FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI
KATEDRA ŽURNALISTIKY
SAMOSTATNÝ PROJEKT KE STÁTNÍ ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠCE:
NÁVRH A GRAFICKÉ ZTVÁRNĚNÍ JEDNOHO ČÍSLA FESTIVALOVÉHO DENÍKU AFOHLED
V RÁMCI PRAKTIKA A WORKSHOPU DTP A SPECIALIZACE NA VĚDECKOU ŽURNALISTIKU
VYPRACOVALA: EVA KAMENÍKOVÁ
VEDOUCÍ PRÁCE: Bc. EMIL PALÍŠEK
OLOMOUC 2011
1. CÍL PRÁCE
Cílem mého samostatného projektu je grafický návrh layoutu jednoho vydání festivalového deníku Afohled, který vychází v rámci festivalu populárně-vědeckých a dokumentárních filmů Academia film Olomouc. Při tvorbě layoutu jsem vycházela, a nechala se inspirovat, vydáními časopisu z posledního ročníku filmového festivalu, tedy z jara 2011. Tato volba vyústila z mého studijního zaměření a specializace na vědeckou žurnalistiku a praktikum a workshop DTP. Výběr periodika vychází i z faktu, že jsem byla osobně dvakrát členem redakce festivalového deníku. Hned v úvodu bych ráda zdůraznila, že i když by se na první pohled mohlo zdát, že Afohled je spíše periodikem, které se zabývá kulturou (přesněji řečeno děním na filmovém festivalu), je podle mého názoru spíše periodikem, které se, stejně jako festival, zabývá popularizací vědy a tomu odpovídá i obsah a struktura jednotlivých komunikátů otištěných v periodiku.
Při výrobě pilotního čísla budu využívat program společnosti Adobe Indesign CS5.5. Jednotlivé prvky časopisu (články, fotografie) budu brát buď z archivu Academia filmu Olomouc, či použiji fotografie z internetu a jejich zdroje uvedu do pramenů.
2. VOLBA TÉMATU
Volba tématu vycházela primárně z mé specializace na vědeckou žurnalistiku a praktika a workshopu DTP. I když jsem absolvovala v rámci studia i praktikum a workshop online žurnalistiky, přišla mi volba výroby tištěného periodika příjemnější a kreativnější volbou. Žurnalistika má staletou tradici tištění dokumentů, novin a knih, a tato technika především žije dodnes. Jsem zastáncem názoru, že čtení tištěného časopisu je příjemnější než čtení pomocí elektronického média. Tištěná periodika žíjí, a proto mně osobně přijde důležité umět vyrobit tištěný časopis, který můžete reálně držet v rukou, číst jej, složit jej a zastrčit jej do tašky i v době nových médií a všude dostupnému internetu. Dalším důležitým rozhodovacím prvkem je i má osobní zkušenost z redakce, jelikož jsem byla dvakrát přímo jejím členem (v letech 2009 a 2011). V roce 2009, tedy v mém prvním akademickém roce na FF UP v Olomouci jsem se redakce zúčastnila jako tzv. „novinkář“. Většinou se jedná o studenty prvních a druhých ročníků, kteří píší jak na web, tak i do tištěného Afohledu zpravodajstvé články z vybraných položek programu. V roce 2010 jsem v rámci Academia Film Olomouc pracovala s týmem lidí na internetovém blogu, který spíše zábavnou formou glosoval a komentoval dění na festivalu. Jednalo se pouze o pilotní projekt, který neměl žádné další pokračování. Odkaz uvádím v pramenech a zdrojích. V roce 2011 jsem se vrátila do redakce, tentokráte jako redaktorka píšící většinou recenze a rozhovory. Afohled byl vzhledem k mému osobnímu postoji k tomuto festivalovému deníku jasnou volbou pro můj samostatný projekt.
3. STRUČNÁ HISTORIE AFOHLEDU
Festivalový deník Afohled vychází každoročně od roku 2007, tedy od prvního ročníku, kdy začala Academii Film Olomouc v rámci Univerzity Palackého (který je jeho hlavním zřizovatelem), pořádat Katedra divadelních, filmových a mediálních studií. Ta festival převzala z pořadatelských rukou štábu z Přírodovědecké fakulty.
