V arménských horách se vypráví tichá pověst o dívce, která každý den otevírala granátové jablko a s každým semínkem si uchovávala naději na návrat milovaného, jenž odešel do hor a už se nikdy nevrátil. Když její čekání přerostlo v nekonečný smutek, její slzy prý daly úrodu stromům granátovníků, jejichž rudé plody dodnes připomínají věrnost, lásku a sílu naděje zakořeněnou hluboko v arménské krajině. Takto zněla jedna z mých oblíbených pověstí, kterou jsem se v tomto ráji ve stínu Aragacu naučila. Jeden víkend mi ale stačil k pochopení mnohem širší arménské kultury.

Malajsijský poloostrov je nám sám o sobě kulturně velmi vzdálený. Ať už jde o rytmus života, silné náboženské založení, tak i samotnou kuchyni. Poslední dva týdny jsem měla možnost zažít tento kulturní šok na vlastní kůži. Právě v tomto období navíc tento převážně islamský stát slaví svátek ramadán. Jak tedy vypadá každodenní život v Malajsii v čase, kdy se ticho dne mění v živoucí večery?

Dlouho očekávané pokračování animovaného hitu Zootropolis: Město zvířat je konečně v kinech. Druhý díl, na který diváci čekali téměř devět let, zaznamenává mimořádný divácký zájem a výrazný komerční úspěch. Zároveň ale otevírá debatu o tom, jestli je možné plnohodnotně navázat na kvality svého předchůdce, nebo jde spíše o další z řady studiových pokračování stavějících především na jistotě známé značky.