Kateřina Kupská 
Arménie byla pro mě takových výstřelem do prázdna. Levné letenky, daleko od domova a vnitřní pocit, že je tam spoustu co objevovat. Netušila jsem ale, že takový prázdný výstřel bude trefa do černého. Arménie je malou zemí nacházející se v Zakavkazsku. Malá rozloha země ale určitě neznamená malý charakter. Ačkoli je považována za ekonomicky chudou zemi, své bohatství skrývá jinde. Ve své kultuře.
Jerevan: město s duší vesnice
První den po čtyřhodinovém letu z Prahy jsem strávila v hlavním městě Jerevanu. Určitě nejrušnější místo v celé Arménii, ale přesto v sobě zanechává skromného ducha. Dodává spíše dojem rozrostlé modernější vesnice, kde se všichni znají. A po promluvě s místními jsem zjistila, že tento první dojem není daleko od pravdy. Netrvalo dlouho, kdy jsem si výrazného komunního života všimla sama. Jejich přirozená srdečnost, snaha být nápomocný a šťedrý nejen k blízkým, ale i k cizím, se projevila už v prvních momentech v po ubytování u místního. Zeptala na cestu k Versinagge Market. Do pár minut jsem v ruce držela dopisovou obálku, na které byla ze zadní strany nakreslená půjčenou tužkou celá mapa centra. Tento moment mě nejen zahřál na duši, ale i jako ženě, která cestuje sama, dodal pocit bezpečí. Pro Arménce je celkově typické být si velmi kontaktní. Udržování očního kontaktu, zdravit se srdečným obětím a při procházce s blízkým se pevně držet je běžné vidět v každé interakci.
Granátová jablka stokrát jinak
Jedním z velkých zážitků pro mě byl právě Vernisagge Market. Jedná se o velké bleší trhy plné prodejců namízející vlastnoruční výrobky, především ze dřeva, látek nebo oceli. Často byly také spojovány s křesťanskou tématikou, jakožto nábožensky založená země. Věřím, že kdyby se biblický příběh Adama a Evy odehrával v Arménii, Eva by odovávala nad granátovým jablkem. Granátové jablko není v Arménii jen hojně pěstované ovoce, ale i národním symbolem nesoucí silnou symboliku plodnosti a hojnosti. Není tedy divu, že tento motiv byl na každém výrobku. Jak už v podobě šperků, talířů, krájecích desek, tak i samotné stánky, kde se dala koupit čerstvá vymačkaná šťáva.
Cesta k Sevanu v arménském stylu
Druhý den jsem Arménii začala objevovat z druhé stránky. Opustila jsem město a vydala se k největšímu jezeru Sevan. Jela jsem maršrutkou. Typický způsob dopravy v Arménii a okolních státech. Maršrutky jsou malé dodávky, jenž fungují jako velmi levná veřejná doprava. Její specifičností je její (ne)režim. Spoje totiž nemají stanovéný jízdní řád a vůz odjíždí až když se naplní. Častokrát nemají ani stanovené zastávky a pasažéry nabírají po cestě. To by se našim Olomouckým nestíhajícím studentům hodilo. Skoro dvouhodinová cesta přes kus Arménie vyšla na 500 dramů, což je v přepočtu ani ne 30 českých korun.
U Arménského moře
Ubytovala jsem se ve městě Norashen. Ubytující mě hned při příjezdu obklopili nejen dotazy, ale i spoustou tradičního jídla připravené jako poděkování za zvolení jejich hotelu. Ochutnala jsem například typický vrstvený dezert plněný medem a ořechy- baklavu. Snídani jsem zakončila aromatickou arménskou kávou a vydala se ke klášteru Sevanavank, který se tyčí na výběžku nad hladinou jezera. Dnes působí jako přirozená součást krajiny, ale jeho historie je spjatá s proměnlivostísamotného Sevanu. Původně totiž nestál na ostrově, ale na samotném ostrově, který byl v důsledku poklesu hladiny spojen s pevninou. Místo neslo silnou atmosféru plnou klidu, vyrovnanosti a náboženské oddanosti, jelikož v klášteře doteď probíhají modlitby. Výlet jsem zakončila krátkým výšlapem. Nenáročná trasa vedoucí po hřebenech nad jezerem nabízela nezapomenutelné panorama ve kterém se Sevan rozléhal jako hladina moře.
Hory, sníh a návraty
Třetí a také poslední den pro mě znamenal rychlou zastávku do města Antarut, nacházející se na severu Arménie s blízkostí nejvyšší hory Aragac. Zde už nešlo o turistická místa, ale o navnímaní surovější atmosféry arménské horské krajiny. Nárazový sníh mi nejen ukázal proměnlivost krajiny, ale i změnil plány. Místo delšího výšlapu jsem se před odletem rozhodla odjet dříve a strávit více času v Jerevanu před odletem domů. Poslední chvíle jsem strávila v centru v restauraci nad tradičním jídlem a degustací arménských vín.
V Arménii jsem nakonec našla skryté kouzlo. Je to země kontrastů. Drsné přírodní scenérie se tu střídají s nečekanou blízkostí a pohostinností obyvatelstva. Právě tahle kombinace jednoduchosti a silné identity dělá z Arménie místo, které si člověk neodnáší jen v podobě magnetky na lednici, ale jako silný zážitek.