Koncept časopisu vymyslela na semináři společně se studentky KDFMS doktorandka Veronika Klusáková, přičemž při tvorbě konceptu vycházeli z Filmových listů, obdobného periodika, který vychází v rámci Letní filmové školy v Uherském Hradišti a festivalového deníku Dok.Revue, jež vychází v rámci Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.
V roce 2007, a v průběhu několika následujících let, pomáhal produkčně a dramaturgicky zaštiťovat štáb Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava Academii Film Olomouc, což se promítlo i při tvorbě obou festivalových deníků. Nemalou část festivalové redakce Ji.hlavského festivalu dokumentárních filmů tvořili studenti KDFMS. Tento fakt se promítl i do výstavby konceptu Afohledu, který se v počátcích nejvíce podobal právě Dok.Revue, nicméně jeho výstavba byla lehce popovější, podobně jako tomu je ve Filmových listech Letní filmové školy v Uherském Hradišti.
Afohled se snaží být rok od roku, dle mého soudu, stále více popovějším a popularizačním periodikem, čím dál tím více se svým konceptem odvrací od Dok.Revue, který si zachovává svůj náročnější a hodnotnější obsah jako jsou eseje, rozhovory či úvahy. Odlehčených komunikátů obsahuje méně (například citáty režisérů, filozofů apod., kterým nechává více grafického a výrazného prostoru). Oproti tomu si deník Afohled sice zachovává esej i rozhovory, ale zaměřuje se více na pozvánky v programu a recenze filmů, které budou promítány, reportáže z vybraných položek programu. Odhlečujícími prvky Afohledu jsou například i komiks, anketa, či rubrika postřehy redakce.
V rámci Afohledu vychází každoročně pět čísel časopisu, tato část koncepty vychází z Ji.hlavského formátu. I když jsou oba festivaly šestidenní (oba dva trvají od úterka do neděle), tak na obou vychází jedno číslo na celý víkend.
V prvních dvou letech činnosti Afohledu, tedy v letech 2007 a 2008, zastupoval post šéfredaktora Tomáš Jirsa, jehož pravomocí bylo i doladit koncept časopisu. V roce 2009 se stal šéfredaktorem Matěj Dostálek, který nastolený koncept de facto zachoval, ale snažil se jej obzvláštnit odlehčujícími prvky a začít jej dělat stále více popovějším. V podobném duchu se nesla i šéfredaktorování Evy Votrubové v roce 2010 a Ondřeje Čížka v roce 2011. Časopis vycházel v roce 2011 v nákladu okolo sedm set výtisků na den. Časopis je stejně jako vstupné na festival zadarmo.
Na šéfredaktory navazuje i výběr grafického studia, které vymýšlí layout časopisu. Od roku 2009 jej pravidelně vyrábí studio ReDesign, které ztvárňuje i celkovou grafickou podobu festivalu Academia Film Olomouc. S výrobou layoutů má bohaté zkušenosti a dělá je na profesionální úrovni. Z jejich tvorby mohu například zmínit časopis Respekt, časopis ABC či časopis Živel.
Layout Ji.hlavského festivalového deníku Dok.Revue pravidelně vyrábí Juraj Horváth, grafik, ilustrátor a vydavatel, vedoucí ateliéru grafiky a ilustrace na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, který je zároveň i dvorním grafikem Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Tento grafik v časopise používá i obohacující koláže a další prvky, festivalové noviny mají vysokou autorskou složku a celkově se mi jejich pojetí líbí o něco víc než vizuální stránka Afohledu.
Ukázky z layoutů obou festivalových deníků jsou v přílohách dokumentu.
Ráda bych zmínila i fakt, že festivalové periodikum má nemalá část tuzemských filmových přehlídek, festivalů. Při realizaci projektu jsem brala v potaz jako příklady tato dvě periodika.
4. IDEOVÝ PLÁN
Z výběrů grafiků obou festivalových periodik vyplývá, že layouty obou jsou na velice vysoké profesionální úrovni a bylo by velice obtížné, a pro člověka bez grafického a vzdělání a výtvarného potencionálu téměř nemožné, posunout hranici grafického konceptu časopisu Afohled, což ani není mým primárním cílem.
