Alena Hesová První povědomí o knihovnách získávají děti na základních školách – navštíví s učitelem zpravidla městkou knihovnu, kde jsou seznámeni se systémem řazení knih, pravidly půjčování atd. Jenomže prostory těchto zařízení nejsou nafukovací a ne všechny knihy jsou zakupovány v několika výtiscích.
Problém mají řešit místní knihovny, které se vyskytují téměř v každé vesnici v republice, a o nichž občané mnohdy ani neví. Větší obce umožňují svým knihovnám i téměř profesionální vybavení (například počítačové výpůjční programy). Menší vesnice si vystačí i s obyčejnou kartotékou. Čtenáři samozřejmě nemají k dispozici takové množství titulů, jaké nabízí městské či vědecké knihovny. Ale základy české i světové literatury, o které je často nouze, by se tu měly nacházet.
Výhoda spočívá i v tzv. výměnných fondech. Každá knihovna si může půjčit knihy z jiných knihoven, především z blízkého okolí. Každá městská knihovna disponuje regionálním oddělením, které nakupuje knížky za jediným účelem – zapůjčovat je na dobu 6 měsíců malým knihovnám. Obvykle bývají knihovníci z řad místních občanů velice vstřícní a ochotni objednat konkrétní tituly na přání čtenářů. Knihovník je placen z obecního rozpočtu. Většina knihoven dostává jednou ročně finanční obnos na zakoupení knih, který obyčejně odpovídá velikosti obce, knihovny a zájmu občanů.
Minimální výpůjční doba se pohybuje kolem dvou hodin týdně. Téměř všude mají návštěvníci knihovny k dispozici počítač s internetovým připojením zdarma. Spousta knihovníků toleruje i delší dobu vypůjčení, než tomu bývá ve velkých knihovnách. Každé takové zařízení každoročně vydává statistiku o své činnosti. Jestli je knihovna v místě vašeho bydliště, se dozvíte na internetových stránkách obce, kde by měla být i zmínka o úředních hodinách a v některých případech dokonce katalog knih.
Zdroj:
Fotozdroj:
