Karolína Škodová 
Alena je matka samoživitelka, která vychovává svou dceru Šarlotu. Alena přišla o zrak již jako novorozeně, kdy ji v inkubátoru kyslíkem spálili sítnice. V roce 2019 otěhotněla a celé těhotenství a i po něm se často setkávala s otázkami, jak se o novorozeně může jako nevidomá postarat či jestli to není pro dítě nebezpečné, vyrůstat s nevidomou matkou. Veronika Hlaváčová ve své sérii Matka po tmě všechny tyto otázky odbourává. Série dokumentuje Alenin život se Šarlotou a přibližuje tak, jak vypadá život nevidomé matky s dítětem v každodenních situacích.
Na festivalu Veronika soutěžila s reportáží ze třetí série s názvem Mámou po tmě – Nevidomá Alena s dcerou na hřišti. V nahrávce můžeme slyšet rozhovor Aleny s Veronikou, jak si povídají o běžném Alenině dni na hřišti se Šarlotou. Baví se o vybavení hřiště, proč právě toto hřiště Alena pro svou dceru vybrala a jak se Alena na hřišti orientuje. Alena popisuje, že když vybírá dětské hřiště, na které by se Šarlotou mohla docházet, je pro ni důležité, aby hřiště bylo oplocené. Tím je pro Alenu snazší odhadnout, kde se její dcera nachází a je to taky nejbezpečnější. Alena si nejdříve potřebuje celé hřiště projít a osahat, aby věděla, jak jsou jednotlivé atrakce vysoké a kde může Šarlotě hrozit nebezpečí. Spoustu prolézaček také nejprve vyzkouší sama, aby věděla, jak Šarlotu případně jistit. Jedna z častých otázek byla, jak se Alena po hřišti pohybuje. Alena využívá echolokaci, tedy odrážení zvuku. Jelikož ví, kde se přibližně jaká atrakce nachází, odraz zvuku ji pouze v lokaci dané atrakce utvrdí. Popřípadě jí pomůže Šarlota.
Na nahrávce jsme mohli slyšet nejen rozhovor Aleny se Šarlotou, ale také Veroničiny vstupy a zvuky okolí. Porota poznamenala, že jim složení jednotlivých vstupů připadalo hektické a občas pro ně bylo složitější pochopit, o čem daný vstup zrovna pojednával. Zajímavé byly zvuky okolí a Šarlotin výskot, když s ní Alena šla na nějakou prolézačku. Působilo to velmi bezstarostně, tak, jak by každé dítě mělo znít.
Po poslechnutí reportáže porota přednesla svůj názor a Veronika poté zodpověděla otázky publika. Zodpověděla také nejčastější dotaz: Jak se nevidomá matka může postarat o dítě? Na to byla jednoduchá odpověď. Přípravou. Alena je slepá skoro dvacet let, s tímto hendikepem se tedy naučila normálně žít. Naučila se také, jak se postarat o dítě a zajistit mu vše, co potřebuje. Jediný problém je tedy ve společnosti. V tom, že nejsme schopni přijmout fakt, že i nevidomí lidé mohou žít plnohodnotný život.
