Alice Hloušková 
Janáčkova opera již několik let realizuje interaktivní pořad určený především pro žáky druhého stupně ZŠ a středoškoláky. Během hodiny strukturovaně a přehledně představí dílo i pozadí jeho vzniku. Nabídne malou, ale dostačující ochutnávku klasického večerního zpracování. Poučený mladý divák si tak pravděpodobněji a s větším zájmem najde cestu k této posluchačsky náročné umělecké formě. Krok za oponu je vhodným edukativním formátem pro propojení hudební výchovy, češtiny nebo estetiky v moderním způsobu vzdělávání.
Naplnění cílů tohoto formátu znamenitě splňuje i zpracování Martinů poslední opery Řecké pašije. „Zvon v nedostavěném chrámu, voda jako symbol očisty, hořící svíce… Červená vajíčka se rozdávají jako symbol Velikonoc. Náhle z dálky zazní zoufalé hlasy. V průzračných, téměř snových obrazech se začíná odehrávat velké drama o tom, co se skrývá v člověku,“ tak Národní divadlo Brno přebírá autorovu charakteristiku díla, kterému mohou brněnští studenti vkročit za oponu.
Představení již od první chvíle působí komorně, diváci se totiž ocitající v těsné blízkosti orchestru, sboru i samotných sólistů. Oba divadelní prostory jsou netradičně sloučeny a hranice mezi hledištěm a jevištěm, vzhledem k přímé účasti školáků, není vytyčena. Chytře zvolená scénografie v podobě kostela a mocné tóny, navozují prostředí řecké vesnice Lycovrissi, kde se příběh odehrává. Celou operní exkurzi doplňuje svým moderátorským umem dramaturgyně Patricie Částková, která jednotlivé události vysvětluje a vnáší do představení potřebnou strukturu a řád. Oproti tomu divadelní lektorka Eliška Pruch Dočkalová se věnuje práci s mladými diváky a realizuje s nimi připravená cvičení. Ta jsou zaměřena na pochopení motivace jednotlivých postav i trénink kritického myšlení. A v neposlední řadě doplňuje edukační trio entuziastický šéfdirigent opery NdB Marko Ivanović. Jeho otázky zaměřené na vnímání hudby se mohou zprvu zdát banální, ale nabízí divákovi vhled do vlastního nitra. Kombinace hudebních úryvků, mluveného slova a edukace vytváří dohromady harmonickou mozaiku komponentů produkujících vyrovnaný celek.
Jan Šťáva jako kněz Grigoris vybírá z řad nikoli vesničanů, ale samotného publika Krista a apoštoly. Žáci se tak sami stávají klíčovými charaktery pro děj. Důmyslný oslí můstek v podobě obálek s popisem postav transformuje původní neherce na součást divadelního souboru. Společně s přítomností profesionálů vzniká nová podoba operního díla v přímém přenosu. Překonání studu nebo trémy před ostatními je výstup z komfortní zóny, který za navozenou atmosféru a jedinečnou zkušenost rozhodně stojí. Za nadšeného podporování tvůrců už nejsme jen náhodné uskupení lidí, ale proměňujeme se v konkrétní postavy s minulostí nebo rozzuřený dav.
Pašije, vyprávění o utrpení a smrti Ježíše Krista. Vnitřní proměna člověka. Příběh s tragickým koncem? Žádná interpretace v podstatě není špatná. I to je jedno ze sdělení, které si má o umění mladý divák odnést. Martinů nám svým hudebním jazykem předává poselství o dobru, které v sobě dokážeme najít, pokud budeme chtít. Klíčem k jeho pochopení je rozbor poslechu a diskuse o něm. Tato jedinečná příležitost stát na divadelních prknech a společně s profesionály se umělecky realizovat v této unikátní konstelaci je důkazem, že opera oslovuje v každé době. Stejně jako je program Krok za oponu dokladem kvalitně zpracovaného představení pro školy.
Uprostřed temnoty přichází vykoupení. Podobný dojem navozuje opera o síle víry, uznávající lidskost a hodnoty člověka. Vzkaz pro dnešní svět stále více aktuální. Přestože sám skladatel říkal, že nemá touhu napravovat svět, jsou témata dotýkající se té nejniternější podstaty lidství a víry neodmyslitelnou součástí jeho díla. Průzračné tóny plné světla, nám dávají nikdy nekončící pocit naděje. Tak zní hudba Martinů.