Chtěla bych z Afohled udělat více „novinovým“ a přitom mu zanechat jeho popový ráz a vtisknout mu přitom minimalistickou, jednoduchou a až robotickou tvář, která má zároveň i návaznost na vědu.
Při realizaci layoutu pužiji papír formátu berliner (470 x 315 mm), tudíž podobný formát papíru jaký má Dok.Revue, navrhovaný layout tak bude formálně více koncipován jako klasické noviny, přičemž by bylo potřeba použít papír těžší gramáže, především kvůli jedné příloze časopisu – klasické vystřihovánce (viz níže). Původní Afohled má spíše časopiseckou formou, formát A4. Celkem má 8 stran stejně jako Dok.Revue a můj návrh layoutu Afohledu.
Periodikum Dok.Revue má také 8 stran a větší formát stránek, tudíž má téměř dvakrát více prostoru, využívá ovšem mnohem více grafické prvky jako již zmíněné koláže či velkoformátové fotografie apod., které si Afohled na svých stránkách nemůže dovolit kvůli prostoru. Těmito grafickými prvky bych chtěla Afohled obohatit, nechat mu více prostoru pro nepsané komunikáty a přitom u něj zachovat i jistou popovější formu, kterou si vybudoval během let (viz srovnání jednotlivých čísel Afohledu za poslední tři roky: http://afo.cz/index.php?seo_url=afohled).
5. POSTUP PRÁCE
Ze začátku mi práci usnadnilo vědomí, že pouze předělávám layout již existujícího časopisu. Nemusela jsem se tedy zabývat výběrem jednotlivých rubrik Afohledu, ale použila jsem již články existující. Kompletně jsem se převzala z archivu posledního ročníku deníku Afohled, většinou i včetně rozsahů jednotlivých komunikátů, přičemž jsem jednotlivé články z čísel vybírala náhodně. Neplatí tedy pravidlo, že bych vzala jedno kompletní číslo a nenalila jeho obsah do vlastního layoutu. Vzhledem k tomu, že mým úkolem byl pouze grafický návrh a sazba textu, neshledávám tento fakt nikterak důležitým. Při výběru jednotlivých článků jsem se snažila o propojení vědy a techniky s jednoduchým počítačovým, téměř minimalistickým stylem. Ten funguje na linii přechodu od přírodovědného tématu o pořadu BBC Life (tedy život) přes další vědecká témata až na pozvánku na malokulární gastronomii a na článek o výrobě robotů, což jsou témata spíše technická, matematická, a velkou roli v nich hrají přesnost pravidel a řád (a to i kvůli tomu, že i život má přesná pravidla).
Od vědomí, že materiál přebírám, se odvíjí i výběr fotografií, které jsou v layoutu použity. Jedná se jednak o fotografie Kristýny Erbenové, která byla fotografkou deníku Afohled, další fotografie jsou použity z archívu časopisu, například screenshoty ze snímků a byly již upravené pro použití v sazbě . Třetí podskupinou jsou fotografie, které jsem stáhla a následně je upravila v programu Prohlížeč obrázků společnosti Microsoft vzhledem k tomu, že nedisponuji programem Adobe Photoshop.
Vzhledem k tomu, že už mám jisté zkušenosti a praxi s programem Adobe Indesign, nebyla pro mě práce na layoutu samotném nijak složitá. Výrobou osmi stran, včetně výběru fotografií apod. jsem trávila dvě celá odpoledne. Vzhledem k tomu, že časopis je koncipován jednotně a každou stranu jsem vyráběla obdobně a za použití stejných prostředků, nechci rozepisovat navrhování ani sázení všech stran. Pro ilustraci bude stačit popis výroby strany úvodní. Nechci ani rozepisovat postup práce v samotném programu, protože zde ani nechci psát návod na práci v programu Adobe Indesign. Chtěla bych se zaměřit spíše na to jak a co proč jsem při výrobě udělala. Na některých stránkách časopisu bylo rozvržení jednotlivých článků intuitivní záležitostí , chtěla jsem především zachovat jednotnou linii.
