Václav Harmáček 
Malý Theodore byl nemocné dítě, trpící na silné astma, které mu velmi ztěžovalo život, ale hlavně fyzické úkony. Jak tento problém vyřešil? Začal se fyzickým aktivitám věnovat ještě více. Rozhodl se, že už se nenechá šikanovat ani astmatem, ani svými vrstevníky, a tak začal posilovat, běhat, chodit na lov, a dokonce se věnoval boxu. Ukázal, že tam kde to nejde, pomůže silná vůle.
Byl veselý, plný snů a nadějí, ale již v mládí si budoval svůj neochvějný stoicismus. Z Teddyho, jak mu často říkali, se nevyklubal jen sportovec, ale i velmi úspěšný student. Studoval na Harvardu a ve svých dvaceti čtyřech letech vydal knihu Námořní válka roku 1812, kterou se zapsal jako úspěšný historik.
Ve svých zálibách objevil lásku k poznání, ale hlavně k přírodě. Přičteme-li k tomu jeho lásku k pohybu a namáhání těla, není divu, že jeho nejoblíbenějšími činnostmi se stal lov a dlouhé túry přírodou, při kterých mohl uspokojit všechny své tužby. Když zrovna nebyl akční, byl ponořený v knihách a jeho mysl se stále více ubírala za dobrodružstvím.
Během svého studia na Harvardu se zamiloval a oženil se s Alicí Hathaway Lee. Theodore byl Alicí uhranut a neustále si o ní psal do svého deníku. Zapisoval si každý její úsměv, každý společný zážitek i každé ticho, které s ní strávil.
Když zemřel jeho otec, Theodore zůstal stoický. Zdálo se, že uvnitř trpí, ale smutné myšlenky se snažil zahnat tvrdou prací, a tak si našel novou zálibu, novou horu, kterou by mohl pokořit. Tou se stala politika. Během několika měsíců se vypracoval k pozici v newyorkské státní radě. V New Yorku se mu i nadále dařilo a vybudoval si silnou pozici v Republikánské straně.
V politickém rozmachu mu však do života vstoupila tragédie. Dva dny po narození jeho dcery, zemřela ve stejný den jeho manželka i matka. V tento den si do deníku zapsal: „Světlo zmizelo z mého života.“ Po smrti jeho ženy, již nikdy znovu nevyslovil její jméno.
V jeho deníku už o ní dále existuje jen jediný záznam: „Byla nádherná v obličeji i postavě, ale ještě krásnější v duchu. Jako květina rostla a jako jemná květina uvadla. Její život byl vždy v slunečním svitu, nikdy se k ní nedostavil jediný zármutek a neznal ji nikdo, kdo ji nemiloval pro její zářivou povahu a její svatou nesobeckost. Jemná, čistá a veselá jako svatá panna: milující, něžná a šťastná. Jako mladá žena, jen se stala matkou, když se zdálo, že její život započal a léta před ní se zdála tak šťastná, tehdy, zvláštním a krutým osudem, si pro ni přišla smrt. Když mému srdci nejdražší zemřela, světlo odešlo navždy z mého života.“
Smrt matky a jeho milované s Theodorem otřásla. Se žalem se však rozhodl naložit svým vlastním způsobem. Svou dceru přenechal ke hlídání sestře a vydal se útěchu hledat v dobrodružství, o kterém snil. Koupil si ranč v Severní Dakotě, kde ještě byly zbytky kultury klasického divokého západu, kdy se kovbojové proháněli po divokých prériích.
Jeho počátky v Dakotě nebyly jednoduché, jako zelenáč si musel získat respekt místního obyvatelstva, které se na něj dívalo jako na zvláštního cizáka z jihu. První z jeho hrdinských historek se odehrála v baru, kde si z něj místní kovboj se zbraněmi v rukách dělal legraci a objednal na Theodora drinky pro všechny. Theodor se nejdříve snažil situaci uklidnit, ale když kovboj ve výhružkách a zesměšňování pokračoval, nezbylo Theodorovi, než situaci vyřešit svým levým a pravým hákem. Kovboj padl omráčen a dobře si příště rozmyslel Theodora provokovat.
