Veronika Ježíková Já jsem se stala obětí vyzyvatelky Zapy. Ta se na měsíc stala veganem a do ekovýzvy nalákala také mě. Není to však jenom tak, z výzvy se stala zajímavá sázka o litr kvalitní domácí pálenky, z našich úrodných valašských svahů. A tak začal boj.
Nakoupit tuny zeleniny a ovoce, vařit bezmasá jídla, snídat po dlouhé době něco jiného než chleba se salámem? Příjemná změna. Navíc mě to snad začlo trošku i bavit. Co ale bylo největší peklo? Návštěva rodičů.
Kdyby mě napadlo oznámit mamince tu novinu, nemuselo to tak dopadnout. Doma se totiž na příjezd jejich vysokoškoláka všichni těší, a přípravy jídla probíhají už od středy. Pak mě v sobotu a neděli rodiče zahrnují smaženými řízky, svíčkovou a podobnými dobrotami, které nesmím. S vypětím všech sil jsem celý víkend statečně odolávala, a v pondělí se konečně vrátila do Olomouce ke své ledničce.
Tak dál pokračovala snaha být správným vegetariánem. Další nákupy, další hledání receptů, další pokusy v kuchyni. K mému údivu už jídla začínala být docela chutná. Ono to totiž není vůbec jednoduché, když dodneška jsem za vegetariánské jídlo považovala jen nudle s mákem. Naučila jsem se připravovat kuskus, bulgur či cizrnu.
Jaké však bylo překvapení, když mi na konci víkendu moje vyzyvatelka, která nesměla pozřít mléko ani vejce, sdělila, že si na rodinné oslavě dala koláček? A já se na návštěvě u rodičů mohla utrápit sledováním všech kolem mě, jak si dávají řizečky?
No dobře, asi až tak správný vegetarián nebudu. Musím rychle zavolat mámě, říct jí že je po všem, a že se mnou zase může počítat.