Úplně na začátku jsem zvolila formát stránky (470 x 315 mm), orientaci dokumentu na výšku, zabývala jsem si zobrazováním stránek v dokumentu podle logické posloupnosti a vizuální podobě stránek při tisku. Výroba úvodní strany byla poměrně jednoduchá, vzhledem k tomu, že jsem ji udělala v podobném duchu jako je u již existujícího Afohledu. Volba rozhovoru na titulní stranu je u podobného periodika, dle mě, dobrou volbou. Titulní stranu jsem ale koncipovala tak, že místo titulku bude první, co čtenář uvidí fotografie přes polovinu strany spolu s nápisem AFohled. Mnoho časopisů a novin se podobnými grafickými experimenty zabývá. Podle statistik vydavatelů existuje fakt, že titulek noviny prodává, je to tedy prvek, který čtenář uvidí jako první. V tomto případě by mohlo fungovat, že pokud se budou noviny podávat v polovině zahnuté, uvidí čtenáři zajímavý obrázek z vrchní poloviny, tedy fotografie o životě pod mořem. Tato fotografie by tedy mohla být prvotním faktorem a důvodem, proč se člověk zaměří na časopis a přispěje tak k tomu, že potencionální čtenář časopis do rukou vezme a rozhovor o přírodovědných dokumentech BBC si přečete.
Při tvorbě titulní strany jsem opět vycházela z myšlenky, že časopis by měl být co nejjednodušší, proto obsahuje pouze fotografii, která zaplňuje téměř polovinu strany. Prostřední část strany je vymezena pro velký název časopisu, velikost fontu je 125 pt. a jako jediný nadpis z celého čísla je psán kapitálkami. Pod názvem časopisu je umístěn i název festivalu, 12 pt., tento prvek jsem opět převzala z již existujícího Afohledu.
Před samotným sázením jsem si dopředu určila, jak velké budou jednotlivé nadpisy, což se mi ve výsledku úplně nepovedlo. V několika případech jsem velikost nadpisů upravovala podle volného místa a podle potřeby nadpisy ve dvou případech zvětšila a zmenšila o několik bodů. Jako další tip, jak se vejít do prostoru určenému na titulek je zmenšit proložení mezi jednotlivými písmeny. Věšina z nadpisů má velikost 31, 24 a 18 pt., záleží zda se jedná o titulek, podtitulek či název rubriky, přičemž se nikdy nemění font.
U perexů, které se v časopise objevují pouze ve dvou případech, pokaždé u rozhovoru, jsem celé odstavce v rámečku vymezeném pro text zarovnala k pravé straně a text vytučnila. Řádkování jsem nechala základní.
Zarovnáváním textů do sloupců a jejich odsazením od začátků stránek, či polí pro ně určeným jsem se zabývala i u dalších textů, což je patrné například u editorialu, který má jak hluboko odazený nadpis, tak i sloupec textu samotný.
U rozhovorů jsem u otázek nechávala ztučněné písmo a místo klasického řádkování používala mezi otázkou a odpovědí menší mezeru kvůli efektnímu využití prostoru stránky. Velikost fontu jednotlivých textů jsem nechala na standardním čísle 12 pt. Vím, že se používá i menší písmo, ale nechtěla jsem, aby se texty na tak velkém papíře „utopily“ vzhledem k prostorovým možnostem, které tento formát papíru má.
Při vývěru fontu jsem brala v potaz, že mohu použít pouze dva. Jednak proto, že můj časopis by měl vypadat jednoduše a použivání více fontů (jeden na výrobu titulků, druhý pro využití v textech samotných) se nedoporučuje ani v odborné literatuře. Výběr fontu navazuje na minimalistický počítačový styl, o čemž napovídá i jeho robotický název OCR A Std. Při sazbě textů jednotlivých článků jsem nechala základní písmo Minion Pro, jehož font je patkový, tudíž se čte příjemněji, zůstává přitom i jednoduchý a text působí čistě.
