Radim Schubert zachraňuje staré knihy. Jeho miniknihovny fungují už rok

Nápad s veřejnými knihovnami jsem zaznamenal už před pár lety v Londýně, kde se rušily klasické červené telefonní budky a začaly se využívat jako veřejné knihovny, kam lidé mohou knihy dávat a půjčovat si jiné. A protože se dlouhodobě zajímám o umění ve veřejném prostoru, přišla mi tato myšlenka jako zajímavý způsob, jak knihy do veřejného prostoru rozšířit. V Olomouci jsme na projektu začali pracovat vloni na podzim společně s městskou knihovnou, na kterou se obrací mnoho lidí a nabízí jí spoustu starých knih. Protože ale nemá dostatečně velký depozit a stále nakupuje nové knihy, ty starší už nemá kde skladovat. S ředitelkou knihovny Lenkou Pruckovou jsme se tak shodli na tom, že by projekt miniknihoven mohl zároveň řešit i tento problém.

Nejdříve jsme veřejnost seznámili s naším záměrem a vyhlásili veřejnou sbírku knih. I prostřednictvím médií jsme pak děkovali spoluobčanům za jejich štědrost, protože se vybralo opravdu velké množství knih, z nichž většina vytvořila dostatečný základ pro naše miniknihovny. Někteří nám ale donesli například i celé svazky Aloise Jiráska, díla Karla Marxe nebo Julia Fučíka, která nebyla pro náš projekt úplně vhodná, takže se jako velice důležité ukázalo i partnerství s knihovnou, která nám poskytla jiné zajímavé knížky. Mezitím se vyrobily boxy, které se pak naistalovaly na památkáři schválená místa. Z původních čtyř lokalit fungují doposud tři. Letos na jaře přibyla ještě miniknihovna v budově Zbrojnice před vstupem do univerzitní knihovny.

Určitě ano. Jednu knihovnu chceme umístit do průjezdu budovy Knihovny města Olomouce na Náměstí republiky. Už od začátku spuštění projektu řešíme také to, že bychom chtěli miniknihovny instalovat i do frekventovaných interiérů, jako jsou nemocnice, poliklinika nebo magistrát, kde denně čekají desítky lidí. U miniknihoven umístěných v interiéru by navíc bylo menší riziko jejich poškození. V tuto chvíli je to do jisté míry také o penězích, i když náklady na pořízení miniknihovny jsou spíše v řádu stovek, než tisíců korun.

Kontrolujete stav nabídky miniknihoven?

Funguje to tak, že knihy průběžně doplňuji a třídím. Už během prvních měsíců po spuštění projektu nám lidé nosili knihy ve velkém. V přízemí radnice jsme proto zřídili velký sklad, ze kterého jsem si pak pravidelně brával několik knih, se kterými jsem miniknihovny objížděl a plnil. Často se mi stávalo, že jsem se vracel s ještě větším počtem knih, kterými někdo boxy doslova nacpal, nebo naopak po půl hodině všechny knihy z boxu zmizely. Takže se jako nejlepší ukázalo doplňovat knihovny několikrát denně menším počtem knih, než jednou za čas větším množstvím. Cílem projektu je ale to, aby miniknihovny plnili především lidé sami. Zároveň stále zvažujeme další sbírku, protože knih není nikdy dost a čím více jich budeme mít, tím více miniknihoven jimi budeme moci zásobit.

Boxy jsou vyrobené z plexiskla. Ukázalo se, že to není úplně vhodný materiál. Miniknihovnu v Lomené galerii v Denisově ulici někdo opakovaně ničil, takže jsme ji několikrát spravovali a nakonec úplně zrušili. Na druhou stranu si za volbou plexiskla pořád stojím, protože je to materiál transparentní a minimalistický. Myslím, že dřevěné nebo různě barevné „ptačí budky“ by se do veřejných prostor Olomouce, jakožto známé památkové rezervace, nehodily.

Už v loňském roce mě oslovila dvě menší města s dotazem, jakým způsobem jsme projekt rozjeli, s kým jsme spolupracovali, jak jsme boxy vyrobili, takže určitou inspirací to bylo. Paradoxně největší mediální ohlas mělo ničení miniknihovny v Denisově ulici. Ale i na základě toho se o našem projektu dozvědělo více měst v České republice. Před týdnem jsem dokonce zjistil, že někdo převzal i náš název a zaregistroval si internetovou doménu mini.knihovny.cz. Nechci si ten nápad nějak uzurpovat, ale jsem rád, že se v Olomouci dál rozvíjí a funguje.

Myslím, že tištěné knihy přetrvají, stoprocentně. Na studiích mi jeden profesor říkával, že každý, kdo chce něco vědět, by měl mít svoji knihovnu. Toho se stále držím. Samozřejmě taky ujíždím na technologiích, jako jsou chytré telefony nebo tablety. Přiznám se, že si každé ráno po probuzení vezmu mobil a pročítám na něm, co se děje ve světě, na sociálních sítích a tak. Přestože jsem fandou nových technologií, myslím si, že držet knihu v ruce a listovat v ní je něco, co nemůže nic nahradit.

---