momenty jsou vlastně otcovy vzpomínky na minulost a na jeho ženu (Charlize Theron) vytvářející ještě kontrastnější a ucelenější obraz apokalypsy.
Film, stejně jako kniha, neobsahuje příliš dialogů. To ovšem neubírá příběhu ani na plynulosti, ani na tíživé atmosféře. Ba naopak, právě němé pasáže se zdají být tím nejvýmluvnějším z celého snímku, ať už jde o všudypřítomné spálené stromy, otcovy záchvaty kašle, nebo snad pohled na uvězněné, kterým nezbývá než čekat, až je jejich věznitelé zabijí a sní. Herecké výkony všech hlavních představitelů jsou velmi dobré. Mísí se v nich strach, vztek a zármutek, ale i naděje a lidskost, která i přes všechny hrůzy zůstává hluboko zakořeněna v jejich duších.
Cesta je silným a pochmurným příběhem, velmi realistickým obrazem zničené a rozpadlé společnosti, čemuž dopomáhá výborná knižní předloha. Skvělá kamera zvýrazněná krásným hudebním doprovodem podává téměř dokonalou výpověď o tom, jak by to na Zemi mohlo skončit. Nebýt snad až přílišného a doslovného lpění na původním románu, mohla se Cesta stát tím nejlepším, co je na poli postapokalyptického scifi k dispozici. Takto se ale film v některých částech drobně zpožďuje a pokulhává a asi by mu neuškodil drobný sestřih téměř dvouhodinové stopáže. I tak je však Cesta více než nadprůměrným dílem, které si rozhodně zaslouží pozornost.