Časopis jsem se nejprve snažila koncipovat do dvou barevné varianty, kdy je základní barvou černá a následně modrá. Modrou barvu jsem vybrala tematicky podle toho, že barva planety Země je z vesmíru modrá a uvnitř čísla je vystřihovánka vesmírné stanice, ze které modrou planetu uvidíte. Věda a na něj navazující průmysl, i každý člověk, by se měl v novém miléniu obracet k větší ekologičnosti a čistotě, ideální pro člověka by bylo vidět modrou oblohu a ne dým a bílo. Dalším důvodem je i titulní fotografie, až černobílá, zobrazuje podmořský modrý život. Jedná se tedy o pohled z vesmíru až na dno oceánu.
Při použití barvy fontu jsem v programu Adobe Indesign C5.5 používala barevné kódování CMYK:
C – cyan (azurová, tiskaři nesprávně označovaná jako modrá)
M – magenta (purpurová, tiskaři nesprávně označovaná jako červená)
Y – yellow
K – black
Toto kódování se používá pro tisk, nikoliv pro zobrazování barvy na monitoru, kde se používá model RGB:
R – red
G – green
B – blue
Odstín modré, kterou jsem se rozhodla použít, jsem vybrala na internetové stránce http://www.december.com/html/spec/colorcmyk.html, která obsahuje bohatý vzorník barev. Stačí si vybrat odstín vedle kterého je číselně zobrazení hodnot jednotlivých kódů. V mém případě je kódování vybrané modré barvy následující:
C – 100
M- 0
Y – 6
K - 1
Jedinou barevnou dvoustranou je prostřední list papíru, a to z praktického hlediska, protože tato dvoustrana je koncipována také jako vystřihovánka. Původní černobílou variantu této dvoustrany jsem nakonec vyloučila, protože by to bylo na úkor kvality vystřihovánky (viz dále). Navíc v tomto pilotním projektu nejsem ani nijak omezena finančními prostředky.
Při sazbě textů a fotografií jsem se snažila orientovat všechny články spíše na šířku, tak, že jednotlivé články jsou buď na horní či dolní polovině strany kvůli praktičnosti a pohodlí čtenářů. Není to ovšem úplným pravidlem. Pokud bude festivalový divák Afohled číst například v kině před začátkem projekce, pravděpodobně jej bude chtít uprostřed ohnout, aby se mu vešel do klína.
Při tvorbě mě napadla i otázka, jak layout obohatit něčím novým a neotřelým. Po delších úvahách jsem došla k inspiraci v časopise ABC, který již od svých počátků pravidelně publikuje vystřihovánky. Ve své podstatě tento nápad není novátorský, ba naopak, vychází z dlouholeté tradice. Vzhledem k tomu, že většina festivalového publika není pravidelným čtenářem tohoto čtrnáctideníku (festivalové publikum se skládá především ze studentů vysokých škol a starších viz odkaz: http://www.slideshare.net/konstruktmag/afo-studentsk-trenr), měl by tento prvek být obohacující a vtipnou přílohou festivalového deníku, který čtenáře na okamžik „vrátí do mládí“.
V mém případě jsem do Afohledu převzala vystřihovánku kosmické stanice přímo z časopisu ABC (číslo/ročník), včetně návodu na sestavení. A to vzhledem k technické náročnosti rýsování plánku, který bych já osobně se svými technickými a grafickými znalostmi a praxí nakreslit nedokázala.
Vystřihovánka by se dala samozřejmě tematicky upravit dle dramaturgie festivalu a návaznosti a návaznosti na témata a praktičnost. Například v časopise ABC se nezřídka objevují nejenom vystřihovánky technických objektů (auta, budovy), ale i přírodovědná témata (např. tělo kočky a její složení – kostra, vnitřnosti, svalstvo apod.) Použít by šla například i vystřihovánka dioráma některé z vystupujících kapel apod.
Jako minus tohoto nápadu považuji fakta, že příprava jednotlivých vystřihovánek je poměrně náročná (i když při realizaci by se ala převzít či odkoupit již existující vystřihovánka) a fakt, že na vnitřní dvoustranu deníku by se musel použít papír těžší gramáže a použít celo barevný tisk, který je dražší.