Theodore se postupně přizpůsobil místním podmínkám a naučil se práci na ranči, jako pravý kovboj. Získal si respekt místního obyvatelstva, které ho uznávalo za jeho pevnou morálku, odvahu a osobní integritu. Většinu svého času zde trávil v přírodě, ve které nacházel krásu a klid, které mu pomohly se vyrovnat s žalem. Také zde objevil nový respekt k americkým hodnotám a k americkému obyvatelstvu. Sám řekl, že to bylo nejdůležitější období jeho života a nebýt tohoto období, nikdy by se nestal prezidentem.
Jednoho dne mu skupinka banditů ukradla člun. Theodore se se svými dvěma pomocníky neohroženě vydal lupiče dopadnout. Po třech dnech lupiče našli a zadrželi. Zloděje poté pěšky tři dny vedli k místnímu šerifovi. Během těchto tří dnů Theodore ani chvíli nespal a celou dobu hlídal své zajatce. Z takovýchto zážitků byl nadšený, plnil se mu sen být neohroženým hrdinou divokého západu.
Po nějaké době se navždy změněný Theodore vrátil domů do New Yorku, kde se s novým odhodláním vrátil k politice. Po jeho úspěších v bojování proti korupci newyorské policie, byl jmenován zástupcem tajemníka námořnictva, kde se silně zasloužil o přípravu Ameriky na budoucí válku. Z této funkce rezignoval, aby se mohl osobně zúčastnit roku 1898 války proti Španělsku. Pro tuto příležitost založil svůj vlastní jízdní pluk tvořený z kovbojů a indiánů. Jeho hrdinství v čele bojů ho i s jeho kovbojským obdobím, o kterém napsal knihu, vyneslo na vrchol uznání obyvatelstva.
V roce 1901 se stal prezidentem. Velkou součástí jeho vlády byla pomoc běžným dělníkům, ale i menším podnikatelům. Zasloužil se například o zkrácení běžné pracovní doby na 8 hodin a bojoval proti monopolům velkých firem. Theodor chtěl vytvořit nejlepší podmínky pro to, aby si odvahou a tvrdou prací mohl každý bez rozdílů původu splnit svůj americký sen.
Velkou důležitost dával zachování a rozšíření americké přírody. Založil Lesní službu USA, výrazně rozšířil americké lesy a založil rovnou 5 národních parků. Také se mu povedlo vyjednat Portsmouthskou smlouvu, která ukončila Rusko-Japonskou válku, za což dostal Nobelovu cenu míru.
Během zastávání prezidentské funkce nepřestal být aktivní a věnoval se boxu, dokud po zranění, kdy oslepl na jedno oko, neuznal, že je na box moc starý. Nehodlal ovšem lenivět a box nahradil trénováním jiu-jitsu. Během své funkce se zúčastnil lovu medvědů, kdy odmítl zastřelit malé medvědí mládě, kterého bylo zahnané do kouta. Za to na jeho počest vznikla, po něm pojmenovaná, hračka plyšového medvěda teddy bear, kterým se tak v USA říká dodnes.
Asi nejznámější Theodorova příhoda je jeho proslov v roce 1912, při jehož začátku byl postřelen. Kulka však letěla skrz jeho tlustý kabát, stoh papírů s jeho proslovem a kovové pouzdro na brýle, které kulku silně zpomalily. Kulka však skončila v jeho prsu. Zkušený lovec Theodor pouze několikrát silně zakašlal na svou ruku, aby zjistil, jestli kašle krev. Když zjistil že ne, přes námitky ochranky a doktora, se rozhodl stejně proslov přednést, a tedy osmdesát minut přednášel, bez jakéhokoliv ošetření.
Theodore Roosevelt se zapsal do historie jako nejmužnější prezident USA se silným morálním charakterem a neochvějnou vůlí, který se nebál ničeho.
