Janhuba Štěpán Koncert začala na kytaru hrající a zpívající Lucie Rédlová, dcera známého písničkáře Vlasty Redla. Zahrála sérii písniček, povětšinou ponurého rázu avšak s energií a velikým smyslem. Ukázala se jako výborná kytaristka a při poslední písni i jako textařka. Velkým překvapením pro mě bylo její vystoupení na mandolínu. Nástroj se skvělým zvukem ovládla na výbornou, avšak sám o sobě působil poněkud sirově a já doufal, že se objeví na pódiu i jako součást kapely.
Následovala pauza na občerstvení a především na dozvučení kapely. Vše proběhlo dle plánu a už na pódiu stálo pět hudebníků. Osobně jsem název tohoto seskupení slyšel poprvé a tak jsem byl od začátku v roli nezávislého pozorovatele. O žánru nebyl pochyb již na první pohled díky kytaristovi, který měl na sobě klasickou valašskou halenku a stylové černé kalhoty. Dále se z pódia linul zvuk houslí, tahací harmoniky, bicích, kontrabasu a k mému velkému nadšení také mandolíny. Vše, dohromady se znalým zvukařem vytvořilo hodinu a půl trvající folklórní „bombu“ , kterou svými vtipnými pózami doplňoval čistokrevný míšenec Ferda, další, nehrající člen kapely. Tempo bylo vysoké až smrtící o čemž nás přesvědčila houslistka a její poznámka: „Jestli nezpomalíme, můžeme udělat benefiční soutěž o Miss mokré tričko“.
Účinkování kapely Docuku na benefičním koncertě je myslím výborný nápad. Spoustu lidem jejich vystoupení vykouzlilo úsměv na tváři a výtěžek z něj zase dětem na olomoucké klinice. Snad pro příště jen odstranit židle a vytvořit tím prostor na tanec. Měl jsem pocit, že podupávajících nohou a kývajících se hlav do rytmu bylo až moc.
