Záměr samostatného projektu, jehož součástí jsou čtyři články vložené do systému se stejným štítkem samostatny projekt stepanka kotrbova. EPIDEMIE SPALNIČEK V ČESKÉ REPUBLICE A V EVROPĚ: HISTORIE, FAKTA, PŘÍČINY, ŘEŠENÍ; „PRO ZVÝŠENÍ PROOČKOVANOSTI JE DŮLEŽITÁ PODPORA OČKOVÁNÍ PROSTŘEDNICTVÍM MÉDIÍ. TAM VIDÍM VELKÉ REZERVY,“ ŘÍKÁ JIHOČESKÁ EPIDEMIOLOŽKA LENKA WEINEROVÁ; ANKETA - MĚLO BY OČKOVÁNÍ DĚTÍ ZÁVISET POUZE NA ODPOVĚDNOSTI RODIČŮ?; „ …A MÁŇA ŘÍKALA, ŽE TO NENÍ SMĚROPLATNÝ!“ ANEB CO ZPŮSOBUJÍ SPALNIČKY?;

„Nebyl to můj cíl režírovat celovečerní filmy, ale tahleta věc přišla dost nečekaně. Už je to teda dávno, kdy jsem si přečetl knížku Miloše Urbana Hastrman, a byl jsem nadšený. Tehdy jsem si říkal, že by to mohl být hezkej film,“ říká po svém režisér Ondřej Havelka, jehož filmový debut Hastrman přišel tento týden do kin a vypadá to na slibnou návštěvnost.

Muž, který když zplodil syna, tak zásadně po dvou, když natočil film, tak alespoň na Oscara. Vivat Forman…!

Od roku 1990 odehrála Věra Hlaváčková na prknech Jihočeského divadla a před českokrumlovským otáčivým divadlem na sedmdesát rolí. Kupeckými počty viděno: Každý rok asi tři nové role. Čtvrtstoletí broušená perla, která prožívá svoje nejlepší roky. Perfect Years. Absolventka brněnské konzervatoře zakotvila na jihu Čech po angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové a Mahenově činohře v Brně. Doma v Suchém Vrbném má deset jihočeských Thálií. Za svůj dlouhý herecký život byla třikrát nominovaná na celostátní Thálii. Manželka oblíbeného moderátora českobudějovického studia Českého rozhlasu Martina Hlaváčka, maminka jedenadvacetileté Terezy, studentky všeobecného lékařství na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Když nemusí hrát tragickou postavu, je Věra Hlaváčková sluníčko. Ať sedíte v hledišti nebo se s ní potkáte třeba v samoobsluze. I když při čtení rozhovoru neuvidíte onu novinářskou perličku v podobě slova „smích“ v závorce, vězte, že Věřin nakažlivý smích pluje celým naším rozhovorem takto jako jejím životem…

