Jiří Socha 
Každý z autorů obsadil svými fotografiemi jedno patro Městského úřadu. V prvním jsou portréty Sochy, které jsou netradiční svou zastaralou metodou sépiového tisku Van Dyke. Díky své časové a odborné náročnosti se jí dnes věnuje jen pár fotografů. „U každé fotky jsem strávil v průměru hodinu a asi polovina se nepovedla, takže šla do koše," popisuje složitost sám autor.
Na sépiový tisk Van Dyke někteří fotografové používají rentgenové snímky. Nyní vystavené fotografie otiskl autor na speciální karton, jenž je bez chemikálií, který potřel zcitlivovacím roztokem. Na něj pak položil negativ, který krátce exponoval na slunci. Vyvolání dokončil v obyčejné vodě. Zvláštností metody je, že obraz se vpije do vláken papíru, výsledek pak tedy vydrží po generace.
Druhé patro patří Galiovi. Ten zde prezentuje jedno ze svých oblíbených témat. Makrofotografie je pro něj vášeň. „Když se potřebuji uklidnit, vezmu foťák a jdu do přírody fotit vážky. Adrenalin do sebe dostávám skrz automobilové závody, to bude zas příští výstava,“ říká a dodává, že občas je „lov“ hmyzu opak duševní pohody. „Jasně, že mě to naštve, když půl hodiny ležím u motýla, šteluju si techniku a on mi pak uletí,“ postěžoval si Galia. Ač sám sebe nepovažuje za znalého v přírodovědě a vypráví vtipné historky o ornitolozích, popisuje návštěvníkům detailně líhnutí vážky nebo život kudlanky, vše totiž osobně odpozoroval.
