Daniela Zavadilová 
Kurz přežití v přírodě je praktické školení, které účastníky učí, jak zvládnout pobyt v přírodě bez moderní techniky a pohodlí. Zaměřuje se na základní dovednosti potřebné k přežití, jako je rozdělávání ohně, orientace v terénu, stavba přístřešku, získávání a čištění vody nebo poznávání jedlých rostlin.
Kurzy obvykle probíhají v odlehlých oblastech – v lese, horách nebo v přírodních parcích. Účastníci si často nesou jen minimum vybavení, aby se naučili spoléhat hlavně na sebe a přírodní zdroje. Okolnosti během kurzu mohou být náročné: nepříznivé počasí, nedostatek jídla, únava nebo nutnost spolupráce ve skupině.
Účastník, který s vámi sdílel příběh o jeho zkušenostech z kurzu přežití, chtěl být zmíněn anonymně.
Drsné podmínky
Kurz přežití začínal ostře. Hned první den instruktoři zabavili účastníkům všechny nikotinové produkty, aby zažili, jaké to je fungovat bez návyků a komfortu. „Chtěli, ať strádáme.“ Lesní prostor u vodní nádrže se stal jejich novým domovem na čtyři dny – bez elektřiny, bez internetu, bez civilizace.
„Poslední nejchladnější noc byla nejhorší. Když nám instruktoři sebrali spacáky, karimatky i ponča, seděli jsme jen na jehličí. Zem bere tělesné teplo – bez izolace promrznete. Já si z té noci odnesl omrzliny na palcích. Už půl roku v nich nemám cit,“ přiznává.
Voda je základ
Pravidlo tří: tři minuty bez kyslíku, tři dny bez vody, tři týdny bez jídla. Kyslíku je všude dost, jídlo může počkat. Ale voda? Bez ní se tělo rychle vyčerpá. „Dehydratace vás dostane. Zmrznete rychleji, špatně se prokrvují končetiny. Bez vody není šance.“ Na kurzu měli filtry, ale učili se i improvizovat – například pomocí domácího filtru ze štěrku a písku v PET lahvi. A když není ani to? „Sbírejte rosu, dešťovku ale nikdy nečerpejte ze stojaté vody,“ radí.
Přístřešek: Ochrana i psychická opora
Přístřešky se dají postavit z čistě přírodních materiálů, které okolo sebe najdete: listí, větve nebo jehličí. Kombinovaný improvizovaný přístřešek je tvořený z neseného materiálu a přírodního materiálu. Nesený materiál se skládá z věcí, které jste si na kurz přinesli – pončo, lanka nebo tyčky. Kostru přístřešku si uděláte z dřevěného materiálu a přikryjete ho pončem. Důležité je zvolit správné místo – sucho, závětří, bezpečný rovný terén. A taky myslet na kouř z ohně: „Když vám jde dým do přístřešku, je to na zbláznění.“
Oheň: Teplo i terapie
Rozdělat oheň bez zapalovače je umění. Od troudu z břízy přes choroš až po bow drill – vše má svá pravidla. V dešti pomůžou suché spodní větvičky jehličnanů a trpělivost.
Oheň je ale víc než zdroj tepla. „Uklidní vás. Je to jediný komfort, který v divočině máte.“
Techniky ohně:
Troud – je snadno zápalný materiál používaný při tradičních způsobech rozdělávání ohně. Je to například suchá tráva, která je snadno zápalná a dokáže zachytit jiskru.
Houba choroš – z vnitřku houby vyřežete kostku, která vám bude doutnat až dva dny
Břízová kůra – Nařežete si z většího kusu kůry piliny, které vám také budou velice dobře hořet
Bow drill – potřebujete lehce oblý klacek, na něj navážete tětivu a do ní navážete klacek. Klacek položíte na dřevo a vytvoříte mezi nimi tření. V zásadě to funguje tak, že se točí kus dřeva v objímce jiného kusu dřeva. Vznikne tak uhlík, který může být s největší opatrností rozhozen do plamene.
Louče – na klacek navážete obvaz, sesbíráte smůlu ze stromu, a smůlu necháte roztavit v kyblíku. Klacek s obvazem namočíte v rozpuštěné smůle a následně jej vyválíte v jehličí. A takhle to uděláte ještě minimálně třikrát. A vytvoříte si tak světelný zdroj, který vám vydrží hořet přes dvě hodiny.
Zákopová svíce – Prázdnou konzervu vyskládáte do kolečka kartonem a vše zakápnete voskem. Tato vyrobená svíčka vám vydrží hořet až 6 hodin.
Dakota oheň – Je to jednoduchá udírna. Vykopete si dvě díry cca 40cm hluboké a posléze mezi nimi prokopete otvor. Do jedné budete přikládat a z druhé půjde kouř. Nese přezdívku „skrytý oheň“, jelikož nejdou vidět šlehající plameny, pouze dým.
Jídlo? Bonus, ale vítaný
V zimě je obstarání potravy extrémně těžké. „Lidé žvýkali i kapesníky, jen aby měli pocit, že něco jedí.“ Pasti a smyčky na zvěř vyžadují znalost prostředí. V létě to jde snáz – bobule, šípky, kořeny bylin, ryby a brouci.
„Nejjednodušší je rybolov . Ryby jsou výživné a dají se snadno připravit. Dokonce z nich můžete udělat návnadu na další pasti.“
Zajímavostí je i využití rostlin – například opečené kopřivy chutnají jako chipsy. A čaj z listů maliníku nebo jehličí? Neocenitelný pocit něčeho ochuceného a teplého v ústech.
Mentální přežití: Zabavit hlavu
Pobyt v přírodě testuje nejen tělo, ale i psychiku. Nuda, samota, ticho – to všechno může člověka zlomit. „Dělejte cokoliv, ať zabavíte hlavu. Kdybyste pouze leželi a čekali, až se něco stane, tak se zblázníte. Je to pro vaši mentální pohodu. Když si uděláte lžičku a pak se na ni podíváte, tak pocit, že se z ní můžete najíst, je k nezaplacení,“ říká účastník. Stejně jako v Trosečníkovi, kde hlavní hrdina mluví s míčem, i tady platí: hlavní je nezůstat sám ve své hlavě.
Kurz přežití není jen o znalostech. Je to test odhodlání, schopnosti improvizace a překonání sebe sama. A možná právě proto si z něj účastníci odnášejí víc než jen omrzliny – odnášejí si respekt k přírodě, k ostatním, a hlavně k sobě.
