Eliška Rysková 
Listopad je letos zvlášť nabitý. Ze všech chystaných novinek zmíním jen některé, a to ty, na které se s největší pravděpodobností chystám i já.
Nejprve bych chtěla strhnout pozornost k filmu, který měl sice premiéru již minulý měsíc, ale rozhodně existuje nejeden důvod, proč se ho pokusit ještě stihnout. Francouzské drama Anatomie pádu, za které byla režisérka Justine Triet oceněna Zlatou palmou v Cannes. Superlativy se hodnotí výkon Sandry Hüller v titulní roli stejnojmenné matky, jež žije s manželem Samuelem a jedenáctiletým nevidomým synem v odlehlé chatě ve francouzských Alpách. Jednoho dne je ovšem její manžel nalezen mrtev. Co se stalo? Spáchal sebevraždu, nešťastně spadl, či to snad byla vina Sandry?
Pro jedince fascinované tematikou holocaustu bych měla jedno želízko v ohni, na které můžou vyrazit hned. Je jím italsko-české drama Terezín: Láska za zdí. Českou stopu na něm zanechala zřejmě jen část hereckého ansámblu. Tvůrci se sice nechali slyšet, že prostředí není pro příběh klíčové, ale jen film sám ukáže, zda jde o další nevkusné ždímání tématu, či povedené zpracování příběhu odehrávajícího se v jednom z nejtemnějších období historie.
Nejen fanoušky knižní – a později i filmové – série Hunger Games bude 16. 11. zajímat její nový přírůstek, Hunger Games: Balada o ptácích a hadech (opět adaptace knihy). Ten vypráví příběh Coriolanuse Snowa a snad nám alespoň částečně objasní, co z něho udělalo krutého prezidenta Panemu.
Ale pro jiné bude největší filmovou událostí listopadu Napoleon Ridleyho Scotta. Snímek dlouhý 158 minut v dnešní době zřejmě neskousne každý, ale fanoušci režiséra už jistě netrpělivě podupávají. Film se pokusí zachytit život francouzského císaře Napoleona Bonaparta, konkrétně jeho vzestup k moci a vztah s životní láskou Josephine, to vše na pozadí dynamických bitevních scén.
V polovině prosince si můžou ti s mladšími sourozenci – ale samozřejmě nejen ti – okořenit předvánoční čas kouzelně potrhlým světem Willyho Wonky, známého především díky tváři Johnnyho Deppa ve filmu Tima Burtona podle knihy Roalda Dahla. Zde ho ztvárnil populární Timothée Chalamet. Mohlo by jít o rodinný film, na který člověk vezme o svátcích všechny příbuzné, až budou přesyceni pohádkami v televizi, které už viděli stokrát.
A ten, kdo by se chtěl ponořit mimo proudy mainstreamu, ať zavítá na Festival francouzského filmu (v Praze mezi 23. - 29. 11.). Jsou na něm k vidění snímky, které zaujmou někdy vizuální stránkou, jindy silným příběhem – a když se opravdu zadaří – tak obojím. Měla jsem tam šanci vidět například Blízko (2022, rež. Lukas Dhont), na které si i po roce občas vzpomenu.