Sedmnáctiletá Jihočeška Pavla Bícová ze Lhotky u Trhových Svinů a "kouzelník" VIGGO jsou pětinásobnými juniorskými mistry Evropy a mnohonásobnými mistry ČR ve westernovém ježdění. Westernové ježdění už ze svého názvu není tak úplně „jižanský" sport. Ale tak jako není malých rolí, není ani malých sportů... Je v současném podání spíše estetickým uměním a souzněním jezdce a koně, které je oblíbené po celém světě, hlavně v USA či Německu. S potřebami kovbojů na dobytkářských rančích už nemá zhola nic společného. Jeho podstatou je souhra a porozumění mezi jezdcem, v našem případě křehkou jezdkyní, a koněm. Společně musí plnit v rámci přesně předepsaných disciplín úlohy jako je chůze do kolbiště, couvání, prodleva, přeskok, cval a úkoly, které nám, koňským laikům, pranic neřeknou, jako jsou kruhy, slidingstop, spin či rollback. Pavla Bícová je skromná a nesmírně empatická a skromná sedmnáctiletá studentka gymnázia v Trhových Svinech. To ji naučili koně. Kvůli, respektive díky jejím zdravotním problémům jí někdy v deseti lékaři doporučili jízdu na koni. Tatínek po chvilce škemrání, jak to dvanáctileté holčičky umí, souhlasil. A tak vzniklo její neskutečné pouto ke koním. Ostatně, je škoda, že nějak zapomínáme na to, že kůň byl ještě před pár desetiletími nejlepším přítelem člověka. Že se od něj můžeme lecčemus přiučit a že si zaslouží naši úctu… Jejím prvním koněm byl kříženec Českého teplokrevníka a Chladnokrevníka Dakar, se kterým Pavlínka odjezdila tři sezóny. „Dakar byl můj velký učitel. Kůň je nesmírně empatická a čestná bytost. Má svůj charakter, svoje nálady, tak jako každý člověk. A dneska už vím, že i já na koně přenáším svoje momentální nálady. Když jsem smutná, kůň to pozná a je smutný s vámi. A naopak. Dakar mne naučil, jak spolu komunikovat, jak pečovat, naučil mne odpovědnosti, spolehlivosti. Jaké to je, když vítězíte. Když se mne zeptáte na volný čas, nestíhám kromě školy prakticky nic, protože koně jsou živé bytosti, které potřebují vaši péči. Tam neexistuje, že se vám nechce ráno vstávat… Přijedu ze školy a zbytek dne patří koním, denně tak pět hodin," říká pětinásobná mistryně Evropy Pavla Bícová. Po Dakarovi přišel další koník, King´sTTDream. Záhy se ale ukázalo, že má, bohužel, vrozené zdravotní problémy a nemůže plnohodnotně závodit. A díky tomu, že westernovým ježděním žije celá rodina včetně dědečka, přišel před necelými dvěma lety z Dánska do rodiny Bíců Viggo. Viggo, vlastním jménem Gamlers InitToWinit, je valach plemene American Paint Horse. Je to opravdový kouzelník, od přírody trochu komediant, ale hlavně vítěz… „Viggo je šestiletý valach, který se k nám do Čech dostal jako roční hříbě. A pořád se tak chová, je zvídavý a zvědavý jako ženská... Ale je to štramák. Seveřan. Má modré oči a je až na dva rezavé fleky celý bílý. A ví to o sobě, že se líbí… Kůň je jako člověk… Nicméně díky němu a jeho schopnostem jsem se mohla posunout dál. Sedli jsme si povahou a chutí učit se. On si závodění, kdy koně řídíte vlastně jenom nohama, sleduje vás přísná porota, všichni jsou napjatí a sebemenší chybička v souznění se tvrdě trestá, vyloženě užívá. Cítím, že má obrovský potenciál a chuť a věřím, že se spolu dostaneme hodně daleko," říká Pavla Bícová. Proto také spolupracuje s nejlepšími trenéry, s Tomášem Zajacem či Alžbětou Kroumanovou. A v plánu má i stáž v USA, kde je westernové ježdění doma, má spoustu fandů a jezdí se tu světová extratřída. „I v našem malém sportu existuje konkurence a rivalita a dobrý výsledek bývá otázkou detailů. Westernové ježdění je v Evropě nejvíc populární v Německu, takže závodíme doma, například v rámci mistrovství republiky, ale několikrát do roka i v Německu, kde se jezdí Golden Series či Mistrovství Evropy Europaint, kde se sejde třeba čtyři sta koní. To už je záležitost třeba na týden. A nemít rodinu, která mne nesmírně podporuje a mým koníčkem žije, nebyla bych nic. Jsem jim za to moc vděčná. Každá sezóna stojí nějakých tři sta tisíc. Pětadvacet tisíc jenom na seno, pak péče o koně, veterinář, doprava, ubytování, oblečení a propriety pro závody, které vám krejčí nebo sedláři šijí na míru. A když vyhrajete, dostanete deku na koně a šerpu. Jednou jsem vyhrála i koženou ohlávku... Ale takhle přepočítávat to samozřejmě nejde. Viggo by to poznal," usmívá se Pavla Bícová.       A abychom se pochlubili světu: Jižní Čechy, aniž to tuší, mají v Pavle Bícové a jejích konících za loňský a letošní rok čtyřnásobného juniorského mistra republiky a trojnásobného vicemistra, ale především pětinásobného juniorského mistra Evropy, trojnásobného vicemistra a dvojnásobného bronzového medailistu. Jak pravil klasik: Pánové, kdo z Vás to má… Takže držíme palce i kopyta. A rozhodně nehasíme… Ať Pavlínka s Viggem hoří jako doposud… A dostane se třeba i na vysněnou „veterinu". Protože, být koněm, co víc si přát…

České Budějovice – "Ahuuuj!" přivítala svým typickým pozdravem minulý pátek natěšené diváky vyhlášeného Klubu Slavie perspektivní česká kapela Mydy Rabycad, která vystoupila i na prestižním festivalu v Glastonbury v Anglii. Svými největšími hity jako je Good Times, Just Dance nebo Blind rozparádila publikum hned na začátku skvěle znějícího koncertu.