Bývala to VIP-záležitost. Sport bohatých, načančaných hráčů v bílém odění, kteří neřešili, že si drahé boty zašpiní antukou a zaplatí vysoké členské poplatky. Řeklo by se, že se v posledních letech poměry v amatérském tenise zcela změnily. Tenis jako sport pro všechny. Řeklo by se, že budou tenisové kurty věčně plně obsazeny. Jenže trend je na dvorcích rekreačních klubů jiný. Hráčů ubývá. Anebo je tomu jinak?

Přes silnici vysokoškolský areál Envelopa. Strategická pozice? Pro tenisový klub ČLTK 1928 Olomouc, fungující již 71 let, ani moc ne, na rozdíl od sousedního S-klubu, Mekky večerních radovánek. Studenty tenis až tolik netáhne. Klub s 8 osmi kurty závisí na 150-ti stálých členech, převážně podnikatelích. Na náhodné návštěvníky a hráče bez klubové příslušnosti se může spoléhat čím dál tím méně.

Když se americký dramatik John Patrick Shanley rozhodl zfilmovat svou vlastní divadelní hru, očekávání bilancovala někde mezi nadějí a obavami. Samotná hra vynikala mnoha kvalitami, oceněnými mj. Pulitzerovou cenou, ovšem vzpomínky na Shanleyův debut a do Pochyb jediný film Joe kontra sopka (1990) v člověku vzbuzovaly spíše předpoklad průměrného filmu.

Ve středu 25.2. proběhl v Divadle Tramtarie další díl půlročního seriálu s názvem Filmové nášupy. Tento projekt představuje každý měsíc jednoho autora české nezávislé filmové scény. Návštěvníci únorového nášupu měli možnost seznámit se s Vladimírem Frančem a jeho rozmanitou tvorbou.