Šantovka mi zvedla tržby, říká prodavačka ve stánku s pečivem

„No já vám to vysvětlím, je to jednoduché,“ říká sdílná prodavačka Jana. „Náš stánek byl na okraji pomyslného centra Olomouce. Tím, že postavili Šantovku, se hranice posunuly a lidé si cestou tam koupí třeba kousek pizzy nebo sladké pečivo.“

Takže pro vás vůbec nefunguje jako konkuren… „Mladíku, kupujete si něco nebo vykecáváte?“ atakuje mě verbálně postarší dáma. Gestem rukou se omlouvám a uhýbám stranou. „Osm obyčejných rohlíků prosím.“  Zavála na mě vůně – vůně těch obyčejných rohlíků. Křupavé pečivo vkládá prodavačkaJana do sáčku, předává zákaznici, cinkají drobné. „Děkuji.“ – „Nashledanou, pěkný den.“ Zákaznice mizí v davu.

„Co jste říkal?“ ptá se Jana. Opakuji otázku. Tentokrát mluvím rychle, abych co nejefektivněji využil ten krátký čas, kdy před stánkem nestojí fronta. „Já vám vůbec nerozumím, hrozně drmolíte.“ Skláním se blíž k okýnku, je to trochu nepříjemná poloha. V temném stánku polepeném různými plakáty a cenovkami spatřuji tvář prodavačky. „KONKURENCE,“ vyslovuji zřetelně a hlasitě, možná trochu přidrzle. „Šantovka pro vás tedy není konkurence, mám pravdu?“ doplňuji. „Ani ne,“ kroutí hlavou Jana.

Zajímají mě statistiky. Kolik lidí si teď chodí kupovat pečivo? Jaký je nárůst zákazníků? O kolik se zvedly tržby? - Teď ale musím zase uhnout.

„Prosím vás, jednu jízdenku za čtrnáct a kousek té šunkové pizzy.“ Jana trhá jízdenku a vkládá pizzu na tácek. „Třicet devět korun.“ – „Mám jenom takhle,“ říká zákaznice a s lítostivým pohledem ukazuje tisícikorunu. „Opravdu nemáte menší?“ zkouší Jana. Paní zavrtí hlavou. „Achjo,“ povzdychne si pro sebe prodavačka. „Tak čtyřicet, padesát, sto, třista, pětset, tisíc.“ Přepočítává peníze ještě jednou před zákaznicí.

„Tyhle mám nejradši,“ říká ironicky Jana. „No,“ přitakávám. „Stává se to často?“ „Furt!“ vykřikne. „Kolikrát si ty lidi ani nic nekoupí, chtějí si jen rozměnit peníze na drobné. Nejsem žádná směnárna,“ rozčiluje se. Usuzuji, že je pravý čas odejít. Na statistiky se neptám. Viděl jsem na vlastní oči, že zákazníků má Jana hodně. „Já si dám taky jeden ten kousek šunkové pizzy, prosím.“ Platím drobnými a loučím se.

Foto: www.byznys.ihned.cz