Další netradiční vsuvkou je i občasné použití malých „malůvek“ na stránkách deníku. Tento prvek nebyl dopředu plánovaný, vychází z popudu, který mi dal po přečtení titulek u článku z rubriky off topic: Hrej si, tu máš noviny! Tudíž jsem dokreslila černou křivku přes fotografii, dokreslila podpis šéfredaktora a podobně. Inspirovala k mě k tomu i práce Filipa Cenka, brněnského grafika a promítače, který si s podobnými malůvkami pohrává například na přebalech hudebních desek.
6. ZÁVĚR A SEBEHODNOCENÍ
Myslím si, že návrh mého layoutu je v praxi použitelný. Nemohu sice počítat s tím, že by někdy v dohledné době mohlo dojít přímo na realizaci mého projektu. Laťka, čili výběr grafiků, kteří layout vytváří doopravdy je opravdu na vysoké profesní úrovni.
Nicméně si myslím, že můj návrh je poměrně zdařilý, takže bych se ráda k výrobě obdobně kratšího periodika někdy v budoucnu vrátila.
Zároveň musím uznat, že práce na delším časopise je poměrně náročná na přesnost a preciznost při sazbě po celou dobu. Při tvorbě předposlední a poslední strany už mi práce přišla poměrně monotónní a náročná na udržování kvality sazby a udržení precizní pozornosti, která je v tomto případě doopravdy potřeba. Při kontrole již hotového layoutu jsem v něm nacházela stále nové a nové chyby, které jsem před tím přehlédla.
Práci mi nakonec přidělal i samotný výběr fontů u titulků. Některá písmena fontu neměla v mé verzi Adobe Indesignu CS5.5 háčky a neuměla ani kroužek nad ů. Samotný háček font uměl, takže jsem jej musela na vybraná písmena přidělávala zvlášť. Proto se někde může zdát, že háčky u nadpisů úplně nesedí k písmenu, tak jak by správně měli, neboť toto rukou nesvedu. To samé platí u již zmíněného ů. Většinou ovšem platí, a u Afohledu určitě, že fonty navrhují grafici, kteří by k nim háčky či čárky dodělali a písmena by pak při reálném sázení fungovala normálně podle českých typografických pravidel.
U některých článků jsem se potýkala i s problémem, že se mi text nevešel do vyhrazeného místa, v těchto případech jsem se jim buď snažila místo udělat jinak – například přeskládáním článků na stránce. Ve dvou případech jsem texty článků mírně zkrátila, aby se mi na vyhrazené místo vešli, jednalo by se pouze o editorský zásah a tato praxe je například v novinách naprosto běžná.
Musím také přiznat, práce mi k závěru přišla jednodušší i proto, že jsem se s programem více sžila a a naučila jsem se jej lépe ovládat. Například mi nedělal problém najít u řešení některých úkonu „nějakou kratší cestu“ než ty, které jsem používala před tím. Má orientace v programu Adobe Indesign CS5.5. se opět o něco zlepšila.
Pokud bych časopis dělala teď, stále bych zanechala podobný novinový ráz. Snažila bych se jej ale udělat užší a delší, podobně jaké jsou formáty tabloidů, či zkusit ještě netradičnější formát. Zkusila bych jej například udělat ještě užší a delší, tak, aby se dal přehnout na třetiny a byla z něj harmonika. Jednalo by se ovšem o experiment, který by byl finančně a technicky náročnější, například v návaznosti na ceníky a technické parametry a možnosti olomouckých tiskáren.
7. Zdroje, literatura, odkazy:
http://www.slideshare.net/konstruktmag/afo-studentsk-trenr
http://www.december.com/html/spec/colorcmyk.html
http://afo.cz/index.php?seo_url=afohled
afohled.blogspot.com
KOČIČKA, Pavel; BLAŽEK, Filip. Praktická typografie. Dotisk druhého vydání. Brno : Computer Press, 2007. 288 s. ISBN 80-7226-385-4.
DVOŘKOVÁ, Zdenka. DTP a předtisková příprava : Kompletní průvodce od grafického návrhu po profesionální tisk. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2008. 288 s. ISBN 978-80-251-1881-8.
Archiv festivalu Academia film Olomouc
A poděkovaní Matěji Dostálkovi a Ondřeji Čížkovi za informace o historii Afohledu
Časopis ABC č. 23/ 2011
8. Příloha (realizace návrhu)
Odkazy na obrázky v plné velikosti